Pohádky pana Nenutila – O Šípkové Růžence.

cinderella-transformation-gif,,Milé děti, poslechněte si pohádku o Šípkové Růžence.

Za 28 horami, řekami a 12 žlutými hvězdami bylo jedno malé království. Kraloval tam dobrý král, protože měl uši, kterými naslouchal svému lidu, oči, kterými sledoval svět bez růžových brýlí a ústa, která mluvila pravdu.

V sousedství toho malého království bylo mnoho jiných království a v jednom z nich panovala Zlá královna, která si nechala na záda připnout andělská křídla, ale trápila všechny lidi hůř, jak čert.“

Babička se odmlčela a přemýšlela: ,,Víte děti, ona možná ani nebyla tak zlá, možná jen tak trošku neuměla oddělit svůj sen od skutečného života.“.

Tu se ozval Pepík: ,,Tak proč ji nezavřeli do blázince, babičko? Paní učitelka říkala, že tam by jí pomohli…a možná by pak netrápila ostatní lidi…“

Babička trpělivě vysvětluje: ,,No víte děti, s dospělými je to někdy těžké, ona byla moc silná a tak si na ni nikdo netroufnul.“

,,Tak se měli na ni domluvit“, nedal se Pepík, ,,my jsme se taky domluvili s Karlem a Jirkou a tomu čtvrťákovi jsme pěkně naložili…“spokojeně se usměje, když si na neoblíbeného spolužáka z vyššího ročníku vzpomene.

,,Vy jste odvážní, Pepíčku, ale tehdy byli lidé takoví ustrašení, pořád se něčeho báli. A vlastně se ani neuměli spolu domluvit, pořád jen mluvili, mluvili, ale nic neudělali…“

,,Jako Petr, ten také jen mele a mele…“reagoval Pepík.

,,Počkej Pepíčku, budeme raději pokračovat v pohádce, je už plno hodin a musíte jít brzo spát.

Vraťme se k tomu království. Král byl sice moudrý a odvážný, ale měl kolem sebe mnoho rádců, kteří byli velice ulhaní a někteří se dokonce skamarádili s tou Zlou královnou. Tajně se s ní domlouvali, jak by se dobrého krále zbavili a malé království připojili k tomu velkému. Jenže lidem se to vůbec nelíbilo. Dobře znali to velké království, které kdysi dříve přepadlo mnoho zemí a povraždilo mnoho dobrých lidí. Ano, bylo to dávno a tehdejší zlý panovník už dávno nežil, ale ta dnešní Zlá královna se začínala chovat úplně jako on.“

Polohlasem, jen pro sebe, si babička zamumlala: ,,ona má nad horním rtem takový nějaký zvláštní stín…“.

,,Ta královna chtěla uchvátit všech dalších 27 království, včetně tohoto malého. Moc si je chtěla všechny přivlastnit, ale přitom chtěla vypadat, jako že je hodná. To kvůli těm falešným křídlům, které měla přišitá na zádech, chtěla vypadat jako anděl, ale v jejím srdci bylo černo. Tak vymyslela ďábelský plán. Nechala natrhat celou velkou nůši krásných jablek a ty pak otrávila zvláštním jedem. Ten jed lidi nezabil, oni po něm ale strašně zhloupli a sami sebe chtěli zničit“

…No považte děti, představte si, jaké to je, když by každý člověk tak zhloupnul, že by běžel na skálu a skočit z ní do propasti a přitom volal jak je šťastný…“

Děti se po sobě zaraženě dívaly. Takovou hloupost si prostě nedokázaly vůbec představit…a skočit dobrovolně ze skály? To snad nikdo nemůže udělat! A přitom volat na ostatní, jak je to krásné, když ho to přece musí bolet…takový blázen přece nikdo nemůže být…to není možné.

,,Tak nechala ta jablka dopravit do všech království a velmi mnozí je ochutnali. Čím více je jedli, tím se jim ta jablka zdála sladší, chutnější a oni sami si připadali moudří a hrozitánsky hodní…přitom ale vykládali všem, aby šli skočit ze skály.

Někteří lidé však byli moudřejší a jablka jíst nechtěli. Oči jim zůstaly otevřené a oni viděli, jak ostatní strašně zhloupnuli. Snažili se jim to vysvětlit, ale ti otrávení nechápali nic, byli naplněni jedem pomluv, hořkostí zloby a všude viděli tmu, jen sami sebe vnímali jako nádherné světlo…

