Tajemství chemtrails: Strategie proti změně klimatu?

Tento článek, který je dobrým přehledem tématu celosvětové modifikace
klimatu, napsal Wayne Hall a poprvé byl zveřejněn v čísle January 2004 časopisu Spectre
http://www.spectrezine.org, což je internetový časopis Evropského
parlamentu, zapojený do projektu zakládání nové celoevropské politické strany,
iniciovaného německou PDS, Synapsimos a dalšími subjekty.

Další informace jsou v poznámce pod čarou.

Strategie
proti klimatické změně
Wayne Hall
Spectre Magazine January 2004
2-9-4

Mrtvý bod mezi varováními před nebezpečím
globálního oteplování ze strany nevládních organizací ochránců
životního prostředí na jedné straně
a mluvčími vlády Spojených států
na straně druhé se v mnohém podobá trvalému
mrtvému bodu ke konci období Studené války (jak bylo analyzováno teoretiky
neutrálních mírových hnutí v 80. letech). Stejně jako
byla smlouva SALT o redukci strategických jaderných zbraní v 70., letech
blokována Republikány v senátu USA, dohoda v Kjóto – velmi nedostatečný
první krok směrem k omezování emisí kysličníku
uhličitého do atmosféry – je blokována nepodepsáním jejích protějšků (včetně
ruského elementu, protože podpora Kjótského protokolu ze strany ruské
vlády byla od prosince 2003 rozhodně vratká).

Hnutí proti
jaderným zbraním, které vzniklo v 80. letech v Evropě, představovalo
pokus překonat mrtvý bod systému Studené války. Tento přístup
shrnul ve svých spisech E.P.Thompson, jehož odpověď na
otázku: „O čem je Studená válka?“ byla: „Je sama o sobě.
Studená válka je divadlo, které bylo založeno dvěma soupeřícími
impresárii kolem roku 1946 nebo 1947.“

Závod v jaderných zbraních, který měl
být ukončen v roce 1991, byl výsledným produktem mrtvého
bodu Studené války. Mrtvý bod globálního oteplování vytvořil
příslušný „výsledný produkt“, jehož obrysy se vynořují
z debaty o globálním oteplování, která probíhala v polovině
90. let. Nazývá se „geoinženýrství“. V době
konference v Kjóto (a v době po ní) se ve vědecko-populárních
časopisech objevovala řada
článků, které jakoby se pokoušely
získat podporu veřejnosti pro geoinženýrství. Jedním z
jejich oblíbených témat byla myšlenka, že globální oteplování je technický,
nikoli morální problém, a proto nemohlo být dovoleno, aby se stalo monopolem
ekologických nevládních organizací, které sledovaly protirozvojovou agendu. Tyto
organizace byly později prý zodpovědné
za rozhodnutí v Kjótu uvalit na státy závazek k 15%-nímu snížení globálních
emisí skleníkových plynů během příští
dekády. Z ekonomického hlediska to bylo neobhajitelné rozhodnutí, které přijde
řádově na 250 miliard dolarů
ročně, nepočítaje cenu
ztrát zboží, služeb a inovací, jejichž produkce by byla zastavena nebo odložena.

Geoinženýrské návrhy na vědomé změny
chemie atmosféry a na změny podmínek zmírňování
účinků skleníkových plynů
byly předkládány jako alternativa k volání po
redukci emisí oxidu uhličitého, metanu a oxidů
dusíku. Geoinženýrství zahrnovalo pevninu, moře a
složky ovzduší. Bylo navrženo několik nápravných opatření,
jako vysazování stromů ve velkém měřítku,
což se zdálo být neproblematické a skutečně si
zasluhovalo podporu. Další metody, jako osévání oceánů
železnými pilinami, aby se stimuloval růst fytoplanktonu,
živícího se uhlíkem, se zdály být problematičtější. Další
zase, jako návrhy na „sluneční clonu“ vytvořenou
rozptýlením milionů tun kovových částic do atmosféry, aby odrážely sluneční
světlo zpátky do vesmíru dříve než dopadnou na zem a zahřejí atmosféru, byly pravděpodobně
většinou geoinženýrských teoretiků posouzeny doslova jako nemožné prodat veřejnosti.

