Washington se vyhodil do povětří svou vlastní bombou

image379-650x330-300x152Teď jsou to ve Washingtonu a na Wall Streetu smutné dny. Kdysi nezpochybnitelná jediná Supervelmoc při kolapsu Sovětského svazu před čtvrt stoletím ztrácí svůj globální vliv tak rychle, že většina by nebyla schopna nic s tím srovnatelného předpovídat ani před šesti měsíci. Klíčovým faktorem, který katalyzoval globální vzdor vůči Washingtonu jako Jediné supervelmoci je ruský president Vladimir Putin. A toto tvoří skutečné pozadí překvapivé návštěvy US ministra zahraničí Johna Kerryho v Soči, aby se tu setkal s ruským ministrem zahraničí Sergejem Lavrovem a pak měl čtyřhodinový rozhovor se samotným „Satanem“ Putinem.

Zdaleka to nebyl pokus o „reset“ vztahů, Washington ve svých beznadějných geopolitických strategiích zkouší nalézat lepší způsoby jak dostat Ruského medvěda na kolena.

Rychlé ohlédnutí k prosinci 2014 je poučné k pochopení toho, proč při tomto setkání US ministr zahraničí zřetelně mával olivovou ratolestí. V tom okamžiku se totiž Washington zjevně chystal Rusko přišpendlit k zemi svými přesně mířenými finančními sankcemi a svými dohodami se Saúdskou Arábií o zhroucení cen ropy. V polovině prosince byl Rubl ve volném pádu vůči dolaru. I ceny ropy se hroutili k 45 $ za barel ze 107 $ před pouhými šesti měsíci. Jelikož Rusko při financování státu silně závisí na výnosech z exportů ropy a plynu a ruské společnosti mají v zahraničí ohromné dolarové závazky, tak ta situace vypadala zevnitř z Kremlu chmurně.

A zde zasáhl osud a to přinejmenším z hlediska USA architektů finančního válčení a strategií kolapsů ropy neočekávaným způsobem. Dohoda Johna Kerryho s chřadnoucím králem Abdullahem ze září 2014 nezpůsobila těžkou bolest jen ruským financím. Rovněž hrozila explozí odhadovaných 500 miliard $ vysoce rizikových „brakových“ dluhopisů s vysokým výnosem, které si US průmysl břidlicové ropy nabral během posledních pěti let od bank z Wall Streetu, aby jimi financoval tu hrozně podstrkovanou US revoluci břidlicové ropy, která na chvilku vyhnala USA i před Saúdskou Arábii jako největšího světového producenta ropy.

US strategie jim vybuchuje do tváře

To, co Kerrymu při jeho chytráckém kšeftu hodném koňského handlíře nedošlo, byla dvojí agenda saúdského dvora. Ti už před tím dávali jasně na srozuměnou, že nechtějí svoji roli jako hlavního světového producenta a krále prodejce ropy nechávat podvracet rozbíhajícím se US průmyslem břidlicové ropy. Měli radost, že mohli Rusku i Íránu ublížit. Ale jejich hlavním cílem bylo zabít US břidlicové rivaly. Břidlicové projekty se kalkulovaly, když byla ropa před necelým rokem na 100 $ za barel. Minimální cena ropy, aby se zabránilo bankrotu, je ve většině případů od 65 $ za barel do 80 $ za barel. Těžba břidlicové ropy je nekonvenční a nákladnější než konvenční ropa. Energetická poradenská firma Douglas-Westwood odhaduje, že téměř polovina US ropných projektů, které jsou teď v rozběhu, potřebuje cenu ropy vyšší než 120 $ za barel, aby se dosáhlo pozitivního cash flow.

