Dezinformační taktiky: Metody využívané k udržení vaší nevědomosti

Bývaly časy, ne zas až tak dávné (relativně), kdy vlády a elitářské skupiny, které je kontrolovaly, neměly zapotřebí se nechat zverbovat do dezinformačních válek. Propaganda bývala relativně přímočará. Lži bývaly mnohem jednodušší. Kontrola informačních toků se snadno nařídila. Během počátku středověku ve skutečnosti moc obyčejných lidí nemělo ani dovoleno, aby vlastnili Bibli, ani nebylo dovoleno Bibli překládat z latiny do dalších jazyků, samozřejmě spolu i s dalšími svazky, ze kterých by mohly vzejít „nebezpečné myšlenky“.

Bylo tomu tak ve velké části zažitého feudálního systému a jeho
hierarchie králů a kněží. Pravidla se vynucovala hrozbou konfiskace majetku a
popravy každého, kdo se uchýlil od tuhé socio-politické struktury. Ti, kdo měli
teologické, metafyzické či vědecké informace mimo konvenční a zapsaný
kolektivní světový názor, byli mučeni a masakrováni. Elity si držely informace
pro sebe a odstranily jejich zbytky ze známosti pro hlavní proud, kolikrát i po
staletí, než byly znovu objeveny.

Poznámka: Článek je z roku 2010, proto některé příklady
z údajně nedávné doby už čtenáři mohou připadat jako starší historie, a
kontexty jsou někdy voleny tak, že čtenář neobeznámený s US skutečnostmi
může být zmaten, ale vše, co je tu řečeno, platí beze zbytku i u nás.

S příchodem anti-feudalismu, a co bylo nejdůležitější, s úspěchem
Americké revoluce elity už nemohly panovat nad informacemi ostřím meče či
hlavní pušky. Establišmenty demokracií a (demokratických republik)
s jejich filosofií otevřené vlády a vládnutí lidmi dohnaly aristokratické
menšiny, aby kuly pikle jemnými způsoby překážení pravdě, aby si tak udržely
držbu světa, aniž by se vystavily odvetě mas. A tak se zrodilo složité umění
dezinformací. Techniky „magie“ lži byl propracovány a uvedeny
k dokonalosti. Mechanika lidské mysli a lidské duše se stala pro elity
nekonečnou posedlostí.

Cíl byl zlovolný, leč sociálně radikální; místo aby se vynakládala nemožná
energie na potřebu diktovat samotnou formu a existenci pravdy, tak dovolili,
aby prosákla, ale zastřená mlhou vyfabrikovaných dat. Pravdu zamotali do
„Gordického uzlu“ zavádění a fabrikací tak rafinovaného, že pocítili jistotu,
že většina lidí to vzdá a nechá toho dávno před tím, než se jim povede prodrat
se tím klamem. Cílem nebylo pravdu zničit, nýbrž ji ukrýt před letmým pohledem.

V moderní době s jejími pečlivě vykonstruovanými metodami bylo
tohoto cíle z větší části dosaženo. Tyto metody ovšem mají ze své podstaty
určité slabiny. Lži jsou křehké. Vyžadují neustálou pozornost, aby se udržovaly
při životě. Odhalení jednoduché pravdy může strhnout celý oceán lží tak, že se
okamžitě vypaří. V tomto článku přezkoumáme metody použité
k přihnojování a podpoře růstu dezinformací stejně jako to, jak odhalit
kořeny dezinformací a účinně je utnout, čímž jednou pro vždy vyhladoví celý ten
systém bludů.

Metody mediální dezinformace

Média mainstreamu, když už se jejich prací stalo vyšetřování vládní korupce
a udržení elitářů v linii, se teď nestala ničím jiným než PR firmami pro
zkorumpované veřejné činitele a jejich Globalistické handlíře. Dny legitimní
„investigativní žurnalistiky“ jsou dávno pryč a žurnalistika samotná už
rozbředla do žluklé louže tzv. „TV komentářů“, které se svými nepodloženými
náhledy nakládají jako s doloženými fakty.

