Souhrn válečných zločinců z řad US-NATO, kteří zničili Srbsko: Smlouva Srbska s NATO. Válka kvůli americké nadvládě v Evropě…

6f6e1a0557ca0e1fd77863ce998362edUplynulo sedmnáct let a mnozí lidé již zapomněli, že řada zemí NATO v čele s USA vedly kolektivně jednu z nejničivějších válek na evropském kontinentu od konce 2. světové války, a to novodobým způsobem leteckého bombardování proti srbskému lidu. V podání Nového světového řádu nebyla tato „intervence“ nazývána „válkou.“ Různí západní politici a korporativní média namítali, že bombardování bylo namířeno proti bývalému srbskému prezidentovi Slobodanu Miloševičovi a jeho „propagandistické mašinérii.“[i] Ve skutečnosti bomby NATO, naplněné ochuzeným uranem [ii], dopadaly na mosty, porodnice, soukromé rezidence obyčejných lidí, jedoucí vlak, srbskou televizní stanici, čínskou ambasádu v Bělehradě, také na vodárny, školy, elektrárny a mnoho dalších objektů, které měly rozhodující vliv pro fungování společnosti.

Dokonce i teď, v roce 2016, je stále několik zničených budov v centru Bělehradu. Tato místa nebyla vyklizena ani opravena. Lékaři také začínají promlouvat a zdůrazňovat, že zvýšený výskyt rakoviny a dalších závažných onemocnění bude nadále růst, neboť trvá 10 – 15 let, než se nahromaděná environmentální toxicita nahromadí v tělech lidí.[iii] Jinými slovy, více než 2 500 zabitých lidí [iv] a několik tisíc zraněných bylo pouze okamžitými obětmi „humanitární intervence“ armád NATO. Postupem času si tato vojenská akce bude i nadále vybírat svou daň, která postihne více generací. Stojí za zmínku, že armády NATO také bombardovaly mosty, uprchlické tábory, autobusy, nemocnice a jiné důležité objekty v Kosovu – tehdy Srbské autonomní provincii – nyní samozvaném státě. Kosovo bylo území, které NATO údajně chtělo ochraňovat už v roce 1999. Brzy po vojenské intervenci převzalo NATO kontrolu nad touto oblastí a učinilo z ní de facto americký protektorát, ačkoliv to byl legálně protektorát OSN.[v] Spojené státy tam vybudovaly svou největší vojenskou základnu v Evropě a převzaly kontrolu nad kosovským obyvatelstvem a jejími přírodními zdroji.[vi]

IMG_5368

Člověk by si pomyslel, že za těchto okolností nebude žádné srbské vládě dovoleno, aby navázala příliš přátelské styky s NATO a de facto akceptovala ztrátu Kosova -podstatné části svého území, které je také považována za kolébku kultury. Realita je však jiná. Navzdory značnému odporu, vyjádřeném velkou většinou srbského obyvatelstva [VII], několik vlád skutečně schválilo plány NATO ohledně ovládání Balkánského poloostrova a zároveň se stalo hostitelskou zemí pro summity NATO a jeho lídry. Zatímco poslední průzkum, provedený v dubnu 2016, ukázal, že 71,6% respondentů [viii] je proti vstupu Srbska do NATO, přesto tyto vlády podepsaly dohody, které umožnily NATO úplný přístup na území Srbska s příslibem tzv. vojenské spolupráce. Takové nerovnoměrné partnerství, které vyžaduje, aby se Srbsko zavázalo k obrovským změnám ve svém sociálně-ekonomickém a politickém systému, zatímco jsou stěží uvedeny jakékoli závazky NATO, je v tradici postorwellovského světa nazýváno „Partnerství pro mír“.

V tomto článku předkládám ve stručnosti pozadí dopadu bombardování aliancí NATO v roce 1999, které zpustošilo celou společnost, a následně uvádím podrobnou analýzu nových dohod mezi Srbskem a NATO. Tyto nedávné dohody byly také doplněny o místní srbský zákon, který ratifikoval dohody z roku 2015 o „logistické podpoře.“ Do závěrečných poznámek jsem začlenila některé úvahy o budoucím vývoji, které by mohly pravděpodobně vést k plnému začlenění Srbska do Severoatlantické aliance.

 

Pozadí událostí: Účinky leteckého bombardování aliancí NATO v roce 1999

V poslední zprávě, kterou vydal Institut veřejného zdraví „Dr. Milana Jovanoviče Batuta“, srbští zdravotní odborníci poskytli alarmující údaje za období, končící v roce 2012. Podle této zprávy v centrální části Srbska a severní provincii Vojvodina vzrostl po bombardování aliancí NATO výskyt rakoviny, včetně leukémie a lymfomu, o 80%.[ix] Profesor Slobodan Čikarič, lékař a předseda Srbské společnosti pro výzkum a léčbu rakoviny, zdůraznil, že Srbsko má nejvyšší míru úmrtnosti na rakovinu v Evropě. Dokonce i Kosovský institut veřejného zdraví zaregistroval 57% nárůst výskytu rakoviny pro roky 2013 a 2014.[x]

IMG_4992

Dřívější zprávy byly stejně znepokojující. Michel Chossudovsky na podzim roku 1999 napsal:

Dostatečně zdokumentovaný radioaktivní spad způsobuje rakovinu a potenciálně bude postihovat miliony lidí po celé generace, které přijdou. Podle nedávné vědecké zprávy vyplývá, že v Jugoslávii byly od počátku bombových útoků pozorovány „první příznaky radiace na dětech, včetně oparu na ústech a kožní vyrážky na zádech a kotnících“.[xi]

V roce 2005 bylo oznámeno, že v Srbsku mezi lety 1999 a 2001 trpělo rakovinou 140 000 lidí. Průměrně je za rok registrováno 25 000 nových případů. Tyto údaje sdělilo srbské ministerstvo zdravotnictví během tiskové konference. Některá srbská média a široká veřejnost začaly tento jev nazývat „rakovinová epidemie“.[xii]

Tým vědců ze Srbska a srbské diaspory uspořádal v roce 2001 mezinárodní konferenci v Bělehradě, kde informoval mezinárodní společenství o strašlivé pravdě, která se skrývá za bombardováním aliancí NATO a jeho účincích na zdraví a devastaci životního prostředí. Profesorka Jasmina Vujič, která vyučuje na Kalifornské univerzitě Berkeley, na katedře jaderné vědy, byla jedním z hlavních organizátorů této konference. Vujič publikovala článek spolu s Dragoljubem Antičem v renomovaném časopise Nové srbské politické myšlení (NSPM) v roce 2015, kde uveřejnili odkazy na některé pokusy dekontaminace životního prostředí.[xiii]

Některá média a výzkumné instituce informovaly veřejnost, že byla na dlouhou dobu vyhlášena mediální blokáda, a že mnozí politici dlouho mlčeli o ochuzeném uranu. Tyto sdělovací prostředky přiznaly, že NATO vypustilo „tichého zabijáka“ a rozpoutalo nízkou úroveň jaderné války proti srbskému obyvatelstvu.[xiv] To, že si uvědomili, že se všechno ještě mnohem více zhorší, pokud ochuzený uran pronikne do vodních toků a potravinového řetězce, odpovídá poznatkům vědního oboru, zaměřeného na ochuzený uran, který zkoumá různé účinky ochuzeného uranu.[xv] Tento druh šetření je zahrnutý do základních dokumentů, publikovaných americkou agenturou na ochranu životního prostředí.[xvi] I když tam mohly být odlišné názory na životnost ochuzeného uranu a také existují různé názory na účinnost čistících technologií, je třeba také poznamenat, že srbská vláda neinvestovala žádné úsilí do vyčištění a ozdravení životního prostředí. Zatímco některé zdroje zmiňují jisté vyčištění [xvii], je velmi pravděpodobné, že Srbsko nemělo dostatek finančních prostředků, vybavení ani vyškoleného personálu, aby mohlo začít s důsledným procesem dekontaminace.

