Smrt komunisty

ransdorfProč psát nekrolog, když ten mrtvý už si ho nepřečte? Na pohřbu sice ještě fyzicky byl, ale kdoví, zda z katafalku mohl sledovat, co se tam o něm říkalo, jakou muziku mu hráli a co bylo napsáno na smutečních stuhách? Nejspíš ani můj článek už k němu nedojde. Přesto je tvorba nekrologů dobrou tradicí. Píšou se totiž pro živé.

Pokud je smrt jen epizoda, v níž se duše osvobozuje ze sevření těla, mohou nás naši blízcí i ze záhrobí dál úkolovat? V příběhu Hamleta k tomu došlo. Když jej duch zavražděného otce vyzval k pomstě, cítil se však kralevic rozpolcen. Láska a úcta k nebožtíkovi mu diktovala poslušnost, ale intelekt jej vedl k ověřování duchova tvrzení. Proto ta scéna s herci, kterou lze nazvat úspěšnou rekonstrukcí zločinu, když vedla k psychickému zhroucení vraha. Ani tento „nepřímý“ důkaz však Hamletovi nedal sílu pomstu vykonat. Postava dánského prince je hodna zamyšlení, ale i soucitu, protože od počátku příběhu zápolí s „naprogramováním“, které je jeho charakteru a inteligenci cizí.

Také poslední rozloučení s Miloslavem Ransdorfem mělo téměř shakespearovskou atmosféru. Neočekávané projevy vdovy a dcery byly za svou autentičnost oceněny potleskem několika set přítomných, což v prostorách Strašnického krematoria zvykem nebývá. Odhodlaně pronesené monology obou žen vyzněly jako obžaloba. Především médií, která po mnoho let vytvářela zkreslený obraz politika a přispěla k jeho předčasné smrti.

O zhoubných důsledcích mediálního lynče něco vím už od svých osmnácti let. Tehdy státní televize, státní rozhlas a noviny pod vedením státní tajné policie uspořádaly koordinovanou štvanici proti mému tátovi, spisovateli Janu Procházkovi. Z talentovaného a pravdu hledajícího autora, který svůj psací stroj každodenně užíval jako pluh a za pouhých třináct let napsal deset knih a třicet scénářů k filmům, z nichž některé proslavily české umění i v zahraničí, udělala normalizační média během jediného měsíce bezectného zrádce, dokonce špiona. Jako zakázaný autor –předtím aktivně vystupující v průběhu pražského jara – už nedostal možnost hájit se. Poslední půlrok prožil v nemocnici. I tam jej estébáci hlídali a mediální atak, zaměřený už i na mou maminku, pokračoval. Když v pouhých dvaačtyřiceti letech táta zemřel, režim nám chtěl znemožnit pohřeb v Praze. Je signifikantní, že jsem příběh o zakázaném, a přesto uskutečněném pohřbu nedávno vyprávěla právě panu Ransdorfovi, když jsme se setkali v prostorách Betlémské kaple, kde se účastnil konference o Janu Husovi. „Taková nenávist až za hrob svědčí o velikém strachu,“ podotkl. „Neboť pravdy a jejích nositelů je třeba se bát,“ parafrázoval Karla Kryla.

Neviděli jsme se tehdy poprvé, bylo to však setkání nejdelší, konference byla celodenní. Během přestávek na kávu vzdělanec Ransdorf opakovaně děkoval nám, organizátorům, za to, že mohl i on vystoupit se svým referátem. Namítla jsem, že to je přece samozřejmé, neboť jeho studie o Husovi je skvělá. Nad tou „samozřejmostí“ se jen smutně pousmál.