Elitářská kooptace zpravodajství od té doby, kdy byl vynalezen tiskařský
stroj, sice neustále přechází z jedné formy do druhé, ale první metoda
mediální dezinformace opravdu začala dávat ovoce až pod dohledem novinového
magnáta Williama Randlopha Hearsta, který věřil, že pravda je „subjektivní“ a otevřená
jeho osobní interpretaci. Hearstovo dědictví lží a senzačnosti žije
v Hearstem vydávaném magazínu ‚Mechanika popularity‘, který obviňuje Hnutí
za pravdu o 11.9 z nehorázných „konspiračních teorií“, přičemž současně
neustále vydává články o pozorování UFO a tajných vládních programech
létajících talířů.

Jak ještě ukážeme, takovýto divný kontrast smíšených signálů a pokryteckého
obviňování je pro šiřitele dezinformací charakteristický.

Některé z hlavních taktik používaných mainstreamovými médii
k zavádění mas jsou následující.

Lži hodně, vycouvej z toho potichu

Mediální zdroje mainstreamu (zvláště noviny) notoricky na titulní straně
uvádí flagrantně nepoctivé a nepodložené novinářské kachny, které pak, když je
nachytají, potichoučku stáhnou na zadní straně. V takovém případě to má
ten smysl, že této lži prorazí cestu do kolektivního povědomí. Když je pak ta
lež nakonec odhalena, je už příliš pozdě, a velká část populace si toho ani
nevšimne nebo se nestará o to, že pravda vyšla najevo. Dobrým příkladem pro to
bude komplot vlády s mainstreamovými médii u zbraní hromadného ničení, o
nichž Bushova administrativa po 11.9 přesvědčila americkou veřejnost tvrdíc, že
je Irák má, ač neexistoval žádný konkrétní doklad, který by to dokazoval.
Konečné přiznání George W. Bushe, že v Iráku nikdy žádné zbraně hromadného
ničení nebyly (kromě chemických zbraní, které ve skutečnosti Saddámovi prodaly
US za administrativy Reagana a Bushe), tak o tom ve zpravodajských zdrojích
mainstreamu byly jen letmé reportáže, pokud to bylo vůbec zmíněno. Ten
podstatný důvod za touto válkou, která teď už zabila více než milion lidí, se
tedy ukázal být naprosto podvodný, ovšem pořád i dnes potkávám lidi, kteří
věří, že Irák měl atomovky…

Nepotvrzený nebo kontrolovaný zdroj jako fakt

Kabelové zpravodajství z místa konání často cituje informace od
„nejmenovaných“ zdrojů, vládních zdrojů, které mají zjevné zaujetí či dokonce
agendu, či od „expertních“ zdrojů, aniž by se poskytl alternativní „expertní“
názor. Posledním příkladem toho budou audio-nahrávky s Usámou bin Ládinem,
které údajně odhalují, že vánoční „útočník s bombou pod šaty“ byl opravdu
z al-Kaiídy.

target="_blank">http://abcnews.go.com/WN/osama-bin-laden-addresses-president-obama-audio-tape/story?id=9650267

Mediální hrozby z audionahrávek jako nepopiratelných faktů jsou u četných
zpráv, pak ale současně otisknou vedlejší článek, který ukazuje, že Bílý dům
nemůže potvrdit, že by ta nahrávka mohla být skutečná:

target="_blank">http://www.reuters.com/article/idUSTRE60N16I20100124

Když Bílý dům nemůže potvrdit autentičnost této nahrávky, tak jak mohou
mediální reportáže tvrdit, že to bylo potvrzeno?

Vykalkulovaná chyba

Jinak je to známo též jako „vyzobávání hrozinek“ z dat. Jediná
informace či nějaké na skutečnosti se zakládající vodítko k pravdě může
vykolejit celé dezinformační zpravodajské téma, takže místo aby je zkoušeli
znevažovat, jednoduše předstírají, že vůbec neexistují. Když se takový fakt
přehlíží, tak ta lež může vypadat i naprosto racionálně. Této taktiky se rovněž
rozsáhle využívá, když dezinformačními agenty jsou zlovolní žurnalisté zapojení
do otevřené diskuse.

