Média a my, aneb J.K. v ČT24 9/11/2011

11. září 2011 jsme v Praze na Václavském náměstí demonstrovali, zpívali a řečnili za Pravdu o 11. září 2011. Mluvili a jednali jsme společně, otevřeně a bez cenzůry. Bylo nám dobře, hezky a fajn. Byli jsme spolu s lidmi, kteří umí mluvit a přemýšlet o Pravdě beze strachu. A také s nadějí. S nadějí na lepší budoucnost, s optimismem a vírou v naši vlastní schopnost měnit současnost a budoucnost k lepšímu. A to je ten nejdůležitější a největší úspěch, který se nám všem společně podařil. Téměř na tomto jediném záleží.

V podvečer jsem byl pozván do ČT24 mluvit v rámci speciálu k 10ti-letému
výročí 9/11/2001 o tom, kdo jsme, co chceme, co a proč děláme. Vím dobře,
že minimálně polovina z toho, co jsem za těch pár minut času stačil říci, by se
dalo říci lépe. Tímto se omlouvám všem, kteří s tímto mým krátkým vystoupením
nejsou dost spokojeni. Slibuji, že se budu snažit, aby to příště dopadlo lépe a
aby nás tam bylo třeba i více.

Pro mne je možná důležitější zážitek atmosféry, která v prostředí
profesionálního zpravodajství ČT panuje. Kadeřnice mne učesala, maskérka
napudrovala a asistentka mi přinesla sako, prý proto, aby nebylo příliš vidět,
že mám na tričku 9/11 was Inside Job, že nesmějí nic propagovat. Pak jsme s pány
Jiřím Šedivým, Martinem Romancovem a ..... čekali v místnosti pro hosty, až na
nás přijde řada. Ruce jsme si podali, ale nemluvili jsme spolu. Jen jsme v klidu
sledovali vysílání ČT24. Pak jsem šel do studia, dostali jsme pár základních
instrukcí, odvysílali jsme rozhovor a skončili jsme. Moderátor se mne při
odchodu zeptal, jestli nedostane při odchodu rajčetem do hlavy, ujistil jsem ho,
že určitě ne.

Pak jsem se rozloučil a vyšel ven, kde už na mne čekali kamarádi a účastníci
pochodu k ČT, kteří mezitím sledovali vysílání venku. Jako první reakce na
otázku, jaké to tam je, mi vytanulo na mysli slovo sterilní. Přesně
takovým dojmem to tam působí. Nulový prostor pro tvořivost. ČT24 je perfektně
fungující stroj na zpravodajství, kde není prostor pro nic, co není předem
naplánováno a odsouhlaseno. Fabrika na vysílání předepsaných zpráv. Dostanou
materiál, který mají odvysílat, oni to zpracují a vyprodukují.

Prefabrikované mysli bez povolení uhnout byť jen trošku z předepsaného
způsobu myšlení. Uvězněni ve světě, který však nestvořili oni sami, uvězněni v
mentálním otroctví, do kterého sami kdysi dobrovolně vstoupili a teď nevědí,
kudy z něho ven. Nevím, jestli to byla skutečnost a nebo jen má představa, ale
měl jsem dojem, že nám svým způsobem závidí svobodu, kterou máme, a že ti lidé
tam nám v hloubi duše fandí. Necítil jsem nic negativního, žádnou zášť nebo
osobní útok, nic takového. Pouze tu nutnost jet podle scénáře.

Vyplývá z toho jednoznačný závěr: Ti lidé, kteří vysílají zpravodajství,
všichni ti novináři, redaktoři a moderátoři, nejsou naši nepřátelé. Naopak,
mnozí z nich by strašně rádi vysílali opravdové zprávy. Avšak o tom, co a jak se
bude vysílat, se rozhoduje někde jinde. Tam někam se musíme zaměřit. Ať už je to
vedení redakcí, ředitelé, Rada pro ČT nebo Rada pro rozhlasové a televizní
vysílání, nebo poslanci, nebo v případě soukromých médií jejich majitelé.

Žádali jsme, abychom mohli mluvit s někým, kdo je za vysílání zodpovědný,
nedostali jsme příležitost.

Žádal jsem několik dní několikrát před vysíláním otázky, abych se mohl
důkladněji připravit, nedostal jsem je.

Ať už na telefonu, prostřednictvím internetu, nebo i přímo ve vysílání máme
možnost komunikovat pouze s lidmi, kteří plní něčí příkazy, s "vrátnými". A od
nich nemůžeme čekat, že se otevřeně obrátí proti svým chlebodárcům. Mohou to
dělat nenápadně, tak, aby nedostali od svých nadřízených "kartáč" za to, že
nedostatečně strážili svět těchto "diskrétních elit".

Pokusme se i tyto lidi pochopit a na našem "tažení" za Pravdou z nich
postupně udělat spojence. Možná, že na nás čekají, až je vysvobodíme z pasti, do
které se dostali, stejně jako ti, kteří přijdou na řadu po nich.

Někdo si myslí, že finální "BOSS" (dle žargonu počítačových her) je v této
hře naše vlastní ego, ale tentokrát tomu tak není. Tu osobní transformaci už
musíme mít v tuto dobu za sebou. To, co potřebujeme
porazit/změnit/transformovat/rozpustit je to kolektivní ego - bytost, jejíž
obrysy se už začínají před námi rýsovat. Protože je kolektivní a tedy se týká
nás všech, tak k té proměně dojde jedině společně.

A proto pokračujme v rozpouštění zbytečných hranic, rozporů a nedorozumění
mezi námi, aniž bychom se vzdávali našeho cíle, jímž je v tuto chvíli
rozprostření atmosféry svobodně nahlížené pravdy o všem, všude a všemi, kdo o to
budou stát.




Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

code

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

Protected with IP Blacklist CloudIP Blacklist Cloud

Upozornění: Příspěvky trolů jsou mazány, proto neodpovídejte na komentáře, které zjevně rozbíjejí rozumnou diskuzi!
Diskutujte k věci, nepište nesmysly, které nikoho nezajímají.

NEKRMTE TROLY!