V závěru programu se v Betlémské kapli rozezvučely varhany a všichni jsme ve stoje vyslechli chorál Kdož sú Boží bojovníci. Po tak silné emoci se pak nikomu nechtělo odejít zpět do reality, a tak jsme si ten prožitek sounáležitosti a sdíleného povzbuzení protáhli u číše vína a prohlídkou podzemí, kde jsou zachované původní zdi kaple. Tam jsem s doktorem Ransdorfem mluvila naposledy. V debatě, kterou jsme spolu vedli, vyznívala jeho pokora a úcta k dějinám našeho národa. Když si tu vzpomínku teď vyvolávám z archívu paměti, znovu cítím, že byl v oněch chvílích šťastný a posilněný zdařilým průběhem konference, na kterou se sjeli lidé z celé republiky i ze Slovenska.

Na pohřbu M. R. se kdosi z komunistických poslanců vyjádřil, že zemřelý se měl raději věnovat jenom své vědě a netrápit se politikou. To mi znovu evokuje vzpomínku na tátovo bolestné umírání. Při jedné z mých každodenních návštěv nemocnice mi zašeptal: „Holčičko, ty piš. Vyprávěj lidem příběhy. Nedělej politiku. Na to je škoda života…“ O tom, že na politiku je škoda života, ví rodina Miloslava Ransdorfa své. Projevy paní Vlasty a dcery Anety už jsou k dosažení na internetu. Kdo má sílu porovnat jejich obsah s překroucenými výkřiky mainstreamu, si možná klade otázku, proč se ten vzdělaný a neuvěřitelně pracovitý člověk disponující kritickým myšlením a jiní, jemu podobní „donkichoti“, do toho nevyhratelného souboje vlastně pouštějí? Proč se nedrží svého „kopyta“? Proč svou veřejnou politickou činností riskují rodinné vztahy, své zdraví, existenční prostředky a k posledku i svůj život? Proč to dělají ti osamělí, charakterem obdaření blázni?

Odpověď je poměrně jednoduchá. Oni musejí. Jsou to lidé spřízněni volbou napříč časem. Lidé vědomí si toho, že náš svět není uspořádán dobře a že je nutné změnit jej k lepšímu, aby přežil. Lidé s ideálem, který je silnější než jejich ego a mnohdy i než pud sebezáchovy. Právě o takových osobnostech psal Miloslav Ransdorf historické studie, takže věděl, jak se svět „odvděčuje“ svým reformátorům. A přesto do arény sám vkročil, nota nebe se štítem komunisty.

O komunistech se říká, že jsou to lidé zvláštního ražení. Toto zevšeobecnění se původně týkalo bolševiků a jejich krutých metod. Ideje komunismu naopak souvisejí s lidskou solidárností, humanismem a principem občanské rovnosti. Skutečnost, že v praxi skončilo nakročení k ideálům komunismu porážkou, neznamená, že ten ideál byl překonán nějakým pokrokovějším a pro lidstvo přínosnějším. Kapitalismus žádný ideál nedává, má jen vítěze a poražené. Návrat ke kapitalismu v Čechách je krokem zpátky, což pro historika M. R. bylo zřejmě onou pohnutkou, proč počátkem devadesátých let aktivně vstoupil do politiky a věnoval značnou část své energie práci ve Sněmovně. Nešel tam jako sběrač mincí, ale rozsévač myšlenek. To média z něj udělala příznivce starých pořádků, když kritizoval současné rozkrádání státu, devastaci školství, chudnutí občanů a také zahraniční politiku, která suverenitu pouze předstírá. Jako poslanec si v mnohaleté praxi potvrdil, že doma nikdo, především ne celoživotní komunista, nemůže být prorokem, nevzdal to ale a šel za národní zájmy (a nejenom za ně) bojovat do Evropského parlamentu.