Bombardování NATO bylo výslovně zaměřeno na civilní obyvatelstvo a objekty. Michael Parenti zdokumentoval mnoho příkladů válečných zločinů NATO a komplexně analyzoval hlavní motivy osob s rozhodovací pravomocí z řad USA a NATO.

Někdy útočníci z NATO obhajovali své krutosti prohlášením, že civilní cíl byl ve skutečnosti vojenský, jako když mluvčí NATO Jamie Shea nestoudně oznámil, že bombardování nemocnice (neurologické kliniky) ve městě Surdulica bylo záměrné, protože nemocnice byla ve skutečnosti vojenská kasárna. Jednalo se o do očí bijící výmysl.[xviii]

Někteří lidé si stále pamatují mediální kampaně během bombardování. Tyto záběry traumatizovaly většinu srbského obyvatelstva a pobouřilo mnoho lidí na celém světě.

Viděli jsme ty donekonečna opakované útržky záběrů výbuchů bomb, osvětlujících noční oblohu nad Bělehradem. Dokonce jsme viděli záběry ohořelého vlaku v rokli Grdelica, kde bylo padesát pět srbských cestujících roztrháno na kousky nebo upáleno zaživa a dalších šestnáct jich bylo zraněno.[xix]

Gregory Elich zdokumentoval četné příklady devastace, které bylo způsobeno bombardováním aliancí NATO po celém Srbsku. Jedním z nejvýraznějších příkladů bylo zničení třetího největšího srbského města Niš, které bylo mnohokrát bombardováno kazetovými bombami na různých místech, včetně nemocnic, soukromých domů a továrny na cigarety společnosti DIN, která byla bombardována čtyřikrát.[xx]

Podle odborníků je vystavení vlivu ochuzeného uranu mnohem nebezpečnější pro mladé lidi, jejichž těla se vyvíjejí a orgány a buňky, které se obnovují rychleji, se stávají mnohem citlivější na účinky záření.[xxi] Miliony lidí, zvířat a rostlin byly vystaveny účinkům ochuzeného uranu. Nicméně smrtelné nemoci a devastace životního prostředí nebyly jedinými účinky „intervence“ aliance NATO.

Kromě vysídlení a etnických čistek Srbů, Romů, disidentů z Kosova a dalších, okupace Kosova aliancí NATO a jeho následné odtržení od Srbska se stalo realitou. Není žádným tajemstvím, že obchodování s lidskými orgány [xxii], obchodování s narkotiky [XXIII], rozšiřování osad (podobné izraelské strategii) za účelem osídlení pozemků, které dříve patřily srbským obyvatelům a obecné zoufalství celé populace Kosova se stalo nešťastnou realitou.[xxiv] Dokonce v červnu 1999, kdy byla ukončena válka s NATO, bylo zřejmé, že se toho v Kosovu zlepší jen velmi málo. Naopak se v průběhu let situace stala vážnější.

Za okupace NATO byla míra zabíjení zhruba stejná jako před bombovými útoky, asi tak třicet za týden. Samotná úroveň zabíjení, která byla zjištěna a označena jako lidská katastrofa a použita k ospravedlnění jedenáctitýdenního bombardování, pokračovala i po bombardování.[xxv]

IMG_4994

Zde jsou uvedeny další cíle a dopady války NATO v Srbsku, tak jak je popisuje Diana Johnstone:

Kromě „způsobování těžkostí v každodenním životě většiny Srbů“ bylo na bombardování infrastruktury země také pohlíženo tím způsobem, že půjde o dlouhodobý politický dopad zničením srbské ekonomické soběstačnosti. Jak jeden anonymní německý představitel vysvětluje, očekává se, že „množství peněz, které bude zapotřebí k obnově mostů nebo dokonce k vybagrování trosek ze dna Dunaje“ poskytne příležitost „západním zemím pro hlavní poskytnutí úvěrů“. Zničená země se bude muset řídit diktátem ničitelů.[xxvi]

Tyto dohody Srbska a NATO, analyzované v tomto článku, se podobají situaci, v níž se zničená země musí řídit diktátem ničitelů. Johnstone dodala, že:

Ve svém prvním rozhovoru v době války velitel vzdušných sil NATO, generálporučík Michael Short, přiznal, že záměrem bombardování bylo způsobit utrpení civilistů.[xxvii]

V níže uvedené pasáži Andrej Grubačič zdůraznil, že NATO dohlíželo na etnické čistky Romů a srbského obyvatelstva v Kosovu.

Před rokem 1999 bylo v Kosovu asi 120 000 Romů. Po bombardování v listopadu 1999 pouze 30 000.[xxviii] V březnu 2000 bývalý zvláštní vyšetřovatel OSN pro bývalou Jugoslávii Jiří Dienstbier oznámil komisi OSN pro lidská práva, že „330 000 Srbů, Romů, Černohorců, slovanských muslimů, prosrbských Albánců a Turků bylo vystěhováno z Kosova.“[xxix]

Další bezprostřední dopad bombardování byl ten, že přibližně 500 000 lidí zůstalo bez práce.[xxx] V průběhu let míra nezaměstnanosti v Srbsku zůstala jedna z nejvyšších v Evropě.[xxxi]

Řada dalších významných intelektuálů také psala o intervenci NATO a o rozkladu Jugoslávie, přičemž poskytla údaje a teoretické koncepce, aby bylo možno pochopit původní cíle a trvalé následky. Noam Chomsky často promlouval o řadě mýtů a ironií, které poté využívali politici a média. Níže je uveden příklad, který je uveden v jednom z jeho článků.

