Syrské poselství: Většina Syřanů podporuje Assada a odmítá podezřelou zahraniční „revoluci“ 

Syrian_Fruit_Stand_Bartlett

Nově otevřený stánek s ovocem a zeleninou ve staré části města Homs.

V dubnu 2014 jsem poprvé navštívila Sýrii, jela jsem do měst Homs, Latakie, a také do Damašku. Na každém z mých tří výletů po Sýrii jsem mluvila přiměřeně hovorovou arabštinou, takže jsem byla schopna se domluvit se Syřany, ať už na tržištích, v taxíku, na ulicích, a vůbec na všech místech, které jsem navštívila.

Ve městě Latakie je přes 1 milion lidí, jež byli donuceni opustit své domovy v Idlibu, Aleppu a okolních oblastech, a kterým je poskytováno ubytování a veškerá podpora od syrské vlády. Všichni hovořili o stejných ohavných zločinech, únosech a dalších kriminálních činech, které většina médií aktuálně spojuje pouze s Daešem (ISIS), ale které byly spáchany (s tureckou podporou) tzv. FSA (Svobodná syrská armáda) a dalšími teroristickými frakcemi. 

Muž z města Harému, které leží blízko turecké hranice, mluvil o tom, jak ho teroristé z FSA unesli spolu s obyvateli Harému, jak usekávali lidem hlavy a posílali je zpět v krabicích.

„Teroristé nás napadli, teroristé z Turecka, z Čečenska a z jiných arabských zemí i jiných cizích zemí. Měli zbraně a tanky, jako nějaká armáda, jako opravdová  armáda. Byli jsme obklíčeni 73 dnů v citadele ve městě Harému. Mlátili nás se všemi druhy zbraní. S námi byly i ženy a děti. Neměli s námi žádné slitování. Kohokoli z nás chytili, tak ho hned zabili a potom poslali jeho hlavu zpět k nám. Zabili přes 100 lidi a unesli kolem 150… dětí, civilistů a vojáků. Dodnes nevíme, co se s nimi stalo,“ řekl.

Lidé z vesnice Kassaba mluvili o společném útoku Turecka a Nusry na jejich vesnici v březnu 2014, o  útěku za pomoci syrských vojáků, z nichž přes 80 jich bylo zabito, včetně 13, jimž byla setnuta hlava, a také mluvili o znásilňování a rabování domovů. „Oni znásilňovali naše starší ženy,  protože nemohli najít žádná děvčata,“ řekl mi jeden obyvatel.

V Latakii jsem se setkala s dvěma Američany, kteří tam žijí dvacet let. Matka mi říkala, že západní zpravodajství (citovala jeden článek z LA Times, abych uvedla nějaký příklad), tvrdilo, že v určitém dni syrské bezpečnostní složky ostře zakročily proti lidem v Latakii, ale v ten konkrétní den byla ona sama na všech zmiňovaných místech ve městě a nikde nebyl žádný nepokoj.

Ve městě Homs jsem se setkala s místními Syřany, kteří jsou zapojeni do procesu Usmíření, včetně náboženských vůdců a členů společenství. Stará část města Homs byla ještě v dubnu 2014 obsazena teroristickými frakcemi. Když jsem se v červnu vrátila, bylo město právě osvobozeno. Měla jsem možnost mluvit s obyvateli, kteří zůstali během okupování staré části města vojenskými jednotkami FSA (Svobodná syrská armáda) a al-Nusra. Tito lidé popírali, že to byla „revoluce“, a mluvili o teroristech, jak jim z domovů kradli poslední zbytky potravin.

Jeden místní muž mluvil o tom, jak militantní aktivisté zavraždili sedmdesáti pěti letého nizozemského kněze, otce Franse van der Lugta, který byl mezi prvními, kdo protestoval, aniž by byl na straně vládních orgánů anebo na straně vzbouřenců, ale pouze napsal svědectví o ozbrojených mužích, „kteří zahájili palbu na policii jako první. Velmi často byly násilnosti bezpečnostních sil reakcí na brutální násilí ozbrojených rebelů.“ Jiní mluvili o sektářských sloganech v prvních protestech ve městě Homs, včetně vraždění Alawistů a vyhánění křesťanů.

Mnoho historických kostelů ve staré části města bylo teroristickými frakcemi zničeno nebo poškozeno rabovaním.

