Venezuela a Írán: K čemu revoluce?

Červen byl rušný měsíc pro dva státy washingtonské skutečné 'osy zla'. Chávez ve Venezuele ukončil znárodnění ropy a v Iránu zastavil Ahmadínedžád západem podporovanou barevnou revoluci, přičemž oba zlí chlapci zůstali na místě, přemítá Eric Walberg.
napsal Eric Walberg

Co pohání americkou zahraniční politiku? Je to především domácí ekonomika, jak by to mělo logicky být, nebo jak mnozí tvrdí - mocný nátlak Izraele, nebo jak tvrdí ostatní - potřeba zajistit energetické zdroje? Samozřejmě, odpovědí jsou všechny tři možnosti, v různé míře závisející na geopolitickém významu dané země. A běda aby jakákoliv země hrozila těm uvedeným v tomto odstavci.

Rusko je pravděpodobně speciální případ, jelikož americká politika byla tak dlouho závislá na antikomunistické Studené válce, že ideologové zjistili, že je nemožné se obejít bez tohoto užitečného bubáka dokonce i po pádu komunismu. Ale nebyli to jen sovětologové jako Condoleezza Rice, kteří zvrhle prosperovali z této posedlosti, ale také sama domácí ekonomika USA, která byla přeměněna do toho co se dá nejlépe pojmenovat jako vojensko-průmyslový komplex (MIC). Dnes by stačilo velmi málo, aby došlo k usmíření s Ruskem - stáhnout růžky NATO a zastavit podbízení se rusofobům ve východní Evropě - ale to by bolelo MIC a bránilo by to plánům USA na říši a ropu. Takže zůstává nepřítelem, i když ne v rámci osy zla.

Tato hrubá charakteristika Bushe a Cheneyho spojila dohromady Severní Koreu, Irák a Írán dohromady jako nejhorší z nejhorších. S invazí USA do Iráku je současné skóre - jeden dole, dva zbývají. Ale Severní Korea je zástupný problém. Je to jenom velice užitečný doplněk Studené války, zbožňovaný MICem, jelikož odůvodňuje jeho mnohé zbytečné, smritící zbraňové programy. Populární obětní beránek, trocha nevinné ideologické zábavy.

Bez Saddáma Husseina v Iráku a nepočítaje Koreu nám zůstává Írán. Ale Bush mohl klidně na jeho seznam přidat Venezuelu, protože jsou to tyto dvě země, které představují největší reálné nebezpečí pro americké impérium. Oba mají charismatické vůdce, kteří otevřeně nekritizují americko-izraelskou říši, ale něco s tím dělají. A oba mají velké zestátněné ropné odvětví. Chavézův úspěšný vzdor USA přímo inspiroval Bolívii, Ekvádor a Paraguay volit socialistické vůdce a dal Kubě druhou mízu. Ahmadínežád se vzepřel mnoha Izraelem uložených zákazů podpory palestinského odboje a dokonce veřejně zpochybnil legitimitu Izraele samotného. Tito odvážní a charakterní muži jsou proto vyvrhelové, byť užiteční pro MIC, spolu s jejich duchem Studené války Kim Jong Ilem.

Tak to je trefa. Zatímco říše se oficiálně rozčiluje, ekonomika USA založená na armádě prosperuje z těchto oficiálních nepřátel. Bez nich by zkolabovala. Toto je vrchol ironie, může poznamenat pozorovatel toho, co lze popsat jako bizardní a rozporuplný svět americké zahraniční politiky.

Venezuela a Írán jsou skutečnou hrozbou americkému impériu. Prezident Hugo Chávez nejen důkladně zestátnil ropný sektor po ochromujícím úderu vedeném špičkami ropného průmyslu roku 2002-03, ale přistoupil k použití příjmů k transformaci jeho země, vydávajíc se na ikdyž nerovnou cestu k socialismu - dotovanému základnímu zboží, masové gramotnosti a bezplatné zdravotní péči. Dokonce poskytoval chudým američanům slevu na plyn. "Ropa patří všem venezuelanům", zdůraznil Chavez reportérům minulý měsíc v Argentině, poté co vláda oznámila, že přebírá společnosti ropných služeb spolu s kompresními jednotkami plynu vlastněnými USA, přidávajíc je k těžko-ropným projektům převzatých Venezuelou v roce 2007. Vypadá to, že další bude zemní plyn. Smyslem toho je "znovu získat ropnou suverenitu," tedy plnou politickou suverenitu. Žádné další pokusy o barevné revoluce ve Venezuele.

