Kirill Kolikov: Jak to (možná) bylo s Ježíšem aneb základem všech věcí a událostí jsou peníze

el-greco-christ-cleansing-the-templeZákladem všech věcí a událostí jsou peníze. Je tomu tak teď a nejinak tomu bylo i kolem roku nula. Starověké hospodářství bylo jen o málo jednodušší, než je hospodářství dnešní. Abychom mohli pochopit tajné pružiny, které vedly ke smrti jednoho z početných potulných židovských kazatelů, která nakonec posloužila jako zrnko, kolem něhož vykrystalizovalo jedno celé světové náboženství, musíme se aspoň trochu vyznat ve finančním systému Římské říše. Krista totiž, použijeme-li dnešní slovník, zabili tehdejší finanční oligarchové za to, že žádal ukončení valutových spekulací založených na inflaci a investování do reálných sektorů hospodářství. Krista prostě zabily velké peníze.

Na základě geologických procesů došlo k tomu, že na Blízkém východě byla velká ložiska zlata, zatímco v italských Apeninách byly zásoby stříbra. Řím tedy byl bohatý stříbrem, Asie zlatem. Proto se v Itálii měnil gram zlata za 12,6 g stříbra, kdežto např. v Palestině dávali za gram zlata pouze 4,7 g stříbra. Dříve nebo později muselo někoho napadnout, jak na tomto rozdílu zbohatnout.

Palestinská Judea byla jedinou římskou provincií, která měla dovoleno razit vlastní mince, ovšem s jistými omezeními. Razit se mohly jen šekely – speciální náboženské peníze. Došlo k tomu proto, že na římských mincích byly vyobrazeny pohanské motivy a takové nebylo dovoleno podle židovského náboženství nosit do chrámu. A přitom nosit peníze do chrámu bylo nutno. Proto levité, členové izraelského kmene Lévi, pověřovaného kněžskou službou, požádali Řím o právo razit vlastní mince. Nemyslete si nic špatného, pánové, my vůbec nechceme podrývat valutový monopol říše! Jde výhradně o náboženské otá ;zky. A Řím, vyznačující se dosti značnou náboženskou tolerancí, této žádosti vyhověl.

Šekely se prodávaly u vchodu do Chrámu, na směnárenských stolech. Byla to hodnotná mince – rovnala se až dvaceti denárům. Každý dospělý Žid byl povinen na svátek pesach – svátek nekvašených chlebů po prvním jarním úplňku – obětovat Chrámu půl šekelu. V Judeji tehdy vedle římského místodržícího vládl jakýsi náboženský parlament, zvaný synedrion neboli sanhedrin. V něm zasedaly – opět řečeno dnešní terminologií – dvě politické strany, konzervativní saducejové a mírně liberální farizejové.

Farizejové byli pragmatici, saducejové ortodoxní. Směnárenské stoly, tedy veškeré finanční toky Chrámu, měli pod kontrolou farizejové. Je to přirozené: pragmatici měli vždy blíže k penězům než zarputilí vlastenci. Kvůli zatvrzelosti saducejů je farizejové příliš nemilovali, jak už to mezi politickými stranami v parlamentech bývá. Nemilovali, ale podporovali je finančně.

Vlastenečtí saducejové vždy energicky vystupovali proti západním okupantům, a tak usměrňovali lidový hněv z farizejů na Římany. Saducejové nadržovali radikálním zelotům, které bychom dnes mohli označit jako teroristy. Tvrdili, že tradiční hodnoty se rozpadají účinkem západní nákazy. „Všemu jsou na vině Římané. Drancují naši vlast, parchanti!“

Všechno bylo ovšem přesně naopak…

Pragmatičtí farizejové měnili stříbro, získané ze směnárenských stolů, za zlato v poměru 1:4,7, zlato nakládali na lodě a odváželi ho do Říma, kde ho měnili za stříbro v poměru 1:12,6, a stříbro odváželi nazpět do rodné Palestiny. Tam ho opět měnili za zlato a opět se beze spěchu vydávali za moře. Wall Streetu se ani nezdá o takové rentabilitě valutových operací.

A co na to Řím?

„Řím zabil přepych“ – to je téměř banální fráze. Ale tato banalita je hořkou pravdou. Do Říma řádně přicházely daně z provincií. Avšak přicházející zlato se nekapitalizovalo, ale rozplývalo se mezi prsty jako písek. Jednak ho masově přetavovali na klenoty. Dále se obrovské honoráře ve stříbrných sesterciích vyplácely hostujícím umělcům, kteří předtím, než odjížděli, měnili stříbro za „konvertibilní měnu“ – za zlato. Římská vláda pořádala bezplatnou podívanou pro plebs. Za zlato bylo nutno nakupovat z Afriky divoká zvířata pro gladiátorské hry. Celá léta bylo nutno školit a živit samotné gladiátory. A gladi&aa cute;tor, jak je známo, je zboží silně jednorázové.

Prakticky všichni aristokraté, jak už je to správným aristokratům vlastní, žili na dluh. Půjčovali si u lichvářů, kterými byli hlavně příchozí z provincií, a z nich pak zejména Židé.

Vnitřní dluh narůstal a Řím se začal valit do propasti. Císař Tiberius to pochopil a pokusil se bojovat proti této ekonomice projídání. Dal se do boje s přepychem, vydal antialkoholická nařízení, vyháněl z Říma umělce, zavíral elegantní restaurace, pokoušel se direktivním způsobem udržovat ceny. K ničemu to ovšem nevedlo. Inflace dále stoupala, kvetl černý trh a ve společnosti se hromadilo napětí. Stoupala podrážděnost aristokratů vůči lichvářům. Stoupala podrážděnost vládnoucích kruhů vůči valutovým spekulacím farizejů, které nikterak nepřispívaly k upevňování římské měny. Stoupala podrážděnost aristokratů vůči císaři Tiberiovi, který jim bral je jich hračky. A za takových okolností je jen pouhý krůček ke spiknutí.

A ke spiknutí s cílem Tiberia zavraždit skutečně došlo. Do jeho čela se postavil jistý Lucius Aelius Seianus, prefekt pretoriánské gardy.

Zde je na místě malé odbočení. K Seianovu spiknutí došlo v roce 30. Dříve se předpokládalo, že k ukřižování Krista došlo v roce 33. Dnešní teologové a historici se však přiklánějí k posunutí tohoto data o tři roky zpět, do měsíce nisanu roku 30, to jest právě do doby, kdy se spiklenci v Římě zdravili heslem „Tiberia do Tiberu“.

Seianus však potřeboval podporu pro případ občanské války. Proto se obrátil na své staré přátele. Jedním z nich byl Pontius Pilatus. Pilát nebyl proti, nebyl si však jist, zda jeho legionáři půjdou bojovat za samozvance. Navíc si legionáři kvůli kurzovým rozdílům mezi Palestinou a metropolí mohli dovolit žít v Judeji třikrát blahobytněji než v Římě. Tak proč by se vraceli do vlasti. S Itálií nás nestrašte, pane Piláte!

Pro legionáře bylo tedy třeba sehnat peníze. Ale kde je vzít? Pilát byl obyčejný římský úředník, který žil pouze z platu. Kde má úředník takové peníze vzít? Prokurátor ale věděl, kde potřebnou sumu najít. Jednou už z toho zdroje čerpal. Sotva se z té šlamastyky tehdy vymotal.

V Jeruzalémě byla tehdy totiž prastará a nevyhovující kanalizace. Na ulicích byl smrad. Městu hrozily epidemie. Pilát se nejednou obracel na římskou vládu, aby rekonstrukci financovala. Řím ale mlčel. Místní vládě saducejů a farizejů bylo peněz na místní hospodářství líto a spoléhala se na to, že kanalizace patří do federální kompetence. A kromě toho by bylo vodou na její mlýn, kdyby – v případě epidemie – se hněv místních snesl na hlavy těch prokletých okupantů.

A tak se Pilát odhodlal k odvážnému kroku. Vynutil si peníze z korvanu – chrámové pokladnice. Těmito penězi financoval rozsáhlé stavební práce – obnovil kanalizaci, vybudoval vodovod i městské lázně. Do Říma vzápětí dolehly stížnosti veleknězů pro překročení pravomocí veřejného činitele a neúčelové vynakládání peněz daňových poplatníků. Došlo k tomu, že se kvůli této věci sešel Senát. Pilátovi se ještě podařilo vykroutit se. „Zabránil jsem epidemii a kromě toho jsem ještě pro naše statečné hochy vybudoval lázně.“

Tehdy ještě senátoři dali Pilátovi za pravdu. Lázně jsou přece důležitější než nějaký Chrám. Ale podruhé se takový trik Pilátovi už jistě nepodaří. V Římě se opět rozhlásí, že prokurátor opět vzal z chrámové pokladnice hromadu peněz. „A na co vlastně?“ budou se ptát senátoři. Přece nemůže říct, že na spiknutí. Tady je každá rada drahá.