Nicméně v polovině 90. let byly
učiněny odvážné pokusy dát
geoinženýrství dobré jméno. Gregory Benford, profesor fyziky na Kalifornské univerzitě,
odhadl, že oceány u Arktidy a Antarktidy by mohly být osety železným prachem v hodnotě
10 milionů až jedné miliardy dolarů ročně. 15 lodí, křižujících
polární oceány po celý rok, sypajících železný prach v úzkých pruzích, by přišly celkem asi na 10 miliard
dolarů. „Toto opatření by pohltilo
asi třetinu naší roční produkce kysličníku
uhličitého vzniklého spalováním fosilních paliv.“

„Ještě lepší než prach by byly mikroskopické kapičky
kyseliny sírové. Sulfátové aerosoly také mohou zvýšit počet kapiček,
tvořících kondenzační jádra mraků,
čímž by se ještě zvýšila celková odrazivost. Nákladní lodě spalující uhlí by
uvolňovaly do atmosféry sulfáty a zároveň by mohly rozptylovat železný prach do moře,
čímž by kombinovaly oba přístupy,
což by bylo ekonomické.“

Pravděpodobně nejznámější
z geoinženýrských návrhů, týkajících se ovzduší, byl předložen v roce 1997 Edwardem Tellerem pod názvem "Global Warming and the Ice Ages:
Prospects for Physics-Based Modulation of Global Change" (Globální oteplování a doba
ledová: Vyhlídky na modulaci globální změny založené na
fyzice), který byl později zpopularizován ve Wall Street Journal v článku s názvem "The Planet
Needs a Sunscreen" (Planeta potřebuje sluneční clonu).

Teller navrhoval záměrné vynášení reflexních
částic do horních vrstev atmosféry ve velkém měřítku, což byl úkol, který by bylo možno realizovat s náklady
menšími než jedna miliarda dolarů ročně. To by bylo v
rozmezí 0,1% až 1 % z částky 100 miliard dolarů,
odhadovaných nákladů na snížení používání fosilních paliv na úroveň
v roce 1990, jak požadovala Kjótská dohoda.

Charakteristickou politikou Tellera je fakt, že se vysmíval myšlence
globálního oteplování a zároveň řešení problému tohoto problému navrhoval. „Z
jistých důvodů,“ poznamenal Teller sarkasticky, „tato volba není tak módní jako boj proti fosilním palivům
a lidem, kteří je používají.“

Teller, který je ovšem znám historii jako otec vodíkové bomby a raketového
obranného programu Hvězdné války, neměl
vždy úspěch při zavádění
svých milovaných plánů. Například jeho ambiciózní plán použití vodíkových bomb
ke konstrukci přístavů ve Spojených státech se nikdy nedostal od rýsovacích prken k realitě.
Jeho sarkasmus odrážel skutečný problém: že přesvědčit
veřejnost, že permanentní mobilizace tisíců
letadel, aby létala ve dne v noci, 365 dní v roce, nad zemí a nad mořem a
rozprašovala toxické kovy nad lidmi, zvířaty a rostlinami, je žádoucí nebo vůbec
jakýmkoli způsobem obhajitelný návrh.

Gregory Benford měl pro obtíže se stykem s veřejností
cit. Řekl: „Jestliže geoinženýři
budou zobrazováni jako podivní milovníci vzduchu, potom nebudou mít úspěch.
Budou-li řádně vykreslovaní jako spojenci vědy – a skutečné
ochrany přírody – mohou se stát hrdiny. Je životně důležité, aby z diskuse
byli vyloučeni radikální zelení.“ Jedním z teoretiků, který pomáhali držet radikální
zelené mimo debatu a možná dokonce se jim podařilo kooptovat některé
radikální zelené do debaty, byl student environmentálního práva na Stanford University Jay Michaelson, jehož práce "Geoengineering: A
Climate Change Manhattan Project" byla v roce 1998 publikována v univerzitním
časopise. Stejně jako jméno Edward Teller, název Michelsonovy práce je trvalým připomenutím
kontinuity mezi geoinženýrstvím a závody v jaderném zbrojení. Práce je mistrovským
pokusem obhájit neobhajitelné. Tvrdil, že geoinženýrství nabízí naději
pro řešení klimatické změny „a jde
za rámec příliš mírného a opožděného
kjótského protokolu.“

