Tajná válka ve 120 zemích: Nová mocenská elita Pentagonu



Americké
komando provádí svou misi kdesi na
této planetě. Teď si řekněme, že jich je asi
tak 70 a máme to … pro
dnešní den. Aniž by to americká
veřejnost věděla, tajné
síly uvnitř US ozbrojených sil
provádí operace ve většině
zemí světa. Tato nová
mocenská elita Pentagonu vede globální
válku, jejíž rozměry a rozsah nebyly
nikdy odhaleny, tedy až dosud.

je
dobře známo, že US síly
Speciálních operací se
posílají do válečných
zón
Afghánistánu a Iráku, a je
čím dál zjevnější, že
takovéto jednotky operují pod
pokličkou v zónách konfliktů, jako v
Jemenu a Somálsku, zůstává
plný
rozsah jejich celosvětové války
v hlubokém stínu.

Loni
Karen
DeYoung a Greg Jaffe z Washington Post hlásili, že
US síly speciálních
operací byly už vyslány do 75 zemí,
což je nárůst ze 60 na konci Bushova
presidentství. Do konce letošního
roku, jak mi řekl mluvčí US Velitelství
speciálních operací
plukovník Tim Nye, by toto číslo mělo
dosáhnout 120. „Hodně
se věnujeme cestování – daleko
více než do Afghánistánu nebo
Iráku,“ řekl
nedávno. Tato globální
přítomnost  - je v asi 60% zemí
světa a je daleko
větší, než bylo v minulosti
oznámeno – což poskytuje nový
omračující důkaz
vzrůstu skryté moci Pentagonské elity, co si vede
tajné války ve všech koutech
světa.

Vzestup
tajných ozbrojených sil
v ozbrojených silách

Zrozeny
z neúspěšného přepadu
k záchraně amerických rukojmí
v Iránu, při němž zemřelo osm US
příslušníků
sloužících v ozbrojených
silách, bylo v roce 1987 založeno US
velitelství speciálních
operací (U.S.
Special Operations Command – SOCOM). Poté, co
speciální síly strávily
roky po
Vietnamu přetrvávající nedůvěry a
protrpěly si nedostatek peněz od pravidelných
ozbrojených sil, tak najednou měly
speciální operace společný domov,
stabilní
rozpočet a čtyřhvězdičkového generála jako
svého obhájce. Od té doby vyrostl
SOCOM do kombinované síly
udivujících rozměrů.
Sestává z jednotek ze všech
druhů ozbrojených složek, včetně
„Zelených baretů“ a Rangers od
Armády, Navy
SEALs Námořnictva, Komandos od Letectva a týmů
Speciálních operací
Námořní pěchoty
a navíc posádky speciálních
helikoptér, týmy z člunů,
civilního personálu,
paradezentních záchranářů a i
řídících letového provozu
nad bojištěm a
meteorologů pro speciální operace, a tento SOCOM
provádí ty
nejspecializovanější a
nejtajnější mise Spojených
států. K nim patří
vraždy, protiteroristické útoky,
dálkový průzkum, zpravodajské
analýzy, výcvik
zahraničních vojsk a operace proti
šíření zbraní
hromadného ničení.

Jednou
z jejich klíčových složek je
Spojené velitelství
speciálních operací čili JSOC (Point
Special Operation Command), utajené
pod-velitelství, jehož primární
misí je vypátrat a zabít
podezřelé
z terorismu. Jelikož se zodpovídají
presidentovi a jednají pod jeho
autorizací, tak JSOC také udržují
globální seznam lidí na odstřel,
k nimž
patří i američtí občané. Toto vede i
kampaň mimosoudního
„zabíjení a
únosů“,
kterou John Nagl, bývalý
protipovstalecký poradce čtyřhvězdičkového
generála,
co se pak brzy stal ředitelem CIA, Davida Petraeuse, nazval
vybíjecí
mašinérií
s téměř průmyslovým
měřítkem.“