Jediným cílem bombardování bylo ukázat Srbsku a světu bombardovací kapacitu NATO, a tím došlo k zabití téměř 2 000 civilistů, zničení téměř veškeré infrastruktury v Srbsku, dohnání asi milionu Kosovanů k vyhoštění a útěku ze země. Poté, co začalo bombardování, docházelo k rozsáhlým zločinům: nebyly příčinou, ale důsledkem. To tedy vyžaduje značnou opovážlivost tvrdit, že tyto zločiny byly zpětným ospravedlněním pro činy, které přispěly k jejich podněcování.[xxxii]

Tariq Ali (pákistánský spisovatel žijící v Londýně, pozn. překl.) řekl, že bombardování Jugoslávie aliancí NATO bylo válkou kvůli americké nadvládě v Evropě.[xxxiii] To je v souladu se závěry, které výmluvně vyjádřili Michael Parenti, Diana Johnstone, Michel Colon, Michel Chossudovsky, Andrej Grubačič, Gregory Elich, Sara Flounders a další. Slovy Johnstonové:  „V důsledku intervence v Jugoslávii se dospělo k závěru, že přítomnost amerických konvenčních a jaderných sil v Evropě zůstává nepostradatelnou pro bezpečnost Evropy.“[xxxiv]

 

Nepřetržitá dominance NATO a dohoda mezi Srbskem a NATO

Představitelé USA a NATO věděli, že nemohou očekávat úplné přijetí ze strany srbského obyvatelstva hned poté, co způsobili tolik devastace a utrpení. Z tohoto důvodu srbské úřady tajily svá jednání s úředníky NATO [xxxv] a museli počkat až do let 2005 a 2006, aby mohly uzavřít zvláštní dohody. Srbský prezident Boris Tadič a ministr zahraničí Vuk Draškovič podepsali dohody o využívání informačních a komunikačních systémů. Tadičova vláda vydláždila cestu budoucím vládám, aby mohly poskytnout ještě větší přístup vůdcům NATO. Za zavřenými dveřmi srbští politici diskutovali o „modernizaci“ srbské armády, pořízení technologií NATO a o budoucí podpoře misí NATO. Zároveň zůstává stále v platnosti usnesení srbského parlamentu z roku 2007, prosazující vojenskou neutralitu.[xxxvi]

25. května 2010 srbské ministerstvo obrany podepsalo v Edinburghu dohodu s NATO o přijetí kodifikačního systému NATO.[xxxvii] Tato smlouva byla ratifikována srbským zákon, který potvrdil vytvoření srbského Národního kodifikačního úřadu. Dohodou o kodifikaci je zajištěno, že srbské ministerstvo obrany přijme standardizaci dat, pravidel a postupů, tak jak je uvedeno v kodifikační brožuře NATO. To také znamená, že bude docházet k výměně obchodních a státních kodexů tzv. typu S, vnitřní srbské kodifikace a ohlášení takovýchto údajů do hlavního katalogu referencí pro logistiku NATO. Jinými slovy, automatizovaný obchodní systém NATO bude použit jako hlavní zdroj pro oficiální státní (a vojenské) dokumenty. Není to tak výslovně uvedeno, ale využitím technologií a datových systémů NATO se Srbsko přizpůsobuje standardům NATO a také zpřístupňuje své systémy pro dohled Konferencí národních ředitelů pro vyzbrojování (CNAD). Takže toto byl první krok, který otevřel dveře „spolupráci“ s aliancí NATO. Strany této dohody – srbské ministerstvo obrany a CNAD – se zavázaly k tomu, že budou sami řešit jakékoli případné spory, aniž by do toho zasahovaly mezinárodní soudy nebo třetí strana. Kdokoli je důvěrně obeznámen s principy řešení sporů se může podivovat nad tím, jak to bude fungovat v praxi, zejména mezi stranami s takovou nerovnováhou moci.

Podle akčního plánu individuálního partnerství, který byl podepsán v prosinci 2014 Srbskem a NATO, byla tato dohoda připojena k žádosti Srbska o vstup do Evropské unie (EU). I přesto, že měl být tento plán typem vojenského „partnerství“, byly do něj zahrnuty četné nevojenské reformy a podmínky. Srbsko se zavázalo ke konkrétním standardům, které stanovily EU a NATO, v oblasti lidských práv, respektování zákonů, globální bezpečnosti, terorismu, kyberkriminality, restrukturalizace hospodářství a médií, ještě navíc k posílení své vojenské síly a „zvládání krizí“.

V úvodu této dohody se upozorňuje na to, že od roku 2006, kdy Srbsko vstoupilo do takzvaného „Partnerství pro mír“, se tato spolupráce neustále vyvíjí a byla vytvořena pracovní skupina s cílem koordinovat všechny aktivity. Složení a úloha této pracovní skupiny nebyly specifikovány detailně. Nicméně bylo zdůrazněno, že se od Srbska očekávají komplexní sociální reformy. Předchozí spolupráce Srbska v oblasti diplomacie, bezpečnosti, destrukce a uskladňování nadbytečné munice zavedení rezoluce OSN 1325 (o ženách, míru a bezpečnosti) byla oceněna.

Pokud se jedná o ekonomické reformy, očekává se od Srbska, že bude pokračovat a brzy dokončí proces privatizace a i jinak bude reformovat svou ekonomiku s cílem přilákat zahraniční kapitál. Toto nebylo ve smlouvě specifikováno, ale z četných zdrojů víme, že výraz „přilákání zahraničního kapitálu/investic“ znamená zničení pracovních práv, a taktéž prodej přírodních a lidských zdrojů za zvýhodněné ceny [xxxviii]. To, co bylo upřesněno, se týká jednání o členství Srbska v rámci Světové obchodní organizace a také očekávání větší účasti Srbska v EU a na globálních trzích. Očekává se, že Srbsko uzavře jednání, vstoupí do Světové obchodní organizace a pozve zahraniční investory. Součástí této strategie je daňová reforma, a to za účelem přilákání zahraničního kapitálu prostřednictvím snížení daní na zahraniční investice v Srbsku. Dokončení privatizačního procesu je také cílem, který je nastíněn v této dohodě, což naznačuje, že Srbsko má stále významné zdroje, které nejsou privatizovány. Například tam nedávno byly učiněny pokusy privatizovat Serbian Telecom, s čímž byly spojeny pozoruhodné projevy odporu veřejnosti.

Taktéž byla vyzdvižena takzvaná liberalizace finančních služeb a domácích trhů. V té době nebylo ještě známo, jaký bude osud plynovodu South Stream a ani nebyla zmiňována možná účast Srbska na tomto projektu, spolu s pestrou škálou dalších možností, jak zajistit „bezpečnost“ energetických zdrojů.

Podpisem této dohody Srbsko rovněž přijalo zodpovědnost a závazky rozvíjet svůj

vojenský potenciál, aby byl k dispozici pro případnou účast v mnohonárodních operacích, na které dohlíží OSN a EU. I když bylo zmíněno, že Srbsko bude moci využít finanční prostředky, které jsou prostřednictvím Partnerství pro mír poskytovány všem členům, závazky NATO nebyly v textu dohody objasněny. Srbsko se však zavázal k tomu, že zlepší systém vzdělávání, odborné přípravy a připravenosti svého vojenského personálu. Navíc bylo poukázáno na to, že je Srbsko připraveno na modernizaci své vojenské techniky. Finanční plány pro tento druh modernizace/zdokonalení nebyly specifikovány.

