Palach – memento doby

Prague Student ProtestJe zapotřebí připomínat tento zoufalý protestní čin, nicméně je taktéž zapotřebí jej vysvětlovat v rámci doby a nedělat z něj něco jiného. Situace byla tenkrát naprosto specifická a nemyslím si, že dnes je zcela dobře chápána. Proto se pokusím jako pamětník tuto situaci objasnit.

Obsazením naší republiky vojsky pěti zemí Varšavské smlouvy v srpnu r. 1968 byl přerušen zdárný a většinou lidí podporovaný proces demokratizace. Přesto po návratu naší vlády z Moskvy byla jistá naděje na pokračování tohoto procesu nebo alespoň zachování dosažených změn. Těmi změnami byla především větší svoboda, tedy existence některých nezávislých organizací, určitá svoboda ve sdělovacích prostředcích, ale především osoby spojené s celým demokratizačním procesem na jaře r. 1968. Tyto osoby v lednu 1969 ještě byly většinou na svých místech a mohly být zárukou, že alespoň něco z uvolnění zůstane. O toto „něco“ v lednu 1969 šlo. Šlo o to, aby zůstal na svém místě Dubček a Svoboda. Toto „něco“ bylo ohroženo neustálými ataky komunistických „konzervativců“ tzv. „starých struktur“, které se staly vlastně znovu „novými strukturami“ podporovanými sověty. Především šlo o to, aby v komunistické straně zůstali na vedoucích místech lidé spojení s demokratizačním procesem, ale také, aby se komunistická strana nezměnila. To znamená, aby zůstala ta členská základna, která umožnila „pražské jaro“ 1968 a dovolila mnohým z nich se tohoto demokratizačního procesu zúčastnit.

Myslím si, že v lednu 1969 jsem však už cítil ve vzduchu cosi, jakýsi závan zatuchlosti, cosi, co existovalo před rokem 1968, ba co dím ještě dříve. Zatímco na podzim ještě televize a rozhlas mluvili docela svobodně, pouze s politickou korektností k SSSR, po Novém roce začalo přituhovat. Ledasco už se říkat nemohlo. Staré struktury dělaly „pochod institucemi“. Dosazovaly tam svoje lidi. Bylo stále zřetelnější, že Dubček už nevládl a dělal celému procesu pouze štafáž.

Tito noví lidé mluvili zcela jinak. Prostě se to nedalo poslouchat. Vypadalo to jako by spadli z Marsu. Už nemluvili o tom, že se musíme chovat demokraticky, tolerantně k odlišným názorům, zapojit celý národ do procesu budování socialismu, vyzývat lidi, aby zůstali svobodnými občany apod. Úplně jakoby Pražské jaro 1968 neexistovalo. Ještě sice nenastoupila tvrdá ruka, tedy odsuzování a hony na čarodějnice, ale tato přechodná doba měla veřejnost odříznout od r. 1968 a jeho myšlenek, aby se následně mohlo začít s novou politikou. Myšlenky r. 1968 se objevovaly stále méně, tak jak byli pracovníci médií postupně vyměňováni nebo získáváni pro novou politiku. Právě v této době, když ještě myšlenky r. 1968 nebyly odsouzeny, ale média je již nehlásala, vystoupil Palach se svým činem.

Když potom nastal zvrat v Komunistické straně tzv. dubnovým plénem ÚV KSČ a vlastně začal vlastní proces normalizace, už se nedalo nic dělat, protože vše a opravdu vše už záleželo jen na KSČ. První, co „staronové struktury“ udělaly, bylo vyhazování ze strany členů KSČ, na které se noví vládcové v pozadí nemohli spolehnout. Tím se obnovila jejich moc, už nebyla závislá jen na vyhrožování a získávání výhodami, ale funkčnost byla stoprocentní. Potom už v KSČ nebyli lidé, kteří by nějaký demokratizační proces mohli dělat, už se nevyskytli ani později. Ale dokud se to nestalo, tedy do dubna 1969, byla naděje. Když v srpnu 1969 v Praze nastaly nepokoje na roční výročí obsazení naší země armádami Varšavské smlouvy, musím poctivě říci, že to bylo pozdě a sloužilo to zase jen komunistům (novým vládcům), aby toto povstání mocensky zlikvidovali a zavedli potom už naprosto tvrdý režim. Tenkrát v srpnu 1969, když jsme viděli tzv. kontrarevoluci v Praze, jsem si mnohokrát myslel: „Kdyby to tak přišlo v lednu, kdyby se podařilo Palachovi něco takového zdvihnout, mělo by to účel a možná i nějaký efekt, ale v srpnu to posloužilo jen komunistům k upevnění moci“. Jít v srpnu hlavou proti zdi, kterou už komunisté do té doby vybudovali, bylo zbytečné a já stejně jako mnozí jiní jsme to považovali za akci StB. Myslím si, že by se tato událost mohla historicky prozkoumat, jak to vlastně bylo. Proč někteří povstali v srpnu a neuposlechli Palacha v lednu, dokud byl čas a mělo to nějaký význam?