Michelsonovou základní tezí je, že „ve světě, kde je velmi nákladné redukovat emise
skleníkových plynů, ti, kdo se tímto problémem zabývají, by měli podporovat politiku, která
bude spolupracovat s těmi, kdo se tímto problémem nezabývají.“Michaelson navrhuje tři možné reakce na změnu
klimatu: 1) určit a odstranit její příčiny,
2) neudělat nic a přizpůsobit
se změně klimatu, až přijde nebo
3) pokusit se vyřešit problém změny klimatu přímo pomocí
geoinženýrství.

Překážkou odstranění příčin
změny klimatu jsou ekonomické náklady na zřeknutí
se používání fosilních paliv, sociální cena v kontextu všeobecné závislosti na
automobilech, otázka rovnosti, daná námitkou, že jižní národy ponesou náklady na
řešení problémů vytvořených na severu a krutý fakt, že vnucení regulačního
režimu půjde proti jejich bezprostředním zájmům.

Výhoda druhé alternativy, nedělat nic, spočívá
v tom, že pokud jsou prognózy správné, změna klimatu brzy pomine a nastane to, co Michaelson nazývá „absencí problému“.
Stále katastrofičtější důkazy
reálnosti změny klimatu pravděpodobně
usnadní získat konsensus k provádění preventivních regulací. Ale potom vyvstane
problém volby priorit: co a kdo by měl být zachráněn a co a kdo by měl
být ponechán svému osudu?

Tyto nevýhody vedly Michaelsona, jak říká, ke třetímu
řešení pomocí geoinženýrství. Geoinženýrství změní priority od zkoumání, zda se zeměkoule
otepluje k praktickým opatřením, která mohou být provedena okamžitě.
To by na rozvojový svět nekladlo vyšší požadavky než na rozvinuté země. To by skutečně
rozvojovým zemím umožnilo „vézt se zdarma“ na projektu financovaném převážně
průmyslovými zeměmi.
„Protože by to omezovalo růst v rozvojovém světě
méně než regulace, umožnilo by to rozvojovým zemím rychlejší pokrok na cestě od vážných ekologických
hrozeb v podobě nedostatku pitné vody, znečištěného ovzduší a ztrát
orné půdy pomocí ověřených prostředků
jako jsou čistírny odpadních vod, novější (čistší)
automobily a továrny a moderní zemědělství.“ Spoléháním
se na technologické inovace a rozvoj by geoinženýrství zvýšilo roli soukromých
subjektů na úkor vlády. Místo požadování všeobecně rozšířeného
vynucování komplexních a růst ohrožujících pravidel by geoinženýrství poskytlo soukromým firmám finanční
stimul k řešení problému klimatické změny.“

Přes celou svou okázalou oddanost geoinženýrství, Michaelson ve
finální analýze připustil, že „geoinženýrství jde téměř proti všem hlavním trendům
v současném environmentalismu.“ Sypání želetného prachu do moře a „sluneční
clony“ léčí povrchní symptomy, nikoli hluboké příčiny a nezabíjí „dvě mouchy jednou ranou“
jak by to dělal seriózní program boje proti odlesňování nebo snižování emisí skleníkových plynů.
Existuje mnoho detailních důkazů,
že ve skutečnosti si liboval v kontroverzním charakteru
svých vlastních návrhů k vytvoření politického klimatu, který by umožnil implementaci reálných řešení
globálního oteplování. „Kdyby vznikla seriózní debata,“ říká, „šok z
geoinženýrství by mohl zeslábnout v kontextu racionální reflexe nákladů na klimatickou změnu.“
Ale pro vznik takové seriózní debaty by spouštěčem byl pouze šok veřejnosti
z realizace navržených opatření. Je třeba
nejen navrhovat, ale geoinženýři musí i konat,
geoinženýrství musí být veřejně
uznáno, musí být předmětem veřejné debaty
podobně jako geneticky modigikované potraviny, klonování
nebo jaderná energie, za něž zájmové skupiny lobují i proti
nim.