Když jsem navštívila v prosinci 2015 Homs znovu, většina kostelů byla opravená  a mohla tak znovu sloužit. Někteří z obyvatelů si opravili svoje domovy a také se otevřely nové obchody a vše se připravovalo na oslavy vánoc, poprvé po mnoha letech.

V červnu 2014 jsem navštívila nedávno osvobozenou starověkou vesnici Ma’aloula. Tuto vesnici teroristé, zejména z řad al-Nusra, obléhali po dobu 8 měsíců. Za tu dobu vydrancovali starověké kláštery a co nemohli ukrást, zničili a znesvětili. Také zavraždili dceru kněze z kláštera svaté Tekly, Konstantina al-Khouriho, který mi vysvětlil, že on sám se potom chopil zbraní, aby bránil vesnici. 

V Damašku jsem se setkala s různými vůdci vnitřní opozice, kteří se všichni výrazně sjednotili ve jménu prezidenta al-Assada a proti externímu Rijádu a turecké „opozici“, vyvinuté Západem. Kurdský zastupce Berwine Brahim uvedl: „My chceme, abyste sdělili, že tato konspirace, terorismus a vměšování západních zemí spojily podporovatele vlády a opozice, aby podpořili prezidenta Bašára al-Assada. My,  opoziční členové, vidíme, že prezident al-Assad je zárukou Sýrie.“ 

Při dvou příležitostech jsem se setkala se syrskou nejvyšší muslimskou náboženskou autoritou, velkým muftím, dr. Ahmadem Badreddinem, jehož 22 letý syn Saria byl v říjnu 2011 zavražděný. Hned následující dne muftí Hassún veřejně vyzval k odpuštění vrahů, kteří mu na oplátku poslali vzkaz, že on bude ten, koho zabijí příště. Hassún nadále pokračuje ve svém programu – vyzývá Syřany, aby složili zbraně a „vrátili se“ zpět do své země. Odmítá sektářský fanatismus, zavedený do Sýrie Saudskou Arábií a volá po rehabilitaci evropských mešit, ovlivňovaných wahhábismem (oficiální směr islámu Saudské Arábie, pozn. překl.).

V červnu 2014 jsem se setkala s ministrem pro záležitosti národního usmíření dr. Alí Hajdarem, očním lékařem a vůdcem syrské Socialní nacionalistické strany (SSNP). V červnu 2012 Hajdar přijal funkci ministra pro záležitosti národního usmíření, aby mohl podporovat proces s těmi ozbrojenými Syřany, kteří si přejí usmíření. Hnutí se zasazuje o to, aby Syřanům byla udělována amnestie a oni se tak mohli vrátit ke svým normálním životům. Hajdarův syn Ismail byl zavražděný v květnu 2012 teroristy, kteří doufali, že zabili samotného Hajdara.

Pobytem ve staré části města Damašku jsem nabyla dojmu každodenního terorismu (za použití minometů), zejména od takzvaných „umírněných“ rebelů v jejich pevnosti Jobar, východně od města. Také jsem navštívila nemocnici, kde jsem se sešla s dětmi ze školy Manar, která byla poškozena minometnou palbou. Léčené děti utrpěly mírné až vážné úrazy. Při další návštěvě Damašku jsem navštívila univerzitní nemocnici, kde byli děti, ženy a muži léčeni na zranění, způsobená minomety a řízenými střelami, vystřelenými teroristy v Daumá. Mnozí byli po amputaci končetin, jiní byli na jednotce intenzivní péče, někteří utrpěli vážné zranění mozku.

V Damašku jsem se setkala s lidmi, kteří byli vyhnáni ze svých domovů do oblasti Jarmúk. Mluvili o teroristech, kteří převzali jejich domovy, kradli jim jídlo a odstřelovali je. Ti, kteří pobývají ve vládní škole, mají lepší podmínky, než ti, kteří se mačkají jako sardinky v ubikacích, zřízených OSN. Většina z nich chtěla jít domů.  Navzdory korporačním médiím a obviněním Kena Rotha, že syrská vláda je zodpovědná za způsobení utrpení v Jarmúku, vláda stále posílá nebo umožňuje poskytování pomoci v této oblasti. Stejně jako v Madayi (horské městečko v Sýrii), je však tato humanitární pomoc často rozkradena teroristy pro jejich vlastní použití nebo ji znovu rozprodávají vyděrači.