Pilát žil v Cesareji, hlavním městě Judeje. Do Jeruzaléma jezdil tradičně jen na pár dní na svátek pesach, aby odevzdal císařovy dary Chrámu. A jednou při jeho příjezdu došlo pouhých 400 metrů od jeho rezidence k do nebe volající nehoráznosti. Jakýsi mladík převracel před Chrámem stoly penězoměnců. Je zcela přirozené, že Pilát se o tom dozvěděl prakticky hned.

Pilát neměl domorodce nikterak v lásce. Zdaleka to nebyl žádný liberál. Svého času, na žádost levitů, poslal obrněnou jízdu proti shromáždění lidí, naslouchajících kázání jednoho z početných potulných kazatelů jménem Feudas, který vyzýval k občanské neposlušnosti. Jízda domorodce prostě zadupala do země. Proč se teď najednou Pilát tvářil, že se nic neděje? Vždyť za takováto chuligánství se přece odsuzuje k smrti a vynášet rozsudky smrti patřilo do pravomoci římských úředníků.

Pilát mlčel proto, že ten maldý podivín utrousil podivnou průpovídku, „Dejte císaři, co je císařovo“, která je očividně určena jeho uším. Pilát pochopil, že celý incident je inscenován právě pro něj. A proti těm, které on jako státník a veřejný činitel z duše nenávidí a kterých si neváží – proti farizejům a saducejům. Pilátovo mlčení bylo opodstatněné. Císař nebyl přímo uražen a do vašich místních náboženských rozmíšek se nechci míchat. A kromě toho ani páni levité kvůli čemusi nežádali, aby nad mladým buřičem byl vynesen rozsudek smrti. Dokonce ho ani nezatkli. Co to asi chtěli zahrát do autu?

Oni se totiž báli. Vždyť rozsudku smrti musí předcházet vyšetřování, aby se zaručil spravedlivý soud podle římského práva. Ale farizejové se vyšetřování báli. Hlavně proto, že právě vyšetřování bylo to, po čem Ježíš prahl.

Co v té době Pilát o Ježíšovi věděl? Že to je profesionální kazatel, mající jisté charisma a těšící se úspěchu u místního publika. Že nestraní zelotům. Že podle zvěstí kolujících po Galileji pravým Ježíšovým otcem nebyl přestárlý tesař Josef, ale římský voják Pandira. A tak Pilát nemohl nepocítit k tomu kazateli lehký nádech sympatie. Vždyť to není žádný špinavý Žid, ale poloviční Říman! Možná, že právě toto byla psychologická nitka, která spojovala římského místodržícího s tím potulným kazatelem z Nazaretu.

Ano, Ježíš chtěl dosíci konfrontaci s Pilátem. Dokonce i za cenu toho, že ho předvedou k soudu, při němž mu bude hrozit smrt. Ale proč to?

Ježíš totiž nebyl slepý. Dobře věděl, co se děje. Chápal rostoucí podrážděnost Říma vůči finančním spekulacím Jeruzaléma, chápal Pilátovo podráždění způsobené vzdouvající se vlnou terorismu ze strany zelotů, kteří vraždili římské občany, podpalovali stavení a otravovali studně. Všímal si, jak narůstá propast mezi bujnějícím přepychem, kterému se oddávali levité, a bídou místního obyvatelstva. Jediný, kdo ještě jakž takž udržoval pořádek ve městě a v zemi pořádek, byl Pontius Pilatus. Prokletý okupant. Krutý, nemilosrdný vládce, kterého tady každý nenávidí.

Ježíš chápal, že to nemůže skončit dobře. Dříve nebo později přejde napětí v krveprolití. Jak se nakonec i stalo. Krátce po Ježíšově ukřižování vypuklo povstání, které nemilosrdně potlačil Titus a které vedlo k tomu, že Chrám, posvátný svatostánek Židů a finanční vřed říše, byl Římany srovnán se zemí.

Ježíš považoval za potřebné, aby se nahromaděný spekulativní kapitál investoval do reálného sektory hospodářství. Do vinic, dílen, kováren, dolů. Dost nacpávání kapes. Teze o tom, že je nutno se dělit, se táhne Ježíšovými kázáními jako červená niť.

Ježíš měl v té době už svou stranu. Nenadarmo se totiž toulal po Judeji a verboval přívržence. Galilejský měl přívržence dokonce i v sanhedrinu, mezi nejprogresivnějšími farizeji – Josefa z Arimatie a Nikodéma. Ježíšovým snem bylo dostat se se svou stranou do parlamentu, sanhedrinu, a ovlivňovat přerozdělování finančních toků. Zastavit valutové spekulace, sanovat krachující městské hospodářství, zorganizovat pomoc chudákům a sociálně slabým vrstvám obyvatelstva..

Bylo zřejmé, že levité ho dobrovolně do sanhedrinu nepustí. O to víc, že zasedání v něm bylo vyhrazeno pouze příslušníkům kmene Lévi. Byl to prostě stavovský parlament. Ale prostřednictvím Piláta a třetí, Ježíšovy strany, by se snad do parlamentu proniknout dalo. Stačí, aby Pilát v hlášení do Říma uvedl, že se tady objevil jistý užitečný muž, kterého by bylo záhodno ve prospěch velkého císaře Tiberia uvést do Senátu. Levité by sice skřípali zuby, ale podřídili by se.

Proto Ježíš vzkázal Pilátovi „Co je císařovo, císaři“: až se stane plnoprávným členem sanhedrinu, bude moci vykoupit část směnárenských stolů a přesměrovat finanční toky ve prospěch Říma,vůbec, Piláta pak zvláště.

Velekněz Kaifáš, předseda sanhedrinu, nakonec pochopil, komu ta věta – „Co je císařovo …“ byla adresována. Ukázalo se, že Ježíš je bezprostřední hrozbou finančnímu blahobytu Chrámu. Vydat ho Římanům a požádat Piláta o jeho odsouzení – to bylo riskantní. Pontský Pilát sice s kriminálníky a politickými zločinci nedělal žádně ceráty a rozsudky podepisoval, aniž by se osobně seznámil se spisem. Ale v tomto případě tomu bylo jinak. Pilát měl totiž uši.

Zůstávalo jediné – potichoučku samozvance zahnat do slepé uličky. Ale udělat to nebylo nikterak jednoduché. Předně, Ježíš byl rozený konspirátor, a za druhé, všude se pohyboval s ochrankou. Někteří z jeho apoštolů bývali ozbrojeni. Například Petr chodil s mečem. (To byla velká výsada, vyhrazená pouze římským občanům. Domorodcům hrozila za nošení meče smrt ukřižováním. Dokonce i chrámová stráž byla ozbrojena pouze dřevěnými holemi a kopími.)

Jak se Petr, narozený v Judeji, mohl stát římským občanem? Například tak, že jako žoldnéř bojoval v římské armádě. V roce 19 vedl Germanicus, Tiberiův synovec, tažení do Kappadokie a Arménie. Část žoldnéřů, zejména pomocné složky, pro toto tažení najímal v okolních zemích. Žoldnéři dostávali za zvláštní zásluhy vyznamenání. a nositel takového vyznamenání nabýval automaticky občanství. Jak je vidno, Petr byl schopný voják.

Petr nosil dlouhý meč, spatu, který byl vyhražen příslušníkům jízdy. Takový meč se nedá ukrýt pod pláštěm, a proto se nosil otevřeně. Každý v Jeruzalémě tedy věděl, že Ježíš je obklopen ozbrojenci. A na takové se vrhat s holemi, to nemělo žádný smysl. Ale naštěstí, či naneštěstí, se Ježíš nabídl sám.

Blížila se sváteční velikonoční noc. Ježíš řekl svým učedníkům, aby se odebrali do města k jistému muži. Uvidí-li na místě džbán, mohou bez obav vstoupit dovnitř a sdělit tomu člověku Ježíšovo poselství. Učedníci ho poslechli. Odešli na to místo, přihlásili se na heslo (džbán byl na místě) a řekli, co mělo být řečeno. Až potom se dostavil na místo Ježíš s ostatními. To místo byla malá restaurace a její majitel byl Ježíšův přívrženec.

Ježíš s apoštoly trochu popíjeli a veselili se. Po čase se po Ježíšově souhlasu vzdálil Jidáš. Ježíš navrhl ostatním, aby si vyšli na vzduch. Na tom nebylo nic neobvyklého. Po konzumaci vína čerstvý vzduch nezaškodí. Ale místo obyčejné procházky odvedl Ježíš učedníky za říčku Kidrón, do Getsemanské zahrady. Jidáš, který odešel dříve, tedy nemohl vědět, kam Ježíš učedníky odvede. A jestli to přece věděl, musel se to dozvědět přímo od Ježíše. Jedině tak mohl veleknězovu soldatesku dovést přímo do Getsemanské zahrady a Ježíše „zradit“. Je tedy zřejmé, že šlo o zradu na objednávku.