Palachův čin nebyl protest, protesty proti okupaci proběhly dávno předtím a navíc v té době už protestovat nemělo smysl. Dnes se tato věc nepravdivě interpretuje jako protest. Byl to čin, který měl vzbudit akci, akci občanů, aby se nedali, aby si zachovali, co se zachovat dá. Byl to poslední zoufalý čin v poslední chvíli, kdy ještě mělo smysl něco dělat. Naděje na úspěch takového činu byla mizivá. Především proto, že vše záleželo na komunistech. V tomto boji selhali především komunisté.

Znal jsem mladého komunistu, kamaráda ze školy, který byl původně v agitkách, později byl předsedou ČSM (Československý svaz mládeže) v podniku, mluvil na schůzích a předával květiny ženám na oslavě MDŽ. Byl produktem své doby. Když se pootevřely dveře na Západ, byl první, kdo jel na světovou výstavu v Bruselu v r. 1958. Postupně mu bylo vše jasné. Nebyl hlupák, viděl, kam režim spěje, viděl, že to tak dál nejde a zcela poctivě uznal, že musí být demokratizace, která by zapojila celý národ do správy své země. Samozřejmě, že byl pro Dubčeka a v květnu r. 1968 šel v průvodu, kde nesl heslo: „odstraňte staré struktury!“ Protestoval proti zásahu vojsk Varšavské smlouvy v srpnu a byl rád, že se Dubček vrátil a dalo by se pokračovat. Dokonce věřil, že i obsazeni sovětskými vojsky můžeme dál pokračovat a že sověti nám to dovolí. A právě v lednu, poté, co se upálil Palach, bylo vidět, že přemýšlí. Začínal si uvědomovat svoji budoucnost. Přestal mluvit o politice. Co se odehrávalo na stranických schůzích? Najednou se přestal o tom šířit. V té době asi už přešli staronové struktury k akci vyhrožování, získávání spojenců a vlastně zrádců Dubčeka a celé té demokratické garnitury. Ale daleko víc asi bylo zastrašování. Tito lidé, komunisté demokratického smýšlení se stáhli. Mysleli si, že si zachrání kůži. Nestalo se, vyletěli ze strany do roka a byli pronásledováni. Kdyby věděli, co je čeká, možná by na ně měl Palachův čin jiný dopad. Prostě tady v této situaci selhali.

Je ovšem otázkou, co by vlastně dělali, kdyby Palacha poslechli. Situace ze srpna 1968 nás poučuje o tom, že se cosi dělat dalo. Jenom odpor celého národa přesvědčil sověty a „staré struktury“, že musí ustoupit a Dubčeka nechat na vedoucím postu. Také nenastoupila otevřená diktatura a teror. Ale už jen to, že by nenastaly čistky ve straně, by byl velký pokrok a mělo by to velký význam na budoucnost.

A právě tady vzniká otázka. Proč ti komunisté, kteří byli později za strany vyhozeni, mnozí se stali signatáři Charty 77, dnes se považují za oběti, proč nebojovali, dokud byl čas. Podle mne to hrdinové nejsou, jsou to zbabělci. Mysleli, že je nechají na pokoji, že nějak přežijí. Ale totalitní režim na nikoho nezapomene, jakmile se mu nikdo nepostaví, dokoná svoje ničivé ďábelské dílo do samotného konce zcela důsledně.

Palach je memento, je to memento zbabělosti, je to memento zmařené příležitosti těch, kteří ještě mohli něco dělat. Je to varování, že „přežívat“ se nedá, dokud je jen malá naděje musí se bojovat. Platí to i dnes. Jinak ztratíme svobodu.

 




25 Komentářů k Palach – memento doby

  1. dascha napsal:

    Osobně si myslím, že to byla zbytečná smrt, která ze všeho nejvíc ublížila jeho rodičům!!!!

