17.listopad v České kolonii pro monopoly – část 1.

eum1Milí diváci ve vlastní zemi, než se pohodlně usadíte a pustíte si televizní a mediální propagandisty, kteří tohoto času pustí nejzavilejší jedince do éteru (viz. Mitrofanov, Herman a spol.), tak věnujte menší pozornost tomuto článku, neboť se na rozdíl od “korektního zpravodajství“ týká většina národa. Odedávna platila klasická zásada, že dobrým hospodářem je jen ten, kdo nastupujícím generacím předával více, nežli sám získal. To však neplatí pro současný kapitalistický systém, který ze společenské většiny udělal ekonomickou menšinu.

V (nejen) Česku a na Slovensku existuje už po čtvrtstoletí pro mnohé občany, díky velké informační rozostřenosti, neprůhledná situace. Lze říci s nadsázkou, že ke dnům kapitalismu bylo přičteno, historicky vzato, ještě několik dní navíc. Západní imperialismus se nacházel, již od sedmdesátých let, před krachem, díky udržení petrodolaru však vydržel a svoji existenci prodloužil vyrabováním zemí socialistického tábora. Abychom situaci zprůhlednili, musíme to vzít popořádku.

 

Protilidový a protizákonný převrat 1989

Jako každý rok nám budou předkládána ve všech masmédiích (i včetně tzv. veřejnoprávních) videa a fotky z listopadových dní roku 1989. Základní kámen mystifikace je, že 17.listopadu došlo v ČSSR ke spontánní revoluci obyvatelstva proti vládě KSČ. Převrat byl plánován již od vzniku Perestrojky (Přestavby 1986). Lidé, kteří na základě domnělé smrti studenta, nepochopeným událostem roku 1968 apod. vyběhli do ulic, navíc hnaní mediální manipulací, vstříc oddílům rychlého nasazení, které byly součástí plánu, ani neměli a nemohli mít tušení o tom, co se připravuje. Po letech je zřejmé, že masakr na Národní třídě byl předem připravený kalkul mající za cíl zdiskreditovat moc KSČ a posloužit jako vděčné téma nového režimu. 17.listopad byl vybrán záměrně. Svátek studentstva byl poslední termín s aspirací na mezinárodní odezvu před schůzkou Gorbačov – Bush na Maltě, kde byl projednám další postup při sjednocování Německa, které předpokládalo politické změny v okolních státech. Již od vniku politiky ,,Glasnosti“ (,,otevřenosti“ – součást Perestrojky) běžela tichá propagandistická příprava ze Západu, která doplňovala kontrarevoluční působení zrádců z Moskvy. Do opozic proti Komunistické straně byly přesunuty dosud neznámý lidé, kteří byli postupem času různě popularizováni, především vedením protestních maškarád, jež většinu občanů neoslovily. Patřili mezi rodiny, které byly po převratu odměněny různými posty. Přibližně 200 členů těchto rodin a jejich známých rázem zaujalo pozice v nejvyšších státních funkcích. Naprostá většina členů KSČ byla převratem zaskočena a postup svého vedení označila za zradu. V první polovině roku 1990 byly řadoví členové komunistické strany falešně uklidněni, že mají 1,7 milionu členů, 250 tisíc mužů armády, 60 tisíc členů FMV, 150 tisíc členů lidových milicí a milion občanů sympatizujících s vládou KSČ a že jejich zákonná moc nebyla otřesena, že jde jen o ,,taktickou formu změn“. To byla naprostá lež pochopitelně. Vzápětí počaly snahy, kryté Federálním shromážděním, o restauraci kapitalismu a rozdělení Československa. Komunisté pochopili o co jde. Ale nikdo z vedoucích funkcionářů se nepokusil o převrat, neboť bylo jasné, že jde o direktivu Moskvy. Sovětská ,,rudá buržoazie“ dosáhla kvalitativní úrovně zájmů západního imperialismu a proto neměla zájem na socialismu, nýbrž se stala nástrojem kontrarevoluce. Moskva byla spouštěč kontrarevoluce a byla ji ochotna krýt vojsky, které nechala nepochopitelně přes dvacet let na našem území, ačkoli byla krize z roku 1968-69 zažehnána. Tlak některých našich politiků za socialismu na stažení vojsk vyšel na prázdno. O většině věcí se rozhodlo mimo naši zemi. Bylo to také především v zahraničí, kde byl účelově zkonstruován mýtus o mimořádné osobnosti podprůměrného spisovatele Václava Havla. Do země byla vnesena zvěst o prezidentovi, „kterého nám celý svět závidí“ a který se podle očitých svědků okolo roku 1980 opilý topil v malém rybníku na vesnici, jak řídil ten ,,odboj“.

Aby nově vznikající režim získal ,,volné ruce“ byli členové KSČ a mnoho dalších i nepolitických pracovníků, vědců, odborníků vzápětí prohlášeno za občany druhé kategorie ve skandální lustrační štvanici. Ze ,,slušné společnosti“ bylo vyobcováno a zákazem výkonu povolání postiženo přes milion „nomenklaturních kádrů“. Politicko-mravní atmosféru dotvářely zahajované lustrační čistky. Lustrační zákon (včetně démonizování StB) byl prohlašován za garanci demokratického charakteru státu, i když byl a zůstává v rozporu se základním ústavním principem občanské rovnosti. Jeho přijetí bylo závažným diskriminujícím aktem porušujícím závazky plynoucí pro ČSFR. Mnoho slušných lidí a odborníků, které by země potřebovala, skončilo na úřadech práce a již nikdy nemohli vykonávat profesi, mnoho činitelů bylo záměrnými reorganizacemi a v důsledku lustračního zákona a antikomunistických kampaní zbaveno možnosti vůbec pracovat. Na druhé straně nepřehledný příval restituentů byl otevřením Pandořiny skříňky. Konfiskace majetku lidí, kteří ho legálně získali během socialismu a za své prostředky spravovali, se stala ústředním mottem občanských sporů. Mnoho lidí si nemohlo být jisto, zda neskončí vzápětí na ulici. Je přitom však utajovaným faktem, že zahraniční vlastníci z poválečné doby, či první republiky, byli často během let odškodněni. Vedoucí političtí činitelé a noví zákonodárci neměli pro svůj protilidový a protinárodní kurs žádný mandát. V tomto kontextu je nutno zdůraznit již nezákonnou změnu ústavy z roku 1988. 16. Června 1988 byl v rozporu se socialistickou ústavou národní majetek postátněn, čímž stát (vlády), který byl dosud pouze správcem, dostal možnost s lidovým majetkem i hospodařit (rozkrást). Pokud by se zákon nezměnil, muselo by přeci být referendum. Ale vše se stihlo potichu v zákulisí, což se stalo od té doby tradicí. Bylo by nesprávné tvrdit, že premiér (generální tajemník KSČ) Jakeš pochopil důsledky této změny, nevím zda o ní vůbec věděl.

V KSČ byla přes KGB vytvořena skupina Urbánek-Mohorita-Hegenbart, která izolovala předsedu Jakeše a ostatní ministry, kteří o chystaném puči nevěděli a měli se stát obětními beránky. Tato skupina naplánovala i studentský průvod, který měl být dle,,scénáře“ zmasakrován. Už při líčení údajné smrti studenta Šmída sehrála média proti-veřejnoprávní roli:,,Dnes byl příslušníky Státní bezpečnosti brutálně ubit jeden ze studentů, který se zúčastnil mírové manifestace“ – tyto zprávy vysílala televize nepřetržitě dva dny. Ve skutečnosti nezemřel nikdo, ale 577 lidí bylo zraněno, z toho téměř 60 otřesů mozku a 3 proražené lebky. Kdo za to může? Přesně ti, kdo poté obsadili mocenské pozice a slibovali: ,,Nejsme jako oni“. Den před masakrem celé vedení Charty 77 opustilo ze strachu Prahu, aby se poté, co se odvedena špinavá práce, vítězoslavně vrátili. Plukovník, který vydal rozkaz k zásahu, se za pár měsíců zastřelil, zřejmě se stal obětí vysoké hry. Ale tohle vše média vůbec nezajímalo. Média odváděla špinavou práci dále. Příkladem za mnohé byl televizní seriál „Léčba Klausem“. Neoliberální fanatik, člen někdejšího prognostického ústavu Václav Klaus byl poté zděšením pro všechny soudné občany, stejně jako Havlův obrat o 180 stupňů z ,,humanisty“ na vášnivého podporovatele válečných zločinců s počtem mrtvých srovnatelným s Holocaustem. Na druhé straně bylo znevažováno a pohrdlivě komentováno vše, co bylo národy této země v minulosti vytvořeno. Cesty některých politiků po krajině českých zemí byly médii sestříhány, doprovázely je nejčastěji televizní záběry rozpadlých stavení a zanedbaných hospodářských dvorů. Zavítali do těch nejopuštěnějších skladů, aby ukázali že hrozí ,,ekologická katastrofa“. Místo sanací, však ,,pozvali“ německé firmy s odpadem, aby nám Velké sjednocené Německo ukázalo, kam patříme asi. Nakonec to byly desítky tisíc tun německého odpadu, jejichž sanace stála mnoho miliard. Média se neomezovala na otevřenou informační blokádu režimem odmítaných a zavrhovaných, ale podněcovala neustále i nálady odvety. Přednost byla dána velice účelovému postupu, který zemi posouval pod vliv velkopodnikatelů a budoval mocenské pozice v zájmu pacifikace a zastrašování obrovské většiny. Obecný zájem byl vyhlášen za nebezpečnou levicovou fantasmagorii, Lidé, zbavovaní sebevědomí masivními útoky proti aktivitě svých dědů, otců i sebe samotných, znehodnocováním všech jejich výsledků, označovaných dokonce za činnost zločinnou, byli vmanévrováni do pozice naprosté bezmoci.

Václav Havel přísahal na socialistickou ústavu a mnohokrát ujišťoval veřejnost, že se restaurace kapitalismu, jdoucí proti vůli většiny občanů, konat nebude. Stejně si počítalo Občanské fórum a další subjekty. Pokud by byla zveřejněna pravda, Havel i vláda Charty 77 (koncentrované do OF) by padli, nebo byli veřejností považováni za nelegitimní. To bylo nepřijatelné pro zahraniční sponzory. Jedněm z nich – sudetským němcům – se Havel hned v 1990 roce jel omluvit.

Po obsazení strategických míst, mohla začít volební fraška. “Volby“ v červnu 1990 už byly snadno zmanipulovány, pevné pořadí schválených kandidátů, stejně jako množství politických subjektů, posloužilo k rozptylu voličského potenciálu. Volby měly být cíleny jako referendum o tom, zda se vydat cestou socialismu, nebo kapitalismu a lidem mělo být jasně formulováno, co bude další děj představovat. Je to utopie? Jenže jedině tak, by se šlo dobrat demokracie. V průzkumech z listopadu 1989 bylo 50% lidi pro reformovaný socialismus (ideou bylo ,,Pražské jaro“), 47% lidí pro pokračování stávajícího systému a jen 3% pro kapitalistickou cestu. Po roce 1989 nevznikl tudíž fungující demokratický stát. Ve skutečnosti se ustavila oligarchická demokratura, jejíchž cílem bylo vykořisťovat národ jako ,,lidský zdroj“. Jednou z priorit nové vládnoucí protilidové moci bylo zničení kvalitních odborů. Mnoho lidí má však na tu dobu dobré vzpomínky a jen těžko se smiřují se současností. Krátce polistopadová doba byla spojená s idejemi ,,univerzální demokracie“, konce Studené války apod. Umím si to představit a těžko lidem můžete tohle vyčítat. Lidé chtěli společně rozhodovat, cestovat na Západ. Ne všichni však byli tímto oslepeni. Síly, které v Občanském fóru a ve veřejnosti vystoupily proti rozporům mezi politickými proklamacemi a činy předlistopadového systému, samy velice záhy, dokonce během několika měsíců, dosáhly téhož: své proklamace a sliby odhodily a horečně začaly prosazovat program, k němuž je nikdo nezmocnil, program obnovy kapitalismu s jeho pojetím lidských práv.

Českoslovenští pracující byli vždy inteligentní lidé s přehledem (dnes klesl na historicky nejnižší úroveň) a proto reagovali. Už v roce 1991 došlo k první stávce, stávce strojvůdců. Následovali železničáři, učitelé, zdravotníci, zemědělští družstevníci, studenti a další vrstvy. Protesty zahanbovaly arogantní vlády tím, že dávali najevo svou odpovědnost za to, co se nejen v jejich oboru, ale i ve společnosti děje. Ideje společnosti (vč. tzv. ,,Pražského jara“) nebyly brutální a falešný individualismus, ale kolektivní snaha o podílu na rozhodování. Shodným zájmem všech polistopadových vládních uskupení proto bylo odpolitizovat odbory a zabránit jim, aby jakkoli komplikovaly obnovu pozic podnikatelské třídy v zemi. Počet občanů, organizovaných v odborech, byl stále významný, v odborech organizováno v roce 1990 62 % pracujících. Skutečné odbory (nejlépe rudé) nejsou jen organizací na ochranu zájmů a práv pracujících, ale i garantem, že v zemi nedojde k úplnému rozpadu politického potenciálu společnosti (pracujících) a společenského strukturálního rozeštvání lidí se stejnými zájmy, jak se to děje v současnosti. Uvědomělí občané jsou zárukou toho, že jimi nebude moci kapitál manipulovat až do úplného sebezničení, jako se to děje v mnoha zemích – například na Ukrajině. Proto bylo věcí číslo jedna – jako v každé kapitálové kolonii – odbory zničit a proměnit v bezmocnou loutku pro focení do deníku ,,Právo“ a rozhovory v televizi. Útok byl vedený třemi směry: za pravé konfiskovat majetek odborářů a perzekuovat je lustračním zákonem, za druhé je samotné vystavit existenčním problémům a pronásledování či potížím ze strany silných firem a za třetí je mediálně, pomocí legislativ a kampaní zničit. Celé se to velmi negativně promítlo na jejich pravomocích, sebevědomí a podpoře u veřejnosti. V roce 1997 bylo už jen 21 % pracujících odborově integrováno. Rozdmýcháváním nenávisti na pracovištích, vyhazováním (nesprávně – nepravicově) politicky aktivních lidí se docílilo mínění, že se musí snést vše a mladí lidé se uchylovali k podprůměrným zábavám.

Po zúčtování s komunistickými a odborovými ,,živly“ a veřejným míněním, byla na řadě Akademie věd, která tvořila jádro inteligence národa. Počet ústavů a dalších pracovišť špičkové (a ve světě známé) Akademie věd ČR se z 87 v roce 1990 snížil na 65 v roce 1997 a počet zaměstnanců přibližně na polovinu. Vlna propouštění během velké privatizace byla jen začátkem. Jen menší část společnosti se při pokusu o úspěch, postavení a bohatství setkala se zdarem. Větší část občanů reagovala na společenské turbulence obratem k zájmu o rodinu, zdraví a štěstí sebe a svých blízkých. Normalizační média polistopadového režimu se snaží čelit deziluzím o přítomnosti vytvářením účelových prezentací minulosti. Jejich horlivost upadá do odpudivé a trapné sféry. Pro občany, kteří si uchovali zdravý úsudek a také pro mnohé země světa, zůstávalo Československo vyspělým ekonomickým gigantem s vysokou úrovní kultury. Vláda jednala zcela svévolně a národ postavila před hotovou věc; Československo bylo jako jeden z prvých států středovýchodní Evropy vtaženo do procesu balkanizace.Síly zahraniční oligarchie opírající se o domácí mafiánský kapitál přitom udělaly vše, aby státy ovládly a vtáhly do svých vazeb a struktur. Režimní propaganda udělala všechno možné i nemožné, aby se udrželo a nakonec i načas převládlo mínění, že konečně bylo znovuobnoveno uspořádání, které opravdu všem poskytuje rovné šance. Byly nasazeny nejrozmanitější nástroje, jimiž se mělo dosáhnout ochoty situaci bez námitek přijmout, všechny prostředky znekulturnění a debilizace, od podpory iracionality a absurdity přes obtížení každodenními starostmi o udržitelnou existenci po přímé politickomocenské tlaky. To, že dnes každý druhý student konzumuje drogy má svůj původ. Skupiny někdejších veksláků, ředitelů podniků, vracejících se emigrantů z řad zbohatlíků, byly předem o povaze vývoje informováni. Staly se součástí sítě mezinárodních analogických organizací cestovního ruchu, reklamy, zábavního průmyslu, heren, prostituce a drog, po vzoru západního organizovaného zločinu, který plní funkci ,,kulturního“ servisu.

Honba za ziskem ale většině národa, nic neříkala. Lidé byli zvyklí starat se o všední starosti, vychovávat děti. K vystřízlivění docházelo poměrně rychle, stejně jako k deziluzi a nedůvěře k novému systému, rodiče měli obavu o své potomky, protože se ve společnosti objevovaly jevy, předtím buď neexistující nebo minimalizované. Svoje obavy a svůj strach vlády, především ODS, vždy zkoušely přenést na veřejnost. Mluvili o varovných úkazech, o podivném komplotu, o tom, že „dochází – podivným tichým (protože nepochybně předem nedomluveným) spolčením zdánlivě zcela odlišných lidí – k obracení naší země někam úplně jinam“ (V. Klaus). Vedly halasnou kampaň o osudové volbě mezi svobodou a despocií, Východem a Západem, reformou či návratem před listopad, před nebezpečím socializace. U Klause a pravice celkově bylo typické, že jako ministr financí přijal lichvářské úvěry od MMF a SB (Mezinárodního měnového fondu a Světové banky), ale potom vedl různá moudra o ,,zadlužování“, přijal asociační dohodu s Evropskou unií, pak ze sebe dělal ,,posledního mohykána“ a odpůrce Unie.




19 Komentářů k 17.listopad v České kolonii pro monopoly – část 1.

  1. Svobodný napsal:

    Však jejich(náš) stát byl už v roce 1918 založen jako experiment a podle toho měl i takovou historii.

  2. Korytnak napsal:

    Pravdvé, výstižné, veľmi dobre napísaný článok.

  3. Kolemjdoucí napsal:

    Jedinné co je pro mne zajímavé na letošních oslavách 17.listopadu, je KOLIK LIDÍ V PRAZE podleho mediální masáži v médiích, která běžel nepřetržitě 3 týdny dopředu a vyšlo do ulic. Všichni nadáváme na politiky, ale tento národ si opravdu zaslouží být tam kde je.

    BANÁNOVÁ REPUBLIKA

  4. Svobodný napsal:

    Aco že nám to chystá SSA? Pozor drastické nevhodné pro slabé nervy a samozřejmě děti.
    https://www.youtube.com/watch?v=jnZKtRejmSA

  5. mino napsal:

    Pana prezidenta si nesmírně vážím pro jeho názory.Je správné navázat lepší vztahy s Čínou,jen tak se zvedne naše ekonomika.Zkurvené zákony plodí parlament trvale již 25 let.Pussy riot jsou zvrhlé kurvičky placené USA a západem.Nazval věci pravým jménem.Šlafenberg je daleko horší.

  6. Jan Jinsky napsal:

    No… NWOO dosáhl dalších výšin. Tajné odškodnění vlastníků za socialismu, STB jako fajn organizace, atd. Zkuste napsat něco, co nebude vypadat jako totální blbina. Tohle je horší než idnes…

    • dan napsal:

      Troll Jinský opět zasahuje. Nikdo nepíše, že STB byla fajn, mlátila lidi stejně jako PČR během Czechteku a dalších akcí, kam se chodí budoucnost národa – mladí lidé – bavit.

      • Jan Jinsky napsal:

        STB určitě lidi na veřejnosti nemlátila – ti to dělali v kancelářích. No a cituji z článku:

        Lustrační zákon (včetně démonizování StB) byl prohlašován za garanci demokratického charakteru státu

        Takže STB byla démonizována. Čili byla fajn :o) Ten článek je fakt příšerný. A k tomu odbory, které by měly být rudé atd. Prostě vzpomínka na staré časy při příležitosti porážky před 25-ti lety. Vzpomínat můžete – naštěstí to je tak vše co se s tím dá dělat.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

Upozornění: Příspěvky trolů jsou mazány, proto neodpovídejte na komentáře, které zjevně rozbíjejí rozumnou diskuzi!
Diskutujte k věci, nepište nesmysly, které nikoho nezajímají.

NEKRMTE TROLY!