V emotivním projevu se v pátek paní Vlasta obrátila i ke smutečním hostům, když nám položila otázku: „Měli jste možnost dozvědět se alespoň z našich nezávislých veřejnoprávních médií, která si povinně platíte, pravdivé informace o Mílově práci (v EP)? MĚLI???“ Shromáždění jí odpovědělo: NE! Scéna skutečně hodná Shakespeara pokračovala tím, že vdova u rakve svého manžela přečetla přítomným prohlášení Gabriely Zimmer, která jako předsedkyně frakce Evropské sjednocené levice zhodnotila aktivitu svého českého kolegy velmi vysoce s obdivem k jeho intelektu a neúnavnému pracovnímu nasazení. Média však nehodlají o komunistickém politikovi šířit dobré zprávy ani po jeho smrti. Narušila by tím dlouhodobě šířený obraz kverulanta, roztržitého poplety, špatného řidiče a lehkoživky. Jen desítky tisíc lidí v naší zemi zřejmě vědí, jaký člověk Miloslav Ransdorf byl, jak těžkou životní cestu si zvolil a co všechno na ní přetrpěl a obětoval. Jeho posedlost úkolem (posláním) vnímaly s trpkostí i jeho nejbližší bytosti. A přesto sebraly sílu a odvahu k tomu, aby „vykřičely“ pravdu alespoň v krematoriu. Všude jinde by jim mikrofony vypnuli, anebo jejich projevy sestříhali po svém. Tak, jak to nakonec udělali novináři mainstreamu a bulváru.

V pláči maminky pana Ransdorfa při pátečním rozloučení jsem slyšela echo pláče všech matek, jejichž synové vykročili po cestě úzké, na jejímž konci je nečekala čest ani sláva. Mnozí nemají ani hrob. Energii jejich myšlenek však nelze zničit. Vždy, v každém režimu a za všech okolností se najdou jejich příjemci a noví učedníci, lidé spříznění volbou. A tak nás naši mrtví tátové, učitelé a duchovní vzory stále úkolují. Nikoliv k pomstě, ale k obraně jejich cti a ke střežení a předávání ideálů napříč časem. Husitský chorál, který zazněl v závěru rozloučení s komunistou Miloslavem Ransdorfem, byl vybrán po právu.


41 Komentářů k Smrt komunisty

  1. Jonas napsal:

    http://prvnizpravy.parlamentnilisty.cz/zpravy/politika/vlasta-ransdorfova-pane-premiere-jak-je-vubec-mozne-ze-/

    Tady jsou otázky Vlasty Ransdorfové …

    Žádám, abyste švýcarské straně vznesl následující otázky:

    1. Z jakého důvodu banka odmítla jednat s člověkem, vybaveným plnou mocí od klienta?
    Manžel šel do banky s plnou mocí od klienta, která ho opravňovala k NAVÁZÁNÍ KONTAKTU s bankou, nikoli k výběru peněz, jak stále uvádějí česká média.

    2. Manžel trval na tom, ať s ním banka na základě plné moci jedná. Byl odmítnut a členem ochranky vyzván, aby odešel. Manžel byl ochoten banku opustit v případě, že mu vystaví potvrzení, že s ním odmítají jednat. Proč mu banka toto prohlášení nevydala?

    3. Z jakého důvodu zavolala banka na manžela policii?

    Manžel v bance žádné dokumenty nepředložil (nebylo komu), nikdo z pracovníků banky je neviděl. Nikdo z banky tedy nemohl vědět, jsou- li jeho dokumenty pravé či nikoli. Dokumenty měl stále u sebe, předložil je až přivolané policii na jejich služebně.

    4. Jak je možné, že řadoví kantonální policisté na místní služebně mohli okamžitě vědět, že dokumenty jsou falešné? Odborná expertiza a ověřování listin přece vyžadují nějaký čas.

    4. Proč banka dodnes nezveřejnila kamerové záznamy, které by potvrdily ( ev. vyvrátily) manželovu verzi o jeho pohybu a chování v bance? Opakovaně, ale marně, žádal o jejich vydání.

    5. Jak se mohlo stát, že švýcarská policie manželovi odepřela možnost kontaktovat rodinu? O jeho zatčení jsem se dozvěděla až druhý den, a to z českého tisku.