>Tento
vražedný program byl veden komandy z jednotek jako
Navy
SEALs z Námořnictva a Delta Force od Armády
stejně jako pomocí úderů dronů
jakožto součásti skrytých válek, do
kterých je zapojena i CIA, vedených
v zemích jako Somálsko,
Pákistán a Jemen. Tato komanda navíc
provozují i
síť tajných vězení, snad na
více než 20 černých lokalitách jen
v samotném
Afghánistánu, ty se
využívají k výslechům vysoce
ceněných cílů.Rostoucí
průmysl

Ze
síly asi
37 000 osob na počátku 90. let se
personál Velitelství
speciálních operací
rozrostl na téměř 60 000, z nichž asi
třetina jsou kmenoví
příslušníci SOCOM; ti
ostatní mají specializaci
v jiné vojenské profesi,
ale periodicky prochází tímto
velitelstvím. Exponenciální růst
probíhá od 11.
září 2001, jelikož od té doby se
základní rozpočet SOCOM téměř
ztrojnásobil
z 2,3 miliardy  dolarů na 6,3 miliardy dolarů. Když
k tomu přidáte
ještě financování pro války
v Iráku a Afghánistánu, tak
se ve skutečnosti
více než zečtyřnásobil na 9,8 miliardy dolarů
v těchto letech. Vůbec
nepřekvapuje, že i počet jejich personálu
vyslaného do zahraničí také vyskočil
na čtyřnásobek. Další
nárůst a rozšíření
operací jsou už na horizontu.

Generálporučík
Dennis Hejlik, bývalý šéf
Velitelství speciálních
operací Námořní pěchoty –
poslední odvětvové služby začleněné do
SOCOM v roce 2006 – např. naznačil,
že předpovídá zdvojnásobení
jeho bývalé jednotky 2 600
lidí. „Vidím je na
jednotku tak asi 5 000 lidí jednoho dne, aby byli
srovnatelní
s počtem SEALs, co máme na bojišti. Tj.
mezi 5 000 a 6 000,“ řekl při
červencové snídani
s reportéry
zabývajícími se obranou ve
Washingtonu. Dlouhodobé
plánování už volá po tom,
aby se tato síla navýšila o
1 000.

Během
svého
nedávného slyšení při
potvrzování Senátem
viceadmirál Námořnictva William
McRaven, nastupující šéf
SOCOM a odcházející hlava JSOC (jimž
velel během
přepadu bin Ládina) schválil trvalý
nárůst lidských zdrojů
s rychlostí 3%
až 5% ročně, s tím, že rovněž nasazují
laťku výše i u jiných zdrojů,
včetně dalších dronů a v konstrukci
nových zařízení pro
speciální operace.

McRaven,
bývalý SEAL, který pořád
občas doprovází vojska na bitevní
pole, vyjádřil, že
si myslí, že jakmile budou konvenční
síly z Afghánistánu staženy,
začnou
tam operace speciálních sil hrát
ještě větší roli. I Iráku,
dodal, to přinese
prospěch, když budou US elitní jednotky nadále se
svými misemi pokračovat i po
konečném termínu
k úplnému stažení
amerických vojsk 11. prosince. Rovněž
ujistil senátní Komisi ozbrojených
služeb, že „jako bývalý velitel JSOC
vám
mohu říci, že dost tvrdě vyhlížíme do
Jemenu a do Somálska.“

Během
proslovu
na výroční schůzi Národní
asociace obranného průmyslu a na Sympoziu o
operacích
speciálních sil a konfliktech
s nízkou intenzitou koncem tohoto roku
admirál Námořnictva Eric Olson,
odcházející šéf
Velitelství speciálních
operací, ukazoval na kompozitní
satelitní snímky světa v noci. Před 11.
zářím 2001 toto světlo rozdělovalo planetu
– ty převážně průmyslové
národy
globálního severu – byly
považovány za klíčové oblasti.
„Svět se ale během
uplynulého desetiletí změnil,“ řekl.
„Naše strategické zaměření
se převážně
přesunulo na jih … určitě uvnitř komunity
speciálních operací, jelikož se
potýkáme
s vynořujícími se hrozbami
z míst, kde ta světla nejsou.“

