Rozdíl mezi cenzurou v USA a v Rusku

censorshipZápadní společnost je hlavou cenzury ve světě, kde jsou poblázněné veřejně známé osoby v extrémně úzkých hranicích povoleného vyjadřování hnány do složitých rituálů verbálního sebemrskačství. V západním tisku slýcháme mnoho reptání na cenzuru v Rusku. Vždy zábavný Josh Keating zde ve Slate nám říká, že ruská knihkupectví stahovala Mause ze svých regálů, neboť tento grafický román vypodobuje svastiku – zase ten podlý Putin, zakazující nacistickou propagandu

„Dříve než se budeme příliš posmívat, stojí za to vzpomenout si, že s Mausem  měly též problémy choulostivé školní knihovny  ve Spojených Státech, ale tento případ skutečně ilustruje něco o tom, jak v současném Rusku funguje cenzura.“

(Předtím, než se budeme smát příliš, Americký maloobchodník JC Penny podlehl požáru v roce 2013 díky čajovému šálku Michaelu Gravese, neboť tento čajový šálek nesl zlověstnou podobu Adolfa Hitlera. )

Ve světle tohoto, nedávná série výbuchů „rozhořčení“ mě nechala zmatenou a říkala jsem si, zda bychom si neměli sami klást otázku, žijeme-li ve společnosti bez cenzury.  Popová zpěvačka Ariana Grande byla nafilmována v prodejně donutů, jak olizuje donut a pak si dovolila ošklivit si podnos s něčím, o čemž se mohu jen domnívat, že byly slaninové tukem plněné smažené máslové bomby se slanino-máslovou polevou. Zpěvačka, hledící na podnos, řekla následující: „Co to má ku*** být? To je odporné. Nenávidím Ameriku. To je odporné.“

Takže přirozeně, Američané se urazili a Grande byla zostuzena tím, že byla přinucena vydat obsáhlou veřejnou omluvu a zrušit plánovaná vystoupení. Herec Rob Lowe se vmísil do případu a nazval její omluvu „chabou“. TMZ nazval její komentáře „zahanbováním tuku“.  Tak mě napadlo, že součástí toho být Američan znamená říkat „nenávidím Ameriku“. Myslela jsem si, že jsme Je Suis Charlie. Zřejmě moc ne.

Sergej Dorenko to nazývá horizontální cenzurou. V „Geometrii cenzury“,  Mark Ames analyzuje Dorenkovu „vertikální cenzuru“, z jejíhož používání obviňuje Kreml, a porovnává to s „horizonální“ cenzurou západu:

„Toto kontrastovalo s naší „horizontální“ cenzurou na západě: spíše než pocházející z tyranské síly seshora dolů, naše cenzura je vykonávána horizontálně, mezi kolegy a vrstevníky a „společností“, za pomoci veřejného nátlaku a nátlaku vrstevníků; za pomoci morální policie; a zevnitř nás samých, strachu o kariéru a strachů, které neumíme ani vyslovit, strachů, které se zdají být přirozené spíše než vnucené.“

„Pod vertikální cenzurou víte zcela přesně, koho se bojíte a tudíž, komu a čemu se máte vyhnout či proklouznout kolem a odporovat.“

U horizontální cenzury však máte pocit, jako by pocházela od každého a kohokoli, připravujíc tak cenzurovaného o status mučedníka.

Což činí naši „horizontální cenzuru“ mnohými  způsoby více efektivní a mocnější než hrubší Kremelský „vertikální“ přístup k cenzuře – podle Dorenkovy teorie.“

Nemám v úmyslu zaujmout pozitivní stanovisko ve věci olizování donutů, myslím si však, že tento incident je ukazatelem významného problému v americké společnosti. Celebrity a jiné veřejné postavy musí vydávat procítěné a opakované omluvy poté, co byly jejich poznámky zveřejněny, a jsou neustále společensky a profesionálně zostuzovány do stažení svých komentářů. Nejsou-li zrovna Donaldem Trumpem a neříkají věci, se kterými Američané tajně souhlasí a/nebo je shledávají vzrušujícími, mnohokrát nejsou schopny obnovit svůj profesionální status.

Může být snadné mávnout rukou nad pečivovými hříšky 22 leté popové zpěvačky, horizontální cenzura se však přenáší z oblasti zábavy do debat o politice a zahraničních záležitostech.

V západní společnosti je horizontální cenzura spjata s provinilcovou sebehodnotou. Jedna nemístná poznámka či jeden nešťastně formulovaný tweet, a najednou hodnota této osoby jakožto lidské bytosti jde prudce dolů.

Příkladů společenské a kulturní cenzury ve Spojených Státech jsou celé zástupy  – od Dixie Chick kritizujících George Bushe a  rádiových stanic dobrovolně stahujících jejich hudbu po Setha Rogena, který se musel omluvit, neboť se mu nelíbil Americký sniper. Příklad, který je obzváště ohavný jsou osobní a profesionální útoky, jež musel vydržet Dr. Stephen F. Cohen kvůli svému názoru na Rusko a Ukrajinu.