V prosinci 2015, při mé druhé návštěvě v Jarmúku, mně palestinské vedení  informovalo, že drtivá většina z celkového počtu 1 milionu Syřanů a asi 170.000 Palestinců již toto území opustila nebo byla evakuována. Přibližně 5.000 až 6.000 lidí zůstalo, včetně bojovníků a těch, kteří podporují ozbrojence. Bylo mi umožněno vstoupit do prostoru zhruba 400 metrů, než  mi palestinští vojáci, kteří mne doprovázeli, řekli, že kdybych šla dál, tak bych mohla schytat kulku od odstřelovače.

Oblast al-Zahra ve městě Homs je území opakovaných teroristických útoků a sebevražedných bombových útoků, které se nedostávají prakticky do žádného zpravodajství v médiích. Navštívila jsem tuto oblast v prosinci 2015, jen několik dní po sérii trojnásobných, teroristických bombových útoků, o kterých se mluvilo ve státních médiích, a při nichž bylo zabito nejméně 16 obyvatel (později byl podle místní aktuální zprávy počet zavražděných zvýšen na více než 20). Od té doby byla oblast al-Zahra zasažena asi třikrát dalšími teroristickými bombovými útoky. V této oblasti pobývají lidé s různým vyznáním, včetně mnoha lidí, kteří byli vyhnáni ze svých domovů z různých částí Sýrie. Nedávno zavražděná oběť byl křesťan, který uprchl z města Sadad, jež čelí útokům Daeše a jiných teroristů. Zahra není jediná oblast ve městě Homs, která je terčem teroristického bombardování. V dubnu 2014 jsem návštívila Homs a mluvila jsem s obyvateli obytné čtvrti Karam al-Luz, kteří přežili dvojitý výbuch auta, který zabil nejméně 25 obyvatel.

V oblasti al-Waer ve městě Homs byla v prosinci 2015 dojednána úmluva, kdy několik set ozbrojených militantních aktivistů i se svými rodinami bylo donuceno pendlovat mezi Idlibem a okolními oblastmi. Dalších 2200 především protivládních žoldáků zůstávalo v rezidenční čtvrti al-Waer. Vláda pokračuje v dodávkách potravin, léků, elektřiny a vody pro obyvatele (elektřina a voda zdarma), a má vlastní pekárnu na chleba u posledního kontrolního stanoviště před vstupem do al-Waer, kterou jsem navštívila v prosinci 2015. Pekárna získává obilí od vlády a zásobuje obyvatele chlebem (navzdory přítomnosti protivládních ozbrojenců). Když jsem pozorovala Syřany, jak kráčí směrem ke kontrolnímu stanovišti do oblasti, držené teroristy, byla jsem varována bezpečnostními složkami, abych ustoupila zpět: je tam příměří, ale radikálové v té oblasti ho mohou kdykoliv porušit.

Flower_vendor_Sweida_Bartlett

Pouliční prodejce květin v Suvajdě

Obyvatelé z města Suvajda (jihovýchodně od Damašku), v oblasti Drúzů, kteří do značné míry odrazili útoky ozbrojenců od začátku krize v roce 2011, mi řekli, že velmi brzy rozpoznali v „revoluci“ zahraniční spiknutí proti Sýrii. Vůdce Drúzů, šejk Hammúd al-Hanawi (známý jako šejk al-Aqel) zopakoval to, co obyvatelé řekli o tomto spiknutí, a mluvil o tom, jak v Suvajdě mladíci i staří muži chránili region a stáli po boku Syrské arabské armády.

Mnozí obyvatelé ze Suvajdy, kteří žili v zahraničí, se vrátili, aby otevřeli nové restaurace, hotely a podniky, s cílem podpořit jejich sankcemi zničenou ekonomiku. Suvajda, stejně jako města Latakie, Tartous a Damašek, přijímá velké množství lidí, kteří byli vyhnáni ze svých domovů z jiných oblastí na jihu, včetně sunnitů z Dara’a.

