Projevy z akce 11/9 – část 2/4

Česká republika a NATO – Daniel Veselý (přednesla Martina L.)
Aktivismus v Krizi – Jiří Almer
Pravda o 11. září je pravda o čistém zlu – Daniel Solis

Česká republika a NATO – Daniel Veselý
(http://www.blisty.cz/aut/2035/art.html,

http://www.czechfreepress.cz/index.php?option=com_content&view=category&layout=blog&id=86&Itemid=513
)

http://www.advojka.cz/autori/daniel-vesely

Rád bych pohovořil o historii týkající se NATO včetně členství České republiky v
Paktu, o níž se z oficiálních učebnic dějepisu příliš nedozvíme. Česká republika
není členem žádného obranného paktu, jak je nám odevšud tvrzeno, ale agresivního
vojenského společenství, jehož hlavním motivem je vojenskými prostředky zajistit
expanzi neoliberálního kapitalismu do zemí, jež dosud nebyly obrazně ekonomicky
rozparcelovány, jak kupříkladu ukázal konflikt v Kosovu. Česká republika se díky
členství v této organizaci tedy stává spolupachatelem bezpráví na bezbranném
obyvatelstvu, nyní především v Afghánistánu, aniž by se její členství v Alianci
stalo jedním ze zásadních témat kritiky v české občanské společnosti.

Když v létě roku 1945 na sklonku 2. světové války svrhly Spojené státy na
japonská města Hirošimu a Nagasaki jaderné pumy, o čemž historik a ekonom Gar
Alperovitz později prohlásil, že tyto události de facto zahájily závody ve
zbrojení mezi nastupujícími supervelmocemi – Spojenými státy a Sovětským svazem.
Stalin měl svou první atomovou bombu v roce 1949. Roku 1946 přednesl bývalý
britský premiér Winston Churchill památná slova, jež můžeme považovat za osudový
milník ve vztazích takzvaného svobodného světa s komunistickým blokem: „Od
Štětína na Baltu k Triestu na Jadranu byla na kontinentu spuštěna železná
opona.“ Těžko říct, že by tento krok vyprovokoval jednostranně Sovětský svaz.
Západní vliv se již během války výrazně projevoval na Balkáně. V Řecku,
například, se roku 1946 schylovalo k občanské válce, kde na straně monarchistů
stály Spojené státy a Velká Británie, které zde nikoliv náhodou prosazovaly svůj
vliv na úkor řecké radikální levice.

Severoatlantický pakt (NATO) vznikl v roce 1949, aby mohl „čelit sovětské
expanzi v Evropě “ – tj. případné invazi SSSR a jeho vazalských států ve
východní Evropě. Dnes se jeho hlavní velitelství nachází v Bruselu. Hlavní účel
Aliance spočívá ve vzájemné obraně, tj. že útok na jednoho člena představuje
útok na celou organizaci. Zakládajícími členskými zeměmi byly Spojené státy,
Belgie, Kanada, Dánsko, Francie, Island, Itálie, Lucembursko, Nizozemí, Norsko,
Portugalsko a Velká Británie. O tři roky později se připojilo Řecko a Turecko a
v roce 1954 Itálie. Když v roce 1954 Sovětský svaz přišel s nabídkou na členství
v NATO, aby byl v Evropě zachován mír, členské země Paktu se obávaly, že cílem
SSSR je jej oslabit, a tento návrh bezpodmínečně odmítly. Vstup Západního
Německa do NATO v květnu 1955 byl odůvodněn tvrzením, že bez německé vojenské
síly by Pakt nemohl úspěšně čelit sovětské invazi. Ať již si o totalitním
Sovětském svazu, který téměř vždy na mezinárodním poli jednal stejně jako
ostatní velmoci v dějinách, tj. na základě mocenských ambicí, můžeme myslet
cokoliv, jím podaná ruka k smíru představovala jistě schůdnější variantu k
upevnění bezpečnosti v Evropě než zamítavá reakce Aliance.