Uznání geoinženýrství veřejností, obhajované v 90.
letech Benfordem, Michaelsonem a dalšími se však nekonalo. Média se nepokusila udělat z
geoinženýrů hrdiny a zobrazovat je jako spojence vědy a skutečné
ochrany přírody. Existuje mnoho skeptiků
globálního oteplování, kteří říkali, o
čemž jsou dokonce záznamy, že zprávy o geoinženýrských aktivitách – letadla ve velkém měřítku rozprašující
aerosoly v horní atmosféře – nemohou být pravé, že takové aktivity nemohou probíhat, neboť
nejsou potřeba a byl by to zločin. Velké ekologické nevládní organizace (NGO, Non-governmental organizations)
jako Greenpeace, Přátelé Země nebo
WWF se nepokoušejí idealizovat nebo jinak podporovat geoinženýrství. Chovají se jednoduše tak, jako kdyby neexistovalo. Jejich mlčení
o jehopozitivních aspektech možná odráží odmítání být spojováni s úsilím o to, aby geoinženýrství vypadalo přijatelně.

„Neviditelnost“ geoinženýrství je zachovávána pomocí oficiálního popírání.
Vojenské letectvo USA (US Air Force), jehož cisternová letadla KC-135R a KC-10 se
stala známými a pozorovanými v mnoha různých částech
světa, jak denně provádějí
program „sluneční clony“, na svých oficiálních stránkách popisuje očitá svědectví
o těchto operacích jako „výmysly, které kolují od roku 1996.“ „Air Force", píše se (na tom webu), „neprovádí
žádné experimenty s modifikací počasí ani takové programy a
nemá žádné plány to dělat ani v budoucnosti.“ Obvinění z „výmyslů“
je energicky papouškováno zdánlivě velkou skupinou „debunkerů“ (debunker je jednoslovně
nepřeložitelný anglický výraz a označuje
člověka, který „staví do správného světla“ nebo „uvádí na
pravou míru“ různé smyšlenky a fámy, pp), navštěvujících diskusní fóra o chemtrails/geoinženýrství
a vytváří zde zmatky, stejně jako nelibost nad označením jako „chemies“ (jako parafráze
na „commies“, česky komouši) těch, kteří se snaží upoutat pozornost na záhadné
čáry na obloze. Mimoto všichni zvolení politici nad komunální úrovní, pokud vůbec kdy slyšeli o
geoinženýrství, věří nebo tvrdí, že věří oficiální historce, že program sluneční clony na zmírnění
změny klimatu je „výmysl“.

Jedním z dobrých důvodu úspěšnosti
tajné dohody o mlčení může být
dosud neurčený status geoinženýrství v mezinárodním právu. To je sporná otázka, která byla opět
zkoumána v polovině 90. let environmentálním právníkem
Bodanskym. Mezi otázkami, které vznesl byly následující: Kdo může činit
rozhodnutí o (použití) geoinženýrství? Měly by všechny země mít oprávnění participovat
na rozhodnutích? (Protože tím budou zasaženi všichni a bude to mít jak pozitivní, tak negativní dopady.) Jak by mělo
být s riziky a kompenzacemi škod nakládáno? Z právního hlediska patří plány na
vypouštění částic do atmosféry
mezi nejproblematičtější geoinženýrské návrhy, protože
atmosféra nad kteroukoli zemí je součástí jejího vzdušného prostoru. Národy si činí nároky na svůj
vzdušný prostor a mohou konat na jeho obranu, například sestřelením
letadla. Geoinženýrské aktivity v atmosféře by mohly být pokládány za porušení národní svrchovanosti. Je zřejmé,
že nejjednodušší způsob, jak se vypořádat s právními problémy tohoto druhu, hrozícími
vyjednáváním nezbytných úprav mezinárodního práva, je popírat, k takové aktivitě
dochází.