Můžeme se dohadovat, co řekl Jidáš Kaifášovi. To, co mu Ježíš poradil: Ježíš a jeho lidé se opili a teď dřímají v Getsemanské zahradě. Nebudou klást žádný odpor. A navíc je to odlehlé místo. Aby Jidáš nevzbudil podezření, vyžádal si za „zradu“ třicet stříbrných .

Byla noc na jeruzalémském předměstí. Nazaretský byl značně nervózní. Celý svůj život vsadil na jednu kartu. Vtom se objevil Jidáš s četou Kaifášových hrdlořezů. Jidáš Krista políbil. Jistě to nebyl polibek zrádce. Zaručeně to byl polibek bratra – spoluspiklence. Polibek dvou lidí, kteří spolu spředli velkou společnou věc. „Držím ti palce.“ To byl smysl toho polibku.

Caravaggio_-_Taking_of_Christ_-_Dublin_-_2

V té chvíli dal Petr promluvit svému meči. Došlo k rychlé a krvavé potyčce, v níž Petr odťal veleknězovu služebníku Malchusovi ucho. K této potyčce by nedošlo, kdyby veleknězova garda přišla Ježíše zatknout. Ale oni ho přišli pod pláštíkem noci zabít. Ježíš krveprolití zastavil a Petr složil meč.

K čemu vlastně došlo? Pro Kaifáše to byla značná šlamastyka. Jeho lidé vyvolali o sváteční noci krvavý incident. A co na tom bylo nejnepříjemnější – domorodci napadli římského občana. Říman byl dokonce nucen chopit se zbraně. Ojojoj! Něco takového se nedá zaretušovat. Tím se bude Pilát zabývat osobně.

„Na koho jste to vyrazili v noci s holemi a kyji?“ ptal se Kaifáše Pilát. A odpověď mohla být pouze jediná. „Vydali jsme se zatknout rouhače. Ve dne se to nedalo, je stále obklopen ochrankou. Jsou to všechno horké hlavy. Ale teď se opili, a tak jsme využili příležitost.“ Ježíše odváděli do města. Za nimi šel pro jistotu Petr s mečem. Co kdyby je napadlo umlátit Ježíše kyji „při pokusu o útěk“.

Ježíše přivedli do Kaifášova domu a tam mu vlepili pár pohlavků. Petr se nevměšoval. Jeho rolí bylo být korunním svědkem, římským občanem. Kdosi Petra poznal a ukázal na něj prstem. Hele, ten mizera je Ježíšův parťák. Petr zapírá. Kdepak, jen jsem se tak procházel po parku a vidím, hochovi někdo chce přistřihnout hřebínek. Tak jsem se rozhodl ho ochránit. Jenže Petra opět kdosi poznal.

Polekal se snad Petr, jak tvrdí evangelium? Asi sotva. Vždyť to byl přece válečný veterán. Náčelník Ježíšovy ochranky. Ten viděl v životě už jiné věci. Kaifášova garda ztratila jistotu. Buď je Petr opravdu Ježíšův komplic, jehož svědectví je nutno dělit desíti, nebo je to náhodný kolemjdoucí. V každém případě však římský občan. A s takovým domorodci nic nenadělají, i kdyby chtěli. Nepatří do jejich jurisdikce. Proto se Petr mohl klidně vzdálit. Kaifáš definitivně situaci nezvládl. Ježíše už nemohou jen tak zabít. Ostatně Petr už své udělal. Ježíše přece dopravili do města živého.

Po takovém skandálu se už jistě dostane k Pilátovi. Levité budou žádat, aby Pilát Ježíše poslal na smrt. Pilát však farizeje nenávidí. Bude tedy chápat Ježíše jako nepřítele svých nepřátel. To jest jako přítele. A bude mít prokurátorovi co říct. Ježíš jistě učiní místodržícímu návrh, který nebude lze odmítnout.

Ježíšova kalkulace byla správná. Nevěděl však jen jednu věc. Ani nemohl vědět, že v Římě dozrává Seianovo spiknutí proti Tiberiovi. A že Pontský Pilát je jedním ze spiklenců.

Pilát však nebyl obyčejný spiklenec. Byl totiž v časové nouzi! Velmi naléhavě potřeboval peníze. Neměl kdy realizovat Ježíšova politická schémata. Třebaže byla bez jakýchkoliv pochyb zajímavá. Překrásná! Kdyby Pilát už neudělal za Judeou kříž, kdyby nemusel spěšně nalodit legie na galéry a odjet do Říma podpořit Seiana, jistě by udělal všechno, jak se patří. Napsal by do Říma, Ježíše by uvedl do sanhedrinu, využil by ho jako nastrčenou osobu a jeho prostřednictvím by skoupil část penězoměneckých stolů … Ale bohužel, neměl dost času.

Co se stalo po rozhovoru Piláta s Ježíšem, není přesně známo. Evangelia například tvrdí, že Pilát kvůli něčemu poslal Krista k Herodovi Antipovi. Proč asi? Herodes Antipas byl král Galileje a Pereje, muž s „evropským vzděláním“. Vyrostl a vystudoval v Řecku. Přivykl ke královskému přepychu. Žil v hlavním městě Galileje Tiberias. Poslal snad Pilát zatčeného právě tam? Ne. Spíše Herodes, právě tak jako Pilát, přijel do Jeruzaléma na svátky. Je možné, že Pilát se chtěl poradit s evropsky vzdělaným a prořímsky naladěným Herodem? Třeba i proto, že Ježíš pocházel z Galileje.

O těchto událostech existuje i jiné svědectví. Svědectví starořímského dějepisce Josefa Flavia. V jeho knize „Válka židovská“ stojí, že po setkání s Ježíšem ho Pilát propustil, potom se sešel s veleknězem, přijal od něj 30 talentů stříbra a poté vydal příkaz Ježíše znovu zatnout.

Pilát by nikdy Ježíše nezaprodal, kdyby tak naléhavě nepotřeboval peníze. Třicet talentů, to byly všechny peníze, které levité posbírali během svátků. Třicet talentů představovalo 780 kg čistého zlata. Dvanáct cihel o rozměrech 10x20x50 cm. Celoroční žold pro jednu celou legii. Stačilo to zlato vojákům jen ukázat a půjdou za Pilátem třeba na kraj světa. Dokonce i do Itálie.

Když Ježíše zaprodal, postupoval by Pilát tak jako dosud vždy. Ale tentokrát ho hryzlo svědomí. Co bránilo římskému prokurátorovi, aby se po úspěšně provedené operaci uklidnil? Právě ta tenká nitka sympatie, která ho spojovala s tím chlapíkem z Nazaretu.

Je pravda, že Pilát se na náměstí obrátil k lidu s otázkou, koho má propustit na počest svátků, jak o tom hovoří všechna evangelia? Je to možné. A dokonce pravděpodobné.

Předně je tu ta psychologická nitka sympatie. Přece jen, když urozený Říman předhodil Ježíše vlkům, necítil se ve své kůži. Za druhé, prokurátor z věcných důvodů nechtěl přijít o tak užitečnou osobu. Zvláště, když o těch třicet talentů, které místo v chrámové pokladnici leží v Pilátově jeruzalémmské rezidenci – Antoniově pevnosti – už nepřijde. Může se tedy pokusit Ježíše zachránit. O to víc, že na počest svátků jednoho odsouzeného omilostnit musí. A kaifáš nic nenadělá! Je to přece zvyk.

Popravit měli čtyři osoby. Ježíše za bohorouhání, dva teroristy – zeloty, evidentní nepřátele režimu, a Barabáše, běžného kriminálníka. Pilát se obrátil k davu, a zeptal se, zda má propustit Ježíše, na němž neshledává viny. Avšak dav, zpracovaný Kaifášem, zařval: „Dej nám Barabáše!“ a Pilát mohl jen zaskřípat zuby.

ecce

Není vyloučeno, že Kaifáš lůzu ani nemusel zpracovávat. Že pouze Židé nebyli schopni Ježíšovi odpustit tu nedávnou výtržnost před Chrámem.

Jidáš, když se dozvěděl, že jejich plán ztroskotal, v zoufalství hodil peníze získané od Kaifáše přes veleknězův plot, načež spáchal sebevraždu, dobře si uvědomuje, že na něm zůstane nesmazatelná skvrna zrady, neboť jediný člověk, který zná pravdu a mohl by ho očistit v očích apoštolů a budoucích generací, je právě na cestě na Golgotu.

Pilát se však nevzdal. On Ježíšovu smrt nechtěl! Mrtvý Ježíš je Pilátovi k ničemu. Po mrtvém Ježíši touží Kaifáš. Jen zřídka se stává, že by se kolo událostí točilo proti prokurátorově vůli. Pilát zuřil. Nařídil provést nechutný žert: k Ježíšovu kříži přibít tabulku s nápisem „Král židovský“, věda, že tím Židy urazí. Levité žádají odstranění ponižující tabulky, ale Pilát je neústupný.

