NOČNÍ MŮRA DOMU SAÚDŮ

1022509391Politický analytik Dimitrij Drobnickij o tom, jak v USA „infrastruktura přátelství“ postupně eroduje. Americká středovýchodní politika je v těžkém úpadku. Stalo se to už běžným tématem nejen pro světová média, ale i mezi americkými experty na mezinárodní záležitosti a pro volební kandidáty na presidenta Spojených států 2016.

Za to nemůže jen účinek dvou významných válek v Afghánistánu a v Iráku, ale i zkáza Libyjského státu, chaos v Sýrii, neuvěřitelně rychlé šíření DAESH (jeho výhonky už vyráží i v Pákistánu a v ujgurském regionu Číny Xinjiang), a to dohromady s uvíznutím palestinsko-izraelských mírových vypořádání.

Také US spojenci v regionu ze starých časů – Izrael, Turecko a Saúdská Arábie – jsou součástí tohoto problému.

Washington na jednu stranu nemůže náhle nechat zhroutit svůj bezpečnostní deštník, který kryje jeho kamarádíčky. Kvůli „infrastruktuře přátelství“ v podobě lobbyistů, vzájemných výměn ekonomik, zájmů amerického vojensko-průmyslového komplexu atd., což nemůže být za nějaký rok či dva rozbořeno.

Na druhou stranu tam už chybí solidní důvěra v US. Dokonce bych řekl, že ochromená není jen důvěra v americký protektorát, nýbrž i vzájemná důvěra ve vztazích mezi Washingtonem, Ankarou, Tel Avivem a Rijádem. To, co kdysi bývalo jednotnou mašinérií stmelenou realitami Studené války, je dnes drahé, ale jako mechanismus řešení moderních geopolitických problémů nefunkční.

Proto Turecko, Izrael a Saúdská Arábie dnes často US svými akcemi staví před hotovou věc v důvěře, že hnací mechanismus této mašinérie – povinnost amerického spojence – pořád ještě funguje.

Barack Obama toho během roků svého úřadování udělal spoustu, aby vliv amerických „přátel“ na americkou zahraniční politiku omezil. Tudíž je tu to detánte s Íránem, které půjde těžko zrušit, ať v listopadových amerických presidentských volbách zvítězí kdokoliv.

To se však nelíbí některým kandidátům, kteří opravdu uvažují o jeho zrušení.

Ještě v létě 2014 to vypadalo, že svorníkem republikánské volební kampaně bude proti-íránský postoj. Na konci roku však začíná být jasné, že přes všechno to úsilí, které saúdští a izraelští lobbyisté vynaložili, z toho nic nevyšlo. Drsné řeči proti Íránu přichází jen od Jeba Bushe a Marca Rubia a to se dost projevuje na podpoře jejich kandidatury. Další zmiňují dohodu s Íránem jenom, když kritizují neadekvátní vyjednávání presidenta Obamy a ministra zahraničí Johna Kerryho.

Navíc nejméně tři republikánští kandidáti – Donald Trump, Ted Cruz a Rand Paul – dnes říkají, že kurz nastoupený k eliminaci sekulárních diktatur na Středním východě (v Libyi, Iráku a v Egyptě) ve skutečnosti vedl k vakuu, které rychle zaplnili radikálové ze samozvaného Kalifátu. Z výše uvedených důvodů tito kandidáti nepožadují okamžitý odchod Bashara al-Assada a dokonce se děsí strašlivých důsledků jeho odstranění od moci.

Ale souhrnná hodnocení těchto kandidátů jsou postačující k bezpodmínečnému vítězství v primárkách.

Obama a Hillary Clinton pořád ještě provolávají tu mantru, že „Assad musí jít,“ ale jejich političtí rivalové jim už vehementně říkají: „To vy jste vytvořili DAESH.“ Což je obvinění, které se může ukázat jako velice těžké setřást.

Zůstává nejasné, jak si poradit s Kalifátem v Sýrii, Iráku a v některých dalších zemích, zvláště vzhledem k velice pochybné roli Turecka a Saúdské Arábie v této záležitosti.