Podle této dohody, podepsané v roce 2014, Srbsko se rovněž zavázalo vést mediální kampaň na podporu vojenských reforem, včetně rozsahu a výhod spolupráce s aliancí NATO v rámci programu Partnerství pro mír. Tato komplexní mediální strategie by měla zahrnovat tiskové a digitální zdroje a podporu akademických a výzkumných center, neziskových organizací, čímž by byla umožněna jednání u kulatého stolu na podporu NATO. Tato strategie by také vedla k pobízení srbských vědců, univerzitních profesorů a výzkumných institucí, aby spolupracovali s NATO a podíleli se na společných projektech. Podpora, kterou by poskytovaly veřejné diplomatické skupiny NATO (z textu dohody není jasné, co je to za skupiny a jak fungují), další členové programu Partnerství pro mír, zvláštní jednotky pro spolupráci s NATO a také vojenský úřad NATO, sídlící v Bělehradě, byla považována pro zavedení této strategie jako zásadní. Nebylo jasně definováno, proč jsou všechny tyto prostředky zapotřebí. Nicméně pokud si uvědomíme, že méně než 12% obyvatel Srbska schvaluje jakýkoliv druh spolupráce s NATO [xxxix], začneme lépe chápat tyto části smlouvy.

Část této dohody, která naznačuje specifické jednotlivé akce, také obsahuje časový rámec pro realizaci. Například pokračování a další zlepšení politického dialogu s aliancí NATO bylo označeno jako „probíhající“; koordinace a odpovídající procesy „integrace do EU“ jako „permanentní proces“; zlepšování veřejného mínění ohledně globální bezpečnosti a NATO jako „realizováno v roce 2014“, atd. Dalším důležitým cílem, uvedeným ve smlouvě, je pokračování spolupráce Srbska prostřednictvím srbské mise při NATO. Takzvané evropské integrační procesy byly spojeny s tím, že se Srbsko připojí k dohodě o stabilizaci a přidružení k EU. Jednání o členství v EU byla spojena se změnou zákonů, aby odpovídaly právnímu systému EU, a s budováním pozitivních vztahů se sousedními zeměmi, včetně Kosova. Navíc tento plán zahrnuje přípravu a realizaci Národního programu pro přijetí hodnot a tradic EU. Tyto hodnoty a tradice nejsou v dohodě uvedeny. Srbsko se zavázalo podporovat různé organizace pro regionální stabilitu, Strategické partnerství EU pro Dunajský region a pokračovat v jednáních s Prištinou ohledně dohody mezi Bruselem, a to ve spolupráci s KFOR (mezinárodní mírové operace v rámci NATO na území Kosova) v souvislosti s rezolucí Rady bezpečnosti OSN 1244. Spolupráce s OSN, organizací pro evropskou bezpečnost a spolupráci – OEBS (srbská zkratka) a Evropskou radou se rovněž logicky stala součástí této dohody, protože Srbsko má za sebou dlouhou historii spolupráce s těmito organizacemi.

Pokud jde o multikulturalismus a lidská práva, Srbsko se zavázalo k „protidiskriminačním praktikám“, začlenění Romů a zlepšení sociálního postavení jiných skupin, které jsou na okraji zájmu. Srbsko také musí reformovat svůj právní systém v souladu s již přijatou strategií pro roky 2013-2018 a musí harmonizovat své právní normy s mezinárodními zákony a právními tradicemi EU. Není stanoveno, jaké zákony a právní normy musí být začleněny.

Z hlediska mezinárodních závazků a „globálního boje proti terorismu“ má Srbsko zvláštní odpovědnost vůči rezoluci Rady bezpečnosti OSN 1373 a zároveň má zlepšit svou připravenost v tomto boji. Do roku 2015 Srbsko také potřebovalo ratifikovat dodatečný protokol a přiložit jej ke smlouvě spolu s Mezinárodní agenturou pro atomovou energii.

Školení pracovníků, zaměstnaných v obchodních a vládních sektorech za účelem zlepšení jejich schopností při zjišťování, kontrole a prevenci regulovaných látek je ještě dalším závazkem, který Srbsko přijalo podpisem této dohody s NATO. Tak trochu je k tomu připojena zlepšený výcvik, týkající se přenosu citlivých informací a ochrany dat před kybernetickými útoky.

Reformy vojenských a zpravodajských agentur jsou také jedním z požadavků, které jsou na Srbsko kladeny. I když se uvádí, že srbský parlament má v této oblasti dozorčí úlohu, je také kladen důraz na to, aby členové parlamentu byli vyškoleni ve schopnosti činit rozhodnutí a být přitom zasvěceni do dané problematiky.

 

Vojenské aspekty dohody s NATO z roku 2014

Ve smlouvě je uvedeno, že za účelem rozšíření svého přínosu k dosažení globální bezpečnosti musí Srbsko zvýšit svou účast v mezinárodních vojenských akcích. Srbsko by mělo prozkoumat své možnosti ohledně zapojení do bojových operací EU. Toto je jedna stránka povinností Srbska úzce spolupracovat s úřadem NATO v Bělehradě s cílem zlepšit svou vojenskou techniku ​​a obranný systém. Kromě účasti v programu Partnerství pro mír se Srbsko také bude podílet na budování Integračního programu NATO, který je přizpůsobený zejména pro použití v jihovýchodní Evropě.

Závazky Srbska jsou četné a zahrnují rozvoj fondu NATO, který obdrží srbské ministerstvo obrany za účelem bezpečného skladování a demilitarizace nadbytečného střeliva. Tyto zbraně a střelivo musí být bezpečně uloženy, musí být plně využita kapacita technického a důkladně přepracovaného centra, které se nachází v Kragujevaci. Další významnou aktivitou je spolupráce s OEBS a UNDP na rozšiřování kapacity pro řízení dodávek konvenční munice.

Srbsko se rovněž zavázalo, že bude pokračovat v práci na své vlastní obranné strategii, vyvíjet nové vojenské doktríny, vytvářet nové zákony a předpisy, a realizovat dlouhodobý strategický plán, který má srbská vláda od roku 2011. Kvůli účasti v mezinárodních vojenských operacích je Srbsko povinno vypracovat národní kodifikační systém, který je kompatibilní s kodifikačními normami NATO. To zahrnuje vnitrostátní právní předpisy v oblasti obrany, dopravy vojenského personálu, výstroje a zbraní. Srbsko musí pracovat na vytvoření nových modelů, které budou podporovat jejich vlastní vojáky, jakmile budou jednou připraveni podílet se na mezinárodních vojenských operacích, a také budou podporovat hostitelské země, kde se budou tyto operace konat. V rámci příprav tohoto druhu připravenosti se Srbsko zavazuje k vývoji nového typu vojenského vzdělávání a odborné přípravy v souladu s normami Boloňské deklarace v rámci aktivit  NATO. Rovněž to povede k výměně informací s partnery o jejich armádách. Srbský vojenský personál se připojí ke školení a mnohonárodním vojenským cvičením, která vedou jejich partneři. Regionální centrum pro výcvik srbské armády mělo být otevřeno do konce roku 2015 v rámci „Jižní základny NATO“. Z této smlouvy není jasné, zda se základna nachází v Kosovu nebo někde jinde.

Na základě této dohody již probíhá modernizace srbské armády. Tento druh modernizace zahrnuje pořízení složitější výzbroje a vojenské techniky, včetně bezpilotních letounů, pozemních vozidel, letadel, komunikačních ovládacích prvků a informačních technologií. Srbsko také musí dokončit zprávy o těchto nákupech a jednáních s dodavateli. Vojensko-technologický institut Srbska je povinen provádět výzkum o možnostech pro lepší mezinárodní spolupráci, modernizaci svých vlastních obranných systémů a propojení s NATO. Za tímto účelem se bude Srbsko podílet na řadě činností Konference národních ředitelů pro vyzbrojování (CNAD) a koordinovat své předpisy s evropskými, které kontrolují vývoz zbraní.