Zeloti Gestas a Dismas si nesli své kříže na popraviště sami. Ježíš si svůj kříž nenesl. Římští vojáci, kteří ohledně Ježíše měli očividně zvláštní instrukce, chytili jistého chlapíka jménem Šimon, a přinutili ho nést Ježíšův kříž. Navíc, když už byl Ježíš na kříži a žádal o něco k pití, jeden římský voják mu podal k ústům hubku namočenou v tekutině z polní láhve, o jejíž povaze se evangelia rozcházejí: někde se tvrdí, že to bylo víno, jinde, že ocet.

Čas si se sanhedrinem zle zahrál. Byl pátek odpoledne a nazítří šábes. A v sobotu se nesmí nic dělat. Ale nechat zločince na kříži také nelze. Tedy volky, nevolky, musí je pochovat do půlnoci. Ale ukřižovaní prostě do té doby nestihli umřít. Smrt na kříži je zdlouhavý proces. Na kříži člověk umírá tři dny, není-li horko, nebo když dokonce prší, je nutno čekat pět až sedm dní. Dokonce se odsouzeným dávala destička pod nohy nebo pod slabiny, aby mohl kvázi stát či sedět a trápit se tak co nejdéle.

Pravda, jsou způsoby, jak smrt urychlit. Například přibít ruce hřebíky. Je paradoxní, že přibití neslouží ke zvýšení utrpení odsouzeného, ale k ulehčení a urychlení smrti. U odsouzenců s rukama přibitýma rezavými hřebíky docházelo, zejména na pražícím slunci, už po několika hodinách k sepsi, popravený upadal do horečnatého delíria a rychle umíral. Ježíše však hřebíky nepřibili.

Byl i další způsob, jak urychlit smrt. Přibít holeně. Ve skutečnosti šlo o přeseknutí arterií na nohou. Všechna krev z visícího člověka rychle vytekla, a ten umíral. Lotrům po pravici a po levici holeně přibili. Ježíšovi ne. Ten už byl totiž mrtev.

Z čeho by ale zemřel? Římský voják ho bodl kopím. Ježíšovi tekla krev. Na základě toho vyhlásil „pacienta“ za mrtvého. Podivné! Kdo už, když ne voják, by měl vědět, že mrtvým krev neteče!

Lotři po bocích záhy zemřeli. Jejich mrtvoly svrhli podle tradice do údolí Ennom. Ale Ježíšovo tělo vydali … nikomu jinému než Ježíšovým přívržencům v sanhedrinu – Josefovi z Arimatie a Nikodémovi. Ježíšovo tělo přenesli do Josefovy zahrady a omyli ho látkou, napojenou aloe a myrhou. Může jít o balzamování, ale i o obyčejné ošetření ran. Co se rozumělo pod myrhou, nám není známo, ale aloe je známé antiseptikum. Ovázané tělo Ježíšovo položili do krypty. Kam by jinak mohli položit „mrtvého“.

Kaifáš pochopil, že ho převezli. Spěchal k Pilátovi s reklamací. Jak si to představuje? Peníze vzal a bohorouhač žije. Pilát krčí rameny. On nic neví, podle jeho informací je popravený mrtev. Sám se diví, že tak rychle. Dokonce mu ani nestihli přeříznout žíly. Jestli nevěříte, milý Kaifáši, račte dát sám ke kryptě postavit stráž.

Pilát si z Kaifáše očividně činil posměch. Jakápak stráž. Vždyť je přece sobota a v sobotu pravověrní sedí doma a nemají právo cokoliv dělat. Kaifáš ze zoufalství požádal Piláta, aby dal ke kryptě postavit římskou stráž.

Pilát čekal jen na to. Dal postavit stráž a vzápětí tělo zmizelo. Na otázku levitů, kde je tělo, se legionáři jen cynicky usmívali. Nic nevědí. Usnuli a někdo tělo unesl nebo možná odsouzenec odešel sám.

Kdo by uvěřil, že římský voják usne na stráži? Kdo by uvěřil, že když římský voják na stráži přece jen usne, se k tomu tak snadno přizná? Za usnutí na stráži je skoro všude na světě smrt. A kam se vůbec poděl Ježíš?

Všechno nasvědčuje tomu, že ho odvezli na Herodův královský dvůr. Později, zdá se, si nějaký čas užíval svobody pohybu. Scházel se s apoštoly a hovořil s nimi. Věda, že po něm pátrají, se možná pohyboval inkognito. Šlo o to, že Pilát se dosud nerozhodl, jak s Ježíšem naložit. Nevěděl, kdy má se svou legií vystoupit na Seianovu podporu. Spiknutí bylo dojednáno poněkud nepřesně. A vůbec, v metropoli se dělo cosi podivného.

Protižidovské nálady v Římě se obyčejně kryly se zostřováním finančních krizí. Tiberius mimochodem příliš nepodléhal náladám davu. Naopak. Talentované, mladé a majetné Židy zachraňoval, ukrýval před pogromy, delegoval je do funkcí v provinciích. Ale jeho boj proti luxusu a ekonomice projídání byl stále bezvýsledný. Tehdy Tiberius změnil kurz, ustoupil od direktivního hospodářství a začal provádět radikální ekonomické reformy. Rozhodl se pro přerozdělení majetku.

Senát vydal a Tiberius potvrdil dva edikty o restrukturalizaci dluhů. Podle prvního ediktu museli všichni dlužníci okamžitě vrátit věřitelům (tj. židovským lichvářům, kteří plnili úlohu bank) dvě třetiny všech dluhů. Druhý edikt nařizoval směnu dvou třetin majetku lichvářů v nemovitosti. Nebyl to jen prostý vzájemný zápočet, ani prostá konfiskace majetku oligarchie výměnou za dluhy. Tiberius zabil dvě mouchy jednou ranou – nejvíce zadlužení Římané už nemohli dále hýřit a projídat říši, ale museli se odebrat do provincií a spravovat své latifundie. A židé, když byli zbaveni volných prostředků, se už nemohli zabývat lichvou, ale byli nuceni vynakládat prostředky na zvelebov&a acute;ní svých nově nabytých majetků.

V té době přišla z Říma ještě jedna špatná zvěst. Seianovo spiknutí bylo odhaleno. A jak hloupě k tomu došlo! Tiberiuv prasynovec Gaius Caligula, mladý, ctižádostivý a vynalézavý, byl jmenován veleknězem, tj. osobou oprávněnou posílat legie do války. A Caligula byl Seianův protivník. Do vyjasnění vzathů s Caligulou musel Seianus své spiknutí odložit. A odložené spiknutí rovná se neúspěšné spiknutí. Za takových okolností do toho raději nešťourat.

Zatímco se Seianus neuměl rozhoupat, kontrarozvědka nelenila. Seiana zatkli a zatkli i jeho komplice. Všechny, kromě Piláta. Pilátovu účast na spiknutí se nepodařilo dokázat. Piláta potrestali jen za neohlášení jakýchsi Seaianových dopisů. Potom všechno utichlo.

Krach spiknutí změnil i Pilátův život. Došlo k tomu, že nikam se svými legiemi nevyplul. Teď se mu ten chlapík z Nazaretu, kterého pro všechny případy zachránil, hodí. Tušil to v kostech, že se ta věc se Seianem provalí. Nu což, budeme se zabývat domácími záležitostmi.

V Judeji se však neslavil pouze pesach. Existoval i Týdenní svátek, čili svátek padesátého dne. Byl svátek macesů. A pokaždé docházelo na burze vedle Chrámu ke spekulacím. Pilát bude moci vydírat levity Ježíšem, který se až teď stal pro farizeje opravdovou hrozbou. Vždyť vstal z mrtvých! Živý bůh, který vstal z mrtvých – to pomůže vyhnat všechny ty vyžírky od koryta.

Aby Pilát mohl vzít pod kontrolu finanční toky Chrámu, potřeboval k tomu křesťanskou stranu. Proto se v roce 31 na svátek padesátého dne dostavili do Jeruzaléma apoštolové na čele s Petrem. Došlo tak k první misi.

Petr a Jan vystoupili na chrámovém náměstí a přednesli řadu programových prohlášení. Petr jako „zástupce“ Kristův, mladý talentovaný Jan, jako budoucí autor „bestselleru“, Apokalypsy. K čemu vyzývali? K něčemu, co bychom mohli dnes nazvat pyramidovou hrou. Apoštolové vyzývali spoluobčany, aby prodávali domy, půdu a dílny a investovali peníze do „apoštolů“. Co se to přihodilo?

Nic zvláštního. Pilát potřeboval obratový kapitál k finančním spekulacím na penězoměneckých stolech. Levité, když poochopili, že Pilát brzy odejme sanhedrinu valutový spekulační monopol, a když se opřeli o Tiberiovy edikty, začali horečnatě investovat do nemovitostí. Skupovali dílny, domy, vinohrady. Apoštolům to hrálo do karet. Získané peníze ukládali měšťané na vysoká procenta apoštolům.