Týž rok se zformovala Varšavská smlouva coby vojenská protiváha NATO. Spouštěcím
mechanismem k vytvoření tohoto vojenského seskupení bylo právě začlenění
Západního Německa do Aliance, které bylo po válce okupováno Američany, Sověty,
Brity a Francouzy. Smlouvu podepsaly Sovětský svaz, Maďarsko, Československo,
Polsko, Bulharsko, Rumunsko,Albánie a Východní Německo jako formální odpověď na
vstup Západního Německa do NATO, a oficiálně se tak vymezily dva bloky soupeřící
ve studené válce.

Během studené války NATO v rámci boje proti komunistickému strašáku v Evropě
tuto hrozbu nejen zveličovalo, ale i aktivně rozdmýchávalo; zejména aktivací
teroristické kampaně s názvem Operace Gladio. Ačkoliv tato hrozba reálně
existovala, dodnes je uměle zveličována a zvýrazňována, aby tak byla
ospravedlněna existence Paktu a jeho činů, a to jak v průběhu studené války, tak
dnes i výhledově. Tento program v režii NATO a CIA měl za úkol na území celého
kontinentu provádět útoky, atentáty a vraždy, svalit vinu za ně na levicové a
ultralevicové organizace, a – jak již zmíněno – poukázat na hrozbu komunismu na
západě, zejména pak v Itálii a Francii. Útoky ve skutečnosti páchaly pravicové a
fašistické buňky podle itineráře Paktu v Itálii, Belgii, Francii, Dánsku,
Německu, Řecku, Kypru, Nizozemí, Norsku, Portugalsku, Turecku, Velké Británii.
Subverzní činnost Gladia se prováděla i v zemích, které nebyly členskými státy
NATO – v Rakousku, Švédsku, Finsku či Švýcarsku. Jen v samotné Itálii byly při
sérii teroristických útoků usmrceny tři stovky lidí a největší atentát, jenž se
uskutečnil na nádraží v Boloni a připravil 86 osob o život. Hysterie a zájem
médií, jež stále obklopuje ultralevicovou guerillu RAF či palestinské teroristy
z Černého září, se však obloukem vyhnuly mnohem závažnějším zločinům páchaných
během Operace Gladio. Evropský parlament nakonec roku 1990 vydal rezoluci, jež
zločiny Gladia odsoudila.

S rozpadem Sovětského svazu a Varšavské smlouvy koncem studené války na začátku
90.let neexistoval pro existenci NATO žádný důvod, ale brzy bylo třeba nalézt
nějakou záminku, čím jeho bytí ospravedlnit. V praxi to znamenalo expanzi Paktu
východním směrem a rozšíření pravomocí mimo stávající rámec a zájmy uskupení po
sjednocení Německa. Expanze východním směrem však představovala porušení slibu,
který dal Bush senior Michailovi Gorbačovovi, jenž jinak sjednocení Německa
podporoval. Tento fakt v roce 2005 potvrdil americký expert na Rusko Stephen F.
Cohen. Sám Gorbačov později prohlásil:„ Američané slíbili, že se NATO nebude
rozšiřovat za hranice Německa po konci studené války, ale nyní je půlka střední
a východní Evropy členy Aliance, takže co se s těmi sliby stalo? Američané
ukázali, že jim není možné věřit.“