 

Informační kampaň

Když srbská vláda podepsala v roce 2014 dohodu s NATO o účasti na programu Partnerství pro mír, přijala také závazek rozvíjet veřejnou informační strategii pro spolupráci s Partnerstvím pro mír s cílem zajistit podporu veřejnosti. Tato podpora veřejnosti by měla být projevena jak vůči zapojení Srbska do NATO, tak vůči vlastní vojenské síle Srbska. Srbsko se zavázalo k účasti v programu NATO s názvem „Věda pro mír a bezpečnost“ a bude o tom informovat širokou veřejnost. Za tímto účelem budou pravidelně organizovány informační akce a informace budou zveřejněny na webových stránkách Srbské vojenské obrany.[xl] Pro účast Srbska v tomto programu bude vytvořeno pozitivní institucionální prostředí prostřednictvím podpůrného rozvoje infrastruktury a nezdanitelné akvizice výzkumných technologií. Je bezvýhradně prohlašováno, že je povinností NATO poskytovat nezdaňované vědecké vybavení a výzkumnou technologii.

Srbsko také přijalo závazek, že zlepší své vztahy s ostatními zeměmi v regionu. Některé z těchto zemí jsou partnery nebo členy NATO. Není stanoveno, na jaké země se dohoda vztahuje. Do konce roku 2015 by měly být všechny dokumenty a plány pro krizové situace a zvládání krizových situací dokončeny a přijaty srbskou vládou. Srbsko se také v souladu s touto dohodou podílelo v letech 2014 a 2015 na regionálním mnohonárodním vojenském výcviku.

 

Dohoda Srbska s aliancí NATO na logistické podpoře

Srbsko podepsalo další smlouvu s NSPO (integrovaný poskytovatel údržby a zásobování organizace NATO) v oblasti logistické podpory. Tato dohoda byla podepsána v září 2015 v Kodani. Na počátku roku 2016 srbský parlament schválil zákon, který zajišťuje realizaci této dohody.

V úvodní části dohody se zdůrazňuje, že jako člen s účastí v programu NATO Partnerství pro mír Srbsko projevilo zájem o služby, poskytované NSPO s cílem navázat spolupráci v oblasti logistiky a podpory operací a systémů. Rovněž se poukazuje na to, že Srbsko podepsalo v roce 2008 dohodu s NATO o ochraně utajovaných informací a kodex chování v politicko-vojenských aspektech bezpečnosti. V roce 2015 NATO souhlasilo s tím, že poskytne Republice Srbsko podpůrné služby. Tyto služby zahrnují (bez omezení) zásobování, údržbu, obstarání zboží a služeb, dopravu, konfigurační řízení a technickou pomoc. Srbská vláda bude hradit náklady těchto služeb, poskytovaných organizací NSPO.

Čtvrtý článek dohody také říká: „Za žádných okolností nesmí tato dohoda vést k žádným závazkům, pokud jde o NSPO nebo NSPA“ (agentura NSPA je integrovaný poskytovatel logistiky a služeb pro NATO, pozn. překl.). Srbská vláda se vzdala veškerých nároků na úhradu škody, která vznikne při zranění, smrti nebo poškození, které vzniknou při běžném využívání materiálů a služeb. Zásilky pojišťuje NSPO. Z hlediska bezpečnostních požadavků musí být jakákoliv výměna utajovaných informací v souladu s požadavky, uvedenými v bezpečnostní politice NATO. Obě strany se zavázaly k nakládání s informacemi, které náleží druhé straně, jako s utajovanými skutečnostmi a musí se vyhnout zveřejňování, šíření nebo přenosu.

NSPO, její majetek, příjmy a veškerý ostatní majetek je osvobozen od veškerých daní a jiných poplatků, cla a kvantitativních omezení, týkajících se dovozu a vývozu. Personál agentury NSPA bude integrován s personálem MLO (Vojenský styčný úřad NATO), který se nachází v Bělehradě. Není specifikováno, kde přesně se tento úřad v Bělehradě nachází. Bylo by poučné provést průzkum mezi obyvateli Bělehradu a zjistit, kolik z nich si je vědomo, že tento úřad MLO existuje. Na základě této smlouvy má personál NSPA a jejich vozidla právo na volný průchod a pohyb po celé Republice Srbsko. Pracovníci NSPA jsou rovněž osvobozeny od zdanění (ze strany Srbska) platů, které získávají od NSPA, movitého majetku nebo jakýchkoliv příjmů, které obdrží z území mimo Srbska. Agentuře NSPA je dovoleno přímo uzavírat smlouvy na pořízení zboží, služeb a stavebních prací uvnitř nebo mimo území Srbska, a tyto smlouvy jsou rovněž osvobozeny od cla, daní a jiných poplatků.

Tato smlouva zahrnuje také dohodu o vypořádání sporů. Stejně jako tomu bylo v případě předchozích smluv, v této je také stanoveno, že jakékoli případné spory by měly být urovnány mezi těmito dvěma stranami, aniž by se uchýlily k jakémukoliv národnímu či mezinárodnímu soudu nebo tribunálu, včetně vyjednávání prostřednictvím třetí strany. Jinými slovy, pokud Srbsko nebude spokojeno s realizací některého z ustanovení v této smlouvě, bude se muset spoléhat a věřit, že mnohem mocnější NATO prověří veškeré zdroje neshod. Vzhledem k tomu, že srbská vláda přijala všechna opatření podpisem smlouvy, bylo by čestné dojít k závěru, že pověření vládní a vojenští představitelé buď věřili, že týmy NATO, zabývající se řešením sporů, budou skutečně nestranné, nebo že je velmi nepravděpodobné, že jakékoliv spory v budoucnu vůbec nastanou.

 

Srbská budoucnost v NATO?

Lze položit mnoho otázek ohledně spolupráce Srbska s NATO a budoucího vývoje v celém regionu. Ačkoli srbský premiér Vučič a prezident Nikolič již vícekrát uvedli, že Srbsko nemá v úmyslu stát se členem NATO, je opodstatněné usuzovat, že tato země již nicméně přijala mnoho závazků, které se obvykle očekávají od zemí NATO.