    6 Jakým právem mu policie znemožnila kontaktovat i české zastupitelství a Evropský parlament?

    7. Jak se vůbec mohlo stát, že manželovi švýcarská policie odepřela léky na diabetes a hypertenzi v potřebném množství? Především mu vůbec nezajistila noční inzulín, místní lékař ho neměl k dispozici. Manžel měl noční inzulín v autě, požádal policisty, aby mu jej přinesli ze zaparkovaného vozidla, ale policisté ho prý v autě nemohli najít! Léky na tlak nedostal buď vůbec, nebo v nedostatečném množství. V noci měl zdravotní potíže, způsobené enormním zvýšením tlaku, třikrát zvonil na stráž, ale nikdo nepřišel. Manžel zůstal bez potřebných léků.

    8. Jak mohla švýcarská policie předstírat, že manželovi nerozumí, když manžel ovládal všechny čtyři oficiální jazyky Švýcarské konfederace? Pokoušeli se vytvořit umělou jazykovou bariéru tím, že na něj mluvili výhradně Schweizerdeutsch (manžel rozuměl i tomuto nářečí). Je ale vyloučené, aby státní zaměstnanci neovládali aspoň jeden oficiální jazyk své země.

    9. Pokud byly předložené dokumenty falešné, jak to, že manžel nebyl z ničeho obviněn, byl po vyčerpání zákonné lhůty k zadržení státním zástupcem bez problémů propuštěn a mohl odcestovat do republiky?

    10. Pokud byly dokumenty pravé, jak to, že se banka manželovi oficiálně neomluvila, ačkoli ji žádal o vyjádření a o omluvu?

    Aneta Ransdorfová: Naučil jsi nás nesoudit, pokud nevím dost!

    Dále Vás, pane premiére, žádám, abyste inicioval vyšetřování s příslušnými osobami EU a s příslušnými osobami na české straně:

    1. Jak to, že když byl manžel, občan EU a ČR, zadržen, nenašel se žádný zástupce ani EU, ani ČR, aby mu zajistil alespoň základní lékařskou pomoc? K čemu máme státní orgány, Listinu základních práv EU a Úmluvu o lidských právech Rady Evropy, když si v civilizované cizině dovolí chovat se k českému občanu (zde není podstatné, že manžel měl funkci europoslance) jako ke psovi?

    2. Jak to, že nebylo kontaktováno švýcarské velvyslanectví? Ambasády jsou snad taky pro to, aby pomáhaly občanům v nouzi.

    3. Jak to, že nikdo z české strany nežádal informace od švýcarského velvyslance v Praze Antoniettiho? Aféra plnila přední stránky novin a manžel přece patřil k předním českým politikům. Jak to, že nikoho z kompetentních orgánů nezajímalo, co se opravdu stalo? Odkud pramenil absolutní nezájem o manželův osud?

    4. Jak to, že po propuštění nebylo první snahou EP poskytnout manželovi pomoc, ale získat od něj vysvětlení, a to mnohem dřív, než se vůbec mohl vrátit do vlasti? Nátlakovým a nevybíravým způsobem se k němu choval předseda EP Martin Schulz.

    5. Proč se dodnes ani české státní, ani evropské orgány nedomáhaly zveřejnění bankovních kamerových záznamů?

    6. Jak se mohla česká média dozvědět o zadržení mého manžela dřív, než jeho vlastní rodina?

    7. Kdo rozpoutal, řídil a platil bezprecedentní zběsilou mediální štvanici na manžela?

    8. Proč sdělovací prostředky včetně veřejnoprávních místo toho, aby dělaly svou práci- informovaly a pátraly po důvodech jednání švýcarské banky a policie a důsledně sledovaly postup státních orgánů – se soustředily výhradně na manželovu dehonestaci?

    Vážený pane premiére, očekávám odpovědi a vysvětlení ode všech stran – od švýcarské, české i z Evropského parlamentu. Nevylučuji, že dodatečně vznesu další otázky.

    „Vážený pane premiére, vyzývám Vás, abyste se věnoval vnesení světla do tvz. „švýcarské kauzy“, která, jak jsem přesvědčena, manželovi ukrátila život, s plným nasazením,“ s úctou uzavřela dopis Vlasta Ransdorfová.

    • Pavel Jan napsal:

      No to se obrátila na toho pravého. Pokud to čet, tak mu při představě, že by jí vyhověl, musel vyrazit studenej pot. Zbabělec je to.