K ukládání peněz docházelo už čistě mafiánským způsobem. Jistý manželský pár – Ananiáš a Zafíra – prodali své pozemky a přinesli peníze do nové křesťanské Rodiny. Část peněz však před Petrem utajili. Když se o tom Petr dozvěděl, zabil oba manžele přímo před Chrámem!

I pro Jeruzalém zmítající se v krizi to byl do nebe volající zločin. Hle, jací jsou přívrženci Ježíšovi! Začali výtržnostmi v Chrámu a končí vraždami! Pobouření bylo tak velké, že Jana i Petra zatkli a hned strčili za mříže. Dlouho si však apoštolové neposeděli. Jak o tom skromně vypráví Bible, v noci přišel anděl a osvobodil je. „Anděl“ jistě místním pořádně zvedl mandle. Jak jste si dovolili zatknout římského občana Petra. A vůbec. Není to vaše věc. Tady jde o otázky státní důležitosti.

Dál šlo všechno podle plánu. Petr, jak o tom Bible poctivě referuje, jmenoval několik přívrženců své strany, aby „pečovali o stoly“. Tj. aby odpovídali za penězoměnecké stoly. Těchto stolů bylo zatím sedm. Někteří teologové se domnívají, že jde o stoly, na kterých se rozdávala bezplatná polévka chudým. To je absolutní nesmysl! Za polévku se nezabíjí. Nikoliv. Určitě jde o tytéž stoly, jako na samém začátku. Ježíšův plán se začal prosazovat. Petrovi se podařilo „urvat“ zatím sedm míst na burze a získat primární kapitál za slib vysokých úroků.

Na Pilátův příkaz se Ježíš zaručeně vybral z Galileje do Jeruzaléma, spolu s apoštoly. Avšak otázka, proč tam má odjet, nepřestávala Ježíše znepokojovat. Běhen nucené nečinnosti v Herodově paláci nemohl Ježíš nevidět, že reálným vůdcem jeho strany, nebo chcete-li církve, se stal Petr.

Petrovy činy však neodpovídaly Ježíšovým cílům. Ježíšovým cílem byla sociální, právní a hospodářská reforma a vůbec ne přerozdělení majetku mezi farizeji a Pilátem. Je jen přirozené, že se Ježíš dostal s Petrem do sporu. Ohlasy tohoto sporu se odrazily v evangeliích. I z těch skoupých slov, která se zachovala, je zřejmé, že tento spor byl velmi nervózní a emociální. Hovoří se o dávném přátelství a ideálech: „Zdalipak mě miluješ?“ o nástupnictví „Pas mé ovečky…“ Nebo jejich rozhovor zvýšeným hlasem: „Co ti je dražší, Petře, naše sny, naše ideje, nebo lákadlo moci a peněz?“ Je to tí m aktuálnější, neboť bývalý žoldnéř a ochrankář penězům a moci víc a víc podléhá. Ne nadarmo se Petr spěšně zbavuje mladíčka Jana, aby nebyl přítomen rozhovoru „starších“. Je to pokračování jejich starého sporu. Vzpomínáte si? „Odstup, Satane. Budíš pohoršení, neboť nemyslíš na to, co je boží, ale na to, co je lidské.“

Nevíme, jak tento dialog skončil. Víme jen to, že se Ježíš do Jeruzaléma nevrátil. A víme i to, že Petr byl člověk nestřídmý a ctižádostivý.

Pilát tedy musel jednat s Petrem. Možná tomu byl dokonce rád. Petr byl transparentnější, lépe předvídatelný. A vzkříšený Ježíš byl nebezpečný nejen pro farizeje, ale částečně i pro Piláta. Je proto otázkou, jestli Ježíše zabil Petr nebo se ho potichoučku zbavil Pilát.

Král Herodes se židovské války nedožil. Nový císař Caligula ho poslal do Gálie, kde několik let po popisovaných událostech zemřel.

Císař Tiberius zemřel přirozenou smrtí. Jeho nástupce Gaius Caligula poslal Piláta do důchodu. Ten se vrátil do Evropy a v Gálii, tam, kde je nyní švýcarské městečko Vevey, si zakoupil velkou usedlost, na níž dožil zbytek svých dní.

Všechny osoby, o nichž hovoří evangelia, zemřely v prvním století. Ale dějiny se valily dál ….




53 Komentářů k Kirill Kolikov: Jak to (možná) bylo s Ježíšem aneb základem všech věcí a událostí jsou peníze

  1. tojejakoříctnapř-bramboryjsouzákladvšechvěcíaudálostí napsal:

    „Cha! Zahrajem si domino, proměň vodu ve víno! Však ty nejsi bůh žádný židovský král, kdo by na tvý bludy dal, bludy, kdo by na tvý bludy dal!? Zmiz, ať už tě nevidím! Vypadni z mýho života!“

    „Nevedeli jsme snad uz jako chlapci, ze tento rakousky stat nechoval lasku k nam Nemcum a chovat ani nemohl?
    Dejinne poznani o cinnosti Habsburskeho domu bylo jeste podepreno kazdodennimi zkusenostmi.
    Na severu a na jihu rozeziral cizi narodnostni jed telo naseho naroda a Viden sama se stavala stale vice nenemecky mestem.
    „Arcidum“ se ČECHIZOVAL, kde to jen bylo mozne a byla to pest bohyne vecneho prava a neuprosne odplaty,
    ktera nechala arcivevodu Frantiska Ferdinanda, nejvetsiho nepritele rakouskeho nemectvi padnout kulkou, kterou on sam ulil.
    On byl prece hlavnim patronem slavizace Rakouska, potvrzené shora dolu!“

  2. ivanna napsal:

    nepaci sa mi , ked sa urcite historicke fakty klamlivo miesaju z Bibliou , vysledny polotovar je ciste klamsto vid Jezisov otec rimsky vojak prosim Vas priatelia somariny necitajte … kadejaky pájesatý tu splieta bludy ……

    • benmil napsal:

      Je jedno, kto bol Jažišov otec, keď žiaden Ježiš nebol. Tu ide predovšetkým o peniaze a o ekonomiku, a o paralelu so súčasnosťou (a s prežieraním, a tunelovaním a s lobbystickými záujmami). Ostatne, čo už mlže byť klamlivé, v porovnaní s bibliou.

    • Jarmila napsal:

      No tak samozřejmě že pravděpodobnější variantou je, že byl Ježíš zplozen duchem svatým a jeho matka zůstala nedotknutou pannou čistou. :) Na rozdíl od všech žen světa, které těžce zhřešily tím, že si prachsprostě zasouložily a již nikdy více nebyly čistou pannou, ale byly to prachsprosté nečisté hříšnice. No prostě fuj.

      • Petr napsal:

        Musi to byt strasny pocit rodit pres panenskou blanu.
        Proste tenkrat byl zvyk vydavat se za ducha svateho. U nekterych cirkevnich predstavitelu zustal po dnes.

        • kladivonastaty napsal:

          „Kolik lhostejnosti vaše tváře hostí
          Kam jsem to jen oči dal?
          S úlisností hadí, jeden z vás mě zradí,
          druhý zapře, půjde dál.
          Nestojím vám, chceš-li
          za zlámanou grešli?

          (To není pravda, to není pravda)

          Je jen málo času, hořkou pravdu vidím
          Petr ten mě zapře, všude plno lidí.
          Jeden z vyvolených otočí se zády
          V zápětí mě zradí

          Zkrať tu trapnou chvíli
          Ty víš dobře kdo z nás!

          Máš-li málo síly

          Záhy se to pozná!

          Čekají tak běž už!

          Ty si to snad přeješ

          Ať se ptají jiní

          Nevíš proč tak činíš
          Pohrdám dnes s tebou

          Ty lháři, jsi Jidáš!

          Vždyť ty si to přeješ
          Kdybych zůstal zde,
          tak bych zhatil tvoje plány
          Tvé plány!

          Jaký jsi had, jaká jsi veš
          Jaký jsi hlupák
          Nechci tě znát, běž!

          Trápení a spousty denních strastí
          Já i ty ve víně utápíš
          V pozdních hodinách hlas ti náhle umlká
          a štěstí zdá se na dosah i blíž

          Máš co si zasloužíš, co by sis nalhával
          Dnes, vzbuzuješ jen lítost a sám to nejlíp víš
          Padl náš ideál, jsi jen troska vlastních snů
          Nula snad všech nul, jsi jen nalomená hůl

          A někdo někdo z nás ti musí zlomit vaz
          A udat tě jak vyvrhela dokud máme čas

          Tak běž, už čekají
          Tak běž! Už na tebe čekají

          Všechno se ti z rukou vymklo, čím je to, čím?
          Táží se tě, v čem jsi chybil, sám odpovím.
          V ideálech utápěl ses, tím toť, tím
          Ááááóó….