Zveřejnění interview v roce
2003 s údajným „insiderem“ programu sluneční clony (to
není jeho oficiální název), který pracoval v Lawrence Livermore National
Laboratory vnáší další světlo do obtíží spojených s propagací příznivého
obrazu geoinženýrství. Na otázku, proč se v reziduích po aerosolovém postřiku našla vlákna
polymerů zapuštěná v „biologickém materiálu“, insider (který dostal pseudonym Deep Shield) odpověděl
vysvětlením: „Jelikož vznášející se částice nakonec spadnou do nejnižší
vrstvy atmosféry a jsou vdechovány všemi formami života na povrchu, byl učiněn
pokus zabránit růstu plísní přidáním
do směsi zastavovače růstu plísní (mould),
z nichž některé mohou být ve formě
biologického materiálu.“

Deep Shield oznámil, že aerosolový postřik má
potenciál způsobovat nemoci: „Někteří
lidé jsou citlivější na kovy, zatímco jiní jsou citliví na
polymerové chemikálie. Je pravda, že lidé onemocní a někteří zemřou.
Světová zdravotnická organizace (WHO) provedla většinu
studií o tomto tématu. Někteří
řekli, že dopady na zdraví budou minimální, v
řádu milionů nebo podobně, zatímco jiní zjistili čísla
mnohem vyšší – 3 nebo 4 miliardy. Uznané odhadované ztráty (Accepted Estimated Casualties) podle WHO jsou 2 miliardy během
šesti dekád. Většina z nich budou staří lidé nebo ti, kdo
jsou náchylní k dýchacím problémům.“

Deep Schield zdůraznil „globalistický“ aspekt operací
a potřebu, aby „se zajistilo, že chemikálie nebudou zneužity“ proti některému z účastníků
projektu. „Proto jsou chemikálie smíchány a rozprášeny nad náhodným územím. To znamená, že chemikálie vyrobené
v USA mají dobrou šanci být rozprášeny nad Ruskem. Ruská letadla mohou být spatřena
na obloze v USA, ale také spolu s americkými letadly na ruské obloze. Kanystry jsou
zapečetěny ve třetí zemi, která nemá tušení, kam půjdou. Toto všechno
zajišťuje, že štítu nebude použito jako zbraně. Nezúčastněné
národy jsou sprejovány zúčastněnými
národy, které musí sprejovat, aby získaly dostatek materiálu pro udržování svého národního štítu. Chápe se to
tak, že nasprejování je akt stejného vojenského útoku jako střílení
po letadlech.“

Jedním z důsledků tohoto
sprejování nezúčastněných národů
„zúčastněnými národy“ je
to, že po porážce režimu strany Baath Saddama Hussaina je celý Střední
východ – možná včetně Izraele, kde sprejování začalo v posledních měsících
– nyní sprejován ze základem v Iráku.

Podle Deep Shielda jsou do dílčích rozprašovacích
operací zahrnuta běžná komerční
letadla a nejsou odkláněna od svých pravidelných letových drah.
„Ale spojené zdroje národů země neumožňují nepřetržité
sprejování. Ačkoli jsme dosáhli vysoké úrovně
technologie, existují velké plochy, které musí být pokrývány téměř denně.
Velké části oceánů jsou téměř ignorovány. Zbývajících ploch pevniny je více než těch,
které jsou účinně pokrývány.“

Dalek toho vidět svou práci jako něco,
co má být hrdě publikováno, Deep Shield pokládá existující utajení za nutné, aby se veřejnost udržela
v klidu pokud možno co nejdéle: „Země umírá. Lidstvo je na cestě k zániku. Bez štítu lidstvo
vymře během dvaceti nebo padesáti
let. Většina lidí, kteří dnes žijí, by se toho
dožila. To znamená, že zveřejnění
situace, v níž se nacházíme, lze stručně shrnout tak, že žádný muž, žena
a dítě na zemi nemá budoucnost, že všichni budou zabiti. Lidé by propadli panice. Nastal by ekonomický kolaps,
výroba a pohyb zboží by zkolabovaly. Ve všech městech na zemi by zemřely
miliony lidí. Nepokoje a násilí by během několika dní civilizační
centra proměnily v ruiny.“