Nakonec
Olson
uvedl „Projekt Lawrence“ –
úsilí o zvýšení
kulturní zběhlosti – jako je
pokročilá jazyková příprava a
lepší znalosti místní
historie a zvyků – pro
zámořské operace. Tento program se samozřejmě
jmenuje podle britského
důstojníka Thomase Edwarda Lawrence (lépe
známého jako „Lawrence
z Arábie“), který se družil
s arabskými bojovníky, aby během
První
světové války vedl gerilovou válku na
Středním východě. Olson po
zmínkách o
Afghánistánu, Pákistánu,
Mali a Indonésii dodal, že SOCOM teď potřebuje
„Lawrence úplně odevšad“.

Ačkoliv
se
Olson odkazoval na pouhých 51 zemí, o
které se SOCOM převážně
zajímá, plukovník
Nye mi řekl, že každého jednotlivého dne se
síly Speciálních operací
vysílají
přibližně do 70 zemí po celém světě.
Všechny z nich, dodal chvatně, jsou
tam na žádost hostitelské vlády. Podle
svědectví Olsona před Komisí
ozbrojených
služeb Sněmovny z počátku
letošního roku je přibližně 85% vojsk
speciálních operací
vyslaných do zahraničí ve 20 zemích
oblasti CENTCOM
k operacím na
Rozšířeném Středním
východě: v Afghánistánu,
Bahrainu,
Egyptě, Iránu, Iráku, Jordánsku,
Kazachstánu, Kuvajtu, Kyrgyzstánu, Libanonu,
Ománu, Pákistánu, Kataru,
Saúdské Arábii, Sýrii,
Tádžikistánu, Turkmenistánu,
Spojených arabských emirátech,
Uzbekistánu a v Jemenu. Ti ostatní jsou
roztroušeni po celé planetě od Jižní
Ameriky po Jihovýchodní Asii, někteří
v maličkých počtech, jiní ve
velkých kontingentech.

Velitelství
speciálních operací
neprozradí přesně, ve kterých zemích
jeho síly operují.
„Zjevně tu budou určitá místa, u
kterých se nám nehodí
uvádět je na seznam, kde
že všude jsme,“ říká Nye.
„Ne všechny hostitelské
národy chtějí, aby to bylo
známo, ať už k tomu mají
jakýkoliv důvod – může být
vnitřní, může být
regionální.“

Není
však
žádným tajemstvím (nebo
přinejmenším mizerně udržovaným), že
tzv. síly černých
speciálních operací, jako SEALs a
Delta Force provádí mise
k zabíjení a
únosům v Afghánistánu,
Iráku, Pákistánu a v Jemenu,
zatímco „bílé“
síly jako Zelené barety a Rangers
cvičí domácí partnery jako
součást celosvětové
tajné války proti al Kaiídě a
dalším militantním
skupinám. Např. na Filipínách
utrácí US ročně 50 milionů dolarů a kontingent o
600 osobách sil Speciálních
operací Armády, Navy Seals,
Speciálních operací Letectva a
dalších, které
provádí protiteroristické operace
spolu s filipínskými spojenci proti
povstaleckým skupinám jako Džemáh
Islamíja a Abú Sajyaf.

 Jak
dokumentují analýzy SOCOM
v otevřených zdrojích
informací Pentagonu a
v databázi misí
Speciálních operací
zkompilované investigativní žurnalistkou
Tara McKelvey (pro Medill School of Journalism’s National
Security Journalism
Initiative) odhalují, že loni se ta
nejelitnější vojska Ameriky účastnila
spojeneckých cvičení v Belize,
Brazílii, Bulharsku, Burkina Faso, Německu,
Indonésii, Mali, Norsku, Panamě a v Polsku.
V roce 2011 byly jak
známo podobné výcvikové
mise provedeny i v Dominikánské
republice,
Jordánsku, Rumunsku, Senegalu, Jižní Koreji a
v Thajsku – mimo jiné země.
Ve skutečnosti mi Nye řekl, že výcvik probíhal ve
skutečnosti v téměř
všech zemích, kam byl síly
Speciálních operací
vyslány. „Ze 120 zemí, které
jsme ke konci tohoto roku navštívili, bych řekl,
že velká většina byla cvičení
takového či onakého druhu. Šlo by je
klasifikovat jako cvičné manévry.“