Navzdory bezpečnosti uvnitř Suvajdy řidič při jízdě zpět do Damašku poznamenal, že jen 30 km na východ byli přítomni bojovníci Daeš, ale nebyli schopní se dostat do Suvajdy. Silnice ze Suvajdy do Damašku byla dříve nebezpečná kvůli nášlapným minám, odstřelovačům a únosům, ale nyní je dostatečně zabezpečena syrskou armádou. Řidič, jehož přátelé byli uneseni, dodal: „ale my tady všichni podporujeme armádu.“

Kromě toho, že jsem vyslechla tragické příběhy Syřanů, kteří těchto posledních pět let trpěli, jsem byla účastníkem slavností, též velikonočních a vánočních oslav. Syřané mě zvali do svých domovů, kde mě zahrnuli pohostinností. Především jsem byla svědkem jejich kultury, lásky a odolnosti, na což jsou Syřané tak hrdí. Jsou pyšní na svou zemi a svůj lid.

Kamkoliv jsem do Sýrie přijela (stejně jako když jsem mnoho měsíců pobývala v různých částech Libanonu, kde jsem se setkávala se Syřany z celé Sýrie), jsem viděla mnoho důkazů o široké podpoře prezidenta Assada. Hrdost, kterou jsem viděla u většiny Syřanů, prezentovali formou vylepování plakátů s podobiznou prezidenta v domácnostech a obchodech, zpívání vlasteneckých písní, vyvěšování syrských vlajek při oslavách a při diskuzích s průměrnými  Syřany všech vyznání. Většina Syřanů mě žádala, abych přesně vypověděla, co jsem viděla a předala poselství, že je jenom na Syřanech, aby rozhodli o své budoucnosti, že podporují svého prezidenta a armádu a že jediný způsob, jak zastavit krveprolití, je, aby západní národy a státy Perského zálivu přestaly posílat teroristy do Sýrie, aby Turecko přestalo válčit se Sýrií, aby Západ přestal nesmyslně mluvit o „svobodě“ a „demokracii“ a nechal Syřany, aby se sami rozhodovali o své vlastní budoucnosti.

Budu citovat jednoho Syřana, s nímž jsem se setkala v Libanonu v dubnu 2015:

„Chceme, aby se syrský stát vrátil k tomu, jaké to bylo, a co je nejdůležitější, aby prezident Assad zůstal. Velmi milujeme Bašára al-Assada. Sýrie byla úžasná, stát nás v mnoha ohledech podporoval (bezplatné vzdělání, zdravotní péče, dotace na jídlo a ropu…). V Sýrii bylo bezpečno. Naše země vyhraje a vrátí se k tomu, jaké to bylo, a bude to ještě lepší. Souria samideen … Sýrie zůstane nezlomná.“

Eva Bartlett

Zdroj: http://www.sott.net/article/313862-Syria-Dispatch-Most-Syrians-Support-Assad-Reject-Phony-Foreign-Revolution


9 Komentářů k Syrské poselství: Většina Syřanů podporuje Assada a odmítá podezřelou zahraniční „revoluci“ 

  1. Všímálek napsal:

    To Češi byli jiný kalibr,

    pouhé 2 týdny, co ráčkující Havel v riflích vylezl na balkon, už řvali Havel na Hrad a odevzdávali mu do jeho rukou veškerý svůj osud, stát i národní hospodářství a submisivně se vlnili při Hutkově kytaře.

  2. jan napsal:

    Já se nedivím,je to proti smyslu Americké demokracie,aby se obyčejný člověk měl dobře.Takové příklady táhnou a to USA nemůžou připustit,aby se to někde uchytilo.

  3. Jajo napsal:

    Pomaly sa blizia posledne casy nwo cipovanie koniec hotovostnej meny cize absolutna kontrola nad ludmi .Dbre uz bolo

  4. konzerva napsal:

    http://www.aktualnikonflikty.eu/viewtopic.php?id=13&p=416 syrská armáda chytla rebely co sestřelili ruský vrtulník při záchraně pilotů. Už jsou na cestě na ljublanku…

    • Putinka napsal:

      Tak to je jedna z mála dobrých zpráv. Správně Putin řekl, že je budou hledat tak dlouho, až je najdou i kdyby měli jít až na konec světa. Doufám, že budou litovat toho, co udělali. No a samozřejmě, že EU ještě zpřísní sankce proti Rusku. Mimochodem Kerry jede do Ruska a američané prosí(ano, čtete spráně – oni PROSÍ Kreml) aby ho přijal Putin.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>