I post-Chávezovská Latinská Amerika se bude dále odštěpovat od Spojených států

Vznáší se mnoho otázek o tom, jaký teď nabere Bolivarovská republika Venezuela a Latinská Amerika směr, když Hugo Chavez zemřel na rakovinu. Odpovědí je, že trendem k regionální autonomii a populismu, jak by to nazvali akademici, kdyby se jich na to někdo zeptal, a ta agenda bude pokračovat, ať už jen v myšlenkách či v reálu v mnohorozměrné podobě. Je to daleko více než jen ten tzv. „růžový příliv“.

Je to o anti-hegemonických aliancích, které v Latinské Americe svedly dohromady různé skupiny. Práce Antonia Gramsciho, italského aktivisty a vůdce Závodních rad v Turíně, nám pomůže s konceptem tohoto procesu. Gramsci, nejenže inspiroval Chaveze, ale jeho myšlenek by šlo využít i k vysvětlení těch aliancí.

Ač si Hugo Chavez odcizil velkou část toho, co lze ve Venezuele nazvat střední třídou, vedl za svého presidentsví kampaně za vytvoření jednotných front jak doma, tak i mezinárodně. Od samého počátku na venezuelské politické scéně prorazil se smíšenými aktivistickými koalicemi v širokém spektru levičáků, kariérních vojáků a malých podnikatelů. Zkoušel skládat mozaiku různých lidí, kteří reprezentovali venezuelskou společnost, aby z nich dohromady něco zformoval. I když se od jeho Bolivarismu střední třídy distancovaly, když se zradikalizoval, Chávez přiznával, že je velice důležité s nimi vytvořit také alianci. Jako součást širšího kulturního projektu to zahrnovalo i komunikaci s nimi prostřednictvím politiky, kterou by sociolog Stuart Hall nazval „artikulací“.

Budování historického bloku Bolivarismu

V kontextu třídní hegemonie, by tu koalici, kterou vybudoval Chavez, Antonio Gramsci popsal jako proces „budování historických bloků“. Tento proces budování bloků je součástí neustálých válečných manévrů neustálé války o hegemonickou pozici. V červnu 2007 Chavez dokonce o své Bolivarovské revoluci mluvil v Gramscianovské terminologii, jako o procesu budování bloků během projevu, který pronesl ke svým přívržencům. Řekl svým stoupencům, že jsou svědky formování nového historického bloku a že se rozbíhá historická krize s umíráním starého kapitalismu, kapitalistické společnosti Venezuelské republiky (čili Venezuelské čtvrté republiky) a formuje se nová, socialistická společnost Bolivarovské venezuelské republiky.

Formování bloků nebylo důležité jen pro Chavezův Bolivarovský projekt. Pokud to tak není u všech, tak je budování historických bloků  důležitou součástí hodně širokého spektra sociálních hnutí; proto také učenec Peter Thomas o Gramsciho práci o historických blocích mluví jako o vůdčí „teorii sociální moci“ pro různá sociální hnutí. Gramsci zdůrazňuje „v jistých aspektech je otázka jihu“ tím, že hnutí pracovníků továren ze Severní Itálie se nemůže dostat do vůdčí pozice v italském státě bez vytvoření historického bloku s rolníky z Jižní Itálie. Tahle aliance byla pro Gramsciho skutečnou „magickou formulí“ pro převzetí státu a nikoliv rozdělení půdy a majetku rolnictvu, jak to tvrdívali socialisté.

Co se týče venezuelské minulosti, po vyhlášení její nezávislosti 4. července 1811 byla poražena španělskými roajalisty, kteří přesvědčili otroky a nejchudší vrstvu venezuelské společnosti, aby se s nimi spojila proti republikánským patriotům Simona Bolivara. Po porážce toho, co se nazývalo První Venezuelskou republikou, byla v roce 1814 zřízena Druhá republika. I ta byla poražena, protože chudina a otroci oponovali republikánům. Bolivar si uvědomil, že se musí zrušit otroctví a že je třeba zformovat historický blok s otroky a nejnižší vrstvou, aby uspěl. V případě Chaveze a dalších socialistů v Latinské Americe, ti se spojili s řadou sektorů místního kapitálu.

Budování Bolivarovského historického bloku v neo-Gramscianovské terminologii

Politický posuv ve Venezuele lze rovněž analyzovat z hlediska organické, Gramscianovské historické krize rozvíjející se v Latinské Americe. K tomu patří i zdomácnění a lokalizace politických rozhodnutí činěných v Latinské Americe. Do jisté míry lze na transformaci Venezuelské společnosti nahlížet v mikrokosmu transformace Latinské Ameriky. Za touto transformací je populistický tlak zaměřený na zřizování regionální autonomie jak u socialistických hnutí, tak u místních kapitalistických, což rovněž vysvětluje i ty divné aliance latinskoamerických vlád, které podporují neo-liberalismus, jako je Brazílie nebo Argentina, s Venezuelou.

V kontextu hegemonie na úrovni mezinárodních vztahů by neo-Gramsciánci rovněž použili termínů jako budování bloků, aby popsali aliance, které si Latinská Amerika vytvořila se zeměmi jako Rusko a Írán. Tento koncept jednotné fronty vedl k pragmatickým aliancím. Příkladem je honduraský president José Manuel Zelaya a jeho aliance s Venezuelou a ALBA, i když je Zelaya dost pravicový. A to je opět svázáno se společnou platformou regionální autonomie, která slouží ke sjednocení levicových i pravicových vlád Latinské Ameriky.

Chávez učinil z Venezuelské snahy regionální agendu anti-hegemonické síly pracující na snížení regionálního vlivu Spojených států. Zrovna tak, jako si to uvědomil Simon Bolivar, když byl v roce 1815 v exilu na Jamaice, že udržet venezuelskou svobodu je možné prostřednictvím pan-latinsko-amerického projektu Západní polokoule, tak si to uvědomil i Chavez. Právě proto oba přijali regionální a mezinárodní agendu budování historických bloků. Oba si uvědomovali, že širší boj nebo širší boje se odráží v celém místním prostoru a že vytvoření sítí s ostatními bojujícími proti stejnému nepříteli je důležité. Tímhle Bolivar přiměl Brity, aby byli neutrální, a tohle vedlo k moderním aliancím Venezuely s Čínou, Běloruskem a Ruskem.

Bolivar regionálně vybudoval alianci s Haiťany, kteří jej vyzbrojili výměnou za slib osvobození všech otroků, s nimiž se setká, zatímco Chavez zformoval regionální organizaci ALBA a spojil Venezuelu s Kubou, Bolívií, Ekvádorem a Nicaraguou. Příkladem úspěchu kombinace budování bloků a vzrůstajících požadavků na regionální autonomii jak latinskoamerickými socialistickými hnutími, tak kapitálovými formacemi bylo pokoření US vlády na Summitu Amerik v Mar del Plata v roce 2005 odmítnutím Zóny volného obchodu Amerik (FTAA/ALCA).

Bolivarovská kulturní mise

Sociální hnutí bez formování bloků by byla hendikepována, a zrovna tak i politici artikulující své cíle za účelem zabezpečení souhlasu se svým vedením, kdyby nepřesvědčili větší část společnosti, aby je podporovala. Tento boj o moc, který sídlí v srdci Gramsianových tvrzení o hegemonii, je rovněž spjat s kulturními a vzdělávacími projekty, které potřebuje inteligence. Média a intelektuálové jsou toho důležitou součástí.

Chavez rovněž oslovil mnoho venezuelských intelektuálů a přivedl je do své administrativy. I tohle nese Grascianovské črty. Zaprvé, intelektuálové jsou reprezentanti kultury. Zadruhé, intelektuálové organicky pracují jako agenti a činitelé svých tříd. Zatřetí, intelektuálové fungují jako organizační struktury společnosti jak v hájemství soukromého, tak veřejného života.

Bez intelektuálů ta dolní vrstva, která tvoří masovou společnost, ani neposkytne svůj souhlas vládnoucí třídě. Proto Gramsci v kontextu tříd vysvětloval, že nejdůležitějším úkolem boje za zvýšení své moci, je efektivně asimilovat nebo překonat tradiční intelektuály a změnit je na do tohoto boje začleněné intelektuály. Gramsci napsal, že je důležité zlomit vazby mezi intelektuály a rolnictvem v Jižní Itálii, protože tradiční intelektuálové svými klamy udržují rolnictvo pasivní a pod jhem vykořisťování kapitálem pozemkových magnátů, bank a kapitálu ze Severu Itálie. I Chavezův Bolivarovský projekt to zkusil udělat.

Kulturní aspekty Chavezova projektu jsou rovněž spjaty s politickou artikulací, k níž patřila jeho speciální talk show. Chavez zvládl předávat masám své poselství, že Bolivarismus pracuje v jejich zájmu. Tímhle dostatečně vystrnadil artikulaci staré elity, aby to Chavezovi umožnilo zlomit jejich ideologickou dominanci ve Venezuelské společnosti. To dále Venezuelskou společnost polarizovalo, jelikož si tam o hegemonii ve společnosti konkurují dva kulturní projekty.

Simon Rodriguez, učitel Chavezova hrdiny Simona Bolivara, řekl, že lidé, kteří osvětlují lidstvu horizonty nejsou zrozeni, když spatřují světlo světa, jsou zrozeni, když začnou vyzařovat své vlastní vnitřní světlo do světa. Ať už Hugo Chaveze milujete nebo nenávidíte; posloužil jako předvoj autonomie Latinské Ameriky a pomohl zemím jako Argentina splatit svoje dluhy Mezinárodnímu měnovému fondu (MMF). Ten proces, který vedl ve Venezuele, umožnil velké části Latinské Ameriky, aby se sešikovala proti Washingtonu.

Zdroj: http://www.globalresearch.ca/post-chavez-latin- america-will-continue-to-drift-away-from-the-united-states/5329402




Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

code

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

Protected with IP Blacklist CloudIP Blacklist Cloud

Upozornění: Příspěvky trolů jsou mazány, proto neodpovídejte na komentáře, které zjevně rozbíjejí rozumnou diskuzi!
Diskutujte k věci, nepište nesmysly, které nikoho nezajímají.

NEKRMTE TROLY!