Do konce prosince řetězová reakce sérií bankrotů břidlicových olejářů hrozila, že rozpoutá nové finanční tsunami, proti kterému vyřešit finanční krizi sekuritizace z let 2007-2008 nebylo vůbec nic. I jen pár brakových obligací břidlicových olejářů s vysokým profilem by mohlo spustit paniku dominového stylu na US trhu brakových dluhopisů o hodnotě 1,9 bilionu $, která by bezpochyby spustila nový rozpad finančního systému, který by už přetížená US vláda a Federální rezervy těžko zvládly. Hrozilo to skoncovat s US dolarem jako s globální rezervní měnou.

A pak náhle v prvních lednových dnech šéfová MMF Lagarde chválila ruskou centrální banku za její „úspěšné“ zvládnutí krize rublu. Kancelář finančního terorismu na US ministerstvu financí potichoučku přidusila další útoky na Rusko, zatímco Obamova administrativa předstírala, že běží „III. světová válka proti Putinovi jako obvykle.“ US ropná strategie způsobila daleko větší škodu US než Rusku.

Krach politiky USA vůči Rusku

Nejen to. Z brilantní washingtonské strategie totální války proti Rusku spuštěné v listopadu 2013 kyjevským pučem EuroMajdan se stal manifest naprostého krachu, který pro Washington vytvořil nejhorší představitelnou geopolitickou noční můru.

Putin místo aby se zachoval jako bezbranná oběť krčící se strachy před US snahou o izolaci Ruska, inicioval brilantní série zahraničních ekonomických, vojenských a politických iniciativ, které do dubna zasadily krystalizační jádra nového globálního monetárního řádu a nového eurasijského ekonomického kolosu jako rivala výlučné US supervelmocenské hegemonii. Zpochybnil samotné základy dolarového systému pod dominancí US a jeho globálního světového řádu všude od Indie přes Brazílii a Kubu až po Řecko a Turecko. Rusko s Čínou podepsaly novou mamutí energetickou dohodu, která Rusku umožnila přesměrovat svou energetickou strategii ze Západu, kde jsou EU a Ukrajina pod silným tlakem Washingtonu, aby ruské dodávky plynu přes Ukrajinu sabotovaly. EU opět pod intenzivním Washingtonským tlakem sypala jeden pytel písku za druhým do soukolí projektu plynovodu Gazpromu Jižní proud do Jižní Evropy.

Putin, místo aby byl defenzivní, tak šokoval EU během své návštěvy Turecka a schůzky s presidentem Erdoganem, když 1. prosince oznámil, že zrušil projekt Gazpromu Jižní proud. Oznámil, že bude usilovat o dohodu s Tureckem o dodávky ruského plynu na řeckou hranici. Pokud chce odsud EU plyn, tak si musí financovat svůj vlastní plynovod. Blafování EU bylo podchyceno. Jejich budoucí potřeby plynu byly vzdálenější než kdy jindy.

I EU vybuchly sankce na Rusko do tváře, jelikož Rusko v odvetě zakázalo dovoz potravin z EU a posílilo ruskou soběstačnost. A miliardy dolarů kontraktů nebo exportů od německých firem jako Siemens nebo francouzský Total byly náhle v limbu. Boeing zažil zrušení ohromných ruských objednávek. Rusko oznámilo, že se s výrobou kritických obranných komponent obrací na domácí dodavatele.

Rusko se stalo „asijským“ kmenovým členem čínské pozoruhodně úspěšné nové Asijské banky investic do infrastruktur (AIIB) zřízené k financování jejího ambiciózního Ekonomického pásu Nové Hedvábné stezky, tj. sítě vysokorychlostních železnic přes celou Eurasii do EU. Místo aby US politika izolovala Rusko, tak jim ošklivě vybuchla do tváře, protože US zarytí spojenci včetně Británie, Německa, Francie a Jižní Koreje se i přes silný tlak hrnuli, aby se přidali k nové AIIB.

Dále čínský president Xi Jinping s Vladimirem Putinem na své květnové schůzce v Moskvě oznámili, že infrastruktura čínské hedvábné stezky bude plně integrovaná s ruskou Eurasijskou ekonomickou unií, což bude podporou růstu nejen pro napojení ruského kusu Eurasie na Čínu, nýbrž celého regionu obývaného většinou obyvatelstva světa.

