Proč je syrská krize složitější a nebezpečnější než Karibská – 2. část

chem-nyneshniy-krizis-827-4701727Pád všech pravidel a nové reálie

V době Karibské krize byl svět rozdělen na dva gigantické vojensko-politické bloky, mezi nimiž existovala přibližná parita sil. A právě tato rovnováha byla hlavním garantem předvídatelného a příčetného chování obou stran onoho konfliktu. V podmínkách přibližně rovných příležitostí jak Sovětský svaz, tak i Spojené státy téměř bezchybně dodržovaly uzavřené dohody.

A ještě víc: celý svět pak byl svázán a regulován celým systém mezinárodních institucí a dohod, které nejen že zaručovaly naplnění podepsaných dohod, ale také situaci s jejich dodržováním účinně kontrolovaly, měly předepsané společné a hlavně fungující mechanismy působení na strany, které by dohody porušily. Činnost všech zemí světa byla fakticky téměř ve všech oblastech přísně předepsána a definována těmito dohodami a jejich porušení bylo téměř nemyslitelnou záležitostí – všichni a priori věřili, že náklady na nedodržení stávajících pravidel by v ýrazně převážily výhody z jejich dodržování.

Politrussia.com

V podstatě to byl „zlatý věk“ mezinárodního práva, protože tehdy opravdu fungovalo a definovalo světový pořádek až do nejmenších detailů. USA a SSSR byly samy sobě protiváhou a garanty toho, že jakýkoli pokus narušit světový pořádek kteroukoli zemí bude aktivně neutralizován politickou váhu a prestiží bloku zemí z opačného tábora.

Celý tento systém padl po rozpadu SSSR a rozpuštění Varšavské smlouvy. USA po ztrátě svého „dozorce“ v podobě Sovětského svazu zjistily, že je teď nemá kdo zastavit, a proto jsou osvobozeny od povinnosti mezinárodní právo dodržovat. Ve své době výstižně tento postoj zformulovala ministryně zahraničí USA v letech 2005 – 2009 Condoleezza Rice:

Spojené státy nejsou nikomu na světě povinny skládat účty ve své činnosti.

Condoleezza Rice

Ale pak se situace znovu změnila a vliv Ruska a USA se začal vyrovnávat, protože Rusko potichu posilovalo, zatímco USA, podlomené neúspěšným panováním dvou prezidentů ztrácejí svou moc a slábnou. Kromě toho navíc vzniklo třetí centrum síly v podobě pozvedávající se Asie.

Vznikla tak patová situace: USA se už prostě nemohou vzdát postavení a obrazu světového hegemona, protože pro ně by to znamenalo nebezpečí systémové krize a nekontrolovatelného pádu dolů, a to jak z hlediska finančního vlivu, tak i politického. Zatíženy náklady na údržbu vojenských základen po celém světě si USA prostě nemohou dovolit finanční krizi, protože spolu s ní by stihla jednu po druhé i všechny složky jejich globálního vlivu a dominance.

Ale Rusko také nemůže ustoupit zpět, protože pokud mají USA mnoho pák a mechanismů vlivu, pak v Rusku je všechno mnohem jednodušší: nejdůležitější ruskou zbraní z doby vlády Vladimíra Putina – je důvěryhodnost na základě plnění jednotlivých závazků. Rusko se nikdy nesnažilo o dominanci, ale vše, co slíbilo také plnilo. Na to jsou zvyklí. Ruskou reputaci ovlivnila i situace v Gruzii, kde Moskva nedovolila, aby si o ni někdo otíral boty, a ještě více globální přinucení k poslušnosti Turecka, které Rusko rázně přivedlo k rozumu.

Politrussia.com

Proto je nyní pro Rusko ztráta tváře naprosto nepřijatelná: pokud jednou řeklo, že bude hájit legitimní režim Assada, nedopustí nezákonnou změnu moci v Sýrii a vítězství teroristů, musí své slovo dodržet, jinak by pro ně byly následky také velmi smutné.

Tím více nyní, kdy vojska NATO již skutečně stojí u západních ruských hranic a vykazují velmi nepřátelskou aktivitu, se hlavním modelem přežití stává staré heslo: „Chceš-li mír – připrav se na válku“. Protože natovskou agresi teď brzdí jen pevné přesvědčení o neodvratitelné odpovědi a škodách, které by byly nepřijatelné.