Což nás přivádí do Íránu. Když Mahmúd Ahmadínežád nastoupil v roce 2005 do úřadu s podporou Nejvyššího vůdce Ajatolláha Alí Chameneího, pokusil se uchvátit kontrolu nad klíčovými ministerstvy, především ropy a vládní Národní íránskou ropnou společností (NOIC) z Rafsanjaniho / Mousaviho kapitalistické elity, nahrazujíc úředníky svými vybranými - především ze sborů íránských revolučních gard (IRGC). Až v roce 2007 byl schopný dosadit vlastního kandidáta na ministra ropy a také hlavu NOIC, Gholamhosseina Nozariho. Jako Chavez schválil použití příjmů ze státní ropy k upevnění své základny mezi chudými, něco co u takzvaných reformátorů pod jeho předchůdcem Mohammedem Khatamim nebo dřívějších nonreformátorů pod Rafsanjaniem/ Mousavim nebylo zaznamenáno.

Zatímco v 80-tých letech Hášimí Rafsanjani byl parlamentní řečník a Mirhossein Mousavi jeho premiérem, mladší íránci, včetně Ahmadínežáda, bojovali v IRGC (mnozí se zmrzačili) ve válce s Irákem v roce 1980. Rafsanjani stal Íránským prvním prezidentem v roce 1989 a přidal své rodině obrovské bohatství, velkou část spojenou s ropou, během jeho privatizačních progamů, kdy otevřel ropný průmysl pro soukromé íránské podnikatele. To pokračovalo i za "reformátora" Khatamiho, který převzal prezidentský úřad v roce 1997.

Ahmadínežádova nadvláda roku 2005 na platformě boje a eliminování "ropné mafie" potvrdila IRGC jako základní síly čelící Rafsanjanimu a reformátorům. Během celé letošní volební kampaně, Ahmadínežád útočil na své protivníky, jako na vůdce zkorumpované elity, kteří se nyní pokoušejí získat zpět kontrolu.

Elita měla dost, a volební hádky minulý měsíc byl jejich poslední obranou proti zjevně populistickému a v podstatě levicovému Ahmadínežádovi (na západě označovaném jako "zastánce tvrdé linie"). Někteří učenci nazývají Ahmadínedžádovu rozhodující výhru jako puč IRGC, ale nedávné demonstrace v Teheránu vypadaly tak zvláštně podobně jako ty v Caracasu v roce 2002-03, kdy byla venezuelská společnost paralyzovaná svojí ekonomickou elitou, která mobilizovala svoje vlastní davy, silně podporované USA, aby protestovali proti populistickému prezidentovu rozhodnutí používat příjmy z ropy na pomoc obyčejným lidem. Chavez v procesu riskoval svůj život, ale jeho opatrné plánovanání zneškodnilo spiklence a on přežil, aby mohl provést svůj program. Zda Ahmadínežád může udělat to samé a do jaké míry je IRGC prostředek na podporu sociálního blahobytu je drama, které se teprve nyní odvíjí.

Západní média jednotně odsoudila íránské volby bez jakýchkoliv důkazů o tom, že jsou falešné, stejně jako již odsoudili mnoho voleb, které Chavez musel vytrpět v tváři útoků inspirovaných USA a dokonce i vojenského převratu, než opozice a stoupenci USA ochabli. USA velkoryse financovaly íránské disidenty a emigranty a prostoupili do íránské společnosti s jasným úmyslem svrhnout Ahmadínežáda, přesně jako tomu bylo ve Venezuele, i když je to málokdy uvedeno v západním tisku.

Politika USA jemné síly narušující nepřátelské vlády je velmi dobře známa oběma latinskoamerickým socialistům a íránským duchovním. Chameneí trval ve svém kázání minulý týden na tom, že Írán nebude tolerovat zelené "barevné revoluce" v plném proudu. Není divu, že Ahmadínežád, Chávez a ruský premiér Vladimir Putin jsou tak dobří přátelé. Mají mnoho společného.

V podobných volebních bojích v Latinské Americe mezi vlastenecko-populistickými a prozápadními liberály, konzistentně ve spravedlivých volbách vyhrávali populisté, takže výsledky z Íránu neměly být žádným překvapením. Minulé příklady zahrnují Perona v Argentině, a nedávno Chavéze ve Venezuele, Evo Moralese v Bolívii a Lula de Silvu v Brazílii z nichž všichni dostávali 60 a více procet hlasů ve svobodných volbách. Lidé v těchto zemích preferují sociální péči nad ničím neomezenými trhy, státní bezpečnost nad spolupráci s vojenskými impérii.