    • proud napsal:

      Naprosto presne,smrt ze zbrklosti a nevedomosti,paklize skutecne byla(?).V 89 taky vsichni verili smrti studenta.........

  2. Honza Kanibal napsal:

    Můj bratr Jan - youtube

  3. Tykva Bukvatyr napsal:

    Palach bol zrejme duševne labilný jedinec. Jeho smrť ničomu a nikomu nepomohla. Bolo to prázdne gesto.

    • proud napsal:

      .........a byla patricne zneuzita,jako vzdycky vsechno.....

    • Paul Durham napsal:

      tedy ve své době to tak nevypadalo, vůbec ne , je celkem jedno jestli byl labilní, nebo nebyl, nebo kdo ho navedl nebo nenavedl, každopádně sebe vymáchat v benzínu a zapálit je dost labilní, co chtěl nebo ne, není hlavní, hlavní je, jak to tehdy působilo

      po skoro půl století může každý řešit co myslel nebo nemyslel úplně libovolně, fantazii se meze nekladou , kdo ví , třeba MK Ultra , nebo taky jen ženská místo čerta

  4. kris napsal:

    Kolik tu takových Palachů od roku 89 bylo? Desítky..Na prstech ruky byste je nespočítali! A hnulo to s někým? Absolutně ne. Toliko k lidskosti po roce 89.

  5. martin bareš napsal:

    Palacha a jeho smrt beru jako osobní tragedii idealisty a psychicky citlivějšího člověka, a především člověka charakternějšího, než většina lidí v okolí.

    Doba těch dní byla taková, plná emocí, hektická i já jsem pamětník a přesně vím, co jsem dělal, jak to bylo u nás ve městě, jak jsem se choval.

    Když studenti losovali (nebo ta skupina lidí), na Palacha padla volba.

    Bohužel, škoda každého člověka. Palach podle mne, to nevím a jen si to myslím, byl naivně přesvědčen, jako "levicově, velmi levicově" zaměřený člověk o čemsi, čemu věřil a bohužel hodně o tom přemýšlel. Jako většina nás nepoučených.

    Na rozdíl od mnohých lidí, kteří dosavadní režim podporovali a kteří pak začali jen škodit!!!, například ladislav Lis, o kterém se později mluví jako o hrdinovi, jehož záslužnou činností byl boj proti režimu. Přitom chování všech v té době by zaplnilo celou paletu reakcí a nic se z toho vyvodit nedá!

    Pohled z dneška mám jiný. To, co probíhalo v KSČ, byl trvalý boj proti tak zvaným stalinistům.

    Já to posoudit jako věčný nestranník nemohu, ale:
    Do čela veřejného života v šedesátých letech a pak v pruběhu "jara" se dostávali lidé, jako například pan Pelikám, ředitel ČT. Ti byli skutečná škodná.

    Můžeme se dohadovat, jestli těmto lidem:
    - vadil víc socialistický stát, aniž by znali více souvislostí z okolního světa
    - zdali cítili možnost se prosadit a ukojit svou ctižádost
    - věděli, nebo si mysleli, přesvědčováni od západních přesvědčovačů (neříkám, že byli zaplaceni, nevím), co všechno budeme mít, jak dobře se budeme mít
    - byli jen příslušníci pražských elit a jiných elit, vzdálení od reálného života už tehdy (intelektuálové, potomci tzv. významných lidí z první republiky, nějak navázaných na šlechtu, považující se za významné, chytré či chytřejší než okolí, apod.), to se mi zdá nejpravděpodobnější.

    Takže nakonec jsem rád, že se stalo to, co se stalo a přišel zásah vojsk Varšavské smlouvy (i já jsem držel v rukách člověka s prostřeleným břichem, který později zemřel, i já jsem chtěl utéci, i já jsem později na rok odjel do Británie).

    To co píše pan Podracký, je neskutečný blábol. Schematický, beze špetky statečnosti a odvahy, to hlavně, vidět věci tak, jak byly, s odstupem doby. Smířlivě a reálně bez hodnocení, kterého je ten článek plný.

    Škoda pana Palacha, zbytečná smrt, většina z nás lidí si ji nezasloužila!! Doba je, a byla už v té době, jiná, bohužel.

    • Paul Durham napsal:

      No jo, každý by měl sejít z životní cesty sešlostí věkem uprostřed běhu ma 3000m překážek. Ale ne každý to má napsáno na svém palmovém listu, proto otázka "spravedlnosti" jest irelevantní.