Mimo jiné se však také ukázalo, že NATO z určitého hlediska není nástrojem americké politiky v Evropě, ale jedním z nezávislých hráčů a lobbistů. Faktem je, že skrze Severoatlantickou alianci přicházely po celá desetiletí obrovské peníze a skrze obrovskou korupci se tak proměnila v jednoho z nejvlivnějších světových hráčů. Velení NATO rozdělovalo peníze, podporovalo nebo svrhávalo režimy, poskytovalo pomoc jedněm korporacím proti jiným a vydělávalo na tom peníze, nabývalo vlivu, takže k dnešnímu dni špička této struktury, která je sice stále pod značným vlivem USA, sama o sobě má už dávno na p olitiku US velký vliv. Všichni tito natovští generálové prostě nemohou přijít o své peněžní toky, svůj vliv a jen tak odejít do zapomnění. Samozřejmě, že budou za sebe bojovat – je to jen otázka sebezáchovy.

Mělo být dávno jasné, že situace v Evropě a nepřátelská politika vůči Rusku jsou vytvářeny nejen na přání USA, i když v tom asi hraji hlavní housle, ale také je podpořena úsilím jisté stínové struktury, která je však všem na očích – NATO.

Za léta studené války a při přísné vojenské subordinaci té doby NATO opravdu nebylo ničím jiným než nástrojem politiky USA v evropském regionu. Ale za čtvrt století, které uběhlo od rozpadu SSSR, a po vstupu nových členů do NATO se situace výrazně změnila a dosáhla okamžiku, kdy množství přešlo v kvalitu a ocas začal čas od času vrtět psem. Nepřímo to potvrdily nedávno zveřejněné plány generála Bradleyho, který připravoval ambiciózní vojenské dobrodružství zaměřené proti Rusku skrze Ukrajinu.

Je třeba vzít v úvahu, že Aliance je do určité míry již připravena jednat ve vlastním zájmu, a to i v rozporu se zájmy USA. Jednoduše řečeno, Amerika se za roky své světové hegemonie tak unavila, že umožnila značné osamostatnění NATO a nyní sklízí důsledky v podobě lobbistických schopností a úsilí věrchušky Aliance v otázkách definice zahraniční politiky USA. Je to další z nových momentů, který by byl v době Karibské krize nemyslitelný.

Planeta je už z hegemonie USA unavená

V současnosti americká politika dovedla k tomu, že i přes stále obrovskou schopnost ovlivňovat a formovat západními médii veřejné mínění, Spojeným státům se již nepodaří v okamžiku akutní potřeby – a nyní to je pro ně opravdu důležité – představovat Rusko jako krvežíznivé monstrum. I v Evropě je dost velký stupeň skepse ke zvyšující se úrovni tlaku propagandy, a to se ani nezmiňuji o tom, že na klíčové hráče v Asii a nezápadního světa – Čínu, Japonsko, Jižní Koreu, Brazílii, Argentinu, Indii, Indonésii nebo Írán – toto všechno už neplatní vůbec. Spojeným státům se teď nedař&i acute; plnit ani minimální program – zachovat čistý a jasný alespoň imidž Ameriky.

Politrussia.com

Svět je už docela unavený čtvrtstoletím hegemonie Ameriky s chováním „hlavního chlapa ve čtvrti“, a neustálým očekáváním, která další nevinná země se stane objektem nového dobrodružství Ameriky. Jako si například nyní Evropané „vychutnávají“ příliv uprchlíků ze severní Afriky a Blízkého východu současně s nárůstem terorismu a sociální nestability.

Na tomto pozadí je stále potřebnější moskevská kritika totální a svévolné americké politiky, a to nikoli z agresivní, ale z důsledné a mírotvorné pozice Ruska jako hlavního ochránce principů suverenity a vlády mezinárodního práva. Není divu, že zcela nedávno, v den narozenin Vladimira Putina, se v různých městech světa objevilo jeho zobrazení na transparentech, graffiti i plakátech s nápisem „Mírotvůrce“ – a to je výsledek přesně opačný tomu, jehož se domáhaly Spojené státy.

V myslích stále většího počtu lidí začíná být právě Rusko spojováno s pojmy zákona, spravedlnosti a respektu ke všem státům, uznání jejich práva to bez ohledu na jejich velikost a finanční sílu. A USA, ztrácející vliv a páchající stále více špinavých a neomluvitelných dobrodružství, se mění v obraz hlavního mafiána planety: nejmocnějšího, naprosto nedotknutelného, ale přesto – a to je důležité – zločince a nikoli ochránce zákona.

Předchozí část: http://www.nwoo.org/2016/10/15/proc-je-syrska-krize-slozitejsi-a-nebezpecnejsi-nez-karibska-1-cast/

Zdroj: http://politrussia.com/world/chem-nyneshniy-krizis-827/




Upozornění: Příspěvky trolů jsou mazány, proto neodpovídejte na komentáře, které zjevně rozbíjejí rozumnou diskuzi!
Diskutujte k věci, nepište nesmysly, které nikoho nezajímají.

NEKRMTE TROLY!