I když je třeba, aby Srbsko zůstalo na základě svých vlastních zákonů neutrální, je obtížné pochopit ústavnost Srbska – dohod NATO. Dále se můžeme ptát, zda různá seskupení srbské vlády a vojenských vůdců věřila, že spoluprací s NATO budou mít větší šanci na přijetí do Evropské unie. Snad také skutečně doufali, že země NATO na oplátku zaplatí alespoň za některé škody, které vznikly v důsledku bombardování v roce 1999. Doufali také, že se NATO zaváže k dekontaminaci některých oblastí, zamořených ochuzeným uranem? Nebo to všechno bylo jen kvůli zachování jejich vlastní moci a kontroly? Někteří výzkumníci a političtí vědci prohlašují, že nic pozitivního na výsledku spolupráce Srbska s NATO nenastalo. Ředitelka Srbského centra pro geostrategické studie Dragana Trifkovič nedávno vyjádřila své názory a zdůraznila, že v nejlepším zájmu Srbska není spolupracovat s NATO, a dodala, že to dokonce může ublížit regionálním zájmům.[xli]

Srbští politici často opakují, že v souladu s hlavními hodnotami své země budou i nadále prosazovat vojenskou neutralitu tím, že budou úzce spolupracovat jak s NATO, tak s Ruskem. Nicméně, mnozí si povšimli, že taková „neutralita“ zůstává zcela nesouměrná. Sergej Belous poznamenal, že Srbsko mělo s Ruskem pouze dvě vojenská cvičení v roce 2015, zatímco dvacet dva jich bylo provedeno s NATO. Zároveň podepsalo pouze dvě vojenské dohody s Ruskem a dvacet čtyři s NATO. Na základě tohoto důvodu dodal, že neutralita je „naprosto ochromena“.[xlii] Agentura Reuters rovněž otiskla článek Aleksandara Vasoviče (3. července 2016), nazvaný S Ruskem jako spojencem se Srbsko přibližuje směrem k NATO. Srbské zpravodajské agentury Tanjug a B92 nedávno ohlásily, že Rusko očekává srbskou podporu pro své úsilí v Aleppu [xliii].

Maria Zacharová, mluvčí ruského ministerstva zahraničí, řekla, že je mimořádně ponižující, že jsou vtaženi do NATO po tak fatálních amerických bombových útocích.[xliv] Stephen Karganovič, ředitel Historického projektu Srebrenica, měl obdobný názor a napsal o „pochodu Srbska do otroctví NATO“. Dodal, že i když má Srbsko ve svazcích zaneseny zákony, které vyžadují neutralitu a brání vládě, aby se připojila k jakémukoliv vojenskému bloku, vládní úředníci přijímají „mašírovací“ rozkazy od svých západních pánů.[xlv] Agentura Tanjug oznámila 25. června 2016, že Srbsko již poskytlo informace o své bezpečnosti a vojenských silách alianci NATO. To by bylo skutečně v souladu s ustanoveními dohod, analyzovaných výše, sdílet údaje a relevantní informace. Bez ohledu na různé způsoby, jak přistupovat k této důsledné spolupráci s NATO, všechny dohody, které Srbsko podepsalo s NATO, mohou být vyloženy pouze jako silně nevyvážené, s jednou stranou – srbskou – přijímající 90% závazků. Často není jasné, jaké druhy výhod plynou z těchto dohod. Jinými slovy, mohli bychom to interpretovat tak, že Srbsko přijalo většinu závazků, které vyplývají z členství v NATO, ale vzhledem k tomu, že ještě není formálně členem, nemůže mít žádná práva, která mají výhradně členové. Zároveň se zdá, že jsou tyto úmluvy výhodné pro NATO, protože poskytují platformu pro nezdaněný prodej systémů sběru dat, vojenské techniky a mnoho dalšího. Poskytují také další cesty pro NATO, jak se dostat na území Bělehradu a celé země.

Srbská populace nemá příznivý úsudek o vztahu své země s organizací NATO, které proti nim vedlo před sedmnácti roky válku v plném rozsahu. V březnu tohoto roku byly hlasy lidu nejhlasitější, kdy požadovaly referendum o členství v NATO. Některá místní alternativní a zahraniční média uvedla, že nejméně 10 000 lidí protestovalo v centru Bělehradu ve dne 24. března 2016, v den výročí začátku bombardování NATO.[xlvi] V pozdních 90. letech Sara Flounders vyjádřila svá očekávání, že se demonstrace proti NATO rozšíří po celém regionu, ale v průběhu let zůstaly ve většině případů relativně malé a snadno zvládnutelné [xlvii]. Srbská populace se stále potýká s ekonomickou, zdravotní a sociální devastací, což ztěžuje odhalení utajených informací a patřičný čas na organizování. Navíc se ještě uvidí, zda informační kampaň, zaměřená na zlepšení image NATO, začne mít v blízké budoucnu nějaký efekt. Nadcházející měsíce a roky mohou být pro budoucnost Srbska a celého regionu zlomové.

 

Poznámky:

[i]  Korporativní média a politici často používali tuto frázi během 90 let:  před, během a po válce NATO proti Srbsku. Viz: Barry Lituchy. Media Deception and the Yugoslav Civil War. In: NATO in the Balkans. 1998. New York: International Action Center. P. 205; také Inside Milosevic’s Propaganda Machine, 4. července 1999 TIME magazine. http://content.time.com/time/magazine/article/0,9171,27726,00.html

[ii] Používání ochuzeného uranu potvrdily četné zdroje, včetně amerických představitelů a zástupců NATO. Viz: http://educate-yourself.org/cn/depleteduraniumlegacyyugoslavia28aug13.shtml

http://www.globalresearch.ca/15-years-on-looking-back-at-natos-humanitarian-bombing-of-yugoslavia/5375577

Michele Chossudovsky 2003. NATO’s War of Aggression Against Yugoslavia.  http://www.globalresearch.ca/natos-war-of-aggression-against-yugoslavia-2/5517027

http://www.globalresearch.ca/the-u-s-nato-military-intervention-in-kosovo/1666

Shay Lafontaine. NATO and the Humanitarian Dismemberment of Yugoslavia. Counterpunch, 17. května, 2016. http://www.counterpunch.org/2016/05/17/nato-the-humanitarian-dismemberment-of-yugoslavia/

Také viz: Michael Parenti. 2000. The Rational Destruction of Yugoslavia. http://www.michaelparenti.org/yugoslavia.html

a Robert Fisk. 2000. Amnesty Internations: NATO Deliberately Attacked Civilians in Serbia. Independent, 7. června 2000. http://www.commondreams.org/headlines/060700-02.htm

[iii] Tento článek byl založen na zprávě, publikované srbskou tiskovou agenturou SRNA. http://www.blic.rs/vesti/drustvo/posledice-nato-bombi-srbija-je-prva-u-evropi-po-smrtnosti-od-tumora/1c0wce1

[iv] Oběti NATO jsou zdokumentovány mnoha zdroji, ale podstatně se liší. Podle srbských představitelů jsou stále potvrzována civilní úmrtí, ale čísla, která byla zveřejněna v roce 2013 zahrnují 2 500 mrtvých a 12 500 zraněných civilistů, spolu s  631 příslušníky srbských ozbrojených sil a 28 pohřešovanými.  http://www.balkaninsight.com/en/article/number-of-victims-of-nato-bombing-still-unknown

[v] https://mondediplo.com/2003/12/09Derens

[vi] Prověřte si to na základě 2 dokumentů Borise Malagurskiho: The Weight of Chains and The Weight of Chains 2. http://weightofchains.ca/

[vii] Většina srbského obyvatelstva je proti jakékoliv spolupráci s NATO, včetně členství v EU: http://inserbia.info/today/201604/serbs-want-russia-do-not-want-eu-and-nato-poll/

[viii] http://inserbia.info/today/201604/serbs-want-russia-do-not-want-eu-and-nato-poll/