Krátce v tomto okamžiku už Johnu Kerrymu řekli, aby spolkl jedovatou slinu a letěl s kloboukem v ruce do Soči, aby Putinovi nabídl nějak cestu k usmíření, jelikož vůdčí kruhy US, tj. Američtí Oligarchové si uvědomili, že agresivní neo-konzervativní váleční jestřábi jako Victorie „jebat EU“ Nuland z ministerstva zahraničí a ministr obrany Ash Carter to vlastně vedou k vytváření nových alternativních struktur světa, které by mohly být rozsudkem smrti pro celý dolarový systém s dominancí Washingtonu, co přišel po Breton Woodu. A to by bolelo.

Navíc tím, že přinutili evropské „spojence“ zašikovat se do US proti-Putinovské lajny s těžkými škodami na ekonomických a politických zájmech EU spolu jejími možnostmi při toužebné účasti na projektu Ekonomického pásu Nové Hedvábné stezky a ekonomickém boomu investic, které s ním přijdou, tak se neo-konzervativcům z Washingtonu povedlo také urychlit pravděpodobné odštěpování Německa, Francie a dalších mocností Kontinentální Evropy od Washingtonu.

Takže nakonec celý svět (včetně Západních anti-Atlanticistů) začal v Putinovi vidět symbol odporu proti americké dominanci. Takovéto vnímání se poprvé vynořilo v době příběhu se Snowdenem, ale když přišly sankce a blokády, tak se v tom svět utvrdil. Mimochodem takovéto vnímání v geopolitickém zápase hraje velice významnou psychologickou roli – prezentace takovéhoto symbolu otevírá nové cesty k boji proti hegemonii.

Takže jasně ze všech těchto důvodů vyslali Kerryho do Soči, aby vyčenichal možné slabé body k obnovení útoku v budoucnu. Řekl zvrhlým US podporovaným šílencům v Kyjevě, aby se uklidnili a respektovali dohodu o zastavení palby z Minska. Takovýto požadavek přišel pro Kyjev jako šok. US instalovaný ministerský předseda Arsenij Jaceňjuk řekl francouzské televizi: „Soči určitě není nejlepší letovisko a nejlepší místo k popovídání s ruským presidentem a ruským ministrem zahraničí.“

V tomto okamžiku je jedinou věcí, která je jasná, to, že Washington si nakonec uvědomil stupiditu svých provokací proti Rusku jak na Ukrajině, tak globálně. Jaká bude jejich příští pleticha, kterou upečou, není ještě jasné. Jasné je, že ten dramatický politický posun Obamově administrativě nařídily nejvyšší úrovně US institucí. Nic jiného by tak dramatický posun nemohlo vysvětlit. Jestli šílenost neo-conů nahradí střízlivost, to se teprve uvidí. Jasné je, že Rusko a Čína jsou rozhodnuté se už vzájemně neponechávat na pospas nevypočitatelné jediné super-mocnosti. Kerryho trapný pokus o druhý „reset“ vztahů s Ruskem v Soči v tomto okamžiku Washingtonu přinesl jen málo. US Oligarchie, jak to formuloval Shakespearův Hamlet, „spadla do své vlastní pasti,“ jelikož ti tvůrci bombových nástrah se vyhodili do povětří svou vlastní bombou.

24.05.2015 Author: 24.05.2015 Author: F. William Engdahl

Zdroj: http://journal-neo.org/2015/05/24/washington-blows-itself-up-with-its-own-bomb/




Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

code

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

Protected with IP Blacklist CloudIP Blacklist Cloud

Upozornění: Příspěvky trolů jsou mazány, proto neodpovídejte na komentáře, které zjevně rozbíjejí rozumnou diskuzi!
Diskutujte k věci, nepište nesmysly, které nikoho nezajímají.

NEKRMTE TROLY!