Ale Zlé královně to nestačilo. Chtěla, aby všichni byli šílení, nejen ti, kteří jedli její jablka. A tak provedla další svůj hrozivý plán. Nechala královskými biřici všude rozhlásit, že všichni musí všude vysadit sazenice šípkových růží, jsou prý velice užitečné, navíc potřebují naši pomoc. Bez pěstování těchto keřů prý nikdo není dobrý a hodný. Jen ten, kdo pěstuje šípkové růže je skutečný člověk, ostatní jsou hloupí a špatní, zlí lidé… Nestačí mít rád lidi, nestačí se starat o děti, pomáhat druhým, mít dobré srdce, pomáhat svému národu – ne-to všechno je prý jako nic. Jen pěstováním keřů je prý teprve člověk skutečným člověkem. Ti, kteří byli otráveni jedem z jablek, byli z tohoto příkazu velice nadšení, protože už nedokázali vidět skutečný svět, ale jen barevné přeludy královny, které do sebe nasávali jako drogu. Všude horlivě vysazovali sazenice a šípkové bodavé šlahouny se rozrůstaly na všechny strany. Marně proti tomu bojovalo pár statečných, otrávení měli moc a královi rádcové jim pomáhali mocí svých královských úřadů. Marně protestoval král, marně poukazoval na následky, že šlahouny zarostou vše a pak zakryjí i slunce, zbude jen mrazivá temnota. Jeho volání však bylo přehlušeno řevem: Ne, křičeli rádcové. Ne, křičeli otrávení. Ne, volala královna a její biřicové…a růže vyháněly nové a nové šlahouny, které ovíjely celý svět. Z květů se linula zvláštní vůně, která uspávala, otupovala a vytvářela z lidí tupé tvory bez vlastní vůle. Jen pár statečných volalo k probuzení, ale všechna království usínala. Z lidí se stávala Spící Šípková Růženka…“

Děti seděly velmi tiše a s otevřenými ústy, široce rozevřenýma očima a tlukoucími srdci doslova visely zrakem na babiččiných rtech.

Jen Zuzance to nedalo a váhavě se zeptala: ,,Babičko, to jsou všechny šípkové růže zlé? Všechny nám jen ubližují?“

,,Ale ne, Zuzanko“, vysvětluje ihned babička. ,,Vzpomeň si na ten krásný šípkový keř v rohu naší zahrady. Jak je pěkný, když rozkvete a kolik včeliček k němu přilétá. Ale nesmíš k němu moc blízko, kdo se zamotá do jeho trnů, ten už nemůže ven. Trny mu trhají šaty a pak i kůži. Taky si zkus představit, jak by to dopadlo, kdyby jej pan zahradník pořád nestříhal a neudržoval jen v určité velikosti. Hned by se rozrostl a zahubil všechno ostatní. Všechno by zmizelo, zelenina, lilie, sedmikrásky, okrasné keře, ale i stromy. Všude by byly jen šípkové keře. Nic už by nemohlo v zahradě být, nikdo by do ní nemohl ani vstoupit. Zahrada by pak už patřila jen šípkovému keři, ne nám…“

Šípkový keř je krásný a užitečný, ale musí zůstat jen malý a na svém určeném místě. Musí se hlídat a nedovolit mu, aby se rozrostl, pak je užitečný, pěkný a můžeme se z něj těšit.“

Babička se odmlčí a zamyšleně hledí kamsi do dáli. Je smutná, jakoby to ani nebyla pohádka, co zde líčí, spíše nějaká temná a smutná vzpomínka…

,,Babi“, šeptne Kamila… ,,To je nikdo nemohl zachránit, třeba nějaký princ?“

Babička se probere a smutně se pousměje. ,,Ano v pohádkách to tak bývá…“.

,,Tato je ale trochu jiná, děti. Ona se nějakým kouzlem tak trochu přenesla až k nám, do našeho života. A víte, že tady máme o prince velkou nouzi…“

Děti se vyděšeně rozhlíží kolem, jestli odněkud nevykoukne Zlá královna. Nikde, nikdo…, naštěstí…

,,Víte, děti, v té pohádce se mohl stát princem každý, kdo se dokázal probudit, každý, kdo se osvobodil od účinků jedu, každý, kdo prohlédnul a uviděl svět, jaký je ve skutečnosti. Ti, kteří tehdy ještě zůstali bdělí, chodili od jednoho spícího ke druhému a s láskou na ně hovořili, s láskou je volali k životu a rozumu. Bylo to, jako by je políbili a tím probudili – skutečně to u některých i pomohlo. Ale jiní zůstávali ve svém spánku, protože jim tam bylo příjemně, ale těch nebyla žádná škoda.“

,,A tady“, přerušila babička pohádku, ,,tady nastalo to kouzlo, kdy pohádka vešla až do našich životů. Vy všichni se můžete stát princi a zachránci. Vy všichni můžete budit Růženku z její zdánlivé smrti. Vy všichni se můžete podílet na ukončení spánku světa a osvobození světa od jeho otravy…“

Děti s otevřenými ústy zírají na babičku a snaží se pochopit, o čem vlastně mluví. Co je pohádka a co je svět, který vidí kolem sebe. Nemají odvahu se babičky zeptat. Až Pepíček překoná tuto strnulost a tiše se zeptá: ,,Jak to máme udělat babičko? Jsme jen děti, nikdo nás nebere vážně, nikdo nám nevěří. Jsme jen malé a slabé děti. Koho máme probouzet a co jsou to ty pichlavé šlahouny?“

S jakousi nostalgií a těžko skrývaným smutkem se babička dívá na své milé. Pohladí Pepíčka po blonďaté hlavičce, přivine k sobě Kamilu, ale i Bětku.  V oku se jí zatřpytí slza.