  2. peter napsal:

    Spravodlivosti sa nedovolate, zial.

  3. Vaclav Pražák napsal:

    To snad není možné,i tyto stránky se připojili k upírům co žijí už několik dní z mrtvého těla.Soudruh byl elitář a všemi tak vychvalovaný génius skočil každému na špek(falešné obrazy a Švýcarsko) všemi vychvalovaný soudruh při příjmu půl milionu za měsíc neudělal nic pro chudé soudruhy dělníky a soudružky dělnice.Byl tak geniální že nenechal vlastní manželce ani na pohřeb a ta se obula do strany na pohřbu která ho zaplatila.Zkrátka soudruzi.Nechte tohoto génia odpočívat v pokoji.Přes jeho svatost a jeho úžasnou rodinu neudělal pro tento stát vůbec nic! Naopak s neomarxisty v europarlamentu vymýšleli multikulturní kulišárny.

    • ignác napsal:

      Máte pravdu, kdyby si nahrabal jako Havel, Kalousek či Schwarzenberg( i když ten už měl bez tak dost, stejně hrabal dál) udělal by lépe. Rodina mohla být zajištěna na několik generací. Ransdorf nepochopil za čím se chodí do politiky a je škoda, že jste mu to nemohl říct dříve.

    • Jonas napsal:

      Ma NR psali, že inicioval evropské směrnice na snížení ceny za telefonování (snad roaming) a snížení cen elektrické energie. Možná se o tom něco dočtete na jeho stránkách.

    • Vladimír, Brno napsal:

      Pane Pražáku, pokud chcete být v dnešní době informován, nesmíte se omezovat na mainstreamovou propagandu.
      Nikdo netvrdí, že byl pan Ransdorf dokonalý, naopak.
      Byl to naiva. A protože byl výjimečný, tak se to lidé v jeho okolí snažili snášet s pochopením. Svým blízkým způsoboval trable, někdy těžké.
      Ale že pro tento stát nic neudělal, to může říct jenom zmanipulovaný člověk. Vypisovat to nebudu, hledejte sám, ale ne na goebbelsovském mainstreamu. Chtěl jsem napsat fašounském mainstreamu, ale tímto se omlouvám všem Vám poctivým náckům, protože vy to s námi všemi myslíte dobře a kdoví, jestli ta Vaše cesta není ta správná, zatím nevím.
      Nejsem ničí soudruh, ani jeho, ale vážím si ho, vážím si každého, kdo se poctivě snaží ze svých chabých sil dělat něco pro tuhle zemi. A Ransdorf se snažil, i když mu to někdy nešlo.
      Pohyboval se v prostředí plném kolaborantů mocných korporací a to asi nemůže být jednoduché, že.

    • Jarmila napsal:

      Jste vůbec normální? Ten člověk byl zavražděn a o to tady kráčí. Ať byl jaký byl, přece v civilizované společnosti se lidé veřejně nevraždí. A už ne v údajně civilizovaném Švýcarsku, kde mají dokonce několik století přímou demokracii. Je to prostě čistá židovina, zavraždili ho židi, neb požádal o jakýsi majetek, který si oni přece nenechají ze svých pařátů ujít.
      Když se člověk podívá na obličej Randsdorfa, tak vidí, že je to typický gojim (nebo taky Árijec s modrýma očima), který byl nezasvěcený, tutově nebyl ani zednář, akorát ze sebe nechal udělat užitečného idiota, kterého židi nakonec okradli až na kost- že jeho rodina neměla ani na jeho pohřeb. Jsem si vzpomněla na policistu Janíčka. Tomu taky asi řekli, buď se necháš dobrovolně zavraždit, nebo zavraždíme tvoji rodinu.