          Trápení a spousty denních strastí
          Já i ty ve víně utápíš
          V pozdních hodinách hlas ti náhle umlká
          a štěstí zdá se na dosah i blíž“

        • Maroš napsal:

          Potom tu máme možnosť z 21. storočia, že matka Ježišova bola oplodnená v spánku pipetou genetickým materiálom inej entitity so zvláštnymi schopnosťami „posla“, a keďže celý proces vývoja aj zrodenia prebiehal pod kontrolou, rovnako prebiehal aj pôrod cisárskym rezom – nie rozfláknutím brucha ženy tak, že s ňou muž už potom nemá chuť súložiť, ale ako u „celebrít“ – nenápadným rezom nad ohambím. Kurva počuli ste to – ten rev?! „TÍICHÁ NÓC… VŠÉÉTKO SPÍÍ…“

          Otázka panenstva? Pri normálnej súloži s manželom stolárom – asi ťažko, ale mohlo ísť aj o dohodnutý fiktívny sňatok po dohode sekty Esejcov so spomínanými entitami – aby sa zabránilo verejnej pohane slobodnej matky bohorodičky. Prípadný análny sex takto konšpiratívne dohodnutej dvojice je skôr špekulatívny – prísažná povinnosť tajného duchovného spoločenstva má vyššiu moc ako pudy – pre entity mohlo byť panenstvo dôležité jednak z genetických, ale aj infekčných – kontaminačných dôvodov. AJ KEĎ SOM VTEDY PRI TOM NEBOL – NIEKTO NESÚHLASÍ?

  3. pražská vlaštovka napsal:

    -jak to OPRAVDU ( MOŽNÁ )
    BYLO s Ježíšem ,jak to bylo s příchodem s věrozvěstů,jak to bylo s mistrem Janem ,
    jak to bylo s bitvou u Lipan ,jak to bylo v bitvě u Kresčaku,jak to bylo s vraždou Valdštejna ,jak to bylo
    s Bílou horou ,jak to bylo v r.1792 v Paříži , jak to bylo s M.Anttoinettou a jejím výrokem o koláčích ,
    jak to bylo s vraždou cara Nikolaje , jak to bylo s 1. jak to bylo s 2. sv.válkou ,
    tak , jak to je dnes….
    každej ví hovno …
    j.

    • Jarmila napsal:

      Bať, bať, přesně tak to je- všichni víme úplný hovno. :) Jak z minulosti, tak i z přítomnosti, a tak i z budoucnosti.
      Připomněla jste minule Ivana Hrozného- ve skutečnosti to byl velký vlastenec a nechal popravit jen několik tisíc zrádců. Za to velmi velebený Petr Veliký (už ten název!) byl pravděpodobně ve skutečnosti ze západu podvržený dvojník za zavražděného skutečného Petra (vylákali ho na cestu na západ), který nechal vyvraždit několik milionů Slovanů. Jeho hlavním úkolem bylo vybudovat přístavy, aby mohli z Ruska odvážet na západ co nejvíce přírodního bohatství.

      • přepislíčeníjustičnívraždy napsal:

        „Zde stojí král, řek bych známý host
        což Herodes ti dobrý nebyl dost?

        Voláme Řím, trestej a moudře važ
        Smrt jako trest neuznal zákon náš

        Suď jej a ukřižuj, rázně se rozhodni
        Suď jej a ukřižuj z moci své úřední

        V okovech předveden, zmučen a spoután.
        Vlastními lidmi, což bere klid mi.
        Jak jsi k tomu přišel, víš to vlastně vůbec?
        Máš-li král Židů být, kde je tvá říše?
        Podívej, jsem snad já Žid?

        Já nemám žádného království zde, zde, zde

        Copak nám odpovíš?

        Jinde snad královská říše má je.
        Kéž bych to věděl!

        Tedy jsi král?

        To říkáš ty, že jsem!
        Pravdu chci znát, jsem ale zatracen.

        Co pravda je a co jsou zákony?
        Tvá od té mé vzdálená na hony.

        Ukřižuj ho, ukřižuj ho!

        Žádáte smrt, přitom váš je to král!

        Nám vládne pouze císař!

        Nespáchal nic, zač bych trest ukládal?

        Nám vládne pouze císař!
        Ukřižuj ho!

        Snad slavomam hlavu mu poplet a jeho věrných nezůstala hrstka.
        Jste jako supi, jste jako supi.
        Chci ztlumit vášně, tak nechám ho zmrskat!

        Ukřižuj ho, ukřižuj ho!!!
        Ukřižuj, ukřižuj, ukřižuj, ukřižuj

        Raz, dva, tři… třicet devět!!!

        Vem rozum do hrsti, s ohněm si zahráváš příliš.
        Tvůj život na vlásku už visí drahnou to chvíli.
        Proč stále jen mlčíš, máš respekt z nás přítomných?
        Proč stále jen mlčíš? Tvůj osud mám já v rukou svých!

        Nemáš pranic v rukou svých.
        Veškerá tvá moc, pochází z neznámých míst.
        Není v silách tvých dnes něco měnit!

        Šílíš snad nebo ne! Pomoc ti chtěl jsem!

        Rychle ukřižuj ho, ukřižuj!
        Ať žije císař, ať žije císař!
        Je to tvůj úkol, ukřižuj ho!

        Děj se jak chceš!
        Do náruče smrti, vehnat ses nechal, ty nevinná loutko!
        Děj se jak chceš!
        Tak umři si blázne!
        Já nad tvou smrtí teď myji si ruce!!!“

    • weissbach napsal:

      1+++

    • pedros napsal:

      Bravo, Vlašťovičko, pusinku na zobáček!

    • pedros napsal:

      Bravo, vlašťovko! A pusinku na zobáček!

      • Maroš napsal:

        Santa Maríja Pedra Verita – čiosto súkromne – kaktus San Pedro je halucinogénny kaktus – nie kiwi. To kiwi nájdeš v mexickom supermarkete v oddelení chlpaté ovocie – nevyholené ako tvoje nevybozkávané lýtka.

  4. tron napsal:

    „Co má se dít, nač ten hluk opodál?
    Kajfáši mluv, proč jsi nás povolal?

    Ó pánové, přiznejme bez ptaní,
    čas tlačí nás i vážnost poslání.

    (Hosana Superstar, Hosana Superstar
    Hosana Superstar, Hosana Superstar)

    Slyšíte ten řvoucí dav tu lůzu nebohou.
    Pár triků s mrzáky a už je zástup na nohou.

    On je záludný
    (Jesus Christ Superstar)
    On je záludný
    (Tvůj pohled má v sobě)

    Ten člověk právě kráčí městem, aby strhnul dav.

    To nelze takhle nechat, z toho nesmí vyjít zdráv.

    On je záludný
    (Jesus Christ Superstar)
    On je záludný

    Kajfáši hleď, jsou tu, co naděláš.

    Což proti nim povolat římskou stráž.

    To ne!
    Dnes zásadní řešení si žádá tento problém.

    Co tedy, ptám se tě, počnem si s Ježíšem.
    Pastýřem hlupáků, zastáncem lůz.

    Jen nevzbudit bouře a nevolat vojsko.

    Přiznejme, že je to frajera kus.

    Nemůže dělat to co se mu zlíbí
    Vždyť nad těmi šílenci ztratil by vliv.

    Jak ho však zbrzdit bez nejmenší chyby,
    když všichni jej vzývají jak nikdy dřív.

    Mám dnes předtuchu hroznou,
    co když si ho za krále vyvolí lid.
    Řím, Řím zahubí všechny
    než tuhle tu zemi by nechal si vzít.
    Než tuhle zemi by nechal si vzít.

    I nás, i nás, pak zahubí Řím.

    Než tuhle tu zemi by nechal si vzít.

    I nás, i nás by zahubil, zahubil, zahubil Řím.

    Co tedy počít si s Ježíšománií

    Jak jen ho zbavit těch prazvláštních sil_

    On dokonce dneska už má image větší
    Než-li měl Jan v dobách, kdy všechny křtil.

    Já vím ve hře je příliš a úrodu sklízí, kdo na jaře sel.
    Tím spíš, aniž se zmýlíš je jediná cesta, on zemřít by měl.
    Je jen jediná cesta, on zemřít by měl.

    Jak zříš, jak zříš, on zemřít by měl.
    Tak jako Jan Křtitel on zemřít by měl.
    Jak zříš, jak zříš, i Ježíš teď zemřít by,
    zemřít by měl.“

  5. petr napsal:

    Ježíšikriste, to je ale snůška blábolů. Kde jste nakupoval informace, u žida?

    Je to rafinovanější než ten paskvil od chazara Webera s názvem Jesus christ superstar, kde to všechno hezky po židovsku převrací naruby, z Jidáše udělá hrdinu a z Ježíše zbabělce a měkotu.

    • Jarmila napsal:

      Náhodou, žádný bláboly to nejsou, mně se tom moc líbilo. :) Oni totiž tenkrát ti lidi ve starověku byli naprosto úplně stejní intrikáni závislí na penězích a na zlatě jako jsou lidi teď. A vo tom to je vašnosto.
      A jak říká Švejk pode mnou: Už tyhle církevní náboženské bláboly máme na krku 2000 let. A to je naprosto neuvěřitelné ta dlouhá doba temna.