,,Já vím děti, je to těžké a mrzí mne, že na vás musím klást takové břemeno, ale svět moc trpí a je potřeba každé pomocné ruky, byť by byla slabá a malá. Důležité je dobré srdce a láska k pravdě. Rozhlížejte se kolem sebe, určitě potkáte spící lidi, kteří žijí, chodí, mluví, třeba i zpívají a přece, jako by nežili. Oni totiž nevidí svět kolem sebe, nechtějí vidět jeho bolest, nechtějí mu pomoci. Zajímají se jen o sebe, protože jsou omotáni šlahouny strachu a nezájmu. Nejsou zlí, jen je nezajímá svět, a proto mu ani nepomohou. On je ale potřebuje, bez nich vše zahyne v temnotě beze slunce, pod příkrovem bodavých stonků, větviček, silných šlahounů a mohutných větví dusivého tmavého příkrovu. Běžte děti do světa, pozorně se dívejte, hledejte spící duše a probouzejte je. Pomozte jim se osvobodit, odmotejte z nich ta neviditelná vlákna, kterými jsou zcela ochromeni. Jen to dá ještě světu šanci k životu…

Probuďme spící Růženku, otevřme její skleněnou rakev, pomozme jí ven, ať konečně uvidí slunce a v paprscích Světla zesílí a začne opět žít. Pak se vrátí štěstí a radost do světa i všech dnes nešťastných srdcí.“

Pak se vrátí hrdost a odvaha do našich domovů, rodin do našeho království. Pak budeme mít opět rádi i ten šípkový keř v rohu zahrady, protože mu navrátíme jeho místo i význam. Běžte děti, běžte do světa, probouzejte každého, kdo vám bude naslouchat. Vaše dětské ruce snad probudí strnulá srdce těch spáčů…“

-ZF-

http://cozivotdal.eu


10 Komentářů k Pohádky pana Nenutila – O Šípkové Růžence.

  1. Jarek* napsal:

    Skvěle napsáno, dlouho jsem nic tak pěkného nečetl. Toto veřejně přečíst by Donutil nezvládl.

  2. mimozemstanka napsal:

    kralovna merklova

    • Mirca napsal:

      Ale kdepak merklovka, to je od pohledu pacientka ( chudak blazniva), ktera posloucha na slovo, co ji prikazou. Ta SE podle meho leti domluvit s barakem, jestli SE muze jit vy….

  3. to je jedno napsal:

    tak pohádka za jedna

  4. Jaris napsal:

    Hezky pribeh. …“a proto je dulezite probouzet lidi“. To je nekdy nemozne, jelikoz hodne lidi si v tom spanku libuje, bohuzel. Ja vidim, ze tu „zlou kralovnu“ predstavuje mezinarodni zid, ktery chce vladnout svetu.

  5. Sycak napsal:

    Dost dobry!

  6. Svobodný napsal:

    Pěkně napsáno ale je to k ničemu. Vždyť je tolik pěkných pohádek kde se mluví o dobru a zlu a také o nebi a peklu a všichni to berou jako pohádku a nic víc aniž by si uvědomily že ty pohádky pochází z naší minulosti a jsou uloženy stejně jako všechny pravdy v našem nevědomí. Jenže věda nám vnutila darwinovu teorii evoluce a to že země je kulatá a tak nejen že nám zastřeli ďábla ale co hůř taky boha nebo stvořitele. Teorie evoluce i nadále zůstává teorií a přesto se učí ve školách jako pravda protože 100x opakovaná lež se stává pravdou pro lidi spící. Nevěřím že toho mám víc společného s nějakou potvorou co vylezla z vody než s Bohem. Přesto pokud by byla tato teorie pravdivá tak radši toho budu mít víc společného s nějakým šimpanzem než s lidmi kteří se už veřejně bez servítek v médiích hádají kdo toho více nakradl, než s vědci kteří kvůli své až úzkostlivé starosti o svou důvěryhodnost dělají z lidí blázny než aby si aspoň občas dokázali připustit že existují síly kterým nerozumí a tak radši jdou na ruku farmaceutům kteří mají jen zájem léčit a mít zisk a né uzdravovat. Radši budu toho mít více společného s nějakou ještěrkou než s lidmi kteří darují náboje cizí zemi než aby se všechny země dohodli na zničení všech zbraní a co by na to asi řekli naše Missky které chtějí celosvětový mír? vidíte je teď někde?? Ticho po pěšině. Takže vážení vzdělanci, politici, akademici strčte si tu představu o tom jaký je svět víte kam.

  7. Svobodný napsal:

    https://www.youtube.com/watch?v=7qZ2KFRaYtA

    Pravdu nejlépe schováte tak že jí necháte všem na očích.

  8. Jura napsal:

    Nádhera … posílám dál.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>