Asi nejkontroverznější důkaz o potřebnosti NATO následoval po kolapsu
totalitních režimů ve východním bloku v bývalé Jugoslávii. Jak dokládá profesor
Rajko Doleček, začali 25. června 1991 Jugoslávskou federaci násilně rozbíjet
Slovinci a Chorvati. Západ v čele s Německem a Spojenými státy podkopával
integritu Jugoslávie a prosazoval její rozdělení na samostatné státy, které by
byly snáze podmaněny neoliberální ekonomikou. Ačkoliv se zvěrstev během bosenské
války dopustily všechny strany konfliktu, kolektivní démonizace Srbů a
zveličování jejich zločinů trvá dodnes. Zpráva bývalých vysokých úředníků z OSN
tvrdí, že americká politika podkopala OSN a Evropou zprostředkované mírové
dohody, které mohly v letech 1992 a 1993 ukončit válku, a to se záměrem provést
vojenské řešení. USA totiž usnadnily dodávky zbraní „bezpečným zónám", což je
pomohlo přeměnit v budoucí scény bojů, které tak byly připraveny pro
ospravedlnění budoucích zásahů NATO. Aliance nedodržela 1. článek washingtonské
zakládající smlouvy, že „se zdrží použití síly jakýmkoli způsobem neslučitelným
s cíli OSN“. NATO tyto hrozby a násilí uskutečnilo už v Bosně a Hercegovině, a
hlavně pak během 78 dnů agrese v 1999 proti Srbsku. Někteří pozorovatelé tvrdí,
že bombardování Srbska a Kosova pomohlo vydláždit cestu k pozdějším invazím
Spojených států do Afghánistánu a Iráku.

Česká republika tento postup Aliance bezpodmínečně podporovala a s jejím vstupem
do NATO 12. března 1999 spolu s Maďarskem a Polskem nese spoluvinu na
protiprávním bombardování Srbské republiky s tisíci mrtvými a zmrzačenými. České
jednotky se na území Kosova již od roku 1999 účastní mise KFOR. Za aktivní
nečinnosti vojáků NATO včetně českých vojáků zde podle svědectví bývalé
prokurátorky z Haagu Carly del Ponte unesla Kosovská osvobozenecká armáda do
Albánie 300 Srbů a Romů, kde je popravila a jejich orgány prodala k
transplantacím. V březnu 2004 proběhla v oblasti „Křišťálová noc“, kdy bylo za
přítomností 17.000 vojáků KFOR a 4.000 policistů 19 Srbů a Romů zavražděno, přes
300 surově zbito, 4.000 vyhnáno z domovů. Celkově bylo z Kosova vyhnáno čtvrt
milionu lidí, 3.000 osob bylo povražděno, a to – opět pod patronátem NATO.
Kosovský parlament vyhlásil v únoru 2008 jednostranně nezávislost, již později
uznala i Česká republika a jež byla letos v červenci posvěcena rozhodnutím
Mezinárodního soudního dvoru, přestože je toto rozhodnutí v rozporu s rezolucí
1244 RB OSN a závěrečným aktem z Helsinek z roku 1975.

Útoky z 11.září 2001 – ať již jde o inside job nebo outside job – NATO
přinutily, aby poprvé ve své historii uplatnilo 5. článek své charty, který
pojednává o tom, že útok na jednu členskou zemi je útokem na všechny. Ale útok
na Afghánistán byl, jak uvádí profesorka práv Marjorie Cohn, stejně ilegální
jako invaze do Iráku o necelé dva roky později. Charta OSN stanovila, že žádná
země nemůže použít vojenskou sílu, pokud nejde o sebeobranu nebo o autorizaci
této síly Radou bezpečnosti. Po útocích z 11/9 Rada bezpečnosti vydala dvě
rezoluce odsuzující tyto útoky, ale ani jedna Bílý dům neospravedlnila k
vojenské odvetě. Invaze do Afghánistánu nebyla legitimní obranou podle článku 51
Charty OSN, protože šlo o kriminální útok, nikoliv ale ozbrojený akt vedený
jinou zemí. Stávající okupace silami NATO/ISAF, na níž se podílí i ČR, je tedy
protiprávní, nemluvě o četných zvěrstvech těmito silami spáchaných.