      Pohlédnete-li na dějiny jako na zuřivou rvačku klanů vyznavačů tóry s uřízlými ocásky, nemůžete být pak zklamán buď totální nečiností či naopak totální splašeností hospodářského zvířectva na farmě nikoliv Orwellově ale Icikově. Je neefektivní plakat nad rozlitým mlékem a to na obou stranách tzv. barikády.

      cituji:
      Můžeme se dohadovat, jestli těmto lidem:
      - vadil víc socialistický stát, aniž by znali více souvislostí z okolního světa (1)
      - zdali cítili možnost se prosadit a ukojit svou ctižádost (2)
      - věděli, nebo si mysleli, přesvědčováni od západních přesvědčovačů (neříkám, že byli zaplaceni, nevím), co všechno budeme mít, jak dobře se budeme mít (3)
      - byli jen příslušníci pražských elit a jiných elit, vzdálení od reálného života už tehdy (intelektuálové, potomci tzv. významných lidí z první republiky, nějak navázaných na šlechtu, považující se za významné, chytré či chytřejší než okolí, apod.), to se mi zdá nejpravděpodobnější. " (4)
      (konec citátu)

      (ad 1) lidé v tzv.socialistickém státě , ekonomicky státním kapitalismu, byli v absolutní informační izolaci od světa v kombinaci se židopropagandou rodné strany. Tak se nedivte, že ta samá židopropaganda z hlasu emeriky jen s opačným elektrickým nábojem byla pro ně lákavá a validní. Souvislosti nehrají roli, bo nyní si každý může informace získávat, kde chce, a stejně souvislostem nerozumí 99,9% lidí anebo nechce rozumět, protože souvislosti se neshodují s jejich operačním systémem biorobota.

      (ad 2) rozpor mezi propagandou a realitou vždy dožene jedince k iracionálnímu jednání , které nakonec končí patologickým jednáním, toho jsou si propagandisté velmi dobře vědomi a o tento cíl jim jde, sami se pak stávají obětí své lži, ovládat chaotické idioty je snazší než myslící sebevědomé bytosti

      (ad 3) sousedův trávník je vždy zelenější , jedna z mnoha metod ovládání

      (ad 4) nic se neděje náhodou , pouze informovaní používají užitečné idioty k ovládání neužitečných idiotů

  6. pražská vlaštovka napsal:

    Martinova slova s dovolením použiju také:
    Palacha a jeho smrt beru jako osobní tragédii idealisty,
    psychicky citlivějšího člověka a především člověka charakternějšího,
    než většina lidí v jeho okolí...
    to zůstalo v mé mysli , odhlížeje od pohledů z odstupu doby ,
    neměnné..
    j.

  7. Ada napsal:

    Ktosi z tej vtedajšej gardy reformistov povedal (Mlynář?), že čin Palacha im práveže sťažil situáciu, zaviazali sa voči sovietom, že tu bude pokoj - a nebol. Preto ich potom začali odstraňovať z postov - Dubčeka do Turecka, ostatných do všelijakých ústavov a potom i odtiaľ.
    Ale komunisti boli impotentní dokonca aj v propagande - stále mleli tie isté frázy a nepovedali nám napr. o podvode menom Fed, o následkoch expanzie kapitálu, nereagovali ani na študentské hnutie vo Francúzsku a inde. Akademik Fursov napr. hovorí: my sme mali podnietiť francúzsku komunistickú stranu, aby provokovala útoky študentov tak, aby muselo zasahovať NATO. A potom by sme my mohli vykrikovať: NATO zadusilo demokraciu vo Francúzsku! Fúúúj!
    No súdruhovia potrebovali valuty, a preto čušali....

  8. benmil napsal:

    Komunisti měli pravdu v tom, že přítomnost sovětských vojsk na rozhraní našich světů byla kvůli rovnováze sil absolutně nevyhnutná a zcela legitimní. To připouštěl i Západ, a v srpnu to konec konců potvrdil činy. Zbabral to prezident Novotný, nepochybně s tím nejlepším úmyslem, který jako český vlastenec, ještě si pamatující na zdejší pobyt wehrmachtu po Chruščovově pádu v roce 1964 opakovaně odmítal podepsat dohodu o jejich dislokaci. Počtvrté to odmítl na podzim 1967, kdy za sebou zabouchl dveřmi Kremlu (z týdenní cesty do Moskvy se vrátil už na druhý den, prý pro nemoc). Už v ten den bylo rozhodnuto o invazi. Kdyby byl Novotný podepsal, mohlo se všechno odehrát za zvuků fanfár a s potřásáním po ramenech, jako v našich zeměpisných šířkách už tolikrát. Sověti by klidně seděli v Janovicích nad Úhlavou a na Doupově, jako Američani sedí v Deggendorfu a jinde dodnes. Nebyla by internacionální pomoc, ale právně zakotvené zřízení vojenské základny nebo základen v Českoslovesnku (jak tomu bylo donedávna v případě Krymu). Nebyla by invaze, nebyla by okupace, nebyla by normalizace. Jen málokdo by remcal, podobně jako jen málo Němců hodnotí 70-letý pobyt americké armády jako okupaci.