Mocenská
elita Pentagonu

Jakmile
ty
zanedbané nevlastní děti vojenského
establišmentu, síly
Speciálních operací,
začaly exponenciálně růst, tak to bylo nejen co se
týče velikosti a rozpočtu,
ale i v moci a vlivu. Od roku 2002 SOCOM mají
autorizace vytvářet své
vlastní Spojené úkolové
síly – jako Spojené síly
Speciálních operací –
Filipíny
– což je výsada, která se
normálně omezuje jen na velká bojová
velitelství jako
CENTCOM. Letos, aniž by kolem toho bylo moc fanfár, si
SOTCOM také zřídil své
vlastní Spojené akviziční
úkolové síly, kádr
konstruktérů zařízení a
akvizičních specialistů.

S kontrolou
nad rozpočtováním, výcvikem a
výbavou svých sil, což jsou pravomoci obvykle
vyhrazené pro odbory ministerstva (jako Odbor pro
Armádu nebo Odbor pro
Námořnictvo), s dolary určenými
v každém z rozpočtů Obranných
odborů a s vlivnými obhájci
v Kongresu, se už SOTCOM v Pentagonu
stal vynímečně mocným hráčem.
V reálu už může vítězit i
v byrokratických bitvách o
nákupy technologií na špičce doby a
v prosazování divných
výzkumů, jako elektronické
vysílání zpráv někomu do
hlavy nebo vývoj technologií
predátorsky zneviditelňujících
plášťů pro pozemní
vojska. Od roku 2001 přímé kontrakty SOCOM
udělované malým podnikům – těm, co
obecně vyrábí speciální
vybavení a zbraně – vyskočil
šestkrát.

S ústředím
na Letecké základně MacDill na Floridě, ale
řízené z místních
velitelství
rozesetých po celé planetě včetně Havaje, Německa
a Jižní Korey a aktivní ve
většině zemí planety, je Velitelství
speciálních operací ozbrojenou silou
samo
o sobě. Jak to počátkem letošního roku
formuloval odcházející
šéf SOCOM Olson:
„Je to mikrokosmos Ministerstva obrany
s pozemními, leteckými a
námořními
složkami, s globální
přítomností a
s oprávněními a odpovědnostmi,
které zrcadlí Vojenský odbor,
Vojenské služby a Obranné agentury.“

Určené
ke
koordinaci veškerého
plánování Pentagonu proti
sítím globálního terorismu
a
v důsledku toho z úzkými
konexemi k dalším
vládním agenturám i
zahraničním ozbrojeným silám a
vyzbrojené širokým
inventářem nezjistitelných
helikoptér, osazené standardními
letouny, těžce vyzbrojenými drony, high-tech
palebnými prostředky, přepadovými
rychlými čluny, specializovanými
terénními
vozidly a vozidly obrněnými proti minám a
útokům MRAP a dalšími
vozovým parkem
na technické výši doby (přičemž na
cestě je toho ještě více), představuje SOCOM
v ozbrojených silách cosi
nového. Zatímco zesnulý badatel o
militarismu
Chalmers Johnson o CIA obvykle referoval jako o „presidentově
soukromé armádě“,
dnes tuto roli plní JSOC, když fungují jako
soukromé vražedné komando
výkonného
šéfa, a jejich mateřské SOCOM
fungují jako nová mocenská elita
Pentagonu, tajné
ozbrojené síly uvnitř ozbrojených sil
uchvacujících domácí moc a
globální
dosah.