NATO na pražském summitu v roce 2002 zahájilo přístupové rozhovory se sedmi
novými zeměmi a oznámilo své další rozšíření a reorganizaci. Členství v Paktu v
březnu roku 2004 získaly Estonsko, Litva, Lotyšsko, Slovinsko, Slovensko,
Bulharsko a Rumunsko. Aliance své řady posílila o další členy bývalé Varšavské
smlouvy, a dokonce i o bývalé svazové republiky SSSR. V dubnu roku 2008 na
summitu v Bukurešti NATO souhlasilo s připojením Chorvatska a Albánie a tyto
země do Aliance vstoupily loni v dubnu. Jako další potencionální členové se jeví
Makedonie, Ukrajina a Gruzie, Černá Hora, Bosna a Hercegovina, což je v přímém
rozporu s ruskými zájmy; jak bylo uvedeno, Rusko chápe rozšiřování Aliance jako
podvod ze strany Buse seniora a považuje tyto kroky za pokračování studené války
a pokus jej obklíčit a izolovat. O kontroverzním raketovém obranném systému
NATO, který rovněž zvyšuje mocenské napětí mezi NATO a Ruskem se zmiňovat
nebudu, neboť jde o téma na samostatný text.

Česká republika na základě vládního návrhu působení sil a prostředků
Ministerstva obrany v zahraničních operacích pro letošní rok má vojenské a
civilní zastoupení v rámci sil NATO v Kosovu a Afghánistánu. ČR se také
připojila k programu NATO Síly rychlé reakce coby odpovědi na „výzvy kladené
novým bezpečnostním prostředím. Tyto síly jsou schopny okamžitě zasáhnout
kdekoliv na světě a po omezenou dobu zde působit, kdykoliv o to Severoatlantická
rada požádá.“ Netřeba komentáře. Minulý rok bylo do tohoto programu zapojeno 229
příslušníků armády České republiky. Podle vládního návrhu má český daňový
pokladník letos jen na mise v Kosovu, Afghánistánu a na program Síly rychlé
reakce vynaložit asi 3.2 miliardy korun. Dlužno poznamenat, že v průběhu
finanční krize a neoliberálních škrtů chystaných českou vládou jde o sumu
vyhozenou oknem, a to k nelibosti většiny českých občanů o obyvatelstvu Kosova a
Afghánistánu nemluvě.

 

Aktivismus v Krizi – Jiří Almer (www.nezakladnam.cz)

