Britská ekonomika klesá do dvojité recese


Čtyři roky poté, co kolaps Lehman Brothers zažehl největší finanční krizi a ekonomický propad od Velké deprese, nebyl žádný z rozporů světového ekonomického systému, co je za tím, vyřešen. Globální nerovnováhy a hluboce zakořeněná napětí se ještě více prohlubují, finanční a ekonomická krize i výhled vypadají dost chmurně. Stovky miliard dolarů se už poskytly k záchraně bank a finančních domů po celém světě.
Nový
šéf Bank of England nemůže dělat zázraky. Osm let po Velkém krachu
klesá
britská ekonomika do druhého ponoru do recese.

Jmenování
Marka Carneye – dosavadního šéfa Bank of Canada – jako prvního nikoliv
britského guvernéra Bank of England v její 300-leté historii se
setkalo
s téměř všeobecnou chválou. Může ale tento 47-letý bývalý veterán
Goldmana
Sachse pomoci s 13-letým kurýrováním chorob těžce se protloukající
britské
ekonomiky?

Čtyři roky poté, co kolaps Lehman Brothers zažehl největší
finanční krizi a ekonomický propad od Velké deprese, nebyl žádný
z rozporů
světového ekonomického systému, co je za tím, vyřešen. Globální
nerovnováhy a
hluboce zakořeněná napětí se ještě více prohlubují, finanční a
ekonomická krize
i výhled vypadají dost chmurně. Stovky miliard dolarů se už poskytly
k záchraně bank a finančních domů po celém světě.

Vlády a centrální banky odepisovaly problémy z účtů
těchto bank a ta bezcenná tzv. toxická aktiva se teď přenesla do
státních
‚rozpočtů‘. Operace výkupů z dluhů podobně jako další podobná
opatření,
jako kvantitativní ulehčování (tisk peněz) už stála více než 25 procent
globálního HDP. Velkoplošné výkupy z dluhů, místo aby ten problém
vyřešily, zvýšily turbulentnost tohoto systému. Světové akciové trhy
v roce 2012 prorazily svou nejnižší úroveň, jelikož ta mizerná
čísla o US
nezaměstnanosti a slabá data o výrobě z Evropy zažehla obnovení
strachu
z globálního zpomalení. Světová banka nedávno varovala, že Evropa
vstupuje
do rizika, že zažehne globální krizi ve stylu Lehmanů, která bude mít
pro
všechny Západní ekonomiky hrozné důsledky. (1) Čtyři roky od počátku
ekonomického poklesu začíná být čím dál jasnější, že globální ekonomiku
svírá
nové období zintenzivnění krize.

Zdaleka se neulehčují tíživé krizové podmínky a nezavádí
pečlivé investiční politiky, vlády pokročilých ekonomik v souladu
s mezinárodními finančními institucemi nyní realizují drsné
zbídačující
programy v rozsahu, jaký od 30. let nikdo neviděl. Všude je
v Západním světě nezaměstnanost, exekuce, bankroty, trh
s bydlením
v depresi a v dohledu není žádné zotavení. V mnoha
vyspělých
ekonomikách je teď už nejvyšší počet nezaměstnaných od 30. let nebo
takových,
co nemohou najít práci na plný úvazek.

Britskou ekonomiku drtí zbídačující opatření

Britská ekonomika od roku 2008 napumpovala více než 375
miliard liber do bankovního systému přes výkupy z dluhů a série
‚nekonvenčních‘ opatření, avšak jen málo z toho přiteklo zpět do
reálné
ekonomiky. Tato čísla tvoří téměř polovinu celkově deklarovaného
deficitu
veřejných rozpočtů.

Dohoda mezi Konzervativci a Liberálními demokraty poskytla
vládě prázdný šek na vyrovnání rozpočtu pomocí masivního osekávání
veřejných
služeb, pracovních míst a mezd. Rozsah záměrů na zbídačující opatření
této
Koaliční vlády má takové rozměry, jaké moderní Británie nikdy nezažila.
To, co
se tu plánuje, zastíní všechno, co v 80. letech provedla
Thatcherová. Ve
veřejném sektoru je už ohromná nezaměstnanost. V realistickém
odhadu je
tak nějak kolem 750 000 ztracených pracovních míst. (2) A ti, co
jsou
pořád ještě v práci, trpí zmrazením a krácením mezd. Nejistota
s prací vzrostla téměř každému. Masivní nezaměstnanost a nízké
mzdy
znamenají menší výběr daní a ještě vyšší rozpočtové deficity a dluhovou
zátěž.
Zbídačování a vysoká nezaměstnanost rovněž hrozí sociálními nepokoji.
Řecko už
ztratilo kontrolu nad svými ulicemi a dost dalších zemí eurozóny
postupuje
stejným směrem.

Je velice nepravděpodobné, že zavedení barbarkých
zbídačujících opatření, zatímco ekonomika je ještě v sestupné
spirále,
vyřeší jakýkoliv problém – krize se prostě jen vytěsní z jedné
oblasti do
jiné. Zbídačující opatření britské Koaliční vlády tudíž jen poškozují
výhled na
potenciální růst a zvyšují možnost prodloužení a prohloubení krize. A
opravdu
podle čísel zveřejněných v květnu 2012 Britským úřadem pro národní
statistiky (ONS) vstoupila britská ekonomika do „druhého ponoru“ do
recese
poprvé od 70. let. (3) ‚Druhý ponor‘ vznikne, když se ekonomika vrátí
do recese
před tím, než má šanci se zotavit na předchozí výši ekonomického
produktu. A
nic z toho rozpočtu nepomůže – podle Národního institutu pro
ekonomický a
sociální výzkum (Niesr) fiskální konsolidace Británie vlastně britské
dluhové
břemeno zvyšuje.

Nedávný
britský rozpočet a celkový vládní dluh

border="0" cellpadding="0" cellspacing="0">

align="center">Dluh v miliardách

Pro čísla a další informace klikněte sem.

align="center">

Dluh v procentech HDP


Pro čísla a další informace
klikněte sem.

Ty
dva grafy výše ukazují nedávné a plánované hrubé zadlužení britské
vlády.
Nalevo je graf současného dluhu v librách šterlinků. Napravo graf
zadlužení v procentech hrubého domácího produktu HDP.

http://www.ukpublicspending.co.uk/uk_national_debt_chart.html

Zamýšlené
masivní škrty nejsou nevyhnutelné

Nyní
je jasné, že v Británii je politika zbídačování nikoliv
záležitostí
ekonomické nezbytnosti, nýbrž politické volby. Program ‚Velké
společnosti‘
Davida Camerona pro ty zamýšlené masivní škrty nabízí ideologické
ospravedlnění.
Je jasné, že škrty tohoto rozsahu jsou o něčem daleko větším než jen
redukci
deficitu. Škrtání veřejných výdajů spíše znamená zmenšení státu. Tyto
škrty
jsou součástí agendy na převod služeb z veřejného sektoru na
soukromý
sektor. Předstírání, že ‚neexistuje alternativa‘ je prostředkem
k realizaci konzervativního projektu na radikální transformaci
státu.

Pokud
by bylo reálným záměrem dostat britskou ekonomiku z krize, pak by
škrty
byly k dosažení tohoto cíle špatnou cestou. Jako u dalších států
jsou
hlavním zdrojem britských státních příjmů daně pracujícím a podnikům.
Pokud
vláda utrácí více peněz, než co dostane přes zdanění, vznikne
rozpočtový
deficit. Vládní výdaje přesahující příjmy vytváří v domácí
ekonomice deficit.

Aby
ospravedlnila plánované škrty, hovoří vláda o nebezpečí vysokého
fiskálního
deficitu a vyššího národního zadlužení. Ovšem to domnělé nebezpečí
nepochází
z velikosti deficitu či dluhu, nýbrž z toho, jak se následně
použije.
Použije-li se národního dluhu na rozšíření ekonomické produkce
s plnou
zaměstnaností a rostoucími mzdami, povede to k pozitivním
ekonomickým
výsledkům. Použije-li se ale dluhu k financování neproduktivních
spekulativních zisků dosahovaných přes srážení mezd anebo do struktur
na
nafukování úrokových plateb na obsluhu starých dluhů nabráním více
dluhů
nových, tak to nakonec ekonomiku zavleče k uváznutí na ekonomické
mělčině.
V poslední době jsme v britské ekonomice podobně jako je to
v US a
v mnoha dalších vyspělých ekonomikách, trpěli tím, že tyhle
schodky se utratily
na programy, které ekonomickému udržitelnému růstu neprospívaly ani
nepodporovaly ekonomické zdraví.

Obecně,
aby deficitním financováním bylo dosaženo konstruktivního výsledku,
vyžaduje to
velice opatrný přístup ke krácení výdajů a k celkové fiskální
politice.
Redukce celkového procenta dluhu k HDP je obecně těžko dosáhnout
jednoduchými fiskálními opatřeními a není vždy nezbytná. Občas lze
velkého
fiskálního deficitu ve skutečnosti využít ke snížení tohoto procenta,
pokud
fiskální deficit vytváří větší HDP. Ekonomika také musí být na cestě
k růstu, aby se dosáhlo požadovaného ekonomického a finančního
prospěchu. Ale
když země trpí nejenže malým nebo dokonce žádným růstem, ale také
žádným růstem
populace v pracovním věku, je redukce procenta zadlužení
k HDP zjevně
nerealistická a také vysoce riskantní. Tudíž, aby se dosáhlo
vyrovnaného
ročního rozpočtu, je nutno pečlivá fiskální opatření doprovodit dalšími
opatřeními, jako zvednutí daní a k růstu vedoucí investice. Vypadá
to, že
britská vláda je v současnosti posedlá potřebou utahování opasků,
ale
skutečným problémem jsou nesprávné výdaje, jinými slovy nedostatek
skutečné
ekonomické aktivity. Krácení vládních výdajů příliš brzy vytváří ještě
drastičtější situaci a ještě těžší a vleklejší recesi. Ta zbídačující
opatření
zavedená britskou vládou prozatím selhala při tvorbě pracovních míst či
ekonomického růstu. Právě naopak výdajové škrty snižují jakékoliv šance
na
ekonomický růst tím, že brání pokusům o vylepšení výběru daní a tudíž
zvyšují
deficit ještě více. V důsledku chybějícího ekonomického růstu
si musí
vláda půjčovat daleko více, než letos plánovala, uvádí Úřad pro národní
statistiky (ONS). (4)

Vládní
politiky zbídačování selhávají. Selhávají při vytváření pracovních míst
a
selhávají jako generátor ekonomického růstu. Nezaměstnanost roste (nyní
je
nejvyšší za 18 let s nezaměstnaností mládeže s naprostým
rekordem) a
životní úroveň upadá. Přes to všechno se vláda zavázala osekat pracovní
místa
ve veřejném sektoru do roku 2017 o 730 000 a seškrtat výdaje o 80
miliard liber.

Zbídačování
ale nefunguje ani na jiných místech

Nejtragičtějším
příkladem je Řecko. Řecká ekonomika byla podrobena masivnímu
zbídačování a její
ekonomický propad o 7% v roce 2011 vedl k bouřím
v ulicích.
Španělská míra nezaměstnanosti je teď 25%, přičemž nezaměstnanost
mládeže je
přes 50%, jejich realitní bublina praskla a jejich banky potřebují
vykoupit 120
miliardami €. Británie teď nemusí čelit stejně chmurné situaci jako
Řecko či
Španělsko, ale současná vláda vede zemi po té samé cestě k sestupu.

Existují
však alternativy a šlo by přijmout lepší rozhodnutí ke stimulaci
ekonomické
aktivity, zvláště včetně plánů na vytváření pracovních míst, aby se
umožnil
ekonomický růst a časem i překonání deficitu. V Latinské Americe
existuje
spousta příkladů včetně opatření k povzbuzení vzrůstu a
k budování
alternativ k zbídačování. Celý Latinskoamerický kontinent byl po
dvě
desetiletí obětí bezohledné a velice agresivní ekonomii zbídačování,
která byla
původně vnucena pod hlavní zbraně při vojenském puči v Chile
v roce
1973. Latinská Amerika se stala laboratoří k otestování brutálních
politik
‚šokové terapie‘ tzv. neoliberálního modelu, co dnes převažuje
v Evropě, a
tím, co se v něm nazývá ‚svobodným trhem‘. Během posledního
desetiletí se
však v mnoha zemích tohoto kontinentu od Brazílie po Venezuelu
realizovaly
progresivní alternativy, a ty poskytují důležitá poučení pro každého,
kdo si
klade otázky o zbídačujících politikách dneška. Např. ve Venezuele
alternativní
politiky k tomu neoliberálnímu zbídačování obsahují dech beroucí
výstavbu
250 000 sociálních domů postavených za posledních 18 měsíců jako
součást
rozsáhlých plánů fiskálních stimulů, které vytvořily ohromný pozitivní
dopad na
ekonomiku této země. Tento stavební plán byl tažen rychlou expanzí
stavebního
sektoru, který v první polovině roku 2012 vzrostl o 29,6% oproti
předchozímu roku a hrál důležitou roli při celkovém růstu o 5,6%. (5)
Takovéto
politiky jsou jasně relevantní i pro současnou situaci v Británii.

Co
je třeba udělat?

Nejdůležitější
součástí procesu řešení problému je pochopení kořenů jeho příčiny:
fiskální
binec je často vytvořeným tím strukturálním. Pokusy shodit všechnu vinu
na
předchozí administrativy je poněkud hrubé zjednodušení problému.
Současné
fiskální a ekonomické problémy jsou důsledky hluboce zakořeněných
systémových
změn ve světové ekonomice, kterými procházela v posledních třech
desetiletích. Realistické pochopení tohoto procesu musí být prvním
krokem
v řešení současné krize. Globální finanční krize, prudký a
rozsáhlý propad
výroby, pokles světového obchodu, nesmírné rozpočtové deficity,
nestabilita
národních měn – všechny tyto vzájemně propojené procesy značí otvírání
nové éry
v organizaci světové ekonomiky, která vyžaduje spíše odlišné a
mnohem
pečlivěji a lépe naplánované dlouhodobé politiky než krátkodobé a jen
překvapeně reaktivní odpovědi.

Současný
dluh není výsledkem nějakých chyb, které lze připsat předchozím
administrativám
či nějakému pochybení jednotlivců, jak tvrdí Koaliční vláda, nýbrž
vyrůstá z hluboce
zakořeněných strukturálních změn v globální, kolem US se točící,
ekonomice
a z ohromného posuvu postihujícího Západní ekonomiky včetně Británie.
Kancelář
rozpočtové odpovědnosti předpovídá, že po dva následující roky zůstane
nezaměstnanost dost nad 7 procenty a nad 6 procenty po další dva roky.
Letošek
je zvláště špatný, neboť míra nezaměstnanosti roste ze svých současných
8,4% až
vyvrcholí někde kolem 8,7% na konci roku. (6) Učení o strukturálních
deficitech
jsou obvykle založená na tvrzení, že jakmile se vrátíte k plné
zaměstnanosti (a to jasně není více než 6 procentní nezaměstnanost),
tak máte
zkontrolovat výnosy vůči výdajům a podívat se, jsou-li vyvážené. Má
malý až
žádný smysl dělat to před tím a dělat to na základě trendu
nezaměstnanosti,
který se pořád drží hodně nad přijatelnou výší.

Skutečným
úkolem je najít spravedlivou a udržitelnou cestu z krize.
Rozpočtové
deficity se více méně zhojí s ekonomickým zotavením automaticky
samy.
Pokusy omezit deficit rychle uprostřed vážné recese poškodí drasticky
ekonomiku
a krizi jen rozšíří. A to je přesně to, co se dnes v Británii
děje. Vláda
by se naopak měla soustředit na růst a umožnit, aby růst zredukoval
deficit.
Během Druhé světové války britský národní dluh dosáhl hodně vysokých
čísel 150
procent HDP. (7)

Je
normální praxí, že si země během časů vážných národních a mezinárodních
krizí
jako války či ekonomické otřesy, jako ten, co zrovna hýbe světem,
půjčují a pak
to časem splácí. V tomto smyslu může být rozpočtový deficit
účinným
prostředkem jak si poradit s šoky jako války, finanční krachy a
recese.
Když nic jiného je problém nízké ekonomické aktivity reálný, a je
naléhavější
záležitostí než fiskální stabilita.

Škrty
nezredukují deficit – investice ano. Zbídačující politiky zaváděné
britskou
vládou nefungují a nevytváří ekonomický růst, který koaliční vláda
údajně
slíbila, že přijde. Britská ekonomika zažívá bezprecedentní pokles
příjmů
z korporátních daní, jelikož její ropný, plynárenský a bankovní
sektor je
v poklesu. Je tu naléhavá potřeba investovat, aby se tyto sektory
nahradily. Sehnat úvěry proudící do produktivních investic je
záležitostí
s reálnou naléhavostí. Reálná změna přináší konstruktivní způsoby
restrukturalizace národní ekonomiky tak, aby mohla přinést silný a
konzistentní
růst. Na letošním výročním zasedání v říjnu 2012 v Tokiu
dokonce i
ekonomové MMF rozcupovali důvody ke zbídačování. Ač jejich analýza
tvoří jen
malou část pravidelné zprávy této instituce – Ekonomický
výhled světa
– a měla převážně obecně technickou formu, nelze
ignorovat
devastující dopad jejích závěrů ohledně politik zbídačování přijatých
četnými
vůdčími ekonomikami včetně Británie. (8) Ukázali, že politiky
zbídačování
realizované politiky a požadované finančními trhy hrubě poškozují to,
co
ekonomové definují jako růst. MMF nakonec argumentuje, že tyto politiky
jsou
sebezničující. Ekonomové MMF teď už přiznali, že ničivý účinek
zbídačování je
daleko pustošivější, než o tom sami před tím poučovali. (9)
V důsledku
toho teď MMF naléhala na George Osborna, aby připravil nouzový balíček
nárůstu
výdajů, aby vyvolal růst a vzestup poptávky, jakož apelovali i na další
krácení
úrokových sazeb a tvorbu více elektronických peněz z Bank of
England, aby
to Británii vytáhlo z jejího druhého ponoru do recese.

Mark
Carney je centrálním bankéřem formovaným kulturou a praktikami paže
Goldmana
Sachse v investičním bankovnictví. Ač je dynamický a mladistvý (i
hnutí
Okupace o něm mluvilo jako o „konstruktivním“), v jeho pozadí není
nic, co
by naznačovalo, že on změní směr současné finanční politiky
v Británii,
např. poskytnutím ochrany britskému produktivnímu sektoru, kterou
potřebuje,
před nepatřičně přerostlou mocí finančně-bankovního sektoru. Je tudíž
nepravděpodobné, že bude schopen zvrátit ty nejničivější politiky a
praktiky
současné Koaliční vlády Kon-Libů. Carney může mít docela dobře všechnu
tu
věrohodnost centrálního bankéře s dobrou reputací a zkušeností.
Může být i
lepší než všichni ostatní guvernéři Bank of England. Mohl by být
považován i za
jednoho z nejmazanějších centrálních bankéřů světa. Ale jestli od
něj
britská veřejnost očekává, že on sám spasí britskou ekonomiku, když by
třeba zvládl
přes centrální bankovnictví něco na způsob ekonomického zázraku, bude
hluboce
zklamána.

POZNÁMKY

title="">[1] RT News, 17 June 2012, http://rt.com/business/news/world-bank-chief-crisisl-021/(accessed
in December 2012)

title="">[2] http://www.telegraph.co.uk/news/newstopics/spending-review/8079232/
Spending-Review-2010-750000-public-sector-workers-could-lose-their-jobs.html

and

http://www.telegraph.co.uk/finance/budget/9159114/Budget-2012-Public-sector-jobs-cull-rises-to-730000.html

(accessed in December 2012)

title="">[3] ‘ONS figures confirm UK double-dip recession’, Money
Marketing, 24 May 2012, http://www.moneymarketing.co.uk/regulation/ons-figures-confirm-uk-double-dip-recession/1051903.article
(accessed in December 2012)

title="">[4] BBC News, 21 November 2012, http://www.bbc.co.uk/news/business-20424492
(accessed in December 2012)

title="">[5] ‘Learning from Latin America’, New Left Project, 20
July 2012, target="_blank">

http://www.newleftproject.org/index.php/site/article_comments/learning_from_latin_america

(accessed in December 2012)

title="">[6] March 2012 Economic and Fiscal Outlook Briefing,
Office for
Budget Responsibility, http://budgetresponsibility.independent.gov.uk/wordpress/docs/March-2012-EFO-presser.pdf

title="">[7] ukpublicspending.co.uk (accessed in December 2012)

[8]
IMF, World Economic Outlook (WEO), ‘Coping with High Debt and Sluggish
Growth’,
October 2012, http://www.imf.org/external/pubs/ft/weo/2012/02/index.htm
(accessed in December 2012)

[9]
http://www.imf.org/external/am/2012/
(accessed in December 2012)

Bulent Gokay is Professor of
International Relations and Head of the School of Politics,
International Relations and Philosophy in Keele University, UK. He has
published extensively on international relations and modern history.
Among his recent
books are Unholy
Alliance: Muslims and Communists in Post-Transition States
(2011)
and The Fall of the US Empire:
Global Fault-Lines and the Shifting Imperial Order (2012).

Zdroj:
http://www.globalresearch.ca/uk-economy-falls-into-double-dip-recession/5313842




Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

code

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

Protected with IP Blacklist CloudIP Blacklist Cloud

Upozornění: Příspěvky trolů jsou mazány, proto neodpovídejte na komentáře, které zjevně rozbíjejí rozumnou diskuzi!
Diskutujte k věci, nepište nesmysly, které nikoho nezajímají.

NEKRMTE TROLY!