    Když Brežněv neuspěl u Chruščovova nominanta Novotného, obrátil se na svého spolužáka z partajní fakulty, skalního stalinského, v SSSR vychovaného a zakaleného jak ocel spolužáka, Sašu Dubčeka. Není jisté, zda Dubček věděl, že se stal vlastně sovětským agentem, nebo zda se Brežněv spolehlna to, že je Dubček blbý, a udělá to, co se od něj chce, aniž by věděl, o co jde. Jeho úlohou bylo provést v Československu vnitrostranický puč a rozprasit politické ovzduší v zemi do té míry, že Sověti budou MUSET přijít zachraňovat socialismus.

    Západ vycítil slabost nového československého vedení a operativně přistoupil k dlouho připravované akci. Obklopil impotentního Dubčeka svými zakuklenými agenty a přistoupil k realizaci PRVNÍHO PRAŽSKÉHO MAJDANU, jedné z prvních barevných revolucí, známé pod jménem kontrarevoluce. Ať si soudruzi osmašedesátníci říkali a říkají co chtějí, kdepak, my nejsme proti socialismu, my mu chceme jen malounko kosmeticky upravit ksicht, kontrarevoluce podle tehdy platné doktriny tady byla. Během DRUHÉHO PRAŽSKÉHO MAJDANU vylezli z kukel a připustili to, co dvacet let zatloukali.

    Vasil Biľak zpočátku přivítal změny, které přinesl polednový vývoj, ale v březnu, po první schůzce komunistických partají v Drážďanech, jako úplně první pochopil, že Sověti nesrandují, když zvedají prst. Jako poloviční Rus věděl, co jsou zač, a čeho jsou schopni. Celé další období se snažil invazi zabránit, nevěda, že je o ní dávno rozhodnuto.

    Režie tzv. Pražského jara byla stejná, jak ji známe z barevných revolucí novější doby. Západ nemohl připustit, aby se situace v nějaké zemi zlepšila "jen tak". Pokud je autor titulního článku skutečně pamětník, musí si pamatovat, že první polovina 60. let byla ne-li zlatou, a stříbrnou, tedy přinejmenším bronzovou epochou. Měli jsme za sebou fenomenální úspěch na světových výstavách v Bruselu a v Montrealu, jméno Československo mělo ve světě zvuk, naše motorky, kola, šicí stroje, psací stroje, textilní stroje, sklo, pivo chmel, elektrárny, rafinerie, cukrovary a mnoho dalšího se vyváželo do celého světa, a to navzdory celním přehradám, bojkotu a vydírání ze strany Západu. V dobré paměti je zlaté období československé kultury, zejména filmu, divadla a výtvarného umění. Mnohé už se smělo říkat, mnohé už se smělo psát, už se trochu mohlo jezdit ven. S tím vším první pražský majdan udělal konec a vrátil kolo dějin nejméně o pět let zpátky. Neříkám, že bylo všechno dobré, ale kdyby se věcem nechal volný průběh, docházelo k dalšímu zlepšování. Podobná situace byla i v 80. letech. V polovině 80. let bylo mnohé už na dobré cestě. Cestování už bylo limitováno jen penězi (ostatně, jak teď). Naše životní úroveň byla plně srovnatelná s životní úrovní v evropských zemích. Pozlátko, nad kterým jsme slintali ve výkladech západních měst si nemohli dovolit ani mnozí Italové, Rakušané nebo Němci. To se Západu nehodilo do jeho dlouhodobé strategii. Jejich agenti, kteří si teď říkali disidenti, museli přitvrdit. Druhý pražský majdan, tentokrát vítězný, nejen že vrátil kolo dějin, ale nechal za sebou vykradenou poměrně prosperující ekonomiku.

