Studie o událostech z 11.9.2001 – kapitola 29/47

Kap. 29. –
Zlí termiti:

Termiti jsou také známí
jako všekazi, avšak termit (thermit, thermite, viz –
http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Thermite_mix.jpg,
http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Thermite_skillet.jpg,
href="http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Velp-thermitewelding-1.jpg">http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Velp-thermitewelding-1.jpg)
je pyrotechnická směs, hořící vysokou teplotou. Označení
termit se používá především pro směs práškového hliníku
(pyrohliníku) a oxidu železitého, ale i pro jiné pyrotechnické
směsi s práškovým kovem a oxidem jiného kovu. Reakce hoření
termitu je typická tím, že vzniká vysoká teplota 2000 až 3000°C
(je silně exotermická), hoření probíhá beze vzniku plynných
zplodin (bezplamenné hoření) a struska je v tekutém stavu. Termit
hoří i bez přístupu vzdušného kyslíku a dokonce i pod vodou.
Hoření termitu se zakládá na aluminotermické reakci (redox
systém), kde redukční činidlo je práškový hliník a oxidační
činidlo oxid kovu. Hořením vzniknou mikrokuličky kovu a oxid
hliníku, který má bílou, bílošedou až šedou barvu.

(viz –
href="http://www.youtube.com/watch?v=LNOM_U5UM6Q&NR=1&feature=endscreen">http://www.youtube.com/watch?v=LNOM_U5UM6Q&NR=1&feature=endscreen).
Chemické vzorce termitu:

2 Al + Fe2O3
→ 2 Fe + Al2O3., 8 Al +
3 Fe3O4 → 9 Fe + 4 Al2O3.

Termit byl objeven v roce
1893 a jeho nejčastější složení je 25 % pyrohliníku a
75 % oxidů železa (okují). Pyrohliník je prášková forma
hliníku, u které se vyžaduje především malý obsah nečistot a
vhodný tvar zrn. Okuje jsou směsí oxidů železa, které vznikají
například při jeho zpracování na válcovacích stolicích a
kutí. Termit s takovýmto složením má nevýhodu ve velmi vysoké
zápalné teplotě 800 až 1300°C, takže vyžaduje účinný
prostředek pro zapálení.

V průmyslu se termity
používají na přípravu některých těžko tavitelných kovů,
například manganu nebo chromu podle rovnic – 3 Mn3O4
+ 8 Al → 4 Al2O3 + 9 Mn, Cr2O3
+ 2 Al → Al2O3 + 2 Cr.

V minulosti (ale i dnes) se
práškový termit používá na sváření kolejnic. Práškový
termit se nasype do speciální nádoby a zapálí, po vyhoření
termitu se roztavené železo rozpustí do formy, ve které byly
napřed umístěny konce kolejnic a tam vytvoří mezi nimi kvalitní
svár.

Termit se používá také ve
vojenství jako zápalná látka – náplň zápalných bomb,
zápalných střel a zápalných granátů. Náplně municí obsahují
zpravidla směs 50-80 % termitu a pomocných látek, které
zlepšují vlastnosti při výrobě i při použití. Příklad
termitu pro letecké bomby – 24 % pyrohliníku, 50 %
oxidů železa (okují) a 26 % dusičnanu barnatého. Přísada
dusičnanu snižuje zápalnou teplotu termitu na 500-700°C, plyny
vznikající při hoření zvyšují zápalné schopnosti termitu a
baryum zvyšuje tekutost strusky. Část hliníku může být též
nahrazena hořčíkem. Směsi podobné termitům se ve vojenské
pyrotechnice používají též jako osvětlovací a signální
světlice, a v civilní a zábavné pyrotechnice například při
ohňostrojích.

Termát je verze termitu,
která obsahuje přídavek síry, která způsobuje ještě
rapidnější a agresivnější hoření a snižuje teplotu nutnou
pro zahájení reakce.

Nanotermit se nazývá termit
(nebo termát), jehož složky jsou smíchány a promíchány mnohem
dokonaleji než u běžného termitu, do jemného prášku. To
umožňuje jeho větší efektivitu při použití, rychlejší a
intenzivnější reakci a větší účinnost při hoření. Reakce s
ním coby reaktantem může uvolnit více energie než dynamit.
Jednotlivá zrna jsou pak o velikosti nanočástic, výroba
nanotermitu je náročná a drahá.

Jak termit tak termát hoří
silně oranžovým plamenem, bohatým na jiskry z agresivní
exotermické oxidace. Ta se během několika sekund ustálí na
teplotě přes 2000°C, uvolněná energie z hoření dokáže např.
tavit ocel či jiné kovy s vysokým bodem tání. U ocele mohou být
její drobné úlomky roztavené hořením odhozeny (řádově
decimetry) od místa reakce, při čemž vytvoří drobné kuličky,
veliké řádově od několika nanometrů až jednoho milimetru v
průměru (kulový tvar je dán snahou roztavené oceli zaujmout co
nejmenší povrch k danému objemu vlivem povrchového napětí –
po odvržení z centra žáru se “kapka“ oceli ochladí a v této
podobě již zůstane).

Organizace FEMA nalezla
v troskách budov WTC po jejich kolapsu rezidua termitových
látek. Podle některých zdrojů se rezidua nanotermitu nacházela
v průběhu několika let po 11. září různě po dolním
Manhattanu.

Mezinárodnímu týmu devíti
vědců z USA, Dánska a Austrálie se ve vzorcích prachu, odebraném
po zřícení věží WTC dne 11. září 2001 v New Yorku, podařilo
vědecky prokázat hojné zbytky vyhořelého i nevyhořelého
materiálu termitového typu, a to navíc nikoli běžného, ale v
podobě nanomateriálu, nejspíše armádního stupně, a v podstatě
se zcela zřejmě jedná o typ výbušniny s velmi dobrou řezací
schopností u kovových materiálů (termit v akci –
href="http://www.youtube.com/watch?v=Wn-MCCZ3O1M&feature=player_embedded">http://www.youtube.com/watch?v=Wn-MCCZ3O1M&feature=player_embedded),
nicméně nezpůsobující takový hluk jako klasické trhaviny.
Nález tohoto materiálu byl ohlášen v článku, který byl po
oponentních posudcích, tzv. peer review, publikován ve vědeckém
časopise The Open Chemical Physics Journal. Nalezené zbytky
nevyhořelého materiálu lze považovat za materiál vyrobený za
pomoci nanotechnologií a vyznačující se velice vysokou teplotou
hoření, vysoko nad bodem tání železa a schopností řezat
masivní ocelové nosníky. Podle pokusů se s největší
pravděpodobností jedná právě o tento typ materiálu, po kterém
ve vzorcích prachu hojně zůstaly ony charakteristické
mikrokuličky materiálu s vysokým obsahem elementárního železa,
jejichž hojná přítomnost v prachu po zřícení budov WTC byla
známa již delší dobu a vzbuzovala naprosto zásadní podezření.
Zároveň bylo prokázáno, že se nalezený materiál vyznačuje
velice nízkou zápalnou teplotou a rapidním hořením – hluboko
pod obvyklou zápalnou teplotou a naopak vysoko nad rychlostí hoření
běžných konvenčních termitů, které nebyly vyrobeny za pomoci
nanotechnologií. A je to právě vysoká zápalná teplota, a nízká
rychlost hoření, která použití konvenčních termitů k řízeným
demolicím velmi ztěžuje až znemožňuje.

Jiní vědci tento nález
popírají, a vysvětlují jej kupříkladu tak, že se jedná o
zbytky základové nátěrové barvy. Ovšem na druhou stranu
vysokoteplotní řezací materiál zmíněného typu lze ve zbytcích
po zřícení budov WTC vysvětlit jiným způsobem jen s opravdu
velkou dávkou fantazie jednak proto, že se jedná materiál
vyrobený s nejvyšší pravděpodobností pokročilými
technologiemi, při stavbě věží a odklízení jejich trosek nebyl
použit, a také proto, že tak vysoké procento jeho vyhořelých
zbytků i nevyhořelého materiálu samotného, které ve vzorcích z
různých míst bylo nalezeno, implikuje, že ho na místě muselo
být přítomno min. tisíce kilogramů.

Steven Jones, profesor na
americké univerzitě BYU, podrobil tato rezidua zkoušce v různých
moderních přístrojích, jako např. kalorimetru, kde mu tato
rezidua vykázala obrovské exotermické vlastnosti, vyšší než má
konvenční termit (viz –
href="http://spotter.tv/787237-aktivni-thermit-v-troskach-wtc-z-9-11.htm">http://spotter.tv/787237-aktivni-thermit-v-troskach-wtc-z-9-11.htm,
href="http://searchallmp3.org/watch/JCUNS9D0Qd0/The_Most_Damning_Evidence_Yet%21_911_Was_Inside_Job.html">http://searchallmp3.org/watch/JCUNS9D0Qd0/The_Most_Damning_Evidence_Yet!_911_Was_Inside_Job.html,
http://cs.gloria.tv/?media=28141).
Je opravdu vysoce nepravděpodobné, že by takovéto vysoké
exotermické vlastnosti, přesahující konvenční termit, mohla mít
nějaká základová nátěrová barva. V okamžiku, kdy prof.
Jones začínal tato svoje zjištění publikovat, začínal dostávat
mnoho urážlivých a výhrůžných e-mailů. Také mu stále dokola
jeden a tentýž člověk psal e-maily, ve kterých se ho snažil
v jeho vědeckém publikování všemožně zastavit, vyhrožoval
mu také tím, že by mohl zařídit, aby ho vedení univerzity, kde
pracuje, propustilo, dokonce se ho snažil uplatit tím, že mu
nabídl spoluúčast na velmi lukrativním zajímavém prestižním
vědeckém projektu. Pan Jones se zastrašit ani uplatit nedal a
pokračoval ve zveřejňování svého výzkumu za jakoukoliv cenu.
Také se následně celá univerzita BYU postavila proti němu a
poslala ho do předčasného důchodu, tedy byl propuštěn. On i
jeho rodina se dokonce svým způsobem cítí být i v nebezpečí.
Pokud se prof. Jones mýlil, a skutečně se jednalo jen o zbytky
nějaké základové nátěrové barvy, nebo něčeho jiného
nevýznamného, pak by bylo velmi divné, že by se ho někdo snažil
uplatit tím, že ho přibere do svého vědeckého týmu pro
zajímavý lukrativní projekt, když by tento profesor ani na
moderních přístrojích nerozeznal výbušninu od barvy. Otázka
také je, zda by se použitím jen nanotermitu při destrukci věží
WTC daly vysvětlit všechny doprovodné jevy, jako např. gejzíry
trosek, prskavky, atd. Prof. Jones byl také některými lidmi
obviněn, že mu při jeho vědeckém publikování jde předně o
vlastní mediální zviditelnění. Zde nelze neuvést zajímavý
paradox, že někteří lidé zpochybňují tvrzení ale i různé
studie odpůrců oficiální verze 11. září z důvodů jejich
údajné snahy o mediální prezentaci a získání finančních
příspěvků, ale zároveň jsou ochotni a schopni mnohdy slepě
důvěřovat, vyjadřovat podporu a dávat hlas politikům, kteří
se snaží nejen o mediální prezentaci a získaní vlivu, moci a
peněz, ale navíc i často jen populisticky slibují, lžou, kradou
a tunelují.

Krátce před kolapsem jižní
věže bylo vidět, jak ze severní strany budovy, blízko
severovýchodního rohu, mírně pod úrovní nárazu letadla, vytéká
a vytryskává oranžově žlutá roztavená hmota z níž
stoupá bílo šedý dým (viz –
http://www.youtube.com/watch?v=C8sQWPJPBE0
- v čase mezi 3:34-3:55 a mezi 4:04-4:38). Podle prof. Stevena
Jonese se jedná o zapálený nanotermit. Zastánci oficiální verze
však tvrdí, že se jedná o roztavenou směs hliníku a dalšího
materiálu z vybavení budovy (kupř. části umělé hmoty,
barvy, koberce, závěsy, atd.). Prof. Steven Jones na základě
vědeckých experimentů jednoznačně dokázal, že roztavený
hliník má stříbrnou barvu, a když se roztavený hliník smísí
s dalším materiálem z vybavení budovy, čehož lze jen
velmi těžko dosáhnout, tak se ve výsledku opět dostane stříbrně
šedá roztavená hmota. Tedy o hliník se v žádném případě
nemohlo jednat. Prof. Jones také tvrdil, že se nemohlo jednat ani o
roztavenou ocel, protože na to při požáru ve věži nebyla
dostatečná teplota, tedy aspoň těch 1500°C, a navíc při tavení
oceli stoupá spíše tmavý dým. Avšak z této roztavené
hmoty stoupal bílo šedý dým, což zase ukazuje na oxid hliníku.
Podle profesora Jonese se muselo se jednat o termit, protože to je
směs rzi železa a práškového hliníku, a když se termit vznítí,
tak hoří oranžově žlutě, to indikuje tavení železa, a stoupá
z něho bílo-šedý dým, což indikuje odpařený práškový
hliník. Zde na tomto videu je porovnání reakce termitu
s vytékající roztavenou hmotou z jižní věže –
href="http://www.youtube.com/watch?feature=endscreen&v=e-wXcJA-et0&NR=1">http://www.youtube.com/watch?feature=endscreen&v=e-wXcJA-et0&NR=1
- v čase mezi 8:10-8:30.

Z článku 9-ti členného
vědeckého týmu Nielse H. Harrita, Jeffreye Farrera, Stevena
E. Jonese, Kevina R. Ryana, Franka M. Legge, Daniela
Farnsworthe, Gregga Robertse, Jamese R. Gourleye a Bradleye R.
Larsena jsou zde uvedeny Abstrakt a Závěry.

Abstrakt – ,,Ve všech
vzorcích
prachu, vzniklého při destrukci WTC, jsme objevili zřetelné
rudošedé šupinky. V tomto článku podáváme zprávu o zkoumání
čtyřech vzorků, odebraných na různých místech. Tyto rudošedé
šupinky vykazují nápadnou podobnost ve všech čtyřech vzorcích.
Jeden ze vzorků byl odebrán obyvatelem Manhattanu okolo deseti
minut po zřícení druhé věže WTC, dva dalšího dne a čtvrtý
okolo týdne později. Vlastnosti těchto šupinek byly analyzovány
pomocí optické mikroskopie, řádkovacího elektronového
mikroskopu (SEM), rentgenovou spektroskopií (XEDS) a diferenciální
skenovací kalorimetrií (DSC). Materiál tmavě rudé barvy obsahuje
zrna přibližně 100nm (0,0001mm) v průměru, které jsou převážně
kysličníkem železa, a hliník, který je obsažen v jemných
plátkových strukturách. Po separací komponentů za pomoci
methylacetonu (MEK) byl hliník prokázán v elementární podobě.
Kysličník železa a aluminium jsou v rudém materiálu velmi dobře
promíchány. Pokud je materiál šupinek zažehnut v DSC
kalorimetru, vykazuje na přibližně 430°C vznik prudké ale krátké
exotermické reakce, hluboko pod normální zápalnou teplotou
konvenčního termitu. V reziduu po zapálení těchto rudošedých
šupinek lze rozlišit četné mikrokuličky bohaté na železo. Rudá
část materiálu byla shledána býti dosud nezapáleným materiálem
termitového typu s velmi vysokou energií hoření.“

Závěry – ,,V prachu
spojeném se zřícením Světového obchodního centra jsme ve
významném množství objevili zřetelné rudošedé šupinky.
Použili jsme řádkovacího elektronového mikroskopu (SEM),
rentgenovou spektroskopii (XEDS) a další metody, abychom zjistili
povahu jemné struktury a chemické signatury těchto šupinek. Tento
materiál je nejzajímavější a má následující
charakteristiky.
1. Je složen z hliníku, železa, kyslíku,
křemíku a uhlíku. Menší množství potenciálně reaktivních
prvků jsou také přítomny, jako draslík, síra, olovo, baryum a
měď.
2. Tyto prvky (Al, Fe, O, Si, C) jsou typicky přítomné v
částicích v měřítku stovek nanometrů a detailní mapování
rentgenovou spektroskopií ukazuje velmi dobré promísení
materiálu.
3. Po aplikaci rozpouštědla methylaceton (MEK) došlo
k určité separaci komponentů. V nevyhořelém materiálu byl v
dostatečném množství jasně identifikován elementární
hliník.
4. Kysličník železa je obsažen v zrnech o velikosti
přibližně 100 nanometrů s hladkými plochami, zatímco hliník je
přítomen v tenkých plátkovitých strukturách. Malé rozměry
částic kysličníku železa kvalifikuje materiál, aby byl
charakterizován jako nanotermit nebo super-termit.
5. Analýza
ukazuje, že železo a kyslík jsou přítomny v poměru
konzistentním s Fe2O3. Materiál ve všech čtyřech vzorcích
prachu z WTC byl v tomto smyslu podobný. V nevyhořelém materiálu
byl nalezen kysličník železa, zatímco elementární železo
nikoli.
6. Z přítomnosti elementárního hliníku a kysličníku
železa v materiálu můžeme vyvodit závěr, že obsahuje složky
termitu.
7. Jak jsme změřili diferenciálním kalorimetrem
(DSC), materiál se vznítí na teplotě přibližně 430°C a
výrazně reaguje krátkou exotermickou reakcí, která velmi blízce
odpovídá pozorování známého vzorku super-termitu. Nízká
zápalná teplota a přítomnost zrn kysličníku železa menších
než 120 nanometrů ukazuje, že materiál není konvenčním
termitem, který má teplotu vznícení okolo 900°C, ale je vysoce
pravděpodobně formou super-termitu.
8. Po zapálení vícerých
šupinek v DSC kalorimetru až do teploty 700°C jsme v reziduu
nalezli velké množství mikrokuliček bohatých na železo, což
indikuje, že došlo k reakci při velmi vysoké teplotě, protože
výsledný produkt bohatý na železo jasně musel projít varem, aby
zformoval tyto tvary (bod varu železa je podle různých zdrojů
zhruba 2750-3070°C). Přítomnost elementárního železa byla
potvrzena u několika těchto mikrokuliček, neboť obsah železa byl
výrazně vyšší, než obsah kyslíku. Uzavíráme, že ze šupinek
zahřátých na zápalnou teplotu došlo k vysokoteplotní
redukčně-oxidační reakci, především termitového typu.
9.
Mikrokulovité útvary, které se vytvořily při pokusech v DSC
kalorimetru mají spektrální XEDS signaturu (Al, Fe, O, Si, C),
která obsahuje výrazně nižší množství uhlíku a hliníku v
porovnání s původním materiálem. Tato chemická signatura
nápadně souhlasí se signaturou kulovitých útvarů vznikajících
po zapálení komerčního termitu a zároveň souhlasí se
signaturou mnoha mikrokuliček nalezených v prachu z WTC.
10.
Obsah uhlíku v rudém materiálu ukazuje na přítomnost organické
sloučeniny. Dalo by se to očekávat u směsí super-termitů pro
vytvoření vysokých tlaků plynu při zážehu a tím z nich
vytvářet materiál typu výbušniny. Vlastnosti organického
materiálu v těchto šupinkách by si zasloužily dalšího výzkumu.
Poznamenáváme, že se s velkou pravděpodobností rovněž jedná o
energetický materiál, ve kterém celková výše uvolněné energie
pozorovaná v DSC kalorimetru přesahuje maximální energii klasické
termitové reakce.
Na těchto pozorováních zakládáme závěr,
že rudá vrstva těchto rudošedých šupinkách, nalezených v
prachu z WTC, je aktivním nevyhořelým termitovým materiálem,
jehož výroba byla založena na nanotechnologii, a že se jedná o
vysoko-energetický pyrotechnický a výbušný materiál.“

Jeden z těchto
devíti
vědců, Niels Harrit, expert v nanochemii Centra pro molekulární
filmy institutu Nielse Bohra na univerzitě v Kodani, zde hovoří
a nálezu nanotermitu v troskách WTC –
http://www.youtube.com/watch?v=TNBAMAgM3OA.

Publikace článku ve
vědeckém časopise po provedené vědecké oponentuře, a tudíž
se závěry jen velmi těžko zpochybnitelnými na úrovni vědecké,
natož té nevědecké, je velkým zadostiučiněním pro všechny ty
odborníky, vědce a inženýry, kteří se po dlouhá léta snažili
nalézt skutečnou pravdu o událostech 11. září. Událostech,
které vpravdě znamenaly doslova převratné důsledky ve světové
politice i názoru většiny lidí obývajících tuto planetu na
svět, událostech, jejichž možné motivy, provedení a důsledky
byly již dlouho podezřelé velkému množství lidí na celém
světě. Zatím lze jen vyslovit naději, že článek, přinášející
v kontextu dalších souvislostí v podstatě přímý důkaz, že
budovy WTC nebyly zničeny v důsledku nárazu unesených dopravních
letadel a následného požáru, ale v důsledku předem připravené
řízené demolice, povede k dalšímu zkoumání souvislostí,
důkazů a svědectví, stejně jako příčin a nejširších
důsledků událostí 11. září 2001, a že bude znamenat
zvýraznění tlaku na znovuotevření vyšetřování. A snad se
dočkáme konečně jeho provedení na skutečně nezávislé úrovni,
nikoli vládními agenturami a komisemi, docházejícími po letech a
vynaložení velice limitovaných prostředků a opatřených velice
limitovanými pravomocemi často ke zcela skandálně nevědeckým
závěrům. Například NIST, hlavní vládní agentura v USA, která
s limitovaným rozpočtem několika miliónů dolarů vyšetřovala
zhroucení věží WTC, se hypotézou o řízené demolicí cíleně
vůbec nezabývala. Institut došel k závěru, že letadlo zničilo
několik sloupů, ale zátěž se posléze rozložila mezi ostatní
sloupy, dopad letadel tak nebyl nikterak důležitý. Následně však
byly podle NIST porušeny protipožární nátěry a vysoké teploty
způsobily změknutí sloupů a podlaží, tudíž se některá
podlaží začala prohýbat a zapříčinila nestabilitu celé
budovy. I přesto NIST dále konstatuje, že jen tři ze šestnácti
zkoumaných obvodových sloupů dosáhly teploty alespoň 250°C. A
žádný z nich nedosáhl teploty 600°C, tedy bodu, při kterém
ztrácí ocel polovinu své pevnosti, a po ukončení vyšetřování
připustila, že zřícení věží není schopna plně vysvětlit.
Za to si vysloužila kritiku vědců z celého světa, neboť je
nebyla schopna vysvětlit vůbec, nebo možná v atmosféře strachu,
že by se náhodou něco objevilo, vůbec nechtěla, neboť fondy
takovýchto institucí výrazně závisí na státních financích.




Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

code

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

Protected with IP Blacklist CloudIP Blacklist Cloud

Upozornění: Příspěvky trolů jsou mazány, proto neodpovídejte na komentáře, které zjevně rozbíjejí rozumnou diskuzi!
Diskutujte k věci, nepište nesmysly, které nikoho nezajímají.

NEKRMTE TROLY!