Harrison H. Schmitt a William Happer: Obrana oxidu uhličitého

Proslulý fyzik Dr. William Happer: ‚Ten neuvěřitelný seznam údajných hororů, které světu přinese nárůst oxidu uhličitého, je ubohou věroukou maskovanou za vědu‘

Ta démonizovaná chemická sloučenina je požehnáním rostlinného života a s globální teplotou koreluje jen nepatrně.

WSJ.COM 5/8/13: Ze všech chemických sloučenin, co jich je na světě, žádná nemá
horší reputaci než oxid uhličitý. Díky cílevědomé démonizace tohoto přirozeného
a esenciálně důležitého atmosférického plynu propagandisty vládní kontroly nad
produkcí energie, je tu konvence korektního mínění, že oxid uhličitý je
nebezpečné znečištění. Tak to ale prostě není. V rozporu s tím, k čemu
by nás někteří chtěli přimět, abychom věřili, tak nárůst oxidu uhličitého v atmosféře
přinese narůstající populaci světa prospěch z nárůstu produktivity
zemědělství.

Zastavení pozorovaného
globálního oteplování asi tak v uplynulém desetiletí ukázalo, jak až
přehnané byly ty computerové předpovědi lidmi způsobeného oteplování od NASA – a
jak nepatrná je korelace oteplování s koncentrací atmosférického oxidu
uhličitého. Jak už poukázalo mnoho vědců, variace globální teploty korelují
daleko lépe se sluneční aktivitou a s komplikovanými oceánsko-atmosférickými
cykly. Neexistují ani nejmenší doklady o tom, že by více oxidu uhličitého způsobilo
více extrémního počasí.

Současné koncentrace
oxidu uhličitého v zemské atmosféře se blíží 400 částečkám z milionu (ppm)
a jsou podle standardů geologické a evoluční historie planety nízké. Až do
období paleogénu (co začal před asi 65 miliony let) tu byly koncentrace 3 000
ppm a vyšší. Pro většinu rostlin a živočichů i lidí, kteří jej využívají, by
prospělo daleko více oxidu uhličitého (který zdaleka není „znečištěním“)
potřebného k redukci. To už široce uznávají provozovatelé komerčních
skleníků, kteří uměle zvyšují koncentrace oxidu uhličitého na 1 000 ppm
nebo více, aby zlepšili růst a kvalitu svých rostlin.

Využití energie ze
slunečního svitu – spolu s katalytickými účinky dávného enzymu zvaného rubisko,
nejhojnějšího proteinu na zemi – rostliny přetváří oxid uhličitý ze vzduchu na
uhlovodíky a další užitečné molekuly. Rubisko katalyzuje spojení molekul oxidu
uhličitého s dalšími pěti uhlíkovými molekulami, aby z nich udělalo
dvě troj-atomové molekuly, které se následně přetvoří na cukry. (Jelikož ten
užitečný produkt ze zachycení oxidu uhličitého sestává ze tří uhlíkových
molekul, tak jsou rostliny využívající tento jednoduchý proces zvané C3
rostliny.) C3 rostliny, jako je pšenice, rýže, sója, bavlna a četné pícniny, se
vyvinuly, když ve vzduchu bylo daleko více oxidu uhličitého než dnes. A tak jsou
tyhle opěrné pilíře zemědělství ve skutečnosti vzhledem k jejich původní
konstrukci oxidem uhličitým podvyživené.

Při současných nízkých
koncentracích atmosférického oxidu uhličitého lze rubisko v C3 rostlinách
ošálit nahrazením molekuly oxidu uhličitého molekulami kyslíku. Ale tahle
substituce snižuje účinnost fotosyntézy, zvláště při vyšších teplotách. Aby tento
problém vyřešily, tak si malé množství rostlin vyvinulo způsob obohacování
zvýšením koncentrace oxidu uhličitého kolem enzymu rubisko, a tak snížení
koncentrace kyslíku. Tyto rostliny se nazývají C4 rostliny, protože využívají
molekul se čtyřmi uhlíky, a k těmto rostlinám, která využívají tento
evoluční trik patří cukrová třtina, kukuřice a další tropické rostliny.

Ač se rostliny C4
vyvinuly, aby si poradily s nízkými koncentracemi oxidu uhličitého, tak
tahle oklika přišla za určitou cenu, jelikož to vyžaduje dodatečnou chemickou
energii. Při vysokých úrovních oxidu uhličitého v atmosféře nejsou C4
rostliny tak produktivní jako C3 rostliny, které nemají ty režijní náklady se
systémem na obohacování oxidem uhličitým.

To ale zdaleka není
všechno ve věci přínosů oxidu uhličitého. Zrovna teď, při naší nízké
koncentraci oxidu uhličitého, platí rostliny hodně vysokou cenu využitím vody. Ať
už jsou rostliny C3 nebo C4, je způsob, jakým dostávají oxid uhličitý ze
vzduchu, ten samý: V listech rostlin jsou malé otvory, čili póry, jimiž
mohou molekuly oxidu uhličitého difundovat do vnitřní vlhkosti, aby byly
využity ve fotosyntetickém cyklu rostliny.

Hustota molekul vody
uvnitř listu je typicky 60-krát větší než hustota oxidu uhličitého ve vzduchu,
a difúzní poměr molekul vody je vyšší než molekul oxidu uhličitého.

Takže v závislosti na
relativní vlhkosti a teplotě, 100 či více molekul vody difunduje z listu na
každou molekulu oxidu uhličitého, který difunduje dovnitř. A ne každá molekula
oxidu uhličitého, která difunduje do listu, se zabuduje do cukru. V důsledku
toho rostliny vyžadují mnoho set gramů vody, aby vyprodukovaly jeden gram
biomasy rostliny, převážně cukrů.

Když je ve vzduchu více
oxidu uhličitého, tak rostliny, hnány potřebou udržet si vodu, vytváří méně pórů
na listech. To snižuje množství vody, které je rostlina nucena vydýchat, a
rostlinám to umožňuje lépe se vyrovnat se suchem.

V posledních suchých
letech (v US) byly výnosy plodin suchem méně postiženy než plodiny během sucha prachových
mís ve 30. letech, když tam bylo méně oxidu uhličitého. Dnes v éře rostoucí
populace a v určitých oblastech nedostatku potravin a vody je divné, že se
lidé nedožadují více atmosférického oxidu uhličitého. Místo toho jej někteří
pomlouvají.

My víme, že oxid
uhličitý míval daleko větší podíl v zemské atmosféře než dnes, a
geologické záznamy ukazují, že právě v těchto časech život bujel na zemi i
v oceánech. Ten neuvěřitelný seznam údajných hororů, které má nárůst oxidu
uhličitého světu přinést, je pouze ubohou věroukou maskovanou za vědu.

Pan Schmidt je docentem inženýrství
na University of Wisconsin-Madison, býval astronautem Apolla 17 a byl i US senátorem za New Mexico. Pan Happer je profesorem fyziky na Princeton University a
bývalým ředitelem úřadu energetického výzkumu na US ministerstvu energetiky.

Zdroj:
http://hockeyschtick.blogspot.cz/2013/05/distinguished-physicist-dr-william.html




Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

code

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

Protected with IP Blacklist CloudIP Blacklist Cloud

Upozornění: Příspěvky trolů jsou mazány, proto neodpovídejte na komentáře, které zjevně rozbíjejí rozumnou diskuzi!
Diskutujte k věci, nepište nesmysly, které nikoho nezajímají.

NEKRMTE TROLY!