  4. ignác napsal:

    Pan Ransdorf bohužel nepřišel na jedno moudra C.G.Junga. Lidé se nemění, pokud nemusí. Mění je jen osudová rána klackem po hlavě. Kdo se postaví těmto přírodním zákonům, toho příroda smete. Náš národ jako jiné národy si zvolil svůj režim a způsob života, který navíc nazývá nejlepším režimem, který je možný. Národ nezajímá, že je to první režim, v kterém začal národ vymírat. Národ se rozhodl, že nejlepší cestou, je cesta vymírání. Hlas lidu, hlas boží. Nebraňte přírodě v její práci. Národ se rozhodl stát se slepou větví evoluce a tak to má být, protože kdyby to mělo být jinak, bylo by to jinak.

  5. Paul Durham napsal:

    Ach ty pohřby, každopádně v žebříčku 10 jistého Janotu nepředstihl.
    Dotazy pozůstalých ( v diskuzi uvedené ) patří mezi tzv. házení hrachu na stěnu. Konta X rozhodně nejsou pro kohokoliv.

  6. proud napsal:

    Co nechces mit……………dej do banky!

  7. weissbach napsal:

    Byť komunista tak na rozdíl od jiných má poměrně značnou šanci, že se nebude smažit v pekle….

  8. stefan goga napsal:

    Budis mu brany vesmirne otvorene. Darujte mu moc hromov,bleskov aspon na 1. hodinu.Milosi bud spravedlivy ako na zemi a naloz kazdemu co mu prinalezi.Od justicie sa satisfakcie nedockas ani in memoriam.

  9. martin bareš napsal:

    Čtu tady většinu komentářů a je mi z Vás fašistů špatně.
    Dejte si pár facek a přestaňte psát na tzv. nezávislé weby.

    Článek od paní intelektuálky jsem raději nečetl.

    Ale co jsem četl jsou otázky paní Ransdorfové, prezentované Jonasem. Jasné, na tělo, vyžadující odpověď, srozumitelné.

    Takže až bude většina z Vás fňukat, že Američani, Turci a další, co zas konají, řekněte s: A co konáme my?

    Chytré exhibice co kdo všechno ví, a kdo byl žid a nežid, ještě nic nevyřešily. Tak jako exhibice a spíš sebeprezentace intelektuální.

    Říká se tomu stádná zbabělost. je to teď ale v módě, chápu. Kdo se ale bojí podívat se sám na sebe…?

    Neoliberální bando kritiků.

    Co byste vlastně lidičky chtěli?

    A to jsem nekomunista, ne že bych chtěl být jako ti, co se tím hájí, aby je někdo neobviňoval jako „levičáckou“ škodnou, ale prostě proto, že jsem k partajničení, jakémukoliv, v životě nedospěl.

  10. Všímálek napsal:

    Ty léky co mu vzali ve Švýcarsku … a dva dny se s nimi dělo neznámo co, doufám že je pak neužil.

  11. Carlos IV napsal:

    Pane Bares, neuzil jste nahodou Ransdorfovy leky??

    • martin bareš napsal:

      Carlosi neužil.

      Stojím si za každým slovem.

      • Justass napsal:

        martin bares

        martine souhlas! A já za tvými slovy stojím rovněž.
        Napsal bych to stejně. Stádová stupidita se mi vždycky příčila. Obzvláště ta neoliberálně fašistická.

  12. varachamichara napsal:

    Ignác, píšeš protiklady a hlouposti.

  13. Jarek* napsal:

    Tak dopadl každý, kdo ukázal prstem na Tovaryšstvo. Pokud se někde použije atomová bomba, tak to bude na Švýcarsko. Tam to bude oprávněné.

  14. bůh určený (k) mučení lidí napsal:

    Já bych řekl mrtvý komunista dobrý komunista.

    • Marco napsal:

      Tyhle kecy si nech na koledu!!! Každý tu mele o strašných 50tých letech a řádění komunistů ale věř, že je to kapkou v moři, druhý tábor se chová daleko hůře a desítky miliónů komunistů zařvalo jen díky podobným myšlenkám ale pokud jsme přece DEMOKRACIE, tak je každý názor respektovaný a pokud tomu tak není, jedná se o TOTALITU. Jen z naší vsi odvlekli 30komunistů a ihned je popravili a takto to probíhalo po celé Evropě, komunisti zařvali i v Německu dříve, než se vrhli na Židy, jelikož komunisti moc majetku k zabavení jaksi neměli. Shrnuto podtrženo, komunistů zařvalo více jak Židů.