Utajení projektu sluneční clony mu bylo zdůvodněno,
svěřuje se Deep Shield, na základě zájmů národní bezpečnosti. „Od
všech, kdo o tom vědí, se očekává,
že zůstanou zticha. Všichni ti, kdo mají podezření, jsou buď
postaveni před problém prokázat takřka nedokazatelnou věc, nebo mají dobré důvody
nadále mlčet. Předpokládám, že
podobná situace panuje všude ve světě a může
to být považováno za jedno z nebezpečí ohrožujících projekt. Chápu, že je zde touha potlačovat informace
ne proto, že probíhá sprejování, ale proto, že se nacházíme v období lidské historie, v němž
civilizace může skončit.“

Postoj Deep Shielda je hluboce iracionální, prosáknutý stejnou psychózou jako
je „válka proti terorismu“ vlády USA. Lidé, jejichž svědomí je
čisté, neuvažují tímto způsobem.
Deep Shield neříká nic jiného než to, co lidé z ekologického prostředí
říkají sobě a druhým každý den: že lidstvo je na cestě k sebezničení.
Utajování projektu sluneční clony z důvodu
ohrožení národní bezpečnosti je absolutně
neospravedlnitelné a je v totálním protikladu k logice, že geoinženýrství bylo navrženo jako jedna z možných odpovědí
na klimatickou změnu. Geoinženýrství nebylo míněno jako jednoduchá náhrada
za skutečné činy na záchranu životního prostředí, ale především
jako usnadňující prostředek a
doplněk reálné ochrany životního prostředí. Něco
takového nemůže zůstat v utajení.

David Stewart, který dělal s „Deep Shieldem“ rozhovor,
Deep Shielda nedávno citoval, když říkal, že projekt selhal v tom, k čemu byl určen.
Podal zprávu o sporu (spíš hádce s křikem) mezi uniformovanými a civilně oblečenými
vojáky, kteří přišli do laboratoře
Lawrence Livermore. Deep Schieldovi se zdálo, že se přou o příliš
velkých výdajích na projekt, o jeho účinnosti a obecněji o dlouhodobější
perspektivu lidstva. Přestože neexistují viditelné hromady těl, jak Stewart píše, zabitých aerosolovým
sprejováním, existuje stále více důkazů
o lidech, kteří zemřeli na
nemoci, jejichž původ pravděpodobně
souvisí s projektem. Jedna černá skvrna pro oběti leží ve východním
Texasu, kde v polovině 90. let byly prováděny počáteční testy postřikových
materiálů. Předpovědi
zvýšení výskytu Alzheimerovy choroby o 1000%, jednoho z vedlejších účinků
rozsáhlé expozice účinkům
hliníku, v příštích desetiletí pronikly do médií zhruba před rokem.

Projekt sluneční clona není jediným důvodem,
proč je v atmosféře rozprašován
aerosol. Sprejování je také prováděno pro zvýšení elektrické
vodivosti v atmosféře, která usnadňuje činnost programu HAARP na Aljašce (HAARP, High Frequency Active Aural
Research Program). Také některé zprávy o přítomnosti
bakterií nemocí v rozprašovaném aerosolu nezapadají do vysvětlení Deep Shielda o biologických
materiálech rozprašovaných za účelem boje proti plísním. To naznačuje, že jsou v běhu
i černé operace, parazitující na geoinženýrské technologii, která je údajně v zájmu lidstva, a že je
zneužíván personál, který věří, že smyslem jejich práce je zmírňování dopadů
klimatické změny. Pokud je projekt sluneční
clona používán jako zástěrka pro jiné nezákonnější
a zjevně kriminální účely, pak je
to další argument pro opozici vůči jeho utajování.

Mnoho dalších otázek vyžaduje vyšetření. Je současný
zlatý důl nízkonákladových letů podporován státními dotacemi aeroliniím za jejich služby při
rozptylování určitých látek (do ovzduší)? Pokud je to pravda a jestli jsou tvrzení Deep Shielda o financování
projektu sluneční clona správná, potom se to děje
na náklady daňových poplatníků.
Dáme-li stranou všechny ekonomické aspekty, jak je rozumné, když křižuje
oblohu více letadel, která spalují větší množství paliva, aby usnadnila zvládnout globální oteplování, způsobené
nadměrným spalováním fosilních paliv? Může politika posunu k
ekonomice založené na nefosilním palivu být skutečně rozvíjena vedle politiky zmírňování
klimatických změn tímto způsobem
(pokud je skutečně tím, čím se tváří
být)?