  9. stefan goga napsal:

    Nic nove pod slnkom.68 bol iba pokus sionistov a korporacii sa dostat ku kapitalu a rozlozeni vych.bloku.Dubcekova naivita a par potporovatelov tomu uverili cez masaz sl. europy.Dopadlo by to tak ako dopadol naiva Gorbacov.Uplny vypredaj statu a napokon bankrot.Neziskovky,uplatky,podvody vzy si najdu vlastizradcov ako je tomu po 89 az dodnes tak tomu bolo aj v 68 mozno aj s obcanskou vojnov ako tomu bolo v Madarsku 56.Vid dnesna Ukrajina, pred tym Juhoslavia. NATO NEBOLO ZALOZENE ZA UCELOM MIERU.Je to iba polcajt na udrzanie a ziskavanie kapotalu aj za cenu milionov obeti.

    • benmil napsal:

      Naivní sme boli všetci, Dubčeka sme podporovali všetci - aj dnes je to ešte národný hrdina. Až neskôr, keď sme jednak trocha zostarli, jednak sa naučili skladať k sebe kúsky mozaiky, sme - aspoň čiastočne - začali chápať hru, ktorú s nami hrajú. Mnohí nechápu dodnes.

  10. Jarek* napsal:

    Bezvýznamný, nesmyslný a naprosto hloupý počin. Sám sobě si ten člověk s nepatrným povědomím zavřel možnost na tomto světě rozvinout intelekt. Toto nikdy nebyli hrdinové národa, ale jeho největší slaboši. Proto je oficiálně takto tzv. opěvují.

  11. Karel napsal:

    Nejvíce snad kvůli Palachovi v posledním týdnu plakala J.Šiklová, komunistka, přezdívaná na VŠ "Rudá fena", která ještě v roce 1969 přesvědčovala komunisty, aby nevystupovali z KSČ na protest proti okupaci vojsky SSSR v roce 1968. I ona byla důvod, proč se Palach upálil.

  12. petr napsal:

    Normalizace způsobila oddálení privatizace o 20 let.

    To je rok 68 ve zkratce.
    Nebýt rusů tak jsme tu mohli mít vymoženosti jako nezaměstnanost, chudoba, exekuce, bezdomovectví už v 70. letech. A bývalí podniky by neprivatizovali prominentní synáčci, ale jejich bolševičtí tatínkové osobně.

    • benmil napsal:

      Tak, tak. Už jsme mohli být vytunelovaní o 20 let dřív. A co teprve, kdybychom o dalších 20 let dřív přijali Marshallův plán.

    • proud napsal:

      Presne tak,ale zapad by ani zdaleka nebyl,jen zdejsi bordel,to je u nich "nase misto",abysme si mysleli jaky jsme zapadaci,cpali jim co mame a umime a sbirali prisne kontrolovany drobky co nam hazej a rvali se o ne.To je cil.

  13. stefan goga napsal:

    pan Petr. Zabudol ste,ze po vojne skoro vsetci gardisti boli komunisti a po 89 privatizeri.Komunistov bolo ako safranu cca 30% zbitok iba karieristy vlez do zadku udavaci.

  14. Jaris napsal:

    Palachovi bylo tenkrat pouhych dvacet let. Idealista a snilek, ktery chtel vyburcovat narod z letargie a myslel to naprosto vazne. Veril, ze jeho smrt nebude zbytecna a jak se mylil! Byla to skupina studentu, ktera planovala "zive horici pochodne" a prvni los padl na Palacha. Rozhodne nervove labilni nebyl. Byl to mlady muz svych zasad a idealu. Vedel k cemu se rozhodl a ten hruzny cin vykonal. Tenkrat byla take doba urychleneho prevlekani kabatu, tak typicka pro Cechy. Zazila jsem to a to pokrytectvi, udavacstvi, prilezitost k nastartovani nove(rozumej spinave) kariery, podepisovani papiru o pomylenosti, vyhazovani lidi ze zamestnani, kdyz nesouhlasili s nastavajicim rezimem.
    Tohle byla jedna etapa ceskych dejin a k teto casti patri i smrt Jana Palacha. Cest jeho pamatce.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

code

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

Protected with IP Blacklist CloudIP Blacklist Cloud

Upozornění: Příspěvky trolů jsou mazány, proto neodpovídejte na komentáře, které zjevně rozbíjejí rozumnou diskuzi!
Diskutujte k věci, nepište nesmysly, které nikoho nezajímají.

NEKRMTE TROLY!