Všechny ty polemiky, že s muslimskými národy této oblasti se musí jednat za pomoci jejich vlastních teroristů jen za pomoci letecké podpory od US, Británie a Francie zůstávají mluvením do větru. Každý středovýchodní kamarádíček US se dožaduje politické a vojenské pomoci v plném rozsahu.

Další komplikací situace je zintenzivňující se hybridní válčení, k němuž dochází mezi Íránem a Saúdskou Arábií v Iráku, Sýrii a Jemenu. A po popravě šíitského duchovního a aktivisty za lidská práva Nimr al-Nimra v Saúdské Arábii, která vyvolala tvrdou kritiku politického a náboženského vedení Íránu, nelze vyloučit dokonce ani přímý vojenský konflikt mezi Rijádem a Teheránem.

Je nutno říci, že poprava al-Nimra vyvolala kritiku i uvnitř Spojených států.

Několik uznávaných amerických publikací vydalo články odsuzující tak tvrdý trest stejně jako extrémně nervózní, agresivní saúdskou zahraniční politiku, absenci demokracie a náboženské svobody, útlak žen, středověký justiční systém atd.

I přes skutečnost, že Írán je bezpochyby duchovním centrem šíitského islámu a alternativou k modelu muslimského státu představovanému královstvími ze Zálivu, tak al-Nimr sám jako šiítský aktivista za lidská práva nebyl teheránským agentem. Byl daleko spíše přívržencem „Arabského jara“ než íránských ajatolláhů a představoval to, co byste velice těžko hledali v dnešní Sýrii – umírněnou islámskou opozici.

Jeho poprava spustila nejen eskalaci saúdsko-íránského konfliktu, nýbrž i naléhavý apel v amerických médiích, aby někdo „zklidnil jestřáby v Rijádu“ a aby se přijal „tvrdší přístup k Saúdům“ nebo aby se „držel v odstupu od takových neurotických zemí.“

Čím více budou sentimenty, že by US měly snížit svou angažovanost v tomto regionu, nabývat na síle, tím bude Rijád nervóznější, což vyvolá jen další vytočení spirály nedůvěry, že je věrohodným partnerem. Jak jsem ale už řekl, ta nedůvěra je vzájemná. Saúdská Arábie (která už uvažuje o jaderném vyzbrojení) se nejvíce ze všeho děsí, že ji Washington nechá „na holičkách“ a zůstane stát jen sama samotinká proti Íránu, který je teď už plně legitimní a osvobozený od mezinárodních sankcí.

Nedávno došlo k historické události. Kongres v rámci dohody o rozpočtu odvolal dlouho platný zákaz exportu ropy ze Spojených států. To možná není příliš optimistická zpráva pro Rusko, ale určitě je špatná pro vládnoucí dům Saúdů. To ale určitě není jen o nějaké ropě. Střední východ se tím stal místem, kde velcí hráči už přestali hrát s čímkoliv v dlouhodobé perspektivně.

Podobně jako letiště v syrském Hmeymim, jehož postavení Putin na své velké tiskové konferenci popsal jako: „Smontované za dva dny, když je přivezli naložené do „Antějů“ – Bum! A bylo hotovo.“

Nebude to za dva dny a samozřejmě to nebude ani za dva roky, ale podle historických standardů Středního východu bude opuštěna mocenská konfigurace, která v minulosti vypadala neotřesitelně, hodně rychle.

A americké volby 2016 budou jasně bodem obratu.

AFP 2015/ FAYEZ NURELDINE

Původně vyšlo na Izvestia

Zdroj: http://southfront.org/house-of-saud-nightmare/



loading...

2 Komentářů k NOČNÍ MŮRA DOMU SAÚDŮ

  1. Benzin Petrolejovič Naftěnko napsal:

    Ǎle hovno a ne obrat,volby v USA žádný obraty,co by slály za zmínku nepřináší už hodně dlouho…

  2. Justass napsal:

    Přesně tak B.P. Naftěnko!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

Upozornění: Příspěvky trolů jsou mazány, proto neodpovídejte na komentáře, které zjevně rozbíjejí rozumnou diskuzi!

NEKRMTE TROLY!