Od objevení se první obsáhlé studie o globálním oteplování od Americké
národní akademie věd v roce 1992 debata o geoinženýrství prošla řadou
stádií. Polovina 90. let (období před a po Kjótu) byla obdobím extravagantních tvrzení. Doba po Kjótu, kdy tato
politika začala být zřejmě uskutečňována,
byla obdobím, kdy úctyhodné návrhy z předešlého dne se
náhle staly „konspirační teorií“. Současné
období je jedním z řízených znovuotevírání tématu takovým způsobem, že nejsou odhalovány lži a přehmaty
předchozí fáze.

Nedávný článek v britském Guardianu pod titulkem „Země
je o 20% temnější, říkají
experti“ odhaluje, že „Lidské aktivity dělají planetu temnější
a zároveň teplejší.“ Vědci věří,
že „úroveň slunečního záření,
jež dopadá na zemský povrch, se během posledních let
zmenšila o 20%, protože znečištění ovzduší
ho odráží zpátky do vesmíru a pomáhá vytvářet větší
a trvalejší oblačnost.“ Jistý Jim Hansen, klimatolog
pracující pro NASA, je citován, když říká: „Během posledních několika let
se stalo zřejmým, že intenzita ozáření
zemského povrchu se snížila.“ Článek tvrdí, že globální zatemnění
je pravděpodobně způsobeno
„nepatrnými částicemi jako saze a chemickými sloučeninami
jako sulfáty akumulující se v atmosféře.“

Vraťme se nyní k tématu mrtvého bodu nad dohodou v
Kjótu, který byl vytvořen spory mezi obhájci a oponenty globálního oteplování (nebo jednostranností vlády
Spojených států, jak nám rádi říkají evropští a další mezinárodní
politici). Mezinárodní ekologické organizace jako Greenpeace, Přátelé Země a WWF
ukázaly svým mlčením o geoinženýrství, že nejsou ochotny pomáhat udělat je přijatelnou
metodou tím, že mu propůjčí svou podporu. Měli bychom je za to ocenit. Ale zbývá úkol prolomit stěnu
mlčení, která tento předmět
obklopuje.

Jestliže to neudělají ekologické organizace, musíme
iniciovat diskusi s nimi a dohodnout se, komu by měl připadnout tento
úkol. Kdo na sebe vezme toto riziko? Wayne Hall je řecký občan narozený v Austrálii. Promoval na univerzitě v
Sydney a je učitelem a překladatelem na volné noze v Aténách. V 80. letech byl členem
nezávislého britského hnutí za jaderné odzbrojení European Political Disarmament. Na
konci 80. let se stal členem redakční rady řeckého ekologického časopisu Nea Ecologia. Byl
zakládajícím členem ATTAC-Hellas, řecké sekce mezinárodního občanského hnutí ATTAC a má
osobní website, spravovanou řeckými studentskými novinami Diplomatic Times:
http://www.diplomatictimes.com/hddf/hddf  Je ženatý a má syna.

http://www.rense.com/general49/change.htm

Překlad: Ladislav Kopecký

Původní zdroj:

http://free-energy.xf.cz/exotic-weapons/wayne.pdf

Na článek upozornil:

http://orgo-net.blogspot.com/2010/11/tajemstvi-chemtrails-strategie-proti.html



loading...

Jeden komentář na Tajemství chemtrails: Strategie proti změně klimatu?

  1. anonym napsal:

    Je to blbost ze se jedna o clonu proti slunci, protoze se sprejuje
    zasadne ve mestech a tam kde zijou lidi.
    Kdyby slo o protekci planety, by se sprejovalo vsude rovnomerne..

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

Upozornění: Příspěvky trolů jsou mazány, proto neodpovídejte na komentáře, které zjevně rozbíjejí rozumnou diskuzi!

NEKRMTE TROLY!