Jak již víme, vše souvisí se vším a vše má přímou nebo nepřímou závislost na
dalším dění. Proto vražda dvou tisíců vlastních občanů má vliv i na naše životy.
Tak jako jsme se museli smířit s tím, že se stokrát opakovaná pohádka o první
demolici v dějinách provedené letadlem stala oficiální pravdou, tak také
ustupujeme nové diktatuře, která je posilována falešnými idejemi o pravdě a
lásce. Proces proměny z polodemokracie na totalitu je pomalý, avšak nápadný. To
proto, že usurpátoři moci útočí na ty prvky, jež nemají na chod společnosti
přímý dopad.
Pro fungující demokracii je životně důležité, aby se tvořila a byla udržována
občanská hnutí, která dbají na chod společnosti dobrovolně a z vlastní
iniciativy. Tím mám na mysli ty aktivistické skupiny, jež přinášejí řešení k
problémům, které politické elity záměrně nebo z nedbalosti přehlížejí, ne
takové, které problémy přidělávají a popouzí občany proti sobě. Bez skupin
angažovaných lidí společnost ztrácí svůj vliv i zbývající mandát. Volby jsou
pouze záležitostí peněz a marketingu a vyhrávají se na chytlavé reklamy a
psychologická strašení, čímž prosluly obzvláště ODS a Top 09.
Proto právě je snaha mocichtivých pseudoelit, ať už je nazveme jakkoli, namířena
proti občanským hnutím. Zatím je nepronásledují, jejich činnost však ztěžují,
bagatelizují a špiní v očích veřejnosti. Vzpomeňme například na frašku s radarem
a ruskými agenty. Toto primitivní obvinění málem způsobilo vážná zranění
aktivistům, na které touto propagandou zfanatizovaný člověk hodil láhev s pivem.
To není samozřejmě jediný příklad. Jiné aktivistické skupiny se setkaly s
tvrdými zásahy a represemi. Typickým příkladem bylo tvrdé rozehnání demonstrace
sqatterů na Albertově.
Dále jsou tu na první pohled maličkosti, které však rostou do nebezpečného
rozměru. Možností je několik – například vyhlásit v médiích lživou zprávu, že
demonstrace je zrušena ( to byl příklad demonstrace proti radaru při
příležitosti návštěvy presidenta Obamy), dále pokuty za neuskutečněné přestupky,
jež nutí aktivisty bránit se ve vleklých odvolávacích řízeních, což brzdí
celkovou aktivistickou činnost, hlavně však stále častější případy zakázání
pochodů kvůli banálním důvodům. Navíc je všemožně bráněno propagacím takových
akcí. Aktivisté jsou nuceni sáhnout k černým výlepům, neboť nemohou mít finanční
prostředky pro placené reklamy. Když jsou chyceni, musí platit pokuty, jež mají
aktivisty odradit od demokratických snah informovat veřejnost.
Tak se nezasvěceným občanům může zdát, že žádné aktivistické skupiny vlastně
neexistují. Tedy není třeba je rozpouštět a zavírat. Informace může účinně šířit
jenom ten, který zaplatí statisíce a miliony. Pak pozbývá hodnoty svoboda slova,
neboť neexistuje možnost, jak ho šířit za rovných podmínek.
Naši noví diktátoři tedy bojují nenápadným, ale účinným způsobem. Občanská hnutí
nesmí dosáhnout ničeho, co by bylo zákonným precedentem a také impulzem pro
další organizace, tedy dosáhnout svého cíle. Tím cílem a precedentem, jako
například televizní vysílání nezávislých dokumentů, referendum na základě
petice, či obývání opuštěných domů.
Přestože ubývá prostoru k manévrování, je nutné bojovat a neustupovat, a to
prostředky, které mocní nepoužívají – nenucenost, nekomerčnost a nenásilí.
Přestože se vám snaží vsugerovat, že vaše činnost nemá smysl, opak je pravdou.
Proto se nevzdávejte! To by bylo přesně to, co by si přáli

 

Pravda o 11. září je pravda o čistém zlu – Daniel Solis
(http://www.denikpolitika.cz/politici/daniel-solis/blog)

Rád bych nejprve uctil památku všech obětí tragické události
vyjádřil upřímnou soustrast jejich pozůstalým. Zejména bych rád vzpomenul 343
novo-yorských hasičů, kteří zahynuli v troskách světového obchodního centra při
záchraně lidských životů poté co byly veškeré požáry v obou budovách uhašeny.

V této souvislosti mi prosím dovolte odkázat na petici jejich kolegy,
novo-yorského
hasiče Antona Vodvarky, poručíka FDNY ve výslužbě, která je vyvěšena spolu s
mnoha
zajímavými informacemi na stránkách „firefightersfor911truth“ a silně podporuje
iniciativu „Architects and Engineers for 9/11 Truth „ za obnovení vyšetřování
tragického incidentu, který navždy zcela zásadně změnil chod tohoto světa. Přes
masivní oběti, které si onoho dne vyžádal, vedl tento neblahý incident k dalším,
často dokonce cíleným, často náhodným, ale vždy zbytečným ztrátám na převážně
nevinných životech. Vedl k válkám. Vedl k bezpráví, mučení a pronásledování
nevinných. Vedl k mnoha nepatřičným předsudkům, které trvají do dnes a
zakořeňují se
čím dál tím hlouběji i u nás. Buďme proto vážení přátelé velmi ostražití.
Nenechme
si namluvit lži ze zaprodaných zdrojů, především sdělovacích prostředků
poplatných
centrální pečlivě připravené a stravitelně předžvýkané doktríně. Doktríně, která

svůj původ v lobbystických dílnách zbrojního a petrochemického průmyslu.