      • Dzuda-a-s napsal:

        „Pomoci vám chci, z téhle šlamastiky
        Však proti mysli jsou mi všechny intriky
        Dlouho trvalo mi než jsem pronik do taje
        Na čí straně vlastně tady pravda je
        Vím, že jste na mém kroku závislí
        Na odměnu při tom vůbec nemyslím
        Svou čest dávám
        Dávám já vám

        Slibte mi, že nečeká mě vzápětí
        Odsouzení, zavržení, prokletí
        Vždyť Ježíš k nastolení klidu nemá sil
        sám by teď jistě se mnou souhlasil
        Že vymklo se mu dílo z ruky dobře vím
        Na odměnu při tom vůbec nemyslím
        Svou čest dávám
        Dávám já vám

        Annáši jsi přítel a muž moudrosti
        Kaifáš ten hledí na mě s lítostí
        Úděl apoštolů naplňuje čas
        Prozřetelnost dožene každého z nás
        Vím, že jste na mém kroku závislí
        Na odměnu při tom vůbec nemyslím
        Svou čest dávám
        Dávám já vám

        Zkrať svoje řeči a žalostné pění
        My žádáme fakta a konkrétní tón
        K zatčení souhlas, teď rozbijme ledy
        My známe zákon, ty víš kde je on

        Když pomůžeš věci, to vzájemně svážem
        Zde stříbrem se platí, smažeme dluh
        Však musíme vědět kam vyslati stráže
        Kde nebudou lidi, jen žádný vzruch

        Já vám kašlu na prachy

        Proč peněz se zříkat, my máme jich dost

        Dáváš mi krvavý prachy

        Proč odměnu nevzít si, k čemu ta zlost

        S úmyslem čistým ty přišel jsi prvý
        Na chudé děti se hodí raz dva
        Ty peníze nejsou přec zkropeny krví
        To za dobrý skutek jen odměna
        Odměna, odměna tvá

        Já říkám vám ve čtvrtek v noci
        bude od davů pryč
        V zahradách Getsémanských

        Aj toť Jidáš, zrádný Jidáš
        Aj toť Jidáš, zrádný Jidáš“

      • petr napsal:

        Jestli Jarmilo věříte povídačkám bolševika a rudého komisaře Haška, tak prosím. Ale uvědomte si, že v originále by feldkurát Katz žid, který v církevní kariéře viděl příležitost k lehkému a bezpracnému živobytí. Nikoliv typický zástupce tehdejší církve.

        Lež vám lidi sežerou nejlíp, když je vložíte mezi dvě pravdy.

        • Jarmila napsal:

          Teď jako Petře vůbec nevím, co jste mi chtěl vlastně sdělit? Že ten autor článku, ten Kotěnočkin, nebo jak se jmenuje, je žid? Mně prostě velmi zaujalo to velmi originální pojetí toho článku, že to celé pojmul, jak by se to asi dělo v naší době. A jelikož jsou lidé pořád povahově stejní, tak prostě v tom starověku nebyli jinačí.
          Jinak já jsem četla o Ježíšovi ještě úplně jiné verze. Že se nenarodil jakési panně Marii, ale ve skutečnosti to byl syn Kleopatry a Césara a jmenoval se Césarion. Kleopatra byla velmi pochybná ženská, která bažila po moci a zlatě (její matka neznámá, odněkud z harému), za jejíž existence pochybně umírali Ptoleimanovci, nebo jak se jmenovali (všechno píšu po paměti z hlavy), otec a dva bratři. Tak se dostala k moci. Když to tedy ale s Césarem, jak se říká lidově prosrali, tak ona urychleně poslala Césariona do bezpečí někam do Indie. Sama ale nespáchala sebevraždu za pomocí hadů, ale prostě a jednoduše byla zamordována římskými vojáky. Césarion, alias Ježíš se pak vrátil v dospělém věku zpět a kázal lidu bludy získané odněkud z té dálné ciziny- takové ty bludy podobné budhismu. Na kříži prý nezemřel, ale byl zachráněn. Magdaléna prý nebyla žádná prostitutka, to byla sprostá pomluva, ale pocházela z vznešeného rodu. Utekli spolu do Evropy, někam do Francie, kde spolu plodili potomky, z kterých je prý dnes tzv. černá šlechta, která zná svůj původ již od toho starověku. Nějací dva vědci to celý život zkoumali, ale pak přišel spisovatel a zloděj Dan Braun (jehož knihu jsem si přečetla), který jim všechny ty nápady a výzkumy ukradl a na té své knize neskutečně vydělal. Oni se s ním soudili, ale vůbec nic nevysoudili. Jak jinak, že?

    • K napsal:

      „Jak to, že plýtváš časem s touhle ženou?
      K tvému učení se nehodí, je mravů pokleslých
      Chápu, že k ní se muži houfně ženou
      A tak proč necháváš ji, ať se dotýká, tvých vlasů, skrání tvých?
      Nemám nic proti lásce za úplatu
      Ale římany znáš snad
      Chceš záminku jim dát?
      Vše se ti vymstí, zaznamenáš ztrátu
      Já tě jen vážně varuji
      Ze s námi skoncují

      Čím jsi, čím, že takhle kážeš?
      Čím jsi, čím, že se tážeš?
      Ženě této, dopřej chvíli
      Po mém boku, čerpat síly

      Vždyť svými činy, nejsi-li znaven
      Kdož jsi bez viny, hoď po ní kámen!

      Není mezi vámi nikdo, komu na mě záleží?
      Na mém díle dobré vůle a světě lásky beze lží?

      Ne ne ne, to se mýlíš
      Ne ne ne, to se mýlíš
      Přej nám sluch aspoň chvíli
      Přej nám sluch aspoň chvíli
      Nejsme bez víry..4x
      Ne, nikdo, nikdo z vás!“

  6. Josef Švejk napsal:

    Je to prosté, milý Watsone a na krku to máme už 2000 let.

  7. Ignác napsal:

    Zajimavé počtení. Pokud není podvrh Jidášovo evangelium, které bylo do nedávna v nějakém soukromém archívu a kdo ví jaký záměr mělo jeho vynesení na světlo Boží, by tomu odpovídalo, že Jidáš podle tohoto evangelia nebyl zrádce ale naopak nejbližší Ježíšův přítel.

    • stefan goga napsal:

      Uz vtedy platilo nielen dnes.Pravda je loz.Loz je pravda a za dobre,dobreho necakaj iba zradu.

    • Juda-s-dí napsal:

      „Jak ze sna procitám
      A zřím úděl náš pojednou v jasnějších konturách
      Konec legendám je blíž než se zdá
      Závoj snů kdosi nám z očí stáh´

      Slyšíš?! Ty sám jsi uvěřil všem těm šeptandám
      Co od úst k ústům jdou a které dávno znám
      Věř, záhy v prokletí se obdiv promění
      Vždyť tebe davy zbožňují a ne tvé učení

      Všichni myslí, že jsi v den změnil noc
      Tak poslyš Kriste, to už je trochu moc
      Jdou jak slepí a věří, že jsi jejich mesiáš
      Já tvou pravou rukou byl
      A s tebou hledal stejný cíl
      Avšak ty si s ohněm zahráváš

      To, co dnes vidím, to je málem až křeč
      Vždyť o tom, že jsi Bůh nebyla řeč
      A přesto, věř mi, můj obdiv k tobě zcela nemizí
      Kéž by jsi z toho vyšel zdráv
      Až proti tobě půjde dav
      S pocitem obelhaných bez vizí

      Nazarete proč svůj syn
      Musí jít do dějin
      Raději měl po otci řemeslo vzít
      Ten, kdo zručně zhotoví
      Židle, stoly dubový
      Nerozsévá napětí, neruší klid

      Poslyš Kriste, přece máš rád svůj lid
      Tak proč jej do záhuby chceš nechat jít?
      Je těžce zkoušen, jak žije léta v Římském područí
      A ty ze všech nejlíp víš
      Když mysl vzlétne trochu výš
      Tak nás v nenávisti umlčí, umlčí nás

      Prosím, Kriste, jednu radu mou slyš
      A přece vidíš, jak jsme k záhubě blíž
      Šance mizí a zvolna hyne každou hodinou
      A všichni vzhlíží k nebesům
      Tak odhoď charisma, svůj um
      Skoncuj navždy s vizí zdánlivou, zdánlivou, zdánlivou

      Slyšíš? Poslyš Kriste,
      Vyslyš obavu mou, mooou- oouu“

  8. hrozný napsal:

    Blbko !!! Pokud máš IQ alespoň 70, pak si přečti knihu od Romaina Rollanda (nositele. Nobelovy ceny za literaturu) „Mystický a činný život Indie“

    Je tam popsáno za jakých okolností se narodil Rámakrišna (stejně jako Ježíš)!