Cohen, emeritní profesor na Princetonské univerzitě a univerzitě New York, dřívější poradce CBS zpráv týkajících se vztahů mezi USA a Ruskem a moje duchovní zvíře, se vytrvale distancoval od postoje strany k Rusku a Ukrajině a byl za svoji námahu odměněn asasinací svého charakteru v amerických médiích. Dokonce i ctnostný Slate se přidal k akci – zveřejnil článek o Cohenovi nazvaný „Putinův kámoš.“:

„Když se Cohen stavěl na stranu Ruska a stěžoval si na nenávist amerických médií vůči Vladimíru Putinovi v tisku i v rozhlase, byl vysmíván a nazýván „bábovka“ a „blbeček“ všude od konzervativců po liberály.

Nyní, když se projevy nevraživosti na východní Ukrajině obrátily k tragédii malajsijských aerolinek  MH17, Cohen se toho chopil opět – tentokrát s dlouhým článkem v současném vydání časopisu The Nation a popsal kyjevská zvěrstva na východě Ukrajiny a roli americké tajné dohody v nich.

Načasování je pro Cohena a The Nation spíše nešťastné, neboť plátek také nestydatě sympatizuje s militanty podporovanými Ruskem, kteří se zdají být odpovědní za vraždy 298 nevinných občanů.

Co na tom, že se opakovaně ukazuje, že měl Cohen pravdu. Co na tom, že stále neexistuje žádný přesvědčivý důkaz, že rebelové z východní Ukrajiny jsou odpovědni za MH-17.

Hanebné chování k Dr. Cohenovi je obzvláště zhoubné, neboť stejně tak jako v období směřování k válce v Iráku ignoruje hlas míru mezi těmi, kdo křičí po válce. Pouze nedávno  „liberální“ Huffington Post uznal za vhodné zahrnout Cohenův názor na ukrajinskou krizi. Když uvážíme, že rusko–americké vztahy spadly na svůj nejnižší stupeň od konce studené války, zatímco HuffPo nadšeně naskočil na vlnu protiruských nálad, počínající olympiádou v Soči, jeho nedávný obrat vypadá jako chabý pokus o to, vypadat nezaujatě.

Skutečností je, že tento způsob zesměšňování názorů není omezen na zdroje ze západních médií. Dříve v tomto roce jsem obdržel soukromou zprávu na sociální síti od Ukrajince v odpovědi na příspěvek, který jsem musel napsat do oddílu komentářů k novinovému článku. Ponechal jsem si ji a mohu ji citovat zde:

„Doufám, že onemocníš a chcípneš v bolestech, ty špinavý proruský zku***ný trole“ (Hvězdičky jsem doplnila já)

Cenzura ve Spojených státech přichází z každého rohu, ve vymazaných tweetech, rozsáhlých ponižujících omluvách a povýšených kázáních o tom, co se neříká vegetariánům. V autoritářských vertikálně cenzurovaných společnostech ďábel, kterého znáte, řekl občanstvu, jaká řeč není akceptovatelná. V horizontálně cenzurovaných společnostech se ďábel, kterého neznáte může objevit kdykoli, střežit vaše slova, činy a tam, kde je to patřičné, uznat vás a vaši omluvu a vaši cenu jakožto lidské bytosti hodné přijetí a odpuštění.

To velmi připomíná to, o čemž pojednává Keating ve Slate:

„Můžeme přirovnat cenzuru v autoritářských společnostech k policii ve vojenských botách rukující do knihoven konfiskovat zakázanou literaturu, ale častěji, alespoň v Rusku, funguje autocenzura ze strachu z porušení úmyslně nejasných zákonů.

Jak napsal nedávno Times, připisujíc reakci moskevských divadel novému zákonu zakazujícímu obscenitu ve veřejných představeních, kulturní postavy v dnešním Rusku popisují ovzduší zmatku a strachu. Jeden nakladatel byl citován jak říká, že za časů Sovětského svazu jsme alespoň znali pravidla.“

Jestliže se Keatingovo vydírání strachem zakládá na realitě, potom to musí být chrabrý nový svět pro ty, kdo si pamatují život v Sovětském svazu, když potom nakonec zažijí z první ruky horizontální cenzuru v západním stylu.

Co je horší – přehorlivé dodržování zákonů které, dávají občanům bezesporu nejasné vodítko o tom, co by mohlo padnout pod jejich dosah – nebo společnost jež prohlašuje, že je svobodná a otevřená ale opakovaně dokazuje, že od dob nechvalně známých honů na čarodějnice příliš nepokročila?

Myslím si, že se můžeme shodnout na tom, že cenzura ve všech formách je špatná, ale mám za to, že bychom my všichni měli o problém méně bez americké puritánské rádoby výjimečnosti.