Odvádění od významného a fabrikace významu

Občas pravda do povědomí veřejnosti prosákne i přese všecko, co média
dělají, aby ji pohřbila. Když k tomu dojde, unikne se tomu jedině tak, že
se pokusíme změnit ohnisko zájmu veřejnosti, a odvést ji tudíž od pravdy,
jejímuž uchopení mají tak blízko. Média toho dosahují „reportážním
přetěžováním“ nějakého tématu, které nemá nic společného s daleko důležitějším
problémem, co je zrovna po ruce. Je ironií, že když se média pustí do podružné
záležitosti a zavalují nás reportážemi o ní, až je nám z toho blbě,
způsobí to, že mnoho Američanů si myslí, že když média o tom nejsou schopna
přestat kecat, musí to být důležité! Příkladem může být nedávný tlak na audit
Federálních rezerv, který získává významnou veřejnou podporu stejně jako
politickou podporu. Místo aby referovala o tomto neuvěřitelném a
bezprecedentním pohybu směrem k transparentnosti Fedu, média mainstreamu
(MSM) strávila další dva měsíce nebo i více nikdy nekončícími reportážemi o
smrti Michaela Jackson, popového idolu, který nevydal od doby „Thrilleru“ už
pořádnou nahrávku, a prakticky z tohohle chlapa, kterého stejná MSM média
před jen pár měsíci hanobila za jeho „chlípné ručky šmátralky“, když se dostal
k dětem, prohlásila za boha.

Nekalá taktika vedení debaty

Občas, se stane, že i do televize prorazí lidé, kteří mají upřímnou
starost o to, jak se vede průměrnému Američanovi, a objeví se legitimní po
skutečných faktech jdoucí informace. Ovšem jen zřídka se jim dovolí přednést
své názory nebo informace zevnitř dění, aniž by se museli probít bariérou
pečlivě vyumělkovaných klamů a propagandy. Protože média ví, že ztrácí
věrohodnost, když nedovolí objevit se hostům s opozičními názory, tak
pokaždé, když se to děje, naaranžují choreografii speciálních televizních debat
v nesmírně omezujícím prostředí, které tyto hosty tlačí do defenzivy, a
vytváří jim překážky, aby jasně přednesli své myšlenky a fakta.

Televizí protěžovaní znalci problematiky jsou pak často cvičeni v tom,
co se běžné nazývá „Alinského taktiky“. Saul Alinsky byl morální relativista a
šampión ve lži jakožto nástroji dosahování „vyššího dobra“; v podstatě to
byl takový moderní Machiavelli. Jeho „Pravidla pro radikály“ byla údajně
vymyšlena pro lidové aktivisty, kteří oponovali establišmentu, zdůrazňoval ale
využití jakýchkoliv nezbytných prostředků, aby porazil politické oponenty. Je
ale opravdu možné založit porážku establišmentu na základě lží, za využití
ještě propracovanějších lží a obětováním etiky?

Dnes jsou Alinského pravidla častěji používání establišmentem než jeho
opozicí. Tyto taktiky přijali vlády a dezinformační specialisté po celém světě,
nejviditelnější jsou však v televizních debatách. Ačkoliv Alinsky kázal o
potřebě konfrontace ve společnosti, jeho debatní taktika byla ve skutečnosti
konstruována k tomu, aby se vyhnula skutečné a poctivé konfrontaci
vzájemně si oponujících myšlenek, pomocí slizkých únikových triků a uhýbání. Alinského
taktiky a jejich moderní využití lze shrnout následovně:

1) Moc nespočívá jen v tom, co máš, ale i v tom, o čem si
nepřítel myslí, že máš.

Tuto taktiku vídáme v mnoha formách. Např. v předvádění svého
vlastního hnutí jako mainstreamu a vašich oponentů jako okrajovky. Přesvědčit
svého oponenta, že jeho boj je marný. Tvoje opozice může jednat ale jinak, nebo
i váhat s nějakou akcí vůbec, na základě jejich vnímání tvé moci.

2) Nikdy se nepouštěj do toho, s čím nemají zkušenost tvoji lidé, a
kdykoliv je to možné, táhni to k tomu, s čím nemá zkušenost nepřítel.

Nenech se vtáhnout do debaty o tématu, které neznáš tak dobře nebo lépe než
tvoje opozice. Je-li to možné, zatáhni do takové situace místo toho je. Hledej
způsoby jak zvýšit u své opozice pocit, že tu nejsou doma, cítí úzkost a
nejistotu. Tohle běžně používají proti ne dost důvtipným diskutérům při
interview v show na kabelových televizích, čímž se jejich pozice předvádí
velice pokřiveně. Cíl je maten zjevně nerelevantními argumenty, kterými jsou nuceni
se zabývat. V televizi a v rádiu to rovněž slouží k vyplýtvání
vysílacího času na to, aby se cíli zabránilo přednést svou vlastní pozici.

3) Přiměj nepřítele, aby jednal mimo vlastní pravidla

Cílem je zaútočit na oponentovu věrohodnost a reputaci jeho obviněním
z pokrytectví. Když se při téhle taktice povede nachytat tvojeho oponenta
i na těch nejmenších hříšcích, vytváří to průlom pro další útoky.

4) Zesměšnění je tou nejmocnější zbraní člověka.

„Ron Paul je potrhlík.“ „Denis Kucinich je mrňavý a ošklivý.“ „Pravdoušci o
11.9 jsou alobalové palice.“ (V anglosaském prostředí je symbol hlavy
obalené ochranným alobalem – proti řízení mysli na dálku od zlovolných
manipulátorů, jak to fungovalo ve starých sci-fi hororech – symbolem až
chorobné posedlosti obranou před vládní manipulací.)
Proti zesměšnění téměř
není možný protiúder. Je to iracionální. Opozici to rozzuří a ta pak reaguje
k tvému prospěchu. Rovněž to funguje jako nátlakový prostředek
k donucení nepřítele k ústupku.

5) Dobrá taktika je taková, při které se lidé baví.

Popularizace v US se nedávno chytivšího označení „Teabaggers“ (čajoví
pytlíci pro stranu Tea Party)
je toho klasickým příkladem, chytne se to
samo, protože lidem připadá, že myslet si to je chytré, a líbí se jim to říkat.
Když svá diskusní témata udržuješ jednoduchá a legrační, udržuje to tvou stranu
v motivaci a pomáhá to k tomu, aby se tvá taktika šířila už sama,
aniž by bylo třeba instrukcí a povzbuzování.

6) Taktika, která táhne moc dlouho, se stane utahaná.

Rozuměj pravidlu 6. Nestaň se starou novinkou. Když budeš svou taktiku
udržovat čerstvou, je snadnější udržet své lidi v aktivitě. Ne všichni
dezinformační agenti jsou placení. „Užiteční idioti“ musí být motivováni jinými
prostředky. Dezinformace mainstreamu často přeřazují z jedné metody na
další a pak zase zpátky.

7) Udržuj tlak různými taktikami a akcemi a využívej během této doby
všech událostí k vlastnímu účelu.

Neustále zkoušej nové věci, abys opozici vyváděl z rovnováhy. Jak
opozice zvládne jeden přístup, udeř na ně z boku něčím novým. Nedej nikdy
cíli šanci na odpočinek, přeskupení, zotavení či změnu strategie. Využij
příležitosti ze současných událostí a překruť jejich důsledky, aby podporovaly
tvoji pozici. Nikdy nepromarni dobrou krizi.

src="Dezinformacni_taktiky_files/image001.gif" alt="8)"/>Hrozba je obvykle
děsivější než to nebezpečí samo.

Tohle jde ruku v ruce s Pravidlem 1. S vnímáním reality.
Umožni své opozici, aby vyplýtvala veškerou svou energii v očekávání
nezvladatelných scénářů. Ty chmurné možnosti mohou snadno otrávit mysl a
povedou k demoralizaci.

9) Hlavní premisou k vytváření taktik je rozvoj operací, které budou
na opozici vyvíjet neustálý tlak.

Cílem tohoto tlaku je přimět opozici, aby reagovala a dělala chyby, které
jsou nezbytné pro konečný úspěch kampaně.

10) Když zatlačíš na zlo dostatečně tvrdě a hluboko, prorazíš ho na
druhou stranu.

Jako nástroje aktivismu u lidu se Alinského taktik historicky využívalo
(např. v odborovém hnutí), aby se opozice přinutila reagovat násilně proti
aktivistům, což vede k sympatiím veřejnosti k věci těchto aktivistů.
Dnes falešná (nebo unesená) lidová hnutí těchto technik také využívají jak při
debatách, tak při plánovaných pouličních akcích. Záměrem je vyprovokovat (či
zinscenovat) bezohledné útoky proti sobě samým tak, abyste byli vnímáni jako
šikanovaní či oběti. Dnes se těchto technik běžně používá k vytvoření
iluze, že určité hnutí je „konra-kulturou“ či „proti-establišmentu“.

11) Cena za úspěšný útok je konstruktivní alternativou.

Nikdy nepříteli nedovol, aby nabíral body na tom, že ses nechal nachytat na
řešení toho problému. Dnes se toho často ofenzivně využívá proti legitimitě
aktivistů, jako jsou třeba oponenti Federálních rezerv. Stěžuj si, že tvůj
oponent pouze „na problémy poukazuje“. Žádej, aby nabízel řešení.

12) Vyber si cíl, na ten se vrhni, personalizuj ho a polarizuj.

Odřízni síť příznivců a izoluj cíl od sympatií. Příznivci cíle se sami
odhalí. Jdi po jednotlivých lidech, ne po organizacích a institucích. Lidem ublížíš
dříve než institucím.

Až příště budete sledovat debatu na MSM, koukejte se na ty odborníky
pečlivě, nejspíš uvidíte mnohé, pokud ne všechny tyto výše uvedené strategie
používané na bezelstné lidi, co se pokouší říkat pravdu.

Metody internetové dezinformace

Protože se ta ošatka s triky MSM za tak dlouhou dobu už opotřebila,
mnoho zklamaných a vzteklých spotřebitelů informací se teď obrací
k alternativním zpravodajským zdrojům, z nichž většina existuje
v kolektivním shromaždišti, kterému říkáme internet. Nejdříve to vypadalo,
že vláda a elitáři web jako nějakou divnou novotu ignorovali, nebo to brali jen
jako další mechanismus, kterého mohou využít k šíření dezinformací. Jak
teď už všichni dobře víme, přišli na tomhle hřišti o míč, a internet se stal
nejmocnějším nástrojem pravdy, jaký kdy historie viděla.

Tak se teď o nich říká, že vynakládají neuvěřitelné zdroje, aby tuhle svoji
chybu dohnali, za využití všech triků ve svém arzenálu, aby uživatele webu zase
dokopali k poddajnosti. Ač anonymita internetu umožňuje určitou imunitu
proti mnohým manipulačním taktikám Saula Alinskyho, tak ale také vládám
umožňuje útočit na ty, kdo zkouší pravdu šířit v skrytu. Ve světě webových
zpráv těmto lidem říkáme „dezinfo trollové“. Trolly teď už otevřeně
v zemích jako US a Izrael najímají vlády a obzvláště, aby sužovali
alternativní internetové zpravodajské stránky a narušovali jejich schopnost
sdílet informace.

target="_blank">http://www.rawstory.com/news/2006/Raw_obtains_CENTCOM_email_to_bloggers_1016.html

target="_blank">http://www.thenational.ae/article/20090104/FOREIGN/882042198/1002

target="_blank">http://www.atlanticfreepress.com/news/1/10793-twitterers-paid-to-spread-israeli-propaganda-internet-warfare-team-unveiled.html

Internetoví trollové, rovněž známí jako „placení tapetovači“ či „placení
bloggeři“, jsou čím dál víc najímáni i soukromými korporacemi, často za účelem
marketingu. Je to ve skutečnosti rychle rostoucí průmysl.

Trollové využívají širokou škálu strategií, z nichž některé se
využívají výlučně na internetu, tady je jen pár z nich:

1) Vlož pobuřující komentáře konstruované tak, aby odvedly od tématu a
frustrovaly: Alinského taktika využívaná k vyvolání emociálních reakcí u
lidí, ačkoliv méně efektivní kvůli neosobní povaze webu.

2) Zaujmi pózu přívržence této pravdy, pak ale vlož komentáře, které toto
hnutí diskredituje: Tohle jsme viděli i na našich vlastních fórech – trollové
v póze přívrženců Hnutí za svobodu pak vloží dlouhé, nesouvislé slovní
výpady tak, aby vypadali buď rasisticky, nebo praštěně. Tady je živý
příklad
takovéto taktiky používané na Yahoo! Odpovědi.

Klíčovým prvkem této taktiky je odkázat se na běžné argumenty Hnutí za
svobodu, při tom ale současně kecat blbosti tak, aby tyto jinak platné
argumenty vypadaly v takovéto asociaci směšně.

Tito „Trollové typu Trojský kůň“ jsou v extrémních případech známi
vkládáním příspěvků, co podněcují k násilí – což je technika zjevně se
záměrem upevnit falešná tvrzení notorických pachatelů reportáží MIAC a dalších
publikací ADL / SPLC, které podbízí, že konstitucionalistů byste se měli bát
jako potenciálních domácích teroristů.

3) Dominuj diskusím: Trollové se často vetřou na produktivní webové diskuse,
aby je vykolejili z jejich kurzu a frustrovali zde zapojené lidi.

4) Přednapsané odpovědi: Mnoho trollů je vybaveno seznamem či až databází
předplánovaných diskusních témat konstruovaných jako generalizované a
s klamnými odpověďmi na poctivé argumenty. Notoricky jsou tím známi např.
trollové „vyvraceči“ 11.9.

5) Falešné asociace: Tohle funguje ruku v ruce s bodem 2
invokujícím stereotypy nastolené „Trollem typu Trojský kůň“.

Např.: nazývání těch, co jsou proti Federálním rezervám „konspiračními
teoretiky“ či „lunatiky“. Svévolné asociace anti-globalistického hnutí
s nadšenci pro yettiho či nepozemšťany, protože tohle s sebou
s podstaty nese určitou negativní konotaci. Používání falešných asociací
k vyprovokování zášti a k odrazení lidí od toho, aby se objektivně
zabývali důkazy.

6) Falešné moderace: Předstírej „hlas rozumu“ v argumentaci zjevných a
dobře definovaných stran ve snaze odvést lidi od toho, co je jasnou pravdou do
„šedé zóny“, kde se pravda stane „relativní“.

7) Argumentace proti čertovi na zdi: To je velice běžná technika. Troll
obviní svou opozici ze zaujímání určitých hledisek, ač tomu tak není, a pak
útočí na takovéto hledisko. Nebo troll vkládá do úst oponentů slova, a pak
vyvrací tato určitá slova. Např.: „Pravdisti za 11.9 říkají, že do věží WTC
nenarazila žádná letadla a že je to všechno jen počítačová animace. To jsou tak
pitomí?“

Těchto strategií občas používají i běžní lidé s vážnými osobními
problémy. Ovšem když u někoho vidíte, že těchto taktik používá často, nebo
používá mnoho z nich současně, tak asi máte co činit s placeným
internetovým trollem.

Metody vládní dezinformace

Vlády a globalisté, kteří je podporují, mají nesmírné bohatství – téměř
nevyčerpatelné zdroje nadekretovaných peněz z vlastních tiskáren – a
kontrolu nad většinou právních a akademických institucí. S těmito výhodami
lze dezinformace realizovat v masivním měřítku. Tady je jen hrstka těch
nejprominentnějších taktik používaných vládními agenturami a soukromými
mozkovými trusty ke směrování veřejného mínění a ke zřízení zdání konsensu:

1) Kontroluj experty: Většina Američanů je už od školky učena, aby
ignorovali svůj instinkt pro pravdu a podvolili se „třídě intelektuálních
profíků“ u všech věcí, na které poskytují odpovědi. Problém je ale v tom,
že hodně z této třídy profíků je už od své vysoké školy indoktrinovaných,
mnoho z nich je formovaných, aby podporovali status quo. Všichni experti,
kteří jdou proti zavedené konvenci, jsou svými druhy ostrakizováni.

2) Kontroluj data: Kontrolou zdroje dat při jakémkoliv vyšetřování, ať
právním či vědeckém, dostává vláda schopnost vykonstruovat si takovou pravdu,
jakou si přeje, je tomu tak potud, pokud se lidé nestarají o zdroj dat.
K důležitým příkladům kontroly a ukrývání zdroje dat patří; vyšetřování
NIST u podezřelého kolapsu WTC 11.9, při němž inženýři NIST najatí vládou si udělali
všechny zdroje dat potají v počítačových modelech, přičemž tvrdili, že ty
počítačové modely dokazují, že ty kolapsy byly „přirozené“. Rovněž i nedávná
odhalení z Klimatických laboratoří CRU a jejich manipulacích se zdroji
dat, aby oblbli veřejnost a přiměli ji uvěřit, že to Globální oteplování je
skutečné, aby přijala celosvětovou daň z uhlíku. CRU odmítala uvolnit
zdroje dat ze svých experimentů celé roky, a teď už víme proč.

3) Pokřiv statistiku: Tato taktika je extrémně zřejmá u odhadů
nezaměstnanosti Ministerstvem práce, které používá těch triků se začleněním
zatemňujících poměrů mezi narozeními a úmrtími do svých kalkulací, aby to
vypadalo, jako kdyby bylo méně lidí nezaměstnaných, než jich opravdu je, nebo
vynecháním určitých výseků populace, jako ti, co jsou sice nezaměstnaní, ale už
nepobírají dávky.

3) Vina kvůli falešné asociaci: Vlády čelící účinným oponentům budou vždy
zkoušet tyto osoby či skupiny v očích veřejnosti démonizovat. To se často
dělá jejich asociací se skupinami či idejemi, které veřejnost už nenávidí.
Např.: během posledních voleb zkoušeli přívržence Rona Paula asociovat
s rasistickými skupinami (a ještě později určité opory Fox News), aby
odradily umírněné Demokraty od poctivého přezkoumání politiky kongresmana
Paula.

4) Vyfabrikuj dobré zprávy: Tohle spadá do překroucení statistiky a rovněž
to do velké míry spočívá na kolaboraci Médií. Ekonomický koncept „Zelených
investic“ je dobrým příkladem kombinace zájmů vlády, médií a korporací za
účelem vytvoření atmosféry falešného optimismu založeného na pochybných
základech.

5) Kontrolovaná opozice: Lidé na mocenských pozicích si už po staletí
uvědomují důležitost kontroly opozice. Když nějaké hnutí vyroste do opozice
vůči autoritám, tak si musíš uzurpovat vůdcovství v tomto hnutí. Pokud ale
takové hnutí, které by šlo infiltrovat, neexistuje, tak si establišment často
nějaké bezzubé vytvoří, aby plnilo tuto sociální potřebu a neutralizovalo lidi,
kteří by se jinak mohli pustit do vlastních akcí.

V 60. a 70. letech začala FBI s tajným programem zvaným
COINTELPRO. Spolu s nezákonným špehováním amerických občanů, kteří byli
proti Vietnamské válce, nebo podporovali hnutí za občanská práva, rovně
používali agenty a mediální zdroje, co se stavěli do pózy příznivců hnutí, a
pak účelově vyvolali konflikt a rozkol, nebo úplně převzali kontrolu nad
směřováním hnutí. Ta samá taktika se na různých úrovních zkouší u moderního
Hnutí za svobody, ale až dosud nebyla dost účinná, aby zabránila jeho růstu.

NRA je dalším dobrým příkladem kontrolované opozice, jelikož mnoho vlastníků
zbraní je spokojených, že může platit roční poplatky NRA jako platbu za aktivní
odpor vůči protizbraňové legislativě; zatímco ve skutečnosti NRA je přímo
odpovědná za mnoho kompromisů, které vedly k tomu, že záležitost 2.
ústavního dodatku ztratila půdu pod nohama. Tímto způsobem nejen, že vlastníci
zbraní byli vyřazeni z aktivity, ale ve skutečnosti vmanipulováni, aby
financovali vzdání jejich vlastní záležitosti, o kterou jim jde.

6) Falešná paradigmata: Lidské bytosti mají tendenci ostatní lidi a ideje
kategorizovat a nálepkovat si je. To je ať už k dobru či ke škodě, je to
základní prvek toho, jak chápeme složitosti světa. Této složky lidské povahy
jako mnohých dalších lze zneužít jako mocného nástroje pro sociální manipulaci.
Tím, že polarizují debatu a vtěsnají ji do rámce s umělými hranicemi a
zřídí dva póly této debaty, mohou sociální inženýři eliminovat vnímání možnosti
třetí alternativy. Pro aparát mainstreamových médií je tohle klíčová zbraň
k dosahování jejich cílů. Nekonečné vytváření dichotomií a vyfintěné
aranžmá ideologií podél linie – levice-pravice – běžným lidem nabízí velice
jednoduchý (ale beznadějně dezorientující) způsob uvažování o politice. Nutí je
to vybrat si stranu obvykle na základě čistě emociálních či kulturních důvodů a
často je to vyláká k zaujetí postoje, se kterým by jinak nesouhlasili. To
přiživuje prostředí, v němž je důležitější porazit ten druhý tým, než
udržet si svou vlastní integritu. A možná to nejdůležitější je, že to sociálním
inženýrům umožní určit, co je v debatě „férová hra“, a co ne.

Alinsky sám napsal: „Člověk rozhodně jedná jen tak, aby přesvědčil, že
všichni andělé jsou na jedné straně a všichni ďáblové na té druhé.“

Člověku jen stačí, aby pozoroval ty rozpálené debaty mezi Demokraty a
Republikány, aby viděl, jak hluboce je tahle víra u obou stran zakořeněná a jak
destruktivní je to pro intelektuální diskurz vůči pravdě.

Zastavení dezinformací

Nejlepším způsobem k odzbrojení dezinformačních agentů je znalost
jejich metod práce zevnitř i zvnějšku. To nám dá schopnost přesně
v podrobnostech poukázat, co dělají, v okamžiku, kdy to zkouší
udělat. Okamžité odhalení dezinformační taktiky, zrovna když se používá, je pro
osobu, co ji zneužívá, velice destruktivní. To vypadá opravdu jako oblbovač,
nepoctivec a je slabý i jen na to, aby něco zkoušel. Internetoví trollové
obzvláště si neumí poradit, když někdo jejich metody rozebere přímo před očima
všech a obvykle se stáhnou a z debaty, kde se objevili, utečou.

Pravda je cenná. Je smutné, že v naší společnosti je tolika lidí, co
k ní ztratilo úctu; lidé, kteří zaprodali své svědomí a svou duši za
dočasný finanční komfort, přičemž při tom obětují stabilitu a vyváženost zbytku
země. Lidská psýché dýchá v atmosféře pravdy a bez ní, lidstvo nemůže
nepřežít. Bez ní se tenhle druh sám od sebe zhroutí vyhladovělý nedostatkem
intelektuální a emociální výživy. Dezinformace nejenže nás ohrožuje zvnitřku ve
fungování našeho světa; činí nás také zranitelnými strachem, nechápavostí a pochybnostmi
a všemi těmi věcmi, co vedou k destrukci. Může vést dobré lidi, aby
spáchali strašlivé ukrutnosti proti jiným nebo i proti sobě. Nedojde-li
k harmonizovanému a organizovanému úsilí o rozkládání masově produkovaných
lží, tak budoucnost vypadá opravdu bezútěšně.

Zdroj: http://dprogram.net/2010/02/08/disinformation-tactics-the-methods-used-to-keep-you-in-the-dark/




Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

Upozornění: Příspěvky trolů jsou mazány, proto neodpovídejte na komentáře, které zjevně rozbíjejí rozumnou diskuzi!
Diskutujte k věci, nepište nesmysly, které nikoho nezajímají.

NEKRMTE TROLY!