Konečný konflikt 2012? Směrem k zrežírované III. Světové válce?

3 src="http://www.globalresearch.ca/wp-content/uploads/2012/10/nato3.jpg"
align="left"/>V
dnešním ve vzrůstající míře vzájemně interagujícím a vzájemně závislém
světě má
každá akce myriády příčin, významů, cílů a reakcí; mnohé z nich
viditelné,
mnohé ale nespatřené. Některé jsou otevřeně přiznávané a vyhlašované;
jiné by
se nikdo neodvážil přiznat. Budeme-li
zkoušet uchopit to množství složitých konfliktů, co ve světě probíhají,
a to
děsivé tempo, jimiž to prosakuje ven, bylo by chybou přistupovat
k nim
jako k izolovaným. Pouze „holistický“ pohled z ptačí
perspektivy nám
poskytne obrázek, kde jsme, a co je ještě důležitější, kam jsme to
vlečeni.

Geopolitice
21. století nelze porozumět při použití mentality sila. Občanská válka
v Sýrii, egyptské „Arabské jaro“, zničení Libye a Iráku, vzrůst
Číny,
zmrzačené Japonsko, krize Eurozóny, americký „protiraketový štít“
v Polsku, iránský jaderný program, nadcházející „Jaro“
v Latinské
Americe… Přistoupíme-li k tomu jako k nahodilým
jednotlivostem, stane
se to obrázkem naprostého chaosu. Přístupem uplatňujícím správný model
interpretace ale začneme tyhle věci vidět, jak jsou vzájemně provázané,
reagují
a hýbou se poslušny extrémně mocným a dynamickým – přesto však převážně
neviditelných – sil, jež potichoučku řídí dnešní svět.

Nečtěte
(jen) noviny …

Je
dobře být informován; je to ale zbytečné, když nemůžete tyto informace
zpracovat řádnými srozumitelnost poskytujícími modely. Příliš mnoho
nezpracovaných informací vám jen přetíží mozek. Je tedy dobrý nápad
odpoutat se
ode všech těch zmatečných titulků, mimořádných zpráv, výstrah před
terorem a
zpravodajských kotev show-businessu. Je to jako když se díváte na
impresionistickou malbu od Claude Moneta: stojíte-li příliš blízko,
spatříte
jen změť maličkých barevných puntíků, uděláte-li ale tucet kroků
zpátky,
rozprostře se vaším očím nádhera této práce.

V dnešním
přetížení informacemi musíme ty puntíky řádně pospojovat, i když
globální média
trvají na tom, že jejich propojování je úplně špatně. Teď už si většina
z nás uvědomila, že my jsme „planeta ve válce“; nikoliv ve válce
s nějakým cizím světem (což by usnadnilo pochopení věci). Jsme
spíš
civilizací vedoucí občanskou válku uvnitř sebe a proti sobě samým.

Čtete-li
globální tisk, mohli byste si myslet, že je to válka mezi suverénními
národy,
je to ale ještě komplikovanější. Světovou válku vedou nesmírně mocné,
nelegitimní, autoritářské ale početně nepatrné Globální elity,
zapouzdřené
hluboko ve veřejných a soukromých mocenských strukturách skoro každého
národa
na Zemi; zvláště ve Spojených státech amerických. Stejně jako rakovinný
zhoubný
nádor to nemůžeme úplně vyřízenou; jen můžeme doufat, že oslabíme a
ohraničíme jeho
růst, než začne metastazovat a zabije celé politické tělo lidstva. To,
co teď
svět potřebuje, je nějaká jemná forma „virtuální politické
chemoterapie“
k odstranění a zničení tohoto zhoubného nádoru vládnoucího našemu
světu.

Klíčový
projev této sociální a politické choroby spočívá v extrémních
nerovnostech,
které existují v USA, kde nejbohatší 1% populace vlastní 35%
bohatství
země, zatímco spodních 90% musí vystačit, jak jen mohou s pouhými
25%
národního bohatství. Co je ještě horší, převažující většina
kongresmanů,
senátorů a vrcholných činitelů z výkonné složky vlády spadá do té
kategorie „horního 1% nejbohatších“. *1 Pochopení
skrytých
záměrů, dlouhodobých plánů, hegemonických ambicí a nepřiznaných
spiknutí
nezbytných k jejich dosažení je zvláště důležité pro občany US,
UK, Evropy a Austrálie. Konec konců, jsou to jejich vůdci, kteří
formálně nařizují ozbrojeným
silám jejich zemí, aby vyplenily a zničily cílové země. Když si voliči
v Argentině, Kolumbii, Nigérii či Malajsii zvolí špatné vůdce,
jsou oni
sami jedinými oběťmi svého mizerného voličského úsudku. Když ale US,
britští či
francouzští voliči ve své poblázněnosti dosadí k moci ve svých
zemích
špatné lidi, trpí stovky milionů po celém světě jejich bombami, drony,
invazemi, vměšováním a změnami režimů.

Zpráva
ze Želených hor

Stará
knížka z konce šedesátých let zvaná Zpráva ze Železných hor o
možnosti a
žádoucnosti Míru *2 byla údajně sepsána Hudsonovým institutem,
mozkovým
trustem kážícím o správné budoucnosti na žádost tehdejšího US ministra
obrany
Roberta S. McNamary. Mnozí říkají, že tato kniha je hoax.
Podivuhodně však
odráží realitu posledního půlstoletí.

Tato
kniha obsahuje tvrzení, že byla sepsána Speciální studijní skupinou
patnácti
mužů, jejichž identita zůstává v utajení, a že nebyla určena ke
zveřejnění. Dospívá k závěru, že válka či věrohodná náhražka za
válku je
nezbytností, mají-li si vlády udržet moc.

Zpráva
ze Železných hor uvádí, že „války nejsou ‚způsobeny‘ mezinárodními
konflikty
zájmů. Z hlediska řádného logického postupu by bylo často
přesnější říci,
že válkou utvářené společnosti takového konflikty vyžadují – a tudíž
vyvolávají. Schopnost národa vést válku představuje tu největší
sociální moc,
jako lze uplatnit; vedení války, ať aktivní nebo jen uvažované, je
záležitostí
života a smrti a v tom nejvyšším měřítku vytváří podrobení
sociální
kontrole.“

Zpráva
pokračuje vysvětlením, že „výroba zbraní hromadného ničení byla až
dosud
spojována s ekonomickým ‚plýtváním‘.“ Železné hory zdůrazňují, že
válka je
důležitým nástrojem, protože vytváří umělou ekonomickou poptávku,
poptávku,
která nemá žádný politický problém: „Válka a jen válka řeší problém
obměny
inventáře.“

Žádné
překvapení, že Želené hory dospívají k závěru, že „světový mír“
není ani
žádoucí ani v nejlepším zájmu společnosti, protože válka, nejenže
slouží
důležitým ekonomickým funkcím, ale také hraje klíčovou sociální a
kulturní
roli. „Trvalá možnost války je základem pro stabilní vládu; ta dává
základnu
obecné přijatelnosti poltické autority … Válka je téměř synonymem
národní
identity. Eliminace války způsobí nevyhnutelnou eliminaci národní
suverenity a
tradice národního státu.“

„Byla
to tudíž válka, co bylo principiálním evolučním nástrojem
k udržení
uspokojivé rovnováhy mezi velkými lidskými populacemi a poskytovala jim
disponibilitu potřeb pro jejich přežití. Je to unikátní vlastnost
lidského
druhu.“ Proto, aby zaručili své vlastní přežití prostřednictvím svého
zakopání
uvnitř US, UK, Evropy a dalších mocenských struktur, potřebuje Panstvo
s globální mocí válku, hrozbu a povídačky o válce, stejně jako
ryba
potřebuje vodu, tygři potřebují slabou kořist a psi potřebují patníky …
a
všichni z podobných důvodů! Ale Spojené státy, Británie a jejich
spojenci
nemohou mít jen nějakého nepřítele. Potřebují věrohodného,
nebezpečného,
„děsivého“ nepřítele: nejdříve to bylo Německo, pak Japonsko, Sovětský
svaz,
globální „Rudá hrozba“; dnes je to „Terorismus islámských
fundamentalistů“ a ve
vzrůstající míře se do centra jeviště obrazovky geopolitického radaru
Panstva
s globální mocí  dostávají Čína a Rusko.

Případ
Ruska

V poslední
době hrálo Rusko porůznu roli Nárazníku, Brzdy a (teď doufejme) i Hráze
proti
mocenské agresi Západu. Když Rusko funguje jako Nárazník, cítí se svět
frustrován, jak se to ukázalo v případech Srbska, Iráku,
Afghánistánu,
Pákistánu, Libye a Palestiny. Ve všech těchto případech se Rusko ve
světě
ozývalo vzdorovitě a „konfrontačně“ vůči US-UK-EU-Izraeli, ale určitě
ne svými
skutky. Západní mocnosti si vždy prosadily svou i v OSN.

Ale
v poslední době Rusko ve zvýšené míře funguje jako Brzda
hegemonických
ambicí Západu, jmenovitě u Sýrie a Iránu. V listopadu 2011 a
v únoru 2012 Rusko vetovalo dvě rezoluce OSN sponzorované
US-UK-Francií zaměřené proti
Sýrii, které, kdyby prošly, tak by měly na Sýrii stejně ničivý účinek
jako měla
loni Rezoluce OSN 1973 na Libyi. Rusko také odmítlo podpořit
pseudozprávu IAEA
(Mezinárodní agentury pro atomovou energii) a sankce proti Iránu za
jeho
jaderný program. Rusko navíc vyslalo věrohodně odrazující vojenské
síly, aby
vzdorovaly militarizaci Perského zálivu a Středozemního moře ze strany
NATO.

Tady
bychom se už mohli přestat divit, kdyby skutečně propukly přestřelky.
To mělo umírňující
účinek, když to přinutilo US, UK, Francii a Izrael, aby se stáhly
s realizací své hrozby jednostranného útoku na Irán a Sýrii.
Odvrácenou
stranou tohoto zahnání US a jejich spojenců do kouta je, že se uchýlili
ke
skrytým a zločinným taktikám včetně zrežírovaných povstání a občanských
válek –
čili k „Arabskému jaru“ (viz níže).

Klíčovou
otázkou je, co je třeba, aby se stalo – jak až ohavných věcí se musí
Západ
dopustit – aby Rusko začalo jednat jako pevná Hráz, co bude mocnostem
Západu
v nikoliv neurčitých termínech říkat: „Zašli jste až příliš
daleko; to je
tak nanejvýš, co budeme tolerovat.“

A
když tohle Rusko nakonec bude dělat, zůstanou mocnosti Západu stát nebo
budou
na Ruskou Hráz tlačit jak buldozer? Tohle je klíčovou otázkou, protože
v ní se skrývá odpověď zda spatříme v blízké budoucnosti
rozpoutání
III. Světové války nebo ne.

Ještě
důležitější je z hlediska procesu tvorby rozhodnutí Západu to, že
všechno,
co můžeme říci o Rusku, platí i pro Čínu, na kterou Panstvo
s globální
mocí nahlíží jako na skutečného dlouhodobého nepřítele kvůli jejímu
ohromnému
ekonomickému, politickému, demografickému a vojenskému růstu a rostoucí
geopolitické kontrole Číny nad oblastmi Pacifiku a Indického oceánu.

Případ
Číny

Jako
velké letecké a námořní mocnosti US a UK dobře chápou, že Čína má
daleko více
možností kontrolovat velké oceány než Rusko, které je v podstatě
sevřené
pevninami a ledem. Kromě toho je tu ten fakt, že Čína drží více než dva
biliony
dolarů v US-dolarech denominovaných vládních dluhopisech plus
další bilion
v Eurech a tak začínáme chápat, že Čína drží finanční kohoutek
k možnosti okamžitě zavřít hegemonii US dolaru náhlým kolapsem.
Musíme se
oprostit z myšlení v čistě ekonomických a finančních
termínech, jako
to dělá většina Západu, když uvažují, že Čína by nikdy nezaplavila
mezinárodní
trhy jedním či dvěma biliony US pokladničních poukázek, protože by tím
zničila
jejich hodnotu a v rámci bumerangového efektu by to na Čínu
samotnou mělo
záporný ekonomický dopad, když by se tak její rezervy rozplynuly. Ale
Čína –
Impérium deseti tisíc let – má jiné myšlenkové pochody.

Čína,
zatímco hraje šachy s Americkým pubertálním impériem, ještě
vyčkává. Čína
by se mohla také rozhodnout hrát s geopolitickou – ne jen finančně
ekonomickou
– kartou a obětovat všechny své dolarové rezervy jen proto, aby
zmrzačili US sice
ohromné, finančně ale levné nájezdy, neboť dolarem US platí tu ohromnou
válečnou mašinérii. Zahájí Čína tenhle první geopolitický výstřel na
globálním
finančním jevišti?

V roce
2010 Wikileaks hlásily, že v roce 2009 tehdejší australský
ministerský
předseda Kevin Rudd diskutoval s US ministryní zahraničí Hillary
Clinton,
jak jednat s Čínou, a oba vyjadřovali své obavy z její rychle
rostoucích a mnoha-miliardových zásob US dluhu, což Hillary podnítilo,
aby se
zeptala: „Jak bys mohl tvrdě jednat se svým bankéřem?“ Oba souhlasili,
že
mocnosti Západu by měly zkusit „Čínu integrovat do mezinárodní komunity
a zároveň
se připravovat na nasazení síly, kdyby se všechno zvrtlo.“

Pentagon
si je plně vědom, že po roce 2020 bude jejich dlouhodobým nepřítelem
Čína. US
News & World Report citují
Aarona L Friendberga -  blízkého
poradce Dicka Cheneye, člena PNAC *3 a Výboru pro zahraniční
vztahy a
profesora z Princeton University – jak říká, že US by neměly
vyvíjet žádné
úsilí k „udržení Čínského draka v jeho doupěti,“ protože „síla
odrazuje
agresi,“ a varoval „bude to stát peníze.“

Mít
Čínu na paměti pomůže k lepšímu pochopení kroků US i na dalších
vzdálenějších
místech, kde nachází nepřímé opěrné kameny k našlápnutí na cestu
k Číně. Vezměme si např. Střední východ, kde geopolitické pozice a
kontrola na ropnými rezervami ze strany US rovněž funguje i jako
předmostí do
Srdce Ruska a pohání ji i touha uzavřít Číně ropné zdroje – jmenovitě
z Iránu.

Wikileaks
rovněž odhalila, jak Kevin Rudd říká Hillary Clinton, že Čína je
ohledně
„Tibetu a Taiwanu paranoidní,“ s dodatkem, že „Západ by měl
podpořit
záměry Asijsko-pacifické komunity k otupení čínského vlivu.“ To je
zase
další příklad dvojích standardů a dezinterpretací Západu, protože na
rozdíl od
US a Evropanů nemá Čína žádné globální hegemonické ambice. Čína místo
toho
usiluje o to, aby nadále byla dominantní mocností Asijsko-pacifické
oceánské
oblasti s odháněním tradičně vtíravého Západu s jeho
kolonialismem a
vměšováním pryč.

Scénářem
nejhorší noční můry pro Západ – jak jej zmínil ve své teorii o „Střetu
civilizací“ z 90. let Samuel Huntington – by bylo, kdyby Čína
dosáhla těch
dvou klíčových geopolitických cílů, v nichž pomalu ale jistě dělá
pokroky:

Na
Asijském kontinentu navázat užší svazky spolupráce a shody
s Ruskem a
Indií a

Vyjednat
si užší spolupráci a překonat nedůvěru z minulosti
s Japonskem.
Budou-li Japonsko a Čína souhlasit se společnou geopolitickou
strategií, jako
to po II. Světové válce učinily Francie a Německo (co vedou EU), tak se
mocenské centrum celého Asijkso-pacifického regionu se dvěma třetinami
světové
populace, vymkne z rukou Západu. Jen si představte sňatek
japonských
průlomových technologií s čínskými zdroji a lidskou silou!

Pět
typů války…

Když
tehdy v těch šedesátých letech Sepisovali Zprávu ze Železných hor,
šli
její autoři tak daleko, že studovali také, zda by šlo vyvinout za válku
náhražky - avšak – měli podezření, že válka se bude muset vést i tak, a
ještě
s vylepšenou efektivností.

Válka
by však mohla nabývat neočekávaných a poněkud zjemnělých charakteristik
s vyfabrikovanými „záminkami“ a ospravedlněními.
K doporučením
z této zprávy patřilo:

·         
Gigantický
program kosmického výzkumu, jehož cílů z velké části nepůjde
dosáhnout
(černá díra, zaměřená na rozpočet a tudíž schopná sytit ekonomiku);

·         
Vynález
nového, nikoliv lidského nepřítele: např. potenciální hrozbu mimozemské
civilizace;

·         
Vytvořit
pro lidstvo novou hrozbu: např. znečištění;

·         
Realizace
nových způsobů k omezení porodnosti: např. přidáváním drog do
potravin či
zásobování vodou;

·         
Vytváření
fiktivních alternativních nepřátel (Globální válka proti terorismu)

O
téměř půl století později byla některá z těchto „doporučení“
realizována
(např. 1: vojenský a civilní kosmický program), další se teprve dělají
(3, 4 a pokud to hollywoodská mašinérie psychologických operací nějak
naznačí, tak je i číslo 2
bezpochyby ve scénáři), ale číslo 5 je ten skutečný svorník klenby
jejich
konstrukce: vytvoření fiktivního alternativního nepřítele,“ jichž jsme
v poslední době spatřili mnoho: Irák, Afghánistán, Srbsko, Libye,
Venezuela, Kuba, Severní Korea, islámský terorismus a nyní i Irán a
Sýrie.

Ohromnou
hrozbou, jíž lidstvo čelí, je to, že US se ve vzrůstající míře uchyluje
ke
skrytým, tajným a technologicky vedeným válkám místo otevřených invazí,
jelikož
Vietnam, Irák a Afghánistán vypadaly ve večerních zprávách opravdu
ošklivě.

Existuje
tudíž pět typů války, kterých Panstvo s globální mocí využívá
prostřednictvím svých zástupných US-UK-NATO, z nichž pro každou je
příznačné psychologické válčení a strategicko-logistická složitost:

1.       
Vojenská
invaze

– ta je jasně viditelná, velice teritoriální a využívá převahu vojenské
síly a
ekonomické síly. Jak doporučuje Doktrína Colina Powella z 90. let:
„US by
měly vést válku proti cizím nepřátelům pouze, když je americká vojenská
moc
v takové převaze, že vítězství je zaručeno.“ Lze si představit
ještě
bezohlednější doktrínu u hlavní velmoci? Zbabělci bombardující lidi o
půl světa
vedle pomocí joysticku a obrazovky někde uvnitř bezpečného pracoviště.

2.       
Vojenský
převrat

– identifikuje disidenty a zrádcovské složky uvnitř ozbrojených
sil cílové země, jejich podnícení k odstranění místních legálních
autorit
a jejich podpora zbraněmi, penězi, „pozitivními“ globálními i lokálními
reportážemi médií a diplomatickou podporou. To byla metoda
upřednostňovaná
v Latinské Americe během 50., 60. a 70. let a pořád tady a tamhle
používá, jak se ukazuje na Egyptu.

3.       
Finanční
převrat

– Spočívá v tom, že země se nejprve zažene do kouta
nesplatitelným „vládním dluhem“, do něhož ji zatáhnou mocné globální
megabanky.
Pak, když cílová země není schopna obsloužit dluh, tak přijdou
banksteři
vyslaní pijavicemi z MMF a Světové banky s podporou
globálních médií
a ratingových agentur. Ti spustí ekonomické a sociální těžkosti,
finanční a
měnový kolaps vedoucí k širokým sociálním otřesům, a tudíž k
„ospravedlnění změny režimu.“ Ten „Model vládních dluhů“ si vybrousili
v Latinské Americe, a ten se teď využívá proti Řecku, Španělsku,
Itálii,
Irsku a – brzy to přijde – i proti UK a US.

4.       
Sociální
převrat

– Spočívá ve financování politických aktivistů, aby přivodili
kontrolovanou změnu režimu v cílové zemi. V ní místní
ambasády US,
UK, Izraele podporují veškeré druhy disidentských skupin, kterým
poskytují
dostatek finančního i mediálního krytí plus logistiku ke generování
neustálých
pouličních nepokojů, které skoční seskupením kolem nějaké k US
přátelské
politické strany či hnutí. V 80. letech to použilo v tzv.
„hnutí za
lidská práva“ v Latinské Americe, přičemž tím exemplárním případem
byla
Argentina s „Matkami z Plaza de Mayo“ *4.

5.       
Zrežírovaná
občanská válka

– Spočívá ve financování, vyzbrojování a podpoře skupin
militantní „opozice“ proti současné vládě v cílové zemi. Normálně
se zřídí
nějaká klíčová „Rada“ pro „národní osvobození“, jako v Libyi,
Egyptě,
Sýrii i jinde, kolem níž se mohou začít točit další skupiny militantů,
násilníků a mafiánců. Zde hrají klíčovou roli fronty ze CIA, MI6 a
Mossadu, a
v případě Libye a Sýrie i takové postranní výhonky CIA jako
Al-Kaiída,
která také sehrává tu hlavní roli „bojovníků za svobodu“. Na Středním
východě
to přezdívají „Arabské jaro“ a prezentují to globálnímu veřejnému
mínění jako
spontánní, autentický a legitimní boj za svobodu místního lidu proti
údajně
represivním a autoritářským režimům. Ke změně režimů, které byly u moci
příliš
dlouho, se tudíž využijí lokální konflikty připravené k explozi
(jako
v Egyptě a v Libyi); patří k tomu i náboženské rozdělení
společnosti (šiíté, sunnité) *5.

Později
tito autoři varovali před vzestupem „Latinskoamerického jara“, které
využije
tíživých sociálních a politických útrap po celé Latinské Americe,
v nichž
se odráží to ohromné rozdělení, které existuje mezi těmi nesmírně
bohatými a
těmi velice chudými. Ti bohatí jsou obyčejně nesmírně spojeni s US
a ti
chudí mají vůdce, kteří naivně poukazují na „korporátní vykořisťování
Yankeeů“
jako na pachatele, přičemž jim unikají skutečné politické a sociální
faktory.
Signály o nadcházejícím „Latinském jaru“ lze vidět na současném
Monsanto
zinscenovaném převratu v Paraguayi, na volebním podfuku
z něhož
šplíchají špinavé peníze, v Mexiku a v narůstající US
militarizaci
v Kolumbii i jinde v regionu. Tyto typy válek často začínají
s nízkou úrovní – řekněme sociálního převratu  a pak se
vyeskalují do
povstaleckého módu plnocenné občanské války, pokud to vyhovuje cílům
Panstva
s globální mocí. Příkladem toho jsou Libye, Sýrie a Egypt.

Co,
proč, kdy a kde

Co
ale vším tím výše uvedeným přesně činí? V podstatě vidíme, že
tento chaos
režírovaný Panstvem s globální mocí, ač lokálně ve specifických
zemích a
regionech působí chaoticky, ve skutečnost směřuje k „novému světovému
řádu“
v globálním měřítku.

Tento
„chaos“ je částečně nasazován i ke zničení celých zemí, zvláště těch,
které tím
či oním způsobem zašly až moc daleko při zachování své národní
suverenity.
Tohle je klíčová charakteristika, kterou sdílely všechny „darebácké
státy“ –
Libye, Irák, Srbsko – před tím, než k nim přišla invaze. To samé
platí i
pro nadcházející cíle jako Sýrie, Irán, Kuba, Venezuela, Severní Korea
a
Ekvádor. Čím více lze suverénní státy oslabovat, tím lépe pro ty ve
světě,
kteří nás v podstatě chtějí všechny zavléct do jediného globálního
státu
pod jejich totální kontrolou.

Všechna
ta Arabská (a Latinská) „jara“, invaze, bezletové zóny, sankce, všechny
ty
„darebácké státy“ aj. rétorika je jen půdu připravujícím úsilím
nasměrovaným
k přípravě pozic Západních mocností a jejich spojenců ke konečnému
útoku
na Asii, což znamená válku s Ruskem a Čínou.

Takováto
válka by samozřejmě byla v ostrém rozporu s Powellovou
doktrínou.
Čína a Rusko jsou nesmírně silné, tudíž vyvádět něco kolem nich nese
obrovská
rizika. Když – na nás Bůh zapomene – a někdy dojde k válce mezi
Čínou –
Ruskem a Západem, do které budou zavlečeny i další mocnosti jako Indie,
Pákistán a Brazílie, tak doufejme, že k tomu nedojde nijak brzy.
Nicméně
tohle je tím, co leží za prahem roku 2020. Její předkola se už dnes
rozehrávají
v různých ohniscích konfliktů.

Proč
se tohle všechno děje? Možná, že imperiálními snahami přetížený a silně
hyper-inflací podlomený dolar, který zachraňoval Bankéře u moci nad
penězi, už
zahnal Elity Západu do nezvratného a neudržitelného kouta (tohle ale
neříkejte
příliš nahlas).

Je
to
jako při šachách. Co uděláte, když všechny možné tahy vedou jen na
šach-mat?
No, v podstatě máte „na stole dvě možnosti“: (1) přiznat porážku,
nebo (2)
kopnout do šachovnice a  … šáhnout po zbrani.

Poznámky

1.
Viz projev Zbigniewa Brzezinského ze 14. října 2011 při přijetí
Tocquevillovy
ceny od Jury du Prix, kterou mu udělil francouzský bývalý president
Valery
Giscard D’Estainng. Vůbec nepřekvapuje, že oba patří do Trilaterální
komise
Rockefellerů – Rothschildů, klíčového orgánu pro tvorbu rozhodnutí těch
„bohatých a mocných“.

2.
Původně vydaná v roce 1967; znovu vydaná v roce 1996 Free
Press (Simon
& Schuster).

3.
PNAC – Project for a New American Century čili Projekt nového
amerického
století; Skupina s charakterem mozkového trustu neo-konů
z konce 90.
let, která navrhla a naplánovala invazi do Afghánistánu a Iráku,
prosazovala na
Středním východě strategické zájmy Izraele, toto posloužilo jako směrný
plán
pro US politiku po 11.9 až do dneška.

4.
O
jejich vůdci Hebe Bonafanim je známo, že zpronevěřil miliony dolarů.

5.
Podívejte se na oficiální stránku Bildenbergů www.bilderbergmeetings.org/participants2012
Je příznačné, že národnost paní Kodmani se popsána jako
„internacionální“.
Slouží svým internacionální pánům velice dobře.

Adrian
Salbuchi

je politický analytik, publicista, mluvčí a moderátor radiových
talk-show v Argentině. Vydal několik knih o geopolitice a
ekonomice ve španělštině
a nedávno vydal svou první eBook v angličtině: Tragédie a naděje
nadcházející světové vlády? Kterou si lze objednat přes jeho webovou
stránku
www.asalbuchi.com.ar
nebo
si k ní lze vyžádat detaily na e-mailu
arsalbuchi@gmail.com

Výše
uvedený článek se objevil v New Dawn č. 134 (září-říjen 2012)
http://www.newdawnmagazine.com/latest-issue/new-dawn-134-september-october-
2012
Tento
článek si lze přečíst i s ilustracemi a dalším
stažení kopie z New Down 134 (PDF verze).

By title="Posts by Adrian Salbuchi">Adrian Salbuchi
Global
Research, October 03, 2012
New
Dawn

October 3, 2012

Zdroj:
http://www.globalresearch.ca/final-conflict-2012-towards-the-engineering-world-war-iii/




Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

code

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

Protected with IP Blacklist CloudIP Blacklist Cloud

Upozornění: Příspěvky trolů jsou mazány, proto neodpovídejte na komentáře, které zjevně rozbíjejí rozumnou diskuzi!
Diskutujte k věci, nepište nesmysly, které nikoho nezajímají.

NEKRMTE TROLY!