Nová forma kontroly nad lidskými myšlenkami – část 1.

header_Essay-42-70635245Díky internetu se zrodily nové a jemné formy ovlivňování mysli, které mohou ovlivnit výsledky voleb a manipulovat vším, co říkáme, co si myslíme a co děláme. Dokážou námi internetové vyhledávače a sociální média manipulovat a ovlivňovat tak důležitá rozhodnutí, která dennodenně děláme?

Robert Epstein je vedoucí psycholog a výzkumník Amerického institutu pro behaviorální výzkum a technologii v Kalifornii. Je autorem 15 knih a bývalý šéfredaktor časopisu Psychology Today. Tento článek je úryvkem z Epsteinovy chystané knihy The New Mind Control.

Během 20. století spisovatelé často psali ve svých knihách o znepokojení nad budoucností lidstva. V knize Železná pata (z roku 1908) americký spisovatel Jack London zobrazil svět, v němž hrstka bohatých vlastníků megakorporací – dále jim budeme říkat „oligarchové“ – drželi lidskou masu v šachu pomocí brutální kombinace odměn a trestů. Velká část lidstva žila ve opravdovém otroctví, zatímco ti šťastnější měli vykoupen život slušným platem, takže se jim žilo pohodlně – avšak bez skutečné kontroly nad jejich životy.

V knize My (1924) brilantní ruský spisovatel Jevgenij Ivanovič Zamjatin dokázal předpovědět excesy Sovětského svazu (30. prosince 1922) a představil čtenářům svět, v němž lidé byli neustálé sledováni. Stěny jejich obydlí byly vyrobeny z čirého skla, aby šlo pozorovat vše, co dělají. Mohli sklům asi na hodinu denně dát kouřový nádech, aby si mohli dopřát sex, ale milostnou schůzku si předtím museli zaregistrovat na státním úřadě.

V románu Brave New World (1932), který česky vyšel jako Konec civilizace, britský autor Aldous Huxley připodobnil téměř dokonalou společnost, v níž bylo jakékoli neštěstí a agrese z lidstva uměle vykořeněno pomocí kombinace genetického inženýrství a psychologického vymývání mozků. A v mnohem pesimističtějším románu 1984 (1949) popsal Huxleyho krajan George Orwell společnost, v níž sama lidská mysl podléhala kontrole. V Orwellově světě se děti musely učit okleštěné formě angličtiny, Newspeaku, aby bylo jisté, že nikdy nebudou moci vyjádřit myšlenky, které by mohly společnosti uškodit.

Všechny uvedené knihy jsou fikce, to je jisté, a také každý z vůdců, kteří uplatňovali nad lidmi zjevnou moc, musel vždy čelit odporu alespoň hrstky lidí, kteří kteří dokázali řežim i svrhnout. Avšak i v literatuře faktu, v bestselleru The Hidden Persuaders (1957), u nejž nedávno vyšla jubilejní reedice k 50. výročí vydání – popsal americký novinář Vance Packard ten „zvláštní a spíše exotický“ druh vlivu, který rychle začíná získávat půdu ve Spojených státech, a díky němuž se kontrola nad lidmi vyvíjí hrozivěji než v románových fikcích. Podle Packarda začali firemní manažeři a politici v USA používat jemné a v mnoha případech zcela nezjistitelné metody, jimiž chtějí ovlivnit lidské myšlení, emoce a chování. Používají k tomu poznatky z psychiatrie a sociálních věd.

Většina z nás už slyšela o alespoň jedné z nich: subliminální stimulace, které americký žurnalista a teoretik propagandy Vance Packard říká „podprahové stimuly“ – prezentace krátkých zpráv ve filmovém snímku, které nám diktují, ale jsou časově tak krátké, že si jich objektivně nevšimneme. V roce 1958 veřejnost pobouřily praktiky biografu v New Jersey, který údajně vkládal do filmů krátké skryté zprávy, aby se zvýšil prodej zmrzliny z místní cukrárny. Národní asociace provozovatelů vysílání, což je sdružení, které stanovuje standardy pro americkou televizi, změnila tehdy svou vyhlášku a zakázala ve vysílání používat podprahové zprávy. V roce 1974 usoudila Federální komise pro komunikaci, že použití takových zpráv bylo „v rozporu s veřejnými zájmy“. Právní předpisy, které zakazují podprahové zprávy, byly také představeny v americkém kongresu, ale nikdy nebyly uzákoněny. Přitom Velká Británie i Austrálie mají zákony, které podprahové stimuly přísně zakazují.

