Celosvětový systém bank k ulívání peněz: Kypr, ráj k zámořskému ulévání peněz pro ruské oligarchy

V poslední době jsou novinky o kyperských bankách v hledáčku pozornosti. Tak nějak se stalo nejčastěji kladenou otázkou, co s tím ti ruští oligarchové udělají, protože jsou to oni, co si tam udělali svůj svět pro ulívání peněz za vodu – offshore. Budou hledat nový offshore ráj? Vezmou svoje peníze zpět do Ruska? Zůstanou na Kypru a přizpůsobí se nové realitě života na ostrově? Ve skutečnosti ti oligarchové a jejich peníze jsou v tomhle záležitostí podružné důležitosti. Tohle všechno vynáší do ohniska pozornosti daleko vážnější věci jako např. budoucnost světového bankovního systému, který je už dávno nemocný. Události na Kypru poskytly důkazy, že ten systém má smrt na jazyku…

Teď něco o příznacích, které dosvědčují toto tvrzení.

Zaprvé. Bankovní systém ztratil povahu entity držící se zákonů trhu. Poslední finanční krize pro to poskytla spoustu důkazů. Banky projevily nedostatek vitality. Kdyby nebylo států podávajících pomocnou ruku, tak už by tu žádné banky nebyly, doteďka by to všechny už měly za sebou a vytratily by se. Nákupem pochybných špatných dluhů, získáváním akciových podílů, poskytováním různých stabilizačních půjček US a Západní Evropa nalily do tohoto systému finanční injekce.

US do bankovního sektoru nalily kolem dvou bilionů dolarů daňových poplatníků. Ve skutečnosti to nebylo nic jiného než znárodnění největších finančních ústavů s Wall Streetem na vršku toho seznamu. Banky znárodněné ve Spojeném království pak nebyly o nic méně působivé.

Pravda to řečené znárodnění nebylo opatřením strategického významu, ale spíše akcí na taktické úrovni. Stát se postupně začal z bankovního sektoru stahovat a situace se po kouskách, ale z větší části začala vracet tam, kde byla v letech 2007-2008. Takovýmto státním intervencím se na Západě říkávalo „bankovní socialismus“. Daňového poplatníka začali navykat na myšlenku, že je to on, kdo musí z dluhů vykoupit velké banky. Všichni znají tu frázi „Příliš velcí, aby padli.“ Tím je myšlen Wall Street a londýnská City. I tak se ten „bankovní socialismus“ jeví jako nehoráznost oproti pozadí značného ekonomického liberalismu a spoustám protestů mezi 90% lidí.

Zadruhé. Po dlouhá staletí půjčovatelé peněz lobovali za zákony o bankovním tajemství. To bylo rovněž základním pilířem Západní demokracie a kapitalistického finančního systému. Dnes se bankovní tajemství rozplývá ve větru. US finanční regulátoři (nejdříve ze všeho v US Komisi pro cenné papíry a burzu), na US ministerstvu spravedlnosti a v US daňové službě zahájili útok proti Švýcarsku, nebo abychom byli přesnější, proti jeho bankám. O této zemi bylo rovněž známo, že je baštou bankovního tajemství. Tímto útokem se upeklo poskytování informací o těch, kdo prchají před placením daní US vládě.

Ten zápas trval zhruba tři roky. Švýcarsko se vzdalo. Ten institut bankovního tajemství už tam neexistuje. Tento úspěch Spojené státy inspiroval. 1. ledna 2013 vstoupil v platnost zákon o daňovém vyhovění zahraničních účtů Foreign Account Tax Compliance Act – FATCA. Ten ve skutečnosti požaduje, aby se všechny banky světa staly agenty US daňové správy. Tímto zákonem se pokusili zřídit přímou kontrolu Spojených států nad světovými bankovními a finančními ústavy. Je to samo sebou, že když by byl tento pokus úspěšný, tak už by na světě nebylo žádné bankovní tajemství.

Zatřetí. Banky přestaly vytvářet zisky jako instituce poskytující půjčky. To není jev, k němuž by docházelo jen během krize, ale spíše fakt každodenního života toho, čemu dnes říkáme normální ekonomický růst. Důvod je jednoduchý. Federální rezervní systém Spojených států, Evropská centrální banka, Bank of England, Bank of Japan nechaly tiskárny na peníze běžet na plné obrátky. Před tím se to považovalo za zločin. Dnes se tomu říká „kvantitativní ulehčování“, což zní na poslech chytře a vlídně.

Peníze se staly levnými a přístupnými. Nemůže to být drahé, když jsou roční úrokové sazby v US a v Japonsku na nulové úrovni (0,25%). Toto hojnost vede k nízkým úrokovým sazbám pro komerční banky. Zisk z udílení půjček se stává iluzí. Banky se stávají čímsi, pro co lze těžko nalézt definici místo někdejší instituce obchodující s vklady a půjčkami, kterými bývaly. Přeměnily se na něco na způsob tranzitně-distribučních institucí přesměrovávajících produkci tiskáren do vzdálenějších konců světa při nákupech skutečných aktiv. Ze všeho nejdřív myslím ty skryté aktivity FBI v letech 2007-2011.

Zmiňoval jsem to už mnohokrát. Připomeňme si pár podrobností. Federální rezervní systém v tomto uvedeném časovém období vydal půjčky 16 bilionů dolarů pro americké i zahraniční banky. Podle auditu provedeného v létě 2011 nebyly tyto půjčky nikdy zahrnuty do rozvahy Federálního systému. Kromě toho tyto půjčky byly uděleny bez schválení Kongresem, jak vyžaduje zákon. Nakonec v době auditu, nebyl ještě splacen ani pětník. Tyto dluhy se zjevně dosud nesplácí. Vypadá to, že obrovité sumy peněz byly nasměrovány do různých částí světa k nákupu aktiv, která okamžitě ztratila hodnotu, v zájmu akcionářů Federálního systému, což jsou Rockefellerové a Rothschildové. Je to něco jako žranice v době moru. Ty banky ve svém návratu k funkci instituce půjčující vklady selhaly.

Začtvrté. Ty poslední události na Kypru fungují jako předsmrtné symptomy u zhoubné choroby. Světoví banksteři (ti jsou takto nazýváni, protože se více jako gangsteři chovají) už ztratili jakýkoliv stud. Už v ostentativní ignoraci takových „předsudků“ jako národní či mezinárodní právo vrazili pracky do kapes svých klientů. Z právního hlediska je zavedení daní na bankovní vklady porušením práv klientely –právě na to soukromé vlastnictví, které by se prý mělo za každou cenu chránit, jak už se mnohokrát říkalo. To není daň z příjmů z vkladů (což je v mnoha zemích normální věc), nýbrž částečná konfiskace peněz, které už plně náleží klientele podle kontraktů mezi bankami a zákazníky. Nic jiného než konfiskace nebylo tím příkazem vydaným určitými temnými silami Evropské unie zamýšleno; příkaz takovéhoto druhu mohli vydat jedině globální banksteři.

Kyperská konfiskace vyvolává leccos v mysli. Např. konfiskaci potravin bolševiky v dobách Občanské války v Rusku. Nebo příkaz vydaný v roce 1939 Franklinem Delano Rooseveltem požadující, aby všechny právní i fyzické osoby vydaly do měsíce veškeré zlato státu. To, s čím se teď potýkáme, je ve skutečnosti bankovním bolševismem. Má to shodné rysy. Jedním z nich je opulentní finanční tok od státu k bankám; druhým je konfiskace vkladů. Zatím se to ještě omezuje na Kypr. To je ale jen zkušební sonda pro začátek.

Banky už ve světě ztratily důvěru. Nikdo už nechce s bankstery jednat ze své vlastní vůle. Je to ale snad konec světového bankovního systému? O tom pochybuji. Lidi lze přimět, aby s bankami jednali. Nucení se nevylučuje. V chování současných banksterů je příliš mnoho bolševismu. To mi přivádí na mysl Finanční kapitál od Rudolfa Hilferdinga, knihu napsanou před půl stoletím. Hilferding chválil managerské dovednosti bankéřů, které pomohly zřídit daleko stabilnější formace „organizovaného kapitalismu“. Neviděl moc velký rozdíl mezi tímto typem kapitalismu a socialismem. Mezi tím typem socialismu, o němž snil Lev Trockij Bronstein. Ten systém internačních táborů. Je tu solidní podklad pro víru, že bansteři tak spěchali s drastickou reformou světového bankovního systému, aby ho uvedli do souladu s novým světovým řádem – New World Order. Ten nový světový řád by byl srovnatelný s tím „organizovaným kapitalismem“. Nebo s táborem socialismu. Cokoliv si z toho vyberete.

P.S. 19. března večer přišla zpráva, že kyperský parlament odmítl ten kontroverzní návrh na výkup z dluhů, který by zdanil bankovní vklady. Avšak potřeba drasticky změnit světový bankovní systém zůstává. Nejspíš se budou pokusy uvalit takovýto druh zdanění opakovat, když ne na Kypru, tak v nějaké jiné zemi. Tak či onak, sondu už vypustili. Teď ještě k vkladům. Bankéři už staletí vydělávali jmění z vkladů. Zisku se dosahovalo díky úrokovým sazbám. Dny tohoto vypadají, že končí. Např. i velké švýcarské banky začaly zavádět poplatky za vklady peněz na účty. Tento příklad mohou následovat i bankéři v jiných zemích. Tento poplatek je ve skutečnosti daní placenou nikoliv státu, nýbrž soukromé instituci obchodující s těmito vklady a půjčkami se svolením vlády (s licencí). Bez ohledu na to, co se děje na Kypru, je světový bankovní systém ve velkém šoku a podstupuje nevyhnutelnou transformaci.

By Valentin Katasonov
Global Research, March 20, 2013
Strategic Culture Foundation

Zdroj: http://www.globalresearch.ca/the-worldwide-offshore-banking-system-cyprus-offshore-haven-of-the-russian-oligarchs/5327693

Poznámka: Než jsem stihl článek přeložit, ztratil se a odkaz na něj přestal fungovat. Nevím, není-li to jen dočasné. Pořád je možno ale ten článek najít přes vyhledávání, ale ani pak odkaz nezafunguje.




Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

code

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

Protected with IP Blacklist CloudIP Blacklist Cloud

Upozornění: Příspěvky trolů jsou mazány, proto neodpovídejte na komentáře, které zjevně rozbíjejí rozumnou diskuzi!
Diskutujte k věci, nepište nesmysly, které nikoho nezajímají.

NEKRMTE TROLY!