Ve
120 zemích
po celé planetě vojska z Velitelství
speciálních operací vedou
své tajné
války vraždami vysoce profilovaných
cílů i vybíjením cílů o
nízké důležitosti,
operacemi lovů a únosů lidí, nočními
přepady domů vykopnutými dveřmi, spojenými
operacemi s cizími silami a
výcvikovými misemi
s domorodými partnery jakožto
součástmi konfliktů ve stínu, o
kterých většina Američanů neví. Kdysi
byli
„speciální“ protože byly
malé, štíhlé,
s jen lehkým vybavením, dnes jsou
speciální svou mocí,
přístupy, vlivem a aurorelou kolem sebe.


auře kolem
nich prospívá dobře
pulírovaná propagandistická kampaň,
která jim pomáhá
s projekcí jejich nadlidské image jak
doma, tak v zahraničí, ačkoliv
mnoho z jejich skutečných aktivit
zůstává skryto v čím
dál
rozsáhlejším stínu.
Typickou vizí, kterou protlačují, je ta
z prohlášení
admirála Olsona: „Jsem přesvědčen, že tyto
síly … jsou kulturně nejlépe
vyladěnými partnery, těmi
nejsmrtelnějšími
zabijáckými lovci i těmi
nejvstřícnějšími,
nejagilnějšimi, nejinovativnějšími a
k efektivitě vedoucími poradci,
cvičiteli, řešiteli problémů a
válečníky, které by mohl
kterýkoliv národ nabídnout.“

Nedávno
na
Fóru Aspenského institutu bezpečnosti
nabídl Olson podobně stranící
komentáře a
i určité zavádějící
informace, když tvrdil, že US síly
Speciálních operací
operují jen v 65 zemích a do bojů se
zapojují jen ve dvou z nich.
Když se ho ptali na útoky dronů
v Pákistánu, údajně
odpověděl: „Mluvíte o
explozích nezjištěného
původu?“

To,
co mu ale
uniklo, bylo vypovídající. Např.
poznamenal, že černé operace, jako je mise na
bin Ládina s komando, co
provádí noční přepad
z vrtulníků, jsou dnes vynímečně
zrovna běžné. Asi tak tucet jich
probíhá každou noc, řekl. Snad nejvíce
osvětlující ale byly poznámky spatra o
velikosti SOCOM. Zrovna teď, zdůraznil,
jsou US Síly speciálních
operací zhruba tak velké jako celé
aktivní kanadské
pravidelné vojsko. Ve skutečnosti jsou tyto síly
větší než pravidelná
aktivní
vojska mnoha států, v nichž americká
elitní vojska každoročně operují, a
jsou předurčeny, aby dále rostly.

Američané
ovšem ještě budou muset pojmout, co to
znamená mít
„speciální“ síly
takhle velké,
takhle aktivní a natolik utajené – a ti
s tím nejspíš nezačnou, dokud
nebude k dispozici více informací. A to
nepřijde jen od Olsona a jeho
vojsk. „Náš přístup
k cizím zemím
závisí na naší schopnosti o
tom
nemluvit,“ řekl v odpovědi na otázku o
utajení SOCOM. Když jsou mise
vystaveny přezkoumání, jako byl přepad bin
Ládina, řekl, mají k tomu
elitní vojska námitky. Tajné
ozbrojené síly ozbrojených sil, řekl
Olson, se
chtějí „vrátit do stínů a
dělat to, kvůli čemu přišly, aby to udělaly.“

Nick
Turse

členem redakční rady  TomDispatch.com,
kde tento článek původně vyšel. Jeho
poslední kniha Případ stažení
z Afghánistánu -, target="_blank">The
Case for Withdrawal from Afghanistan
(Verso
Books), který svádí
dohromady vedoucí analytiky z celého
politického spektra, právě
vychází ve
druhém vydání. Turse je
v současnosti kmenovým pracovníkem
Harvard
University’s Radcliffe Institute. Jeho webová
stránka je target="_blank">NickTurse.com.


Nick Turse je častým přispěvatelem na Global
Research.
Global Research
Articles by Nick Turse

 

Zdroj: http://www.globalresearch.ca/index.php?context=va&aid=31051




Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

code

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

Protected with IP Blacklist CloudIP Blacklist Cloud

Upozornění: Příspěvky trolů jsou mazány, proto neodpovídejte na komentáře, které zjevně rozbíjejí rozumnou diskuzi!
Diskutujte k věci, nepište nesmysly, které nikoho nezajímají.

NEKRMTE TROLY!