Paralela mezi Íránem a Venezuelou, se shoduje s rozkvětem vztahů mezi Íránem a zeměmi Latinské Ameriky, jak hledají cestu z uložené blokády USA. Írán pomůže Bolívii rozvíjet ropné a plynárenské odvětví, otevřel obchodní kanceláře v Ekvádoru a uzavřel dohody s Nikaraguou, Kubou, Paraguayí, Brazílií a samozřejmě, Venezuelou. Analytik Council of Hemispheric Affairs Braden Webb informuje, že "Venezuela a Írán jsou nyní opatrně zapojeni v ambiciózním společném projektu, Veniran, výrobní závod, který montuje 5000 traktorů ročně, a plánuje začít vyrábět dva typy automobilů íránského designu, aby poskytly regionálním spotřebitelům ' první anti-imperialistické auta '. "

Možná to co nejvíc rozčiluje USA na Ahmadínežádovi jsou jeho pokračující snahy o vytvoření ´íránské Ropné burzy - v íránské Zóně volného obchodu na ostrově Kish, nápad který Chavéz zcela schvaluje. Tato burza je určena k přilákání mezinárodního obchodu s ropou na Blízký východ a k tomu aby pomohla posunout mezinárodní obchod pryč od dolaru jako ropné měny, na který současně připadá 65 procent obchodu. Více než polovina íránského ropného obchodu je nyní vedena v eurech a to navzdory tomu, že EU podporuje bojkot USA. Náznak toho, za jak špatný tento krok považuje USA je fakt, že kolega z Osy zla Saddam Hussein byl popraven zanedlouho poté co změnil své účty na eura. Všimněte si, že Kim Čong-il zůstává pohodlně na místě navzdory své vlastní zálibě v eurech.

Venezuelské a Íránské trny rozzlobily Washington, když se odvážili použít své příjmy z ropy k redistribuci bohatství ve společnosti a k následné organizaci vzdoru hegemonii USA v jejich vlastním sousedství. Jsou to příklady, které stále inspirují a představují hrozbu pro imperiální politiku USA, ať už mezinárodní či domácí. Jakým lepším způsobem vyřešit všechny ty nemoci americké společnosti - nedostatečné zajištění zdravotní péče, chudoba, násilí - než demontáži MICu a zavedením zahraniční politiky založené raději na míru než na válce?

Velký rozdíl mezi těmito dvěma trny je samozřejmě Islám a také íránské vměšování se do agendy USA a Izraele. Nyní, když ropné společnosti rezignovaly na novou agresivitu ve Venezuele, oni a jejich vládní mluvčí nemají takový zájem na tom svrhnout Chavéze. Nicméně extremní váha izraelské lobby ve Washingtonu zajistí, že další íránská revoluce zůstává na vrcholu Obamova seznamu věcí-co-jsou-potřeba-udělat.

Další podivný rozdíl je, že pokusy USA obrátit sousedy Venezuely proti ní selhaly, když přišli Chavézovi na obranu a následovali jeho příklad, zatímco podobné snahy spiknutí proti Íránu měly značný úspěch.

Tento rozkol v obou společnostech - venezuelské i íránské je velmi skutečný a je využíván USA a jejich přáteli, kteří dělají to "nejlepší" aby dosáhli kolapsu populistických vlád a vytvořili prostor pro další barevné revoluce přítelské k USA. Ale je tu příliš Yankeeovského balastu, aby to ještě fungovalo. Je čas na barevnou revoluci doma.

Zdroj:

http://axisoflogic.com/artman/publish/Article_56202.shtml

Překlad:
bejbous




Jeden komentář na Venezuela a Írán: K čemu revoluce?

  1. Zighartice napsal:

    Nezveřejněný příspěvek na serveru Aeronet v reakci na komentář zde:

    "Administrátore tohle už přeháníte. Kde proboha chodíte na takové fantasmagorie? Proč používáte “kaleh” (programové lhaní židů otrockým gójům na zakrytí jejich Věčné války) na zakrytí pravdy o diplomatickém protokolu? Vy, že nevíte, kdo se oslovuje titulem "Excelence"?!