      • Justass napsal:

        Marco – asi tak.

        • Justass napsal:

          …a ještě bych doplnil, že Slovanů „zařvalo“ mnohonásobně víc jako Židů ( i kdyby bylo pravdivých těch „jejich“ šest milionů )
          A nikdy jsem neslyšel v té souvislosti nic o genocidě či holocaustu i když to naplňovalo obojí.

          • martin bareš napsal:

            justassi, já se tady omlouvám těm, oc píšou, co si myslí.

            Já ždycky trochu ujedu.
            Třeba Carlosovi IV a dalším, který jsem zbytečně naštval.
            Ale vím co chci říct.

            Připadá mi, že komunista je Kainovo znamení. Pokud by tak zvaní hledači pravdy tady na webu, co hledají globálního prediktora, NWO, židobolševiky a bolševiky specielně, neomarxisty a další vymyšlenosti, začali hledat konkrétně, možná by se začali divit.
            K tomu je ale potřeba odvahy. A to nemalé.
            Ukazovat někam do vesmíru, na bibli, duchovno, poševno a další análno či sexuálno je snadný.
            Vést boj od domu k domu, od zákopu k zákopu, je těžký.

            Proto si myslím a jsem nasranej, že se tak bojíme své minulosti z let 1948 – 1989. A co víc, bojíme se i své minulosti od roku 1918. Což neplatí pouze o nás komentujících. Ale i o autorech, stavících se do pozice mírných kritiků a pokrokářů s ručením omezeným. Třeba paní Procházkové. Je jich většina, celá hejna. To radši nečtu.
            Jarda Hašek, vojenský velitel Bugulmy, by to taky nečet. Zažil anabázi do Ruska z různých stran.
            O tomhle všem budu psát svoje názory. Pokusím se nenadávat a psát.

            • Justass napsal:

              Martine jak píšeš

              „Proto si myslím a jsem nasranej, že se tak bojíme své minulosti z let 1948 – 1989. A co víc, bojíme se i své minulosti od roku 1918.“

              Mám stejné pocity. Zdejší přispěvatelé jsou povětšinou inteligentní lidé ( mimo trollů samozřejmě). Zaráží mě, že kupříkladu si nenechali vypláchnout mozek sdělovadly co se týká rusofobie ale na druhou stranu mnozí z nich
              jim skáčou klidně na špek v případě komunistobijců, či islamofóbů. Přitom jaksi nedokáží rozpoznat, že ty ingredience pro všechny ty fóbie se vaří v jedné a té samé kuchyni.

      • Pepi napsal:

        Marco
        plne souhlasim.Vas prispevek:1****

      • Paul Durham napsal:

        No vidíte, z naší vsi komunisti odvlekli mlynáře a sedláka, nevrátil se ani jeden. A jedinou myšlenkou těch dvou bylo ( podle dopisů ) , co bude s úrodou, žádné -ismy.
        Z cizího nikdy krev netekla.

  15. stefan goga napsal:

    p.Jarek to pochopil,kde kurvy maju raj vcetne nasich ponovembrovych.

  16. Svobodný napsal:

    Upřímnou soustrast rodině a nebožtíkovi Odpočívej v pokoji. Zajímavý že na zemi uprostřed evropy a tam kde o peníze jistě není nouze nikdo netlačí aby se stala součástí EU ale Turecko a Ukrajina to bude výhra :-D

  17. Karel 4 napsal:

    Nebožtíkovi přeji klid a pokoj a jeho rodině totéž. Chci tu pouze popsat pár řádků pouze o něm. Nikdo tohoto pána, nebo soudruha nenutil vstoupit do Prognostického úřadu, nikdo jej nenutil po roce 1989 vyměnit legitimaci KSČ za KSČM. Jako člen menšinové politické strany zastoupené v Poslanecké sněmovně nerozhodoval o ničem a bez podpory ostatních stran nedokázal on, ani jeho soudruzi nic prosadit. Po letech, kdy jeho příjem a náhrady poslance převyšoval několikanásobně průměrný výdělek našich spoluobčanů, byl vyslán za KSČM do Evropského parlamentu, kde si teprve finančně pomohl. Měl tento funkcionář zapotřebí a vůči nám morální právo, aby odjel z detašovaného pracoviště a vyřizoval v jisté bance “ cosi „, na co údajně neměl ani plnou moc a to vše pro člověka, kterého snad ani pořádně neznal a bez nároku na odměnu. Z pohádek jsem jíž vyrostl a tak si říkám, že kdo seje vítr sklízí bouři. A ještě jedno moudro od staršího člověka “ kdo čůrá proti větru, počůrá si špičky „. Čest jeho nehynoucí památce.

    • martin bareš napsal:

      Na tohle Karle musím zareagovat.
      Věc jedna: Nikdo z nás neví co se stalo.
      Můžeme mít různé názory.
      Podle mne to byl člověk, který se do politiky nehodil, naivní. Dále to byl neprakta, který sice mluvil odborně o ekonomii, ale sám svoji rodinou ekonomii nezvládal, či zvládal katastrofálně. Pro mě tím debata o jeho odbornosti končí. Dobře uměl jazyky. Taky nerozumím tvému pojmu „morální právo“, byl od života odtržen jako všichni podobní.

      Po tom, co se stalo mu mnozí nassazovali psí hlavu. I já jsem měl choutky, ale nějak jsem to ustál. Napsal jsem např, weissbachovi, kterýho rád čtu, aby počkal se soudy. Že nikdo nic nevíme.
      Byli lidé kteří ho zesměšňovali, vypukla mediální štvanice. Byli i lidé z řad zásadových komunistů, kteří psali podobně jako ty. Prostějovská pravda, noviny tamní KSČM. Čili ostrá kritika zleva.

      Mě jeho milionové platy, či příslušnost ke straně nechává v tomhle v klidu.
      Důležité pro mě jsou otázky, které vznesla vdova po něm.
      Tenhle drobný detail mně ukázal nejvíc.

      Věc druhá: Podle mne šlo o připravenou, velmi dobře připravenou akci. Země, která se pyšní demokracií po staletí a mnozí z nás k ní vzhlížíme jako k modle a vzoru, se ukázala jasně a potvrdila. Buržoazní demokracie, ať má podobu humanitárního bombardování, Haagského tribunálu či „pouhého“ pana Ransdorfa, u mne nemá místo – říkám jen svůj názor. Ani Švýcarsko, který svůj blahobyt postavilo na bankovním tajemství – celosvětový zrůdnosti všech zrůd. Tam jde o MORÁLKU!! nebo spíš celosvětovou nemorálku.

      Nehodnotím, zdali on byl reformista, což je pravděpodobné, či komunista. Neznám žádného člena KSČM a je jasné, že stranické špičky v každé straně jsou jinde než řadoví členové. Což neplatí pouze o pol. stranách ale o jakékoliv skupině, ať to jsou orientační běžci, filatelisté, či rybáři.

      Tohle bych rozlišoval.

      Další věc je paní Procházková. Intelektuálové jsou neštěstím.
      Kdo přemýšlí, tak sleduje trendy. A trend za posledních dvacet pět let je katastrofální. V ekonomické sféře a sféře politické a lidské.
      Kultura je až za tím vším. Ale to neubírá na horlivosti jejích „exponentů“ se v podstatě více méně otevřeně za současný lidský humus postavit. Třeba paní Procházková.

      Která si v rámci své sebeprezentace vždy trochu smočí a otře se.
      Kdyby byla šance, že nikdy nebude, tak bych jí na její článek rád odpověděl. Věděl bych přesně co.
      Ale já jsem člověk nula, jsem za to i rád.
      Takže vést učenou disputaci s paní spisovatelkou nebudu.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>