Vláda naftařů a plynařů tehdy bleskurychle uchopila tuto dlouho očekávanou
příležitost k takzvané odvetě. George Bush = Pennzoil , Dick Cheney =
Halliburton ,
Condoleezza Riceová = Chevron, Donald Evans = Tom Brown Inc. Tato administrativa
SSA
vzkázala v Srpnu 2001 Talibanu: „either you accept our offer of a carpet of gold,
or
we bury you under a carpet of bombs „

Zlo plodí zlo. Útok na budovy Světového obchodního střediska představoval to
největší zlo. Ti kteří za tímto zlem stáli, stojí dodnes za zlem, které zmítá
současným světem. Již celých 9 dlouhých let krutosti, únosů, věznění, mučení,
invazí, okupací, násilí, vykořisťování a lží.
Zlo ve jménu světového obchodu s nerostnými surovinami.

Velmi politováníhodnou skutečností ve vztahu k nám – k České republice je fakt,
že
se v celku naivně tohoto zla účastníme, prostřednictvím bez kritické podpory
jistým
mezinárodním politikám diktovaným obchodními zájmy soukromých nadnárodních
zejména
těžebních korporací.

Dovolte mi prosím, abych poukázal jen na jednu zásadní skutečnost, o které se
hovoří
jen zřídka, která nicméně staví sled událostí před a po jedenáctém září do
poněkud
jiného světla.

„National Security Presidential Directive 9: Combating Terrorism“ podepsaná 25.
října 2001.

1 dubna 2004, zveřejnil Bílý dům následující charakteristiku tohoto jinak
utajeného
dokumentu:

The NSPD called on the Secretary of Defense to plan for military options "against
Taliban targets in Afghanistan, including leadership, command-control, air and
air
defense, ground forces, and logistics." The NSPD also called for plans "against
al
Qaeda and associated terrorist facilities in Afghanistan, including leadership,
command-control-communications, training, and logistics facilities."

NBC News o tomto informovala již v květnu 2002.

Válka v Afghánistánu je válkou zbrojní lobby proti slušnosti, dobrým mravům a
dobrým
mezinárodním vztahům a mírovému soužití světového společenství. S politování a
velkým zármutkem lze říci, že do dnes, 9.11.2010 počet obětí proradného útoku na
světové obchodní centrum v Novém Yorku stále narůstá. Pravda tak zůstává
překroucena, památka obětí zneuctěna.

Proto vážení přátelé chtějme pravdu o 11. září. Jsme to dlužni obětem tragédie,
padlým všech následujících válek a jsme to dlužni i naším budoucím generacím.

Zdroje:

http://firefightersfor911truth.org/


http://www.fas.org/irp/congress/2004_hr/rumsfeld_statement.pdf


http://www.serendipity.li/wot/bl_tft.htm
 

http://www.msnbc.msn.com/id/4587368/

WASHINGTON, May 16, 2002 — President Bush was expected to sign detailed plans
for a
worldwide war against al-Qaida two days before Sept. 11 but did not have the
chance
before the terrorist attacks in New York and Washington, U.S. and foreign
sources
told NBC News.
The document, a formal National Security Presidential Directive, amounted to a
“game
plan to remove al-Qaida from the face of the earth,” one of the sources told NBC
News’ Jim Miklaszewski.
The plan dealt with all aspects of a war against al-Qaida, ranging from
diplomatic
initiatives to military operations in Afghanistan, the sources said on condition
of
anonymity.
In many respects, the directive, as described to NBC News, outlined essentially
the
same war plan that the White House, the CIA and the Pentagon put into action
after
the Sept. 11 attacks. The administration most likely was able to respond so
quickly
to the attacks because it simply had to pull the plans “off the shelf,”
Miklaszewski
said.

 




Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

Upozornění: Příspěvky trolů jsou mazány, proto neodpovídejte na komentáře, které zjevně rozbíjejí rozumnou diskuzi!
Diskutujte k věci, nepište nesmysly, které nikoho nezajímají.

NEKRMTE TROLY!