[ix] Tento článek byl založen na zprávě, publikované srbskou tiskovou agenturou SRNA. http://www.blic.rs/vesti/drustvo/posledice-nato-bombi-srbija-je-prva-u-evropi-po-smrtnosti-od-tumora/1c0wce1

[x] Tento článek byl založen na zprávě, publikované srbskou tiskovou agenturou SRNA. http://www.blic.rs/vesti/drustvo/posledice-nato-bombi-srbija-je-prva-u-evropi-po-smrtnosti-od-tumora/1c0wce1

[xi] Michel Chossudovsky. NATO’s War of Aggression in Yugoslavia: Who are the War Criminals? Global Research, 21. března, 2006. (dotisk článku z r. 1999) p. 2 http://www.globalresearch.ca/nato-s-war-of-aggression-in-yugoslavia-who-are-the-war-criminals/2144

[xii] Posledice upotrebe municije sa osiromasenim uranijumom: epidemija kanceroznih oboljenja:

http://www.mycity-military.com/Opste-vojne-teme/Posledice-upotrebe-municije-sa-osiromasenim-uranijumom.html

[xiii] Jasmina Vujić and Dragoljub Antic. 31. března, 2015. Ekološke i zdravstvene posledice NATO bombardovanja 1999, sa akcentom na osiromaseni uranijumhttp://www.nspm.rs/srbija-i-nato/ekoloske-i-zdravstvene-posledice-nato-bombardovanja-1999-s-akcentom-na-osiromaseni-uranijum.html

[xiv] http://www.pecat.co.rs/2010/07/tihi-atomski-rat-protiv-srbije/

[xv] Irving Wesley Hall. Depleted Uranium for Dummies. Global Research, 17. dubna, 2006. http://www.globalresearch.ca/depleted-uranium-for-dummies/2269

[xvi] Depleted Uranium Technical Brief: EPA 402-R-06-011. Prosinec 2006 https://www.epa.gov/sites/production/files/2015-05/documents/402-r-06-011.pdf

[xvii] Example: Jasmina Vujić and Dragoljub Antic. 31. března, 2015. Ekoloske i zdravstvene posledice NATO bombardovanja 1999, sa akcentom na osiromaseni uranijumhttp://www.nspm.rs/srbija-i-nato/ekoloske-i-zdravstvene-posledice-nato-bombardovanja-1999-s-akcentom-na-osiromaseni-uranijum.html, p.

[xviii] Michael Parenti. 2000. To Kill a Nation: The Attack on Yugoslavia. New York: Verso. p. 121

[xix] A. Cockburn and Jeffery St. Clair. 2004. Imperial Crusades: Iraq, Afghanistan, and Yugoslavia. New York: Verso. p. 17

[xx] Gregory Elich. 2015. No War Crimes Here. Counterpunch, 22. dubna, 2015. http://www.counterpunch.org/2015/04/22/no-war-crimes-here/ and Gregory Elich. 2006. Strange Liberators: Militarism, Mayhem, and the Pursuit of Profit. Llumina Press. Pp.

[xxi] Rade Biočanin and Mirsada Badić. The mystery of depleted uranium in NATO projectiles, p.7 www.cqm.rs/2010/pdf/5/22.pdf

[xxii] Obchodování s orgány v Kosovu: http://www.justiceinfo.net/en/tribunals/mixed-tribunals/2509-european-court-in-view-on-kosovo-organ-trafficking.html

http://www.balkaninsight.com/en/article/appeal-court-acquitted-two-in-medicus-case-03-03-2016

Clint Williamson, hlavní prokurátor SITF (Speciální skupina vyšetřovatelů EU, zabývající se obchodem s lidskými orgány v Kosovu, pozn. překl.), vydal vloni prohlášení, kde obvinil vůdce KLA (Kosovská osvobozenecká armáda) z vraždy „hrstky“ lidí. Tato zpráva navazuje na vyšetřování dřívějšího šetření Rady Evropy, které prováděl v roce 2010 švýcarský politik Dick Marty. Podle tohoto šetření vedli vysocí představitelé „perzekuční kampaň“, namířenou na Srby, Romy a jiné menšinové skupiny v Kosovu, rovněž na Albánce, kteří buď pracovali se Srby nebo byli proti KLA.

Únosy přes hranice jsou uvedeny zde: https://news.vice.com/article/kosovo-rejects-special-court-to-prosecute-organ-harvesting-and-other-alleged-war-crimes

[xxiii] Obchod s heroinem v Kosovu: https://www.theguardian.com/world/2000/mar/13/balkans

[xxiv] Economic Desperation Forces Kosovars to Flee. Financial Times, 26. března, 2015. https://www.ft.com/content/4a5b7426-d2cf-11e4-a792-00144feab7de

[xxv] Parenti, Ibid, p. 163

[xxvi] Diana Johnstone. 2002. Fools Crusade. Yugoslavia, NATO and Western Delusions. NY: Monthly Review. P. 250

[xxvii] Ibid, p. 249

[xxviii] Andrej Grubaċić. 2010. Don’t Mourn, Balkanize! Oakland: PM Press. P. p. 146

[xxix] Ibid, p. 155

[xxx] Ibid, p. 38

[xxxi] http://www.tradingeconomics.com/serbia/unemployment-rate

[xxxii] Noam Chomsky. 2001. A Review of NATO’s War over Kosovo. Z Magazine, duben – květen, 2001a Chomsky.info

[xxxiii] Gray Carter. 2014. Why did NATO bomb Serbia? There Must be Justice, 30. května, 2014, p. 1

[xxxiv] Johnstone, Ibid., p. 266

[xxxv] Srbské úřady tají dohody s NATO, Pravda. Ru, 26. února, 2016, p. 2 http://www.pravdareport.com/news/world/europe/24-02-2016/133627-serbia-0/

[xxxvi] Ibid, p. 1; Resolution of the National Assembly on the protection of sovereignty, territorial integrity and constitutional order of the Republic of Serbia: (Usnesení Národního shromáždění o ochraně suverenity, územní celistvosti a ústavního pořádku Republiky Srbské): http://www.parlament.gov.rs/Seventh_Sitting_of_the_Second_Regular_Session_of_the_National_Assembly_of_the_Republic_of_Serbia_in_2007.6537.537.html

[xxxvii] Obdržel jsem kopie všech dohod mezi Srbskem – NATO, které jsou analyzovány v tomto článku od srbského přítele. Nejsem si jistý, jak obtížné by bylo pro „obyčejného srbského obyvatele“ získat některé z těchto kopií.