Zdroj: http://russia-insider.com/en/censorship-us-and-russia/ri8968


9 Komentářů k Rozdíl mezi cenzurou v USA a v Rusku

  1. Josef Švejk napsal:

    Soudím, že horizontální cenzura je mnohem výkonnější, neboť umožňuje cenzurovat cokoliv, kdykoliv, komukoliv, nebo cokoliv jiného – víc hlav víc ví. V tomto případě dokonce i těch prázdných. Horizontální cenzura je i levnější neboť cenzora netřeba – národ je cenzorem sám sobě, dělá to dobrovolně až do naprostého zblbnutí – i to je žádoucí. Daně vybrané na cenzora tak lze zužitkovat mnohem efektivněji přímo výběrčím daní.
    Vertikální cenzura nutí úředníka k autocenzuře je-li jeho cenzura tak nějak hlavo-patová (nerad je za blba ač jím zpravidla je), čímž se mu komplikuje práce což úředníci bytostně nesnáší, ledaže by jim bylo přidáno na platě. Nepříjemně otravuje i politiky, neb musí vymýšlet cenzurní zákony místo toho aby trávili příjemnější chvíle v kantýně poslanecké sněmovny, nebo v přiděleném si sobě budoáru s kantýnskou.

  2. jaris napsal:

    Cenzuruji se vzdycky pravdive a neprijemne veci. Takove, o kterych by lidi meli vedet.

  3. Justass napsal:

    Myslím, že článek vystihuje problém cenzury v různých režimech velmi dobře.
    Vertikální cenzura je jasná a daná – našinec ví jak ji obcházet. Ten co neví se to rychle naučí.
    Horizontální cenzura, coby projekt Júessej. Je mnohem nebezpečnější. Nepřišla samosebou hned. Třičtvrtě století mozkomasáže hallwůdských agitek, vládní žváchy o výjimečnosti Ameriky, o americkém snu, o bránění jejich způsobu života (čího-že), o dodržování lidských práv ( když sami to základní právo – právo na život a domov svými válkami upřelo a stále upírá desítkám milionů lidí po celé planetě), o právech homosexuálů na všechno možné, dokonce i na cizí děti, propagace vedoucí k nekritickému patriotismu nad všemi těmito „hodnotami“ dovedla Ameriku k tomu morálnímu bahnu a dekadenci ve kterém se už nějaké to desetiletí nalézá.
    Mýlí se Josef Švejk v tom, že jen vertikální cenzura vede k autocenzuře. Horizontální
    cenzura k ní vede daleko víc, a to až tak, že se dostává do polohy udavačství občanů na své spoluobčany, kteří si nedávají pozor na ústa- či pero.
    Amerika je v tom až po krk. Evropa po pás a my, coby poslední vstoupivší, ještě se základy morálního vybavení předsametového, tak my jsme v tom zatím jen po kolena – a hladina stoupá. :-)

    • Josef Švejk napsal:

      Švejk se nemýlí! Nikde netvrdí, že „jen vertikální cenzura vede k autocenzuře“! Z čehož logicky plyne, že se mýlí Justass.
      PS: Je dobré vnímat to co je psáno, nikoliv to co si myslíme, že je psáno.

      • Justass napsal:

        Máš fakt! Omlouvám se. Já četl řádně jen druhý odstavec. Ten první, kde sice autocenzuru přímo nejmenuješ, zato ale popisuješ, jsem jen přeletěl.
        No jo – ten nával info je hodně hustý a vede semotamo k nepozoznosti.

  4. vendel napsal:

    Za zmínku taky stojí kauza Mela Gibsona,když v podroušeném stavu nadával při silniční kontrole na židáky!Holyvúd vlastní židé,drtivá většina producentů jsou židé,stejně jako pornografie,a víme co všechno si chudák Mel musel vytrpět,než se z toho „úletu“hezky po židácky vylhal!Židák je prostě tabu,a přotom není horších šmejdů!
    Apropo-google vlastní žid
    facebook vlastní žid…a takhle lze pokračovat do allelújá

    • Justass napsal:

      vendel – přesně o tom to je.

    • jaris napsal:

      Vendel, to mel jeste velke opletacky s zidy, kdyz natocil svuj film „Pasije“ o ukrizovani Jezise Krista. Na to jsou zidi velmi alergicti a obvykle se na tohle tema osypou. Jeste to doznivalo na Karlovarskem filmovem festivalu minuly rok, kdy mu nechteli povolit ucast prave kvuli tomu filmu. Nevim, jak to dopadlo, zda prijel, ci ne.Gibson neni zdaleka sam v kritice zidu. Marlon Brando si to od nich take vypil, kdyz se musel verejne kat a sypat si na hlavu popel za to, ze rekl, ze Hollywood je v rukou zidu. Pricemz je to pravda a ja na tom vyjadreni nevidim nic antisemitickeho.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>