    Tuto znalost má i Valerij Pjakin, ale on to nepouští ven tyto informace tak otevřeně jako to dělám já. Vy však jste zablokován a nemůžete postoupit na vyšší úroveň vědomí a poznání, anebo na ní už jste a používáte kaleh na zmatení gójů. Dokonce vždy na mně vystartujete pod mými komentáři a začínáte na mně útočit a nezveřejňujete mé komentáře. Ještě navíc lžete? Zvědavá matka viz zde https://aeronet.cz/news/nicolas-maduro-ma-byt-podle-usa-obvinen-z-valecneho-zlocinu-a-juan-guaido-zvazuje-odeslat-do-washingtonu-zvaci-dopis-pro-americkou-armadu-ma-pry-k-tomu-uznany-mezinarodni-mandat-i-diky-zemanovi/#comment-231973 popisuje oficiální diplomatický protokol MZV ČR a popisuje procesy oslovení vrchních činitelů konstitučních monarchií a republik, nebo hlavy církve.

    V diplomatickém protokolu se při oficiálních nebo formálních příležitostech užívá formalizovaný jazyk diplomatických dokumentů i ustálený způsob vyjadřování.

    Je to velice důležité, protože cílem je zabránit takové interpretaci řečeného, která by mohla vést k nedorozumění, v nejhorším dokonce být chápána jako provokace. Proto se hojně používá opisování, eufemismů, vyhýbání se jednoznačným či hovorovým obratům.

    Komunikace přes verbální nótu (korespondence s danou strukturou a formulacemi mnohdy již archaického slovníku – úvod, závěr, vše ale slouží k dosažení účelu, sdělit a nezavázat se k ničemu) je určena pro omezený okruh dotčených osob – hlava státu, premiér, šéf parlamentu , šéf senátu, ministr zahraničí

    – nutno dbát správného oslovení

    – použití oslovení "Jeho Excelence" možno pro velvyslance, hlavu státu, premiéra, šéfa parlamentu a pro příslušníky cizích států

    – použití oslovení "Jeho Eminence" versus "Jeho Excelence" v případě církevních hodnostářů vždy ověřit a správně titulovat

    Čili IMHO se již v případě velvyslance (vysokého komisaře) užívá slovní spojení Vaše Excelence. Takové titulování původně náleželo pouze vyslancům panovníků, ovšem ve 20. století se stalo obvyklým titulem i pro velvyslance republik. Excelence se v mezinárodním kontextu běžně používá i jako oslovení hlav států, premiérů, předsedů parlamentů a ministrů.

    např. zde

    Jeho excelence, pan velvyslanec Bedřich Kopecký

    https://www.mzv.cz/beijing/cz/politika/archiv_zprav/velvyslanec_bedrich_kopecky_v_pekingu.html

    Ministryně zahraničních věcí Gruzie Její Excelence paní Tamar Beručašvili

    https://www.mzv.cz/minsk/cz/zpravy_a_udalosti/prijeti_velvyslance_tomase_pernickeho.html

    Ministr zahraničních věcí Gruzie Jeho Excelence pan David Zalkaliani

    https://www.mzv.cz/tbilisi/cz/obecne_aktuality_z_ambasady/prijeti_velvyslance_tomase_pernickeho_2.html

    Ministryně zahraničních věcí Gruzie Její Excelence paní Tamar Beručašvili

    https://www.mzv.cz/tbilisi/cz/obecne_aktuality_z_ambasady/pracovni_navsteva_ministryne.html

    etc. etc.

    Válka mezi zemanem a Zemanem (přistoupím-li na nejen vaši neznalost oslovení hlavy státu) není naše válka. Musíme o ní ale vědět a znát a poznat lidi, kteří řádně zvolenému panu prezidentu Zemanovi neslouží a nepomáhají, tuhle kalehem, támhle šipošem, tuhle jarmulkou, támhle svatavou, tenhle antisemickou svátostí oltářní etc. etc.

    Poznat jejich válečné stroje (média, články, vstupy, rozhodčí řízení v diskusích, mazání komentářů, úvěry, knihy a jiné tiskoviny, školní učebnice etc. etc.) a jejich metody boje jsou hlavním úkolem alternativy.

    Snad jsem vám nehodil hračky do kanálu a navrhuji, abyste své frivolní úsilí věnoval dodržování diskusních pravidel komentářů, jenž mnohdy, tedy v opačném případě, svým obsahem zaujímají roli řádkované etiketě na Europaštice..."

    Zighartice

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

code

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

Protected with IP Blacklist CloudIP Blacklist Cloud

Upozornění: Příspěvky trolů jsou mazány, proto neodpovídejte na komentáře, které zjevně rozbíjejí rozumnou diskuzi!
Diskutujte k věci, nepište nesmysly, které nikoho nezajímají.

NEKRMTE TROLY!