[xxxviii] Podívejte se na 2 dokumenty od Borise Malagurskiho: The Weight of Chains and The Weight of Chains 2. http://weightofchains.ca/ V těchto dvou dokumentech Malagurski dělal rozhovory s řadou odborníků, které mu poskytly údaje o zničení srbské ekonomiky a jaký to mělo dopad na pracující lid a porovnával případ Jugoslávie s příklady z jiných zemí. [xxxix] http://inserbia.info/today/201604/serbs-want-russia-do-not-want-eu-and-nato-poll/
[xxxix] http://inserbia.info/today/201604/serbs-want-russia-do-not-want-eu-and-nato-poll/

[xl] Nicméně na počátku tohoto roku zůstala podpora veřejnosti ohledně jakékoliv spolupráce s NATO velmi nízká, okolo 11% http://inserbia.info/today/201604/serbs-want-russia-do-not-want-eu-and-nato-poll/

[xli] Srbija nema nikakvog interesa da saradjuje sa NATOhttp://www.pravda.rs/2016/07/15/srbija-nema-nikakvog-interesa-da-saradjuje-sa-nato/

[xlii] Serbia’s Asymmetric Neutrality: Teetering Between NATO and Russia. Nyatider.nu  https://www.nyatider.nu/serbias-asymmetric-neutrality-teetering-between-nato-and-russia/

[xliii] Agentury Tanjug & B92, 8. srpna, 2016. http://www.b92.net/info/vesti/index.php?yyyy=2016&mm=08&dd=09&nav_category=78&nav_id=1163953

[xliv] Článek z Rt.com o Srbsku, vtaženém do NATO, 22. února, 2016. https://www.rt.com/news/333218-serbia-joining-nato-humiliating/

[xlv] Stephen Karganović. Serbia’s march into NATO servitude. The Saker, 11. července, 2016. http://thesaker.is/serbias-march-into-nato-servitude/

[xlvi] Serbia’s Asymmetric Neutrality, Nyatider.nu.  https://www.nyatider.nu/serbias-asymmetric-neutrality-teetering-between-nato-and-russia/

[xlvii] Sara Flounders. 1998. NATO in the Balkans. New York: International Action Center. p. 9

Původní zdroj tohoto článku je z Global Research.

Milina Jovanović

Zdroj: http://www.globalresearch.ca/embracing-the-us-nato-war-criminals-who-destroyed-our-country-serbias-agreements-with-nato-a-war-for-us-hegemony-in-europe/5543916

 




5 Komentářů k Souhrn válečných zločinců z řad US-NATO, kteří zničili Srbsko: Smlouva Srbska s NATO. Válka kvůli americké nadvládě v Evropě…

  1. contumax napsal:

    VÁLKA PROTI SRBSKU BYLA VÁLKA I PROTI NÁM …!!!

  2. Vlado48 napsal:

    Takové pomluvy, že se nestydíte. Venca Láhev přece prohlásil ve své nekonečné dobrotě bombardování za humanitární a přes to vlak nejede. Pražská kavárna ho přece dodnes považuje za Boha a všichni občané ČR musí povinně taky.
    A pro nedovtipné, slyšeli jste někdy o ironii?

  3. Torena napsal:

    Venca Láhev se zcela nepochybně smaží v pekle, a brzy budou i jeho pražští následovníci…

  4. proud napsal:

    Vcelku slusnej obrazek o tom jak se rozdeleny lidstvo snazi jen o svuj vlastni talirecek a ony ooobrmisy nechava tem co si zaridili s jeho tichym souhlasem absolutni beztrestnost z ocividnejch nejtezsich zlocinu jako treba vyvolavani valek a hromadny vyvrazdovani,vcetne absolutni nepostizitelnosti a nadzakonnosti,hotovej celosvetovej raj kriminalniku. Jak dlouho ze uz je nacase udelat tomu pritrz a jakze se prakticky na ty pritrzi pracuje?……..

  5. Definitiva napsal:

    Po 1989 boli Slovania ekonomicky kolonizovaní diktatúrou EÚ. Srbsku bolo uránovými bombami vysvetlené, že kolonizačné výnimky spod diktatúry EÚ neexistujú.

    Srbskí, aj naši politici sú zradcovia slovanských národov a musia ísť pred súd.

    USA prezidenti, Bush, Clinton, sú vojnový zločinci, Hillary je vojnový zločienc. Hillary je ťažko chorá, ale nesmie sa vzdať prezidentskej kandidatúry, ak nevyhrá voľby, čaká ju basa. NATO je teroristická organizácia podriadená mafii USA. Všetci musia byť postavení pred vojenský tribunál.

    Slovania už tisíc rokov zažívajú porážku za porážkou preto, lebo:
    1. Slovanské elity vždy hájili záujmy svoje a záujmy cudzích mocností, je to tak dodnes. Národný záujem je cudzí pojem.
    2. Slovania boli vždy nejednotní, rozdrobení, bojovali proti sebe, aj proti pápežskému Rímu a kresťanským Frankom a Germánom.
    Po 1989 boli národné vojská zrušené a dnes nepredstavujeme žiadnu vojenskú silu pre okupantov.

    Zem, ktorú bohovia dali Slovenom, kupujú cudzie subjekty, staneme sa občanmi cudzej zeme, bez toho, aby sme zmenili bydlisko.

    Náprava, Slovanské prebudenie:
    Slovanské národy sa musia zjednotiť v dlhodobých spoločných cieľoch.
    Musí sa zmeniť spoločnosť, z tzv. demokratickej na reálnu demokraciu, t.j. priame voľby, referendum na všetky rozhodnutia parlamentu, odvolateľnosť a trestná zodpovednosť politikov.

    Ak ľud takto priamo začne spravovať svoje veci verejné, tak rýchlo urobíme poriadok s EÚ, s NATO, politickými mafiami v USA a zapojíme sa do euro ázijských ekonomických vzťahov, čo znamená ekonomický rozvoj a rast kvality života občanov!!!

    EÚ a USA ekonomicky už dlho stagnujú. Kolonizácia Slovanov po 1989 oddialila krach Západu, USA sa zahojili na EÚ v umelej finančnej kríze 2008 a dnes je Západná ekonomika znova v prdeli, zatiaľ čo Ázia sa úspešne rozvíja, dokonca aj sankciami „postihnuté“ Rusko.

    USA sankcie postihli najviac EÚ a samotné USA, USA nakupujú naďalej ruské raketové motory, USA firmy zapĺňajú trhy v Rusku po tom, čo EÚ firmy sa kvôli sankciám porúčali.

    USA zrušily část sankcí proti Rusku na spolupráci s Rosoboronexportem ohledně projektů na vrtulníky, prohlásil pro RIA Novosti speciální představitel prezidenta pro Afghánistán, ředitel Druhého oddělení Asie Ministerstva zahraničních věcí Ruska Zamir Kabulov.

    Máme do činenia s blbcami, daj blbcovi moc a zničí ťa.
    Je čas zobrať blbcom moc, aby sme prežili!!!

    Je jediné riešenie: Priama demokracia a priama správa vecí verejných!

    Ani jedna politická strana to nemá v programe, možno Okamura.

    Tak hlboko sme klesli, z ľudí sú idiotskí otroci politických mafií a všetkým je to jedno.
    Vývoj za 20 rokov svedčí o tom, že konzum každoročne narastá, že čím je vyššia úroveň konzumu spoločnosti, tým je horšie otroctvo a sloboda človeka a tým rastie aj debilizácia spoločnosti.

    Dnes je človek spoločensky ocenený podľa výšky konzumu a nie podľa prínosu pre spoločnosť. Máte dve jachty, štyroch Mercedesov, milióny na konte, ľudia vá zbožňujú.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

Upozornění: Příspěvky trolů jsou mazány, proto neodpovídejte na komentáře, které zjevně rozbíjejí rozumnou diskuzi!
Diskutujte k věci, nepište nesmysly, které nikoho nezajímají.

NEKRMTE TROLY!