    Materialistické „zrůdy“ tvého a proudového typu, dostávají na „nezávislých“ webech příliš mnoho prostoru… Služba Satanovi bude jistě dobře odměněni :-) „Dělej Čertu dobře ; peklem se ti odmění“… A já ti to přeji, zasloužíš si to :-)

    • songkráleHeroda napsal:

      „Ježíš Kristus? Jaké štěstí stát ti tváří v tvář.
      Čím sis slávu vysloužil, kde máš svatozář?
      Léčíš chromé, mrtvé probouzíš
      A taky tvrdíš, že jsi….mmmmm…mmm.. Bůh!
      tak přistup ke mně blíž.

      Jsi víc nebo míň? S námi zázraky čiň!
      Zahrajem si domino, proměň vodu ve víno!
      Tak nejlépe sám, můžeš dokázat nám,
      Žes Bůh, židovský král.

      Ježíš Kristus, hvězda roku! Všude o ní čteš.
      Kolik škody nadělá, má-li to být lež.
      Jen jedním gestem, bez větších cavyků
      Záhy smeteš argumenty věčných cyniků.

      Jsi víc nebo míň? S námi zázraky čiň!
      Suchou nohou, jak bys plul, přejdi přes můj swimming pool!
      Ty nejsi přec hňup vem si na dlani chlup
      A já volnost ti dám.

      Tak se nám převeď, ukaž aspoň triků pár!
      Žádám jen to, oč bych žádal každou superstar.
      Jsem divák, tvůj fanda dychtivý.
      Tak dokaž, že jsi mesiáš, že´s jiný, než-li my!

      Jo, tak jestli jsi Bůh a všech Židů král
      Nakrm davy chlebem tím. Stát na uších ti dovolím.
      Takže rychle se vzchop, jinak z tvé show je flop
      A já ztrácím tu čas.

      Hej, já vím, ty nejsi Bůh, žádný židovský král!
      Jsi jen splasklá bublina, svíčka, která zhasíná.
      Ty nejsi Bůh, žádný židovský král.
      Kdo by na tvý bludy dal!?
      Bludy!
      Kdo by na tvý bludy dal!
      Zmiz! Ať už tě nevidím!
      Vypadni z mýho života!“

  9. zazvonilzvonecanickujekonec napsal:

    „Což nikdo se mnou nevyčká?
    Petr, snad Jan ?
    Zbývá pár chvil do zítřka,
    zůstal jsem sám

    Já pouze smím ti říct
    Přání své, nic víc
    Odejmi tu číši zkázy
    Hořkosti a bídy plnou
    Z rukou mých, dál nejsem tím
    Kým byl jsem dřív
    Tam na počátku

    Já tvou sílu měl
    Tys však oněměl
    Ta tři léta v různých krajích
    Jako třicet se mi zdají
    Ztrácím víru únavou
    Jsem zbit, to zkus po někom chtít

    Ty znáš můj úděl
    Mám-li zemřít, naplň zákon
    Děj se vůle tvá
    Nech je být – mě mučit zabít
    přibít na tvůj práh

    Bože proč teď, proč právě teď mám strach
    Zahlédnout cíl, po cestě tvé jít dál
    Pravdu chci znát, krutou i zlou, né lež
    Proč oběť mou, proč oběť mou ty chceš?

    Znáš můj úděl
    Pochopí snad víc až zemřu
    Než dokud jsem žil
    VRÁTÍM SE PAK MEZI LIDI
    To o čem jsem snil

    Otče můj, já musím znát důvod
    Zemřít mám, tak musím znát důvod
    Pravdu chci znát, krutou i zlou, ne lež
    Oběť mou, proč oběť mou ty chceš?

    Já, já teď zemřu
    Já, já umírám

    Má snad větší smysl zemřít, než abych dál žil
    Věříš, že jim vlastní krví paměť navrátím
    V nejistotách utápíš mě, neslyšíš můj pláč
    Chceš-li abych zemřel, tedy řekni proč a zač

    Já, já umírám
    Dívej se jak umírám
    Ó, jak umírám

    Ne, co říkám já
    Děj se vůle tvá
    Vznáším se jak nad propastí
    Po těch létech, trpkých strastí
    Spočítáno na minuty
    Konec vidím, ó jak jsi krutý

    Ne, co říkám já
    Děj se vůle tvá
    Skláním tvář svou, sestup z výše
    Piju nápoj ze tvé číše
    Rychle na kříž přibij tělo mé
    Než strachy řeknu ne“

    „Blízkost tvou stále cítím,
    Zdá se však v nepořádku mnohé kolem nás
    Kéž se všechno vrátí, pojďme příběh náš
    Psát od prvních řádků
    Psát od prvních řádků

    To se pouze zřídka stává
    Náhle, že hádka hádku střídá den co den
    Vyslyš naše přání a zítra dopřej nám
    Vše psát od prvních řádků
    Psát od prvních řádků

    Co v srdcích nás všech dřímá
    Tvé poselství a z minulosti dobré i to zlé
    Si nechme na památku a zítra pojďme zas
    Vše psát od prvních řádků

    Psát od prvních řádků
    Psát od prvních řádků
    Psát od prvních řádků

    OD PRVNÍCH ŘÁDKŮ PSÁT“

  10. Pavel napsal:

    Každé náboženství, ať je jakékoli, je vždy omezeno svým egregorem, který nemá žádný zájem na svobodě těch, kdo mu „po právu“ náleží. Co je to jiného, nežli duchovní otroctví? Odsud plyne fanatizmus v náboženství. A čím víc je ta víra omezena a primitivní, například v Alláha a Ježíše, nebo Jahve či jiného pohanského boha, tím více je v něm fanatizmu a nenávisti k jinému chápání Stvořitele…

  11. Václav napsal:

    Na celé té 2000 let staré kauze je nejzajímavější, jak se jim podařilo lidstvu zatajit skutečného Boha, nebot skutečný Bůh je totiž lidský Duch.Pan Kolikov popravdě napověděl, jak je ta Mytologie zavádějící, že dnes již létáme do Cosmu, ale o lidském Duchu se jen šeptá.Jesua byl člověk z masa a kostí,a jeho přirozená ineligence vyvěrala z jeho genetických vzpomínek které máme všichni uložené v duši, jen se někdo tehdá postaral,že téma Duch se stalo Tabu.Kdo to asi byl ? ale povedlo se to mistrně, koho by dnes napadlo, srovnávat se s tím svatým na nebesích.

    • Maroš napsal:

      Václav – z komentu inde
      Maroš 29. 01. 2017 12:29
      „Tézu o všeobecnom vykúpení našich hriechov Ježišom na kríži – raz a navždy – využíva protestantizmus, ako antitézu proti katolíckemu neustálemu masírovaniu človeka, ako zaťaženého dedičným hriechom, teda frustrovaného – ktorý sa však môže z hriechu vykúpiť – zakúpením odpustkov. Toto celé spolu = ideové vytváranie kriminalizujúceho prostredia, pričom už každý IDIOT! – by mal chápať, ako funguje organizovaný zločin, že teda – peniaze tečú odspodu hore, že každý vreckár má nad sebou bossa, ten zase bossa bossov, a ten nejakého politika, a ten nejakého kagana! Teda ešte raz – protestantizmus s generálnym odpustením aj budúcich kriminálnych činov – lebo Ježiš si toto údajne už naveky za nás odsral na kríži – ĆO SI URČINE NEODSRAL PRÁVE TOTO!!!, a katolicizmus – so svojím podmieneným – KORUPČNÍCKYM ODPÚŠŤANÍM – rozhrešením za cenu vlastníctva tvojej duše – viď korupcia v politike. Ale! – dedičný hriech skutočne existuje – v zmysle rozvíjanej genetiky Kainovho plemena – ako nástroja násilia a zastrašovania v organizovanom zločine – viď inak oprávnenú genetickú elimináciu vraždiacich psychopatov v geneticky zdravej spoločnosti – trestom smrti – ktorý sa nekoná – vďaka pseudohumanizmu, vďaka plánovitému, účelovému vytváraniu kriminálneho prostredia – viď všeobecnú legislatívnu beztrestnosť vlastizradcov a rozkrádačov krajiny a národa, ako organizovaný parazitizmus, ktorý má IDEOVÝ ZÁKLAD – biblický projekt – čo je SÚČASNÝ terminus technicus, ktorým sa odlišuje Pravoverná VIERA neinštitucionalizovaných nasledovníkov učenia neinštitucionalizovaného Ježiša Krista – posla Božej Jednoty z duchovného sveta, od proklamovaného JUDAISTICKÉHO “KRESŤANSTVA” – v danej dobe – neochronoligicky a ideovo pozmeneného tak, aby umožňovalo ovládať ľudí a národy – V PROSPECH HORE UVEDENÉHO, čo chápe každý správny sionista už v materskej škôlke – máš to v dokumente – Ján Kozák – Judaizmus 1/2, 2/2″
      https://www.youtube.com/watch?v=0jNINyfDVm4

  12. OