Americký Banderstadt – Historie CIA na Ukrajině – část 1.

Ještě na konci 40. let se šéf CIA Walter Quinn skutečně obával, že ukrajinští nacisté – „šikovní političtí intrikáni, v minulosti překrásně vládnoucí uměním propagandy“ – nezaváhají USA používat pro své účely. Zdá se, jako by starý rozvědčík do vody hleděl.

K nemalému překvapení Američanů po vítězství v květnu 1945 se mnoho Ukrajinců odmítlo vrátit do svých domovů a přeběhli do Spojených států. Spolupracovníci CIA, kteří se zabývali tímto případem, navázali spojení s řadou etnických skupin v západní Ukrajině a… objevili pro sebe Ameriku: V Sovětském svazu existují i jiné názory!

Přibližně tak zní nedávno zveřejněná legenda o tom, co zejména napomáhalo začátku kontaktů mezi CIA a ukrajinskými nacisty. Kevin C. Ruffrer ve své knize „Studené války spojenců: původ vztahu mezi CIA a ukrajinskými nacionalisty“ („Cold War Allies: The Origins of CIA’s Relationship with Ukrainian Nationalists „) zveřejnil odtajněné americké zpravodajské materiály. Publikace uvádí, že nábor ukrajinských nacistů začal v dubnu 1946. V CIA chovali naději, že pod silným vlivem amerického myšlení ukrajinští emigranti napomohou vzniku další revoluce v Rusku. Kromě toho nedávné vojenské zkušenosti ukázaly, že odolnost nacistických skupin v západní Ukrajině se vůči ruskému a sovětskému režimu může nakonec ještě vyvinout ve skutečnou válku. Kniha obsahuje dokumenty a zveřejňuje jména ukrajinských agentů a jejich amerických důstojníků, kteří přispěli ke konečnému zhroucení Sovětského svazu.

Například průkopníkem západních agentů na Ukrajině byla tzv. skupina R-33. K ní patřil řecko-katolický kněz a dlouholetý ukrajinský nacionalista podzemního UHVR (Ukrajinská Nejvyšší rada osvobození) Ivan Gryňov a Jurij Lopatinský, působící jako prostředník mezi UHVR a UPA. Zejména krutost UPA vzbudila zájem o tuto organizaci u Američanů, kteří se nakonec stali na její podporou. Další klíčovou postavou v R-33 byl Nikolaj Lebeď, který byl Polskem odsouzen k trestu smrti, později změněném na doživotí za účast na vraždě polského ministra vnitra v roce 1934.

Nicméně brzy se v Central Intelligence Agency začali přesvědčovat o tom, že leccos, co bylo kompromitující pro sovětskou moc, bylo z velké části vymyšleno ukrajinskými agenty. V důsledku toho měli hodně opatrný přístup k výběru informací, čerpaných od strany ukrajinských zrádců.

Na začátku března 1948 byl ve Spojených státech vytvořen zvláštní výbor pro studium a využívání sovětských přistěhovalců. Současně CIA bylo navrženo, aby zvýšila dezerci mezi elitou sovětské moci a používala uprchlíků ze Sovětského svazu v národním zájmu Spojených států.

Mimochodem, množstvím informací o stavu ukrajinského podzemí nepohrdli ani v Mnichově a Londýně. Přibližně v téže době v New Yorku byl založen vědecko-výzkumný ústav, zabývající se vydáváním řady antisovětských publikací, včetně mnichovského měsíčníku „Současnost.“ Tím, že v této vydavatelské činnosti ukrajinští nacionalisté, kteří uprchli za hranice, pomáhali, pokračovali ve svém boji proti Sovětskému svazu. Po pádu berlínské zdi CIA přidělila (v roce 1991) finanční prostředky určené na publikování měsíčníku v Kyjevě.

Navzdory tomu, že kniha „Studené války spojenců: původ vztahu mezi CIA a ukrajinskými nacionalisty“ má poměrně rozsáhlé a konkrétní informace, nemůžu uvěřit, že spolupráce Američanů s ukrajinskými nacisty začala až v roce 1946. A jak to, že například, ukrajinsko-americký týdeník „The Ukrainian Weekly“, publikující v USA od roku 1893, v angličtině vycházel od roku 1933?

Redakce týdeníku se nachází ve městě Parsippany (New Jersey), na stejném místě jako sídlo Ukrajinské nacionalistické asociace (UNA). Tato organizace, založená převážně ukrajinskými přistěhovalci, od prvních dnů vystupuje na podporu nezávislosti Ukrajiny na Rusku. Během Velké vlastenecké války jí přičítali spojení se Stěpanem Banderou a ukrajinskými nacisty. Kromě toho UNA vždy úzce spolupracovala s CIA, „Radiem Svobodná Evropa /Svoboda „a jinými strukturami, podporovanými Washingtonem a jednotlivými magnáty (např. Georgem Sorosem). V současné době je v řadách UNA přibližně 50.000 Američanů a Kanaďanů ukrajinského původu.

Hlavními čtenáři ukrajinsko-amerického “ The Ukrainian Weekly “ jsou vědci, politici, představitelé nevládních organizací Severní Ameriky, stejně jako všichni členové Kongresu a řada úředníků americké vlády. Je pozoruhodné, že po všechna ta léta UNA plně sdílí politiku Spojených států a stejně jako v nedávné době ukrajinských událostí jako jedna z prvních volala do celého světa, „Get Janukovyč!“

Je známo, že své propagandistické rusofobní příspěvky do vydání po mnoho let přinášel Lev Dobrianskij, profesor na Georgetownské univerzitě a jeden z bývalých předsedů Ukrajinského kongresového výboru (UCCA) v Americe. Dobrianský byl proti jakýmkoli vztahům se Sovětským svazem a často ho nazýval „Imperio-kolonizační maska.“ Dobrianského dcera Paula Dobriansky od roku 2001 až do 2009 sloužila jako zástupce státního tajemníka USA, a vždy ve Washingtonu důrazně podporovala politické zájmy svého otce.

Jeden z mnoha oddaných stoupenců Lva Dobrianského, zarytý neokonzervativec Donald Kagan, je současným asistentem státní tajemnice Victorie Nuland. Avšak Dobrianského politické názory měly velký vliv nejen na Donalda Kagana, ale i na jeho syna, Robert Kagana – vlivného amerického politik a obchodníka, manžela V. Nuland.

Jedním ze zakladatelů a USSA byl Lonhin Cechelskij – bratranec dědečka ukrajinského prvocentristy Olega Ťagniboga, známého svými anti-semitsko-rusofobními výkřiky a akcemi. Cehelský sloužil v rakouském parlamentu a sebejistě věřil, že místo Ukrajiny je v rakousko-uherské monarchii. Lonhin Cehelský byl členem všech hlavních nacionalistických organizací v Haliči, aktivně se podílel na přípravě a organizaci převratu v roce 1918 ve Lvově, byl ministrem vnitra a zahraničních věcí vlády Západní ukrajinské lidové republiky. V jedné ze svých knih Cehelský (mimochodem rakouský Žid), řekl, že jakákoliv aliance mezi Rusy a Ukrajinci je nemožná. Ve 20. letech minulého století pradědeček Ťagniboga uprchl do Ameriky.

Jekatěrina Čumačenko-Juščenko (druhá manželka jednoho z bývalých prezidentů Ukrajiny) byla svého času mluvčí amerického ministerstva zahraničí, a dokonce pracovala v Reaganově administrativě na „Captive Nations Week“ – což je každoroční akce mající za cíl přilákat pozornost veřejnosti Spojených států k problému „porobených národů pod kontrolou komunistických režimů.“ Autorem tohoto projektu byl Leo Dobriansky. Tak získal financování ukrajinských organizací americkým Kongresem. Stručně řečeno, šovinistická posedlost je nejen nakažlivá, ale také velmi zisková.

Od roku 1986 se Jekatěrina Juščenko pohybovala v politických kruzích Bílého domu a Kongresu USA a navíc kontrolovala jednu z pravicových organizací Lotyšska. Mimochodem na tomto „pozadí“ jsou docela zajímavá odhalení vůdce ukrajinské „Svobody“ Olega Ťjagniboga zveřejněná před několika lety v tisku. „On (Juščenko) schválně šel s námi spolupracovat. Udělal to schválně.“ – řekl tehdy Ťjagnibog, který jasně naznačuje, že konkrétně Juščenko pozval nacionalistickou stranu ke spolupráci.

Společnost byla založena v roce 1940,UCCA sdružuje asi 20 ukrajinských organizací a více než 75 poboček po celých Spojených státech.

Zdroj: http://www.ukraina.ru/analytics/20140703/1009697789.html




Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

Upozornění: Příspěvky trolů jsou mazány, proto neodpovídejte na komentáře, které zjevně rozbíjejí rozumnou diskuzi!
Diskutujte k věci, nepište nesmysly, které nikoho nezajímají.

NEKRMTE TROLY!