Co se stane po nedělním hlasování na Krymu? – Kázání od samotného Výboru pro zahraniční záležitosti (CFR)!

src="http://subversify.com/wp-content/uploads/2011/06/bilderberg6.jpg"
align="left"/>
Po seznámení s názory Merkelové: Spolu
s tím, jak se Evropa třese, vynořují se US jako „bezpečné útočiště“?
A s kázáním samotného Sorose: Soros
o Putinově “slepé skvrně” a o tom, proč “by Evropa nemusela přežít”

Teď pastýřský list od Výboru pro zahraniční záležitosti:

Vzhledem k tomu, že dnes ráno OSN hlasovalo o vyhlášení
krymského referenda za neplatné (ale samozřejmým s ruským vetem spolu
s absencí
Číny), a v patách Lavrovovým pátečním slovům, že Rusko se
rozhodne, jak
reagovat na krymské hlasování až po výsledku referenda, to nutí
k zamyšlení
nad Putinovou volbou vzhledem k tomu, že výsledek hlasování je
téměř s určitostí
ve prospěch připojení k Ruské federaci (zvláště ve světle obrázků
Krymu z dnešního
rána). Evropský
Výbor pro zahraniční záležitosti
uvádí, že „bez znalosti
strategie
Vladimira Putina je pro Evropu a Západ těžké přijít se smysluplnou
reakcí.

Do jisté míry všichni spekulujeme a zkoušíme nalézt průhled do Putinovy
duše. Těch
pět bodů níže se pokouší buď posílit, nebo vyvrátit některé aspekty
obecného
mínění, které se z těchto spekulací vynořily.“

Od
Evropského Výboru pro zahraniční záležitosti CEFR
:

1.
Chtěl Putin vždy invazi na Krym?

Ruští diplomaté (kteří v těchto
dnes nejspíš musí svou práci nenávidět) provedli propracované pokusy
k předvedení,
že na Krymu nebylo žádné mezinárodní právo porušeno. Ale jeho pošlapání
je
nestoudně otevřené a záminka k ospravedlnění invaze je
průhlednější než
vzduch – a to Moskva ví.

Pravdou je, že některé
skupiny jestřábů v Moskvě nejspíš nějaký mezinárodní zákon nemohl
zajímat.
Ti by pro znovusjednocení Slovanských zemí schválili jakýkoliv
prostředek.
Avšak spousta establišmentu ve skutečnosti zaujala jiný postoj. Např.
ruské
ministerstvo zahraničí tradičně lpí na rigidně legalistickém přístupu
ke
světovým záležitostem: v podstatě na mezinárodním právu
z časů po
roce 1945 s jeho přísným zdůrazňováním státní suverenity,
nevměšování do
vnitřních záležitostí jiných zemí a s nenarušitelností hranic. Ty
novější a
měkčí koncepty, jako odpovědnost k ochraně, jsou jim cizí.

Sám Putin se vždy zaníceně
držel legalistického tábora, což dokládají i jeho postoje k Libyi,
k Sýrii
a k množství dalších záležitostí. A tak rozhodnutí o invazi na
Krym pro
něj nemohlo být lehké. Musel si myslet, že v sázce je něco
extrémně
důležitého. Z toho však plyne, že při obraně toho, co je podle
jeho
vnímání v sázce, by mohl být docela dobře ochoten jít mnohem dále,
než
mnozí z nás předpokládají.

src="http://d.ibtimes.co.uk/en/full/1366318/russian-crimea-invasion.jpg"/>

2. Není
Putin odtržený od reality?

Prohlášení Angely
Merkel, že Putin je odtržený od reality, které uniklo do New York
Times, dalo
vzniknout značnému množství domněnek a komentářů. (Článek o těchto
výkřicích
Merkelové jsme tu v NWOO už měli a odkaz na něj je v úvodu této
statě.)

Někteří lidé z toho dospěli k závěru, že Putin se zbláznil.
Ve
skutečnosti, i když sice může žít ve své vlastní verzi reality, vypadá
to, že
ten Putinův svět ho obklopuje už dávno.

Vypadá to, jako by Putin
upřímně věřil, že v Kyjevě moc uchvátily nebezpečné skupiny
extremistů. On
si možná úplně vážně neuvědomuje, že události v Kyjevě představují
klasickou lidovou revoluci. Jak už poukázala Fiona Hill, je možné, že
celý ten
koncept lidové revoluce je Putinovi zcela cizí. Koncem 80. a počátkem
90. let,
když Rusko zažívalo svou vlastní revoluci, tak tam Putin nebyl –
sloužil pro
KGB v Drážďanech. On osobně nezažil fakt, že početné masy lidí se
zapojily
do svržení Sovětského svazu. Při této zvrat přinášející události byl
v zahraničí,
stejně tak to bylo s vyškolením u KGB a se světovým názorem,
možná, že je
pro něj snadné dívat se na kolaps Sovětského svazu jako na výsledek
konspirace
hrstky v kombinaci se zradou dalších.

Putin může podobně na
současné události na Ukrajině nahlížet jako na konspiraci Západu, a tak
určitě
nahlížel i na Oranžovou revoluci v roce 2004. Nebo může na situaci
nahlížet jako na výsledek lehkovážnosti: akcí, které patří do stejné
sorty jako
zapojení Západu do Libye a Sýrie. Tak, jak na to Putin nahlíží, Západ
na obou
místech podpořil okrajové extremistické skupiny proti legitimním vůdcům
v naivní
naději, že demokracie nějak v těch ruinách starých režimů zapustí
kořeny.
Možná, že to vidí tak, že Západ na Ukrajině uplatňuje stejnou logiku, a
rozhodl
se, že nemůže dovolit, aby se na Ukrajině stalo také něco takového.

Ve spojitosti s tím
nejspíš k Západu chová určitý pocit zrady kvůli tomu (jak na to on
pohlíží) geopolitickému vměšování do Ukrajiny, a kvůli tomu (jako na to
on
pohlíží) pochybení Západu, když po dohodě z 21. února nepodpořil
Viktora
Janukoviče. Vše tohle dohromady tvoří realitu, v níž Putin žije.

To znamená, že to, na co
my pohlížíme jako na Putinův revizionismus, může být spíše inspirováno
jeho
konzervatismem. Rovněž i velká část jeho reality je opravdu založena na
falešných předpokladech. Avšak tohle pochopení neusnadňuje předložení
sestavy jasných
argumentů, ani k dovedení Putina k tomu, aby spatřil jejich
smysl –
jak už se přesvědčili mnozí ze Západu, kteří s ním mluvili.

src="http://d.ibtimes.co.uk/en/full/1366299/putin-hitler-vladimir-adolf-ukraine-crimea-europe-invasion-war.jpg"/>

3. Chce
Putin využít Krymu jako páky na Ukrajinu?

Někteří analytici
předpokládají, že Rusko zanedlouho zastaví včleňování Krymu, ale zatím
ho spíše
použije jako právní past ve stylu sporu o Transistrii, aby ji využil
jako páku
na Kyjev. Vypadá pravděpodobně, že získání páky na Ukrajinu, které
zrovna Krym
oponuje, patří k reálným cílům Moskvy. Je ale těžké přesně
předpovědět, na
co Moskva pohlíží jako na dostatečnou a spolehlivou páku.

K té Transistrii na
Wiki: http://en.wikipedia.org/wiki/War_of_Transnistria

Ta vláda, která se
koncem února dostala v Kyjevě k moci, je slabá. Ale na rozdíl
od
tvrzení Moskvy, že je nelegitimní – je natolik legitimní, nakolik jen
za těchto
okolností může být. Zatím však ještě nereprezentuje celou společnost, a
to
takovým způsobem, jak to u vlád bývá. Pro Moskvu by teoreticky mohlo
být snadné
získat páku na tuto novou vládu tím, že využije účinného mixu jak
legitimních,
tak i poněkud temnějších prostředků. Moskva se o to ale ani nepokusila.

Prozatím není jasné, jak
moc by „Transisrianizace“ Krymu mohla přispět k pákám Moskvy.
Kyjev je teď
o dost méně nakloněn dohodě s Moskvou, než byl před méně než
měsícem.
Mnozí v nacionalistickém táboře možná tajně pocítí i úlevu, když
uvidí
Krym odcházet, a vezme s sebou dva miliony ruských voličů a ruskou
základnu.

Až donedávna, ještě asi
tak před týdnem, mohlo Rusko nejspíš počítat s tím, že Západ
vyvine na
Kyjev tlak. Západ je vyděšen tím, co Moskva dělá, a neví, jak na to
reagovat. Mnohým
by tedy přineslo úlevu, kdyby se Rusko místo anexe Krymu zastavilo u
„Transitrianizace.“
Západ by byl připraven na Kyjev vyvinout tlak, aby přijal podmínky
Moskvy –
čímž by samozřejmě přispěl k vlekle mizerné správě Ukrajiny a
následně k dalším
potížím, které nás čekají. Ale Moskva vůbec nezkouší Západu takto
použít – a teď
už by na to bylo stejně pozdě. Hromadění ruských vojsk na ukrajinských
hranicích nejspíš přispělo k většímu odhodlání Západu Rusku
odporovat a k menšímu
sklonu přistupovat na ne-svaté kompromisy. A to soustřeďování vojsk by
podobně
mohlo ukazovat, že Moskva nemá zájem o využití nátlaku od Západu. Ten
druh
kontroly nad Kyjevem, který má Kreml na mysli, by mohl být daleko
tvrdšího
druhu než jen pouhé podvolení nebo přinucení.

src="http://d.ibtimes.co.uk/en/full/1368245/us-russia-talks-london-ukraine-crimea-invasion.jpg"
align="middle"/>

4. Jedná
Putin pouze v reakci na domácí nátlak?

Někteří analytici tvrdí,
že celá ta záležitost s Krymem začala, aby se udělal dojem na
domácí
publikum, u kterého čím dál více láska k Putinovi uvadá. Jiní, i
takoví,
kteří tuto interpretaci nesdílí, tvrdí, že Putin nemůže couvnout kvůli
domácímu
nátlaku. Je pravdou, že tato invaze Putinovi zvedla oblíbenost. A
domácí
mediální propagandistická mašinérie pro tuto anexi vytvořila mocnou
vlnu
souhlasu, takže v ruské společnosti ji podporují mnozí. Těžko ale
uvěřit,
že tohle by mohlo pro Putina tvořit vážné omezení jeho aktivit, zvláště
uvážíme-li, že ho volební urny nijak brzy nečekají.

Ruská společnost nemá
žádnou schopnost informované a kritické diskuse o zahraniční politice.
Státem
kontrolovaná média jsou mistry v ospravedlňování akcí režimu, ať
dělá, co
dělá. Vylíčit podvolení se jako vítězství by pro ně bylo snadné. (Tento
druh
metod dobře popisuje starý sovětský vtip o závodu na 100 metrů mezi
Ronaldem
Reaganem a Leonidem Brežněvem: poté, co Reagen zvítězil, ohlásila
sovětská
tisková agentura, že „při včerejším závodě mezi hlavami států se
generální
tajemník Komunistické strany SSSR umístil na výborném druhém místě. A
president
těch imperialistických Spojených států skončil předposlední.“)

Krátce, Putin není
přinejmenším v tomto okamžiku vůbec rukojmím své domácí základny.
To ale
neznamená, že to bude chtít de-eskalovat nebo z toho vycouvat.

src="http://www.minnpost.com/sites/default/files/imagecache/article_detail/images/articles/Putin2012ElectionRally_Main.jpg"/>

5. Zastaví
Putina sankce?

Různí lidé vidí za
Západními sankcemi na Rusko různou logiku. Někteří doufají, že sankce
nebo
hrozba jimi, donutí Moskvu, aby couvla. Další doufají, že sankce
Putinovi
odcizí ruskou elitu a zbyde mu jen nepatrná domácí podpora. Další
prostě jen
věří, že lidé, kteří se propůjčí k jednání proti suverenitě a
územní
celistvosti si zaslouží být potrestáni. A někteří na tuto situaci
nahlíží z dlouhodobé
perspektivy a myslí si, že sankce by se měly uplatnit, aby erodovaly
ekonomické
základy čím dál agresivnějšího režimu.

Mnoho z této argumentace
vypadá přesně a ospravedlnitelně. Ale i tak kalkulace, že sankce Putina
donutí
změnit kurz, se nejeví správná. Putin už od domácích protestů
v letech 2011-2012
ztratil důvěru v členy své vlastní elity, kteří drží své peníze na
Západě,
a podléhají proto Západnímu nátlaku. To, že ztratí jejich podporu, to
mu tudíž
moc nevadí. Oni na něj nemají žádné páky. Každopádně stejně už dosud
nějakou
dobu k oficiální politice patřila i „repatriace peněz.“

Sankce stejně jako
rostoucí odcizení Putina ruským elitám by ale mohlo mít účinek ve
střednědobém
výhledu. To ale Putina v neděli nebo během dnů před tím nezastaví.
Ale ani
tak to neznamená, že sankce jsou marné nebo zbytečné – zvláště když to
vypadá
čím dál pravděpodobněji, že tentokrát nás čeká dlouhodobější bitva mezi
Ruskem
a Západem.

src="http://media.zenfs.com/en-US/video/video.reutersnews.av.com/2014-03-14T220541Z_1_LOVEA2D1PDG70_RTRMADP_BASEIMAGE-960X540_UKRAINE-CRIMEA-STATUS-O.JPG"/>

Submitted
by Tyler Durden
on 03/15/2014 14:20 -0400

Zdroj: http://www.zerohedge.com/news/2014-03-15/what-happens-after-sundays-crimea-referendum-vote




Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

Upozornění: Příspěvky trolů jsou mazány, proto neodpovídejte na komentáře, které zjevně rozbíjejí rozumnou diskuzi!
Diskutujte k věci, nepište nesmysly, které nikoho nezajímají.

NEKRMTE TROLY!