Podprahová stimulace je ve Státech pravděpodobně v širokém použití. Je těžké ji odhalit, koneckonců se po ní nikdo nepídí, ale nejspíš nemá cenu si s tím dělat starosti. Výzkum naznačuje, že podprahové stimuly mají jen malý vliv, a to ještě především na ty jedince, kteří již mají nějaký předpoklad její příkazy uposlechnout. Podprahová reklama na nápoj přiměje si nápoj koupit jen ty lidi, kteří už mají žízeň.

Packard však odhalil daleko větší problém. Mocné korporace neustále vyvíjí a v mnoha případech již také uplatňují širokou škálu technik, díky nimž mohou kontrolovat lidi bez jejich vědomí. Popsal tajné spolčení obchodníků, kteří úzce spolupracovali se sociálními vědci, a kteří mimo jiné dokázali určit, jak přimět lidi kupovat věci, které vlastně nepotřebují. Také zkoumali, jak manipulovat malými dětmi, aby z nich byli dobří spotřebitelé – což jsou techniky, o nichž výslovně mluvil Huxley ve svém Konci civilizace. Spolupráce se společenskými vědami dokázala obchodníky rychle naučit, jak zahrát na notu nejistoty lidí, jak využít jejich slabosti, nevědomých obav, agresivních pocitů a sexuálních tužeb, a to vše, aby dokázali upravit jejich myšlení, emoce a chování, aniž by lidé měli nejmenší potuchy, že jimi někdo manipuluje.

Investigativní novinář Packard uvádí, že již na počátku padesátých let politici zjistili, jak jemné manipulace fungují, a začali zlepšovat svůj mediální obraz a úspěšnost pomocí týchž technik, které fungují na lidi při prodeji obyčejného mýdla. Packard započal svou kapitolu o politicích znepokojivým citátem britského ekonoma, mírového aktivisty a náboženského mystika Kennetha Bouldinga: „Svět neviditelné diktatury je proveditelný, i když se zachovají formy demokratické vlády.“ Mohl by se takový scénář opravdu stát realitou, a pokud ano, jak by fungoval?

Faktory, které Packard popisoval, začaly již v průběhu jedné dekády být přítomné všude. Například uklidňující hudba, která nám hraje do uší v supermarketech, nás přiměje zvolnit chůzi a nakoupit více potravin, ať už je potřebujeme, nebo ne. Většina planých myšlenek a intenzivních pocitů, které náctiletí zažívají od rána do večera, jsou pečlivě řízeny vysoce kvalifikovanými odborníky na marketing, kteří pracují pro módní a zábavní průmysl. Politici spolupracují s širokou škálou konzultantů, kteří zkoumají každý aspekt toho, jak se politici chovají, od oděvu, intonace řeči, mimiky, líčení, účesů až po mluvené projevy, vše jeoptimalizováno a cíleno na úspěch u voličů, tak jako balení cereálií cílí na konzumenta.

Naštěstí mezi všemi zdroje vlivu funguje konkurenční boj. Někteří Přesvědčovatelé po nás chtějí, abychom si koupili nebo věřili jednomu produktu, další se nás snaží přesvědčit, že právě jejich výrobek je ten pravý. Po zralé úvaze lze říci, že je to právě kompetitivní charakter naší společnosti, co nám zajišťuje poměrnou míru svobody.

Ale co by se stalo, kdyby na scénu vstoupily nové zdroje kontroly, které by měly malou nebo nulovou konkurenci? A co když by vznikly nové a učinnější způsoby kontroly, daleko méně nápadné než v minulosti? A co když by nové formy kontroly umožnily hrstce lidí, aby získali obrovský vliv nejen nad občany USA, ale nad většinou lidi na Zemi?

Možná to bude pro vás překvapí, ale takové věci se již dějí.

Takový Google rozhoduje, které webové stránky zahrnout do výsledků vyhledávání, a jak je seřadí. Principy, na nichž Google funguje, jsou jedny z nejlépe střežených tajemství na světě, stejně jako recept na výrobu kokakoly.

Abychom pochopili, jak fungují nové formy kontroly mysli, musíme začít tím, že se blíže podíváme na to, jak pracují vyhledávače – a sice ten největší a nejlepší, od firmy Google. Google Search je tak dobrý a tak populární, že samotný název společnosti se nyní běžně používá jako sloveso pro vyhledávání v mnoha světových jazycích.  Něco si vygooglit znamená něco najít na Googlu. Je pravda, že v současnosti touto cestou většina uživatelů počítačů po celém světě získává většinu informací o téměř všem, co chtějí vědět. Prostě si to najdou na Googlu. Google se stal hlavním branou pro prakticky veškeré dostupné vědění, a to především proto, že jeho vyhledávač je tak dobrý, v tom co dělá. Informaci, kterou hledáte, vám poskytne s velkou přesností, téměř okamžitě a téměř vždy na první pozici v seznamu výsledků vyhledávání.

Tento seznam je ve skutečnosti tak dobrý, že asi 50 procent našich kliknutí bude směřovat do dvou vrchních položek, a více než 90 procent našich kliknutí se trefí do prvních 10 položek, které jsou uvedeny na první stránce výsledků. Pár lidí se podívá i na další stránky s výsledky. Dalších stránek jsou často na tisíce, což znamená, že je v nich pravděpodobně velké množství dobrých informací.

Google rozhoduje, které z miliard webových stránek zahrne do výsledků našeho vyhledávání, a v jakém pořadí je naservíruje. Jak o těchto věcech rozhoduje, to je hluboké a temné tajemství. Je to jedno z nejlépe střežených tajemství na světě, stejně jako recept na nápoje firmy Coca-Cola.

Autor: Robert Epstein

Zdroj: https://aeon.co/essays/how-the-internet-flips-elections-and-alters-our-thoughts



loading...

18 Komentářů k Nová forma kontroly nad lidskými myšlenkami – část 1.

  1. olaola napsal:

    Google je jen byznys, to NSA a politika vražedících maniaků ve vládách spolupracujících s Tureckem, tím s teroristy ISIS, je skutečná hrozba
    tento článek je poněkud hloupě zaměřený

  2. Hladik napsal:

    Podle některých sociál. průzkumů má člověk 14 denní pamět kterou používá pro základní rozhodování. Proto naprosto souhlasím že některé info je potřeba opakovat.
    Vřelé díky autorovi

  3. Benzin Petrolejovič Naftěnko napsal:

    Další důkaz,že se „smyčka utahuje“,se snahou zrušit hotovost přichází další vylepšení.Kdo vládne „američtinou“,má možnost se poučit.Dnes v USA a zítra v EU…..

    Zákon zakazující „pořizovat a držet soukromé zásoby potravin,vody,životních potřeb spotřebního charakteru a náhr.díly…“

    http://bugout.news/2016-03-09-government-will-use-anti-hoarding-laws-to-take-your-food-water-and-supplies.html

  4. petr napsal:

    Rada: realizujte to o cem je kniha Cesta Pokojného Bojovníka od Dana Millmana a nebude nikoho kdo by vámi mohl jakkoliv manipulovat. Armin by to tu měl propagovat, jako cestu k vysvobození a světlo do temnot, aj jemu to prospěje!

    • admin napsal:

      To jsem četl už před cca 18ti lety. A spoustu jiných věcí. To už máme mít všechno dávno nastudáváno a zažito :-)

      • petr napsal:

        Ja jsem to taky četl před 18 lety a přece to připomínám. Ono to nestačí jen přečíst jak noviny a odložit. To je něco živé, trvalé, nadčasové. Tyhle negativní zprávy, ze kterých by si jeden mohl hodit mašlu, by měli/mohli být vyvažovány aj takovýmito džusy pro duši.

  5. Carlos IV napsal:

    Vono to mate tezky. Vetsina vovcanu totiz uz ten „Newspeak“ prebrala a tak se jim da predhodit treba i tohle:
    http://zpravy.aktualne.cz/regiony/praha/galerie-policie-ma-fotografie-muzu-kteri-se-ucastnili-demons/r~a93656b4e6b011e5819a002590604f2e/
    („Policie stále hledá útočníky z Malé Strany, teď zveřejnila jejich fotky“). Takze prumerny vovcan uz ani nezna prislovi „Zlodej krici chytte zlodeje“ :-)

  6. Carlos IV napsal:

    P.S Admine nenechte se odradit, a to ani „nekterymi stalymi zakazniky“ :-)

  7. Jan Jinsky napsal:

    Ono to je celé jako vždy o penězích – Google dává nahoru ty, kteří jim platí. A pak je to o klikání atd. Na Google se těžko zlobit, je to firma co chce vydělávat peníze.

    A alternativní vyhledávače jsou bohužel o mnoho horší, takže snadné řešení asi není.

  8. Rudolf napsal:

    Google skoro nepoužívám, ale článek nemá chybu. Málo kdy se stane, aby se podobné informace tak dobře četly. Díky!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

Upozornění: Příspěvky trolů jsou mazány, proto neodpovídejte na komentáře, které zjevně rozbíjejí rozumnou diskuzi!

NEKRMTE TROLY!