Proč jsou pravdoláskaři zamilovaní do „Humanitárních válek“?



„Humanitární“
války odporují 200 letům liberálního myšlení.
Otcové zakladatelé – na
základě amerických hodnot
– varovali proti trvalým
armádám
a zaplétání
se do cizích záležitostí
s tvrzením, že přerostlý vojenský
establišment zničí
naše svobody
. Liberální ekonomové – jako nositel Nobelovy ceny Joe Stiglitz a James
Galbraith – už ukázali, že ohromné vojenské rozpočty a válka naší
ekonomiku ničí
a jen pomáhá
bohatým na úkor všech ostatních
.

Terminologická poznámka překladatele: V ČR říkáme
„pravdoláskaři“ tzv. liberálně progresivním.

Progresivní profesor z University of Chicago Robert A. Pape – který se
specializuje na záležitosti mezinárodní bezpečnosti – poukazuje:

Rozsáhlý výzkum příčin sebevražedného terorismu dokazuje, že to není islám,
co za to může – kořenem problému jsou zahraniční vojenské okupace.

***

Každý měsíc dochází k více pokusům zabít Američany a jejich spojence
v Afghánistánu, Iráku a dalších muslimských zemích od sebevražedných teroristů,
než tomu bylo dohromady za celou historii do roku 2001.

***

Nový výzkum poskytuje silné důkazy, že sebevražedný terorismus, jako
bylo 11.9, je zvláště citlivý na cizí vojenskou okupaci, a nikoliv na islámský
fundamentalismus či jakoukoliv ideologii, nezávisle na těchto podstatných
okolnostech. Ačkoliv se tento
vzor vynořil už v 80. a 90. letech, bohatství nových dat představuje
velice výstižný obrázek.

Více než 95 procent všech sebevražedných útoků je v reakci na
cizí okupaci, jak ukazuje rozsáhlý
výzkum
(jehož spoluautory jsou James K. Feldman – bývalý profesor rozhodovací
analýzy a ekonomie na Leteckém institutu technologie a na Fakultě pokročilých
studií leteckých pohonů, která realizovala projekt University of Chicago o
Bezpečnosti a terorismu, kde zkoumali každý jednotlivý z 2 200
sebevražedných útoků po celém světě od roku 1980 do současnosti. Jelikož
Spojené státy okupovaly Afghánistán a Irák, které mají dohromady 60 milionovou
populaci, tak celkově sebevražedné útoky celosvětově dramaticky vzrostly –
z 300 od roku 1980 do 2003, na 1 800 od roku 2004 do 2009. Dále více
než 90 procent sebevražedných útočníků po celém světě je teď anti-amerických.
Velká většina sebevražedných teroristů je v místních oblastech ohrožených
zahraničními vojsky oslavována, proto 90 procent sebevražedných útočníků
v Afghánistánu jsou Afghánci.

Izraelci měli o terorismu svou
vlastní povídačku, která tvrdí, že arabští fanatici usilují o zničení
Židovského státu, kvůli tomu, co je, nikoliv tomu, co dělá. Ale od té doby, kdy
Izrael v květnu 2000 stáhl svou armádu z Libanonu, nedošlo už k jedinému
sebevražednému útoku Libanonce. Podobně, když se Izrael stáhl z Gazy a
velké části Západního břehu, palestinské sebevražedné útoky poklesly o 90
procent.

Někteří tu volnou vazbu mezi
zahraniční okupací a sebevražedným terorismem zpochybňují s poukazem na
některé okupace cizími mocnostmi, které nevedly k sebevražedným bombovým
útokům – např. kritici často citují Japonsko a Německo po Druhé světové válce.
Náš výzkum poskytuje dostatečné důkazy k odpovědi na takovouto kritiku
podtržením dvou faktorů, které determinují pravděpodobnost sebevražedného
teroru nasazeného proti okupačním silám.

Prvním faktorem je sociální odstup
mezi okupanty a okupovanými. Čím širší je sociální odstup, tím více může mít
okupovaná komunita strach ze ztráty svého způsobu života. Ač i na dalších
rozdílech záleží, výzkumy ukazují, že odpor k okupaci se zvláště
pravděpodobně vyeskaluje do sebevražedného terorismu, když existuje rozdíl mezi
převládajícím náboženstvím okupantů a převládajícím náboženstvím okupovaných.

Na náboženských rozdílech záleží,
nikoliv proto, že by některá náboženství byla více predisponována
k sebevražedným útokům. Opravdu, existují náboženské rozdíly i
v čistě sekulárních kampaních sebevražedných útoků, jako u LTTE
(Hinduisté) a Sinhálci (Buddhisté).

Víc záleží na náboženských
rozdílech, protože to vůdcům teroristů umožňuje tvrdit, že okupant je motivován
náboženskou agendou, která děsí jak sekulární tak nábožensky založené členy
místní komunity – proto také Usáma bin Ládin nikdy nevynechal příležitost popsat
US okupanty jako „křižáky“ motivované křesťanskou agendou ke konverzi muslimů,
ukrást jejich zdroje a změnit způsob života místní populace.

Druhým faktorem je předchozí
rebelie. Sebevražedný terorismus je typickou strategií poslední záchrany,
kterou často používají slabé strany, když už nikoliv sebevražedné metody odporu
k okupaci selhaly. Proto vidíme kampaně sebevražedných útoků, které se
často vyvinou z běžné teroristické či partyzánské kampaně, jako je tomu
v Izraeli a Palestině, u Kurdského povstání v Turecku nebo u LTTE na
Sri Lance.

Jedním z nejdůležitějších
zjištění z našeho výzkumu je to, že zvýšením moci místních skupin můžete
sebevražedný terorismu omezit. V Iráku byl úspěch v potlačení
povstání nikoliv nárůst US vojenské kontroly v provincii Anbar, nýbrž
poskytnutí moci sunnitským kmenům, čemuž se běžně říkalo Anbarské probuzení,
které Iráčanům umožnilo, aby se postarali o svou vlastní bezpečnost. Na druhou
stranu, odebráním moci místním skupinám může eskalovat do sebevražedného
terorismu. V Afghánistánu, US a Západní síly počínaje rokem 2006 začaly
uplatňovat více kontroly nad paštúnskými regiony v této zemi a
sebevražedné útoky se od toho okamžiku začaly dramaticky eskalovat.

***

Prvním krokem je uznání, že okupací muslimského světa nepřineseme
Američanům žádné větší bezpečí – ve skutečnosti, tito nejsou v srdci
tohoto problému
.

Bezpečnostní experti – včetně mnohých liberálních holubic – souhlasí, že
vedení války na Středním východě národní bezpečnost oslabuje a zvyšuje
terorismus. Podívejte se tady,
tady,
tady, tady,
tady, tady
a tady.

Vraždění nevinných civilistů je jednou z hlavních věcí, která zvyšuje
terorismus
. A podívejte se na tohle.
Jak
mi řekl
jeden z vrcholných protiteroristických expertů (bývalé číslo 2
mezi protiteroristickými experty Ministerstva zahraničí), zahajování válek
proti státům, které nepředstavují pro Ameriku bezprostřední hrozbu národní
bezpečnosti, zvyšuje ohrožení terorismem, protože:

Jednou z principiálních příčin terorismu jsou zranění lidem a rodinám.

(Opravdu, Al
Kaiída v Iráku ani nebyla
, dokud US do této země nevpadly.)

I liberální ikona Noam Chomsky souhlasí, že k 11.9 by nedošlo bez americké
imperiální politiky na Středním východě
.

Změna
režimu: Už desítky let trvající projekt Noeconů

Liberálové – ospravedlnitelně – opovrhují Bushem, Cheneyem, Rumsfeldem a
dalšími nekonzervativními válečnými štváči.

US vláda – zvláště neoconské elementy –
20 let
nepřetržitě plánovaly změnu režimu v Sýrii a Libyi a o změnách
režimů snily už 50 let.

Proč jsou ti progresivní teď zamilovaní do pokračování
těchto desítky let starých snah neoconů
?

Proč
bojujeme na té samé straně jako Al Kaiída?

Syrská opozice se z velké části skládá z teroristů Al Kaiídy.
Podívete se na tohle,
tohle,
tohle,
tohle,
tohle, tohle,
tohle,
tohle,
tohle
a tohle.

Terorističtí
rebelové odpovídali
za většinu násilností v Sýrii. A vnější
pozorovatelé potvrdili, že situace na místě je velice
odlišná
od toho, co nám líčí Západní média. (A podle velkého německého
listu FAZ ti, kdo byli nedávno zmasakrováni v Hamě, byli na
té samé straně jako syrský vůdce Assád
.)

Spojené státy ve skutečnosti bojují
na té samé straně jako 3 teroristické skupiny
v Sýrii. A podívejte
se na tohle
.

Reuter uvádí, že vůdce Al Kaiídy – Ayman al-Zawahri – podporuje syrské
rebely a žádá své přívržence, aby bojovali proti syrské vládě
.

Někteří z hlavních bojovníků Al Kaiídy, kteří svrhávali
Kaddáfího
– a teď mají zjevně kontrolu
nad Libyí
– teď už pomáhají
syrským povstalcům
.

I Pat Buchanan se ptá:

Zda to, co je dobré pro Al Kaiídu, může být dobré i pro nás?

US vyzbrojují syrskou
pozici
, i když ministryně zahraničí Clintonová přiznává,
že tím pomáhají Al Kaiídě
.

Činitelé americké vlády a korporátních médií tleskají útokům Al Kaiídy
v Sýrii. Podívejte se na tohle,
tohle
a tohle.
Místo aby odsuzovali sebevražedné teroristické útoky, tak jednoduše říkají, že
bombové útoky Al Kaiídy ukazují, že „okno pro Assáda se uzavírá“ a měl by se
vzdát moci. (Příklady zde,
zde
a zde
– ten poslední v tweedu od US velvyslankyně Susan Rice zrovna po bombovém
útoku Al Kaiídy.)

Podporovali jsme
bin Ládina a další zakladatele „Al Kaiídy“ v 70. letech
, aby bojovali
se Sověty. Vytvoříme si další 11.9 podporou Al Kaiídy v Sýrii?

Antiteze
skutečných liberálně progresivních hodnot

Vzhledem k tomu, že US podpora bitev na Středním východě zvyšuje
terorismus, oslabuje naší národní bezpečnost, poškozuje naši ekonomiku,
pokračuje s dlouhodobě vedenou agendou Neoconů, podporuje Al Kaiídu,
poškozuje v Americe svobodu, je to antitezí skutečných liberálně
progresivních hodnot.

Mohou
za to Public Relations?


Anthony Freda: www.AnthonyFreda.com.

Docent mediálních studií na Florida Atlantic University James Tracy uvádí:

V dubnu 1917, když demokratický president Woodrow Wilson vedl Ameriku
do války, od které sliboval, že „učiní svět bezpečnější pro demokracii“, tak
apeloval na některé z amerických nejpřednějších progresivních žurnalistů,
aby tu válku u zdráhavého amerického obyvatelstva nějak „udali“ pomocí
největší propagandistické kampaně, jaká kdy byla rozpoutána. Wilsonova úzkost,
povede-li se mu zabezpečit liberální podporu pro válečné úsilí, ho přiměla
k tomu, aby uznal, jak dobře známí „Progresivní publicisté“ získali důvěru
u veřejnosti kvůli předchozí práci, kdy odhalovali korupci u vlády a korporací.

Jedním z takových žurnalistů byl George Creel, kterého Wilson určil, aby
vedl nově zformovanou Komisi pro veřejné informace (CPI). Nový republikánský
šéfredaktor Walter Lippmann a „otec vztahů s veřejností – public
relations“ Edward Bernays rovněž nastoupili na palubu, aby propracovali domácí
a mezinárodní kampaň k „reklamy pro Ameriku“.

Kvůli Creelovým rozsáhlým konexím mezi progresivními pisateli po celém US
Wilson uvěřil, že Creel uspěje při verbování takovýchto intelektuálních
pracovníků na palubu válečného úsilí, „aby se tak vytvořila viditelná vazba
mezi liberálními myšlenkami válečným úsilím
,“ všímá si Stuart Ewen.
„Wilsonovy předpoklady jako celek vyšly. Když byla vyhlášena válka, netrpělivá
generace progresivních publicistů zalehla do linie zahalující válečné úsilí závojem
tolik potřebné liberálně demokratické rétoriky.“

Creel dobře známý pro svou sžíravou kritiku zájmů velkého businessu, jako
třeba Rockefellerů a jejich proslulé role při Lodlowském masakru, byl
perfektním kandidátem k vedení propagandistického aparátu v době, kdy
převažovalo podezření vůči ‚kapitalistické‘ válce. „Když přišel ten okamžik
k uvedení veřejného mínění do války, tak se na nepokoje hrozící od
protiválečných sentimentů – zejména u nižších tříd – nahlíželo jako na
příležitost, která vyžadovala, aby byl povolán Lippmann k ‚zrežírování
souhlasu‘.“

Úsilí udat válku nebylo s ničím, co se týče rozsahu a propracovanosti,
srovnatelné. CPI, nejenže mohla oficiálně cenzurovat novinové informace, ale
mohla je i fabrikovat. Když fungovala i v roli pokročilé reklamní agentury
s všemožnými tvářemi, tak Creelova operace „zkoumala i různé cesty,
kterými informace tekly k populaci, a tyto kanály zaplavila pro-válečnými
materiály.“

Domácí orgány této Komise sestávaly z 19 sub-divizí, z nichž každá
se věnovala specifickému typu propagandy, jednou z nich byla Divize zpráv,
která distribuovala více než 6000 tiskových prohlášení a fungovala jako hlavní
výpadovka pro toky s válkou spojených informací. Během průměrného týdne
obsahovalo více než 20 000 novinových článků data poskytovaná CPI
propagandou. Divize Syndikovaných pomocníků si najímala pomoc populárních
spisovatelů, pisatelů povídek a esejistů. Tito autoři amerického mainstreamu
prezentovali oficiální linii ve formě snadno stravitelného čtení, která se
každý měsíc dostala ke dvanácti milionům lidem. Podobné úsilí bylo vyvíjeno i u
kina, pravidelných seriálově fungujících promluv (čtyřminutovek) a
v otevřené reklamě.

Creel sám vzpomínal na s ničím nesrovnatelné úsilí aparátu na kontrolu
mysli, na který dohlížel, aby u skeptické americké veřejnosti udal válku:

„U Komise pro veřejné informace bylo zdrojem hrdosti, a to by mělo být i u
Ameriky, že ředitelé Anglické, Francouzské a Italské propagandy byli zajedno
v souhlasu, že naše literatura pozoruhodně převyšovala všechny ostatní
svou brilantností a koncentrovanou účinností.“

Spolu se vzpomínkami Creela o jejich zkušenosti s CPI psali i liberálně
smýšlející Lippmann a Bernays
, vyjadřující celkové opovržení tím, co
chápali jako zlovolné a beznadějně mizerné informování veřejnosti, kterému při
řádném zvažování nebylo možno věřit. Podle jejich názoru bylo možno veřejné
mínění vytvářet „organizovanou inteligencí“ technokratů (Lippmann) nebo
„konstruovat“ „neviditelnou vládou“ (Bernays) s tím, že průměrný občan
upadl do role pasivního diváka.

Každý, kdo pochybuje, že vláda nadále najímá četné, dobře známé liberální
reportéry, aby fungovali jako propagandisté dělající reklamu na válku, by si
měl přečíst
tohle
a tohle
a zbytek Tracym vystaveného článku.

Poznámka: Neschvalujeme oficiální nález komise
k 11.9.

Global
Research Articles by Washington's Blog

by Washington's Blog
Global Research,
July 27, 2012
Washiington's Blog

Anthony Freda: www.AnthonyFreda.com.

 Zdroj: http://www.globalresearch.ca/index.php?context=va&aid=32096




Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

code

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

Protected with IP Blacklist CloudIP Blacklist Cloud

Upozornění: Příspěvky trolů jsou mazány, proto neodpovídejte na komentáře, které zjevně rozbíjejí rozumnou diskuzi!
Diskutujte k věci, nepište nesmysly, které nikoho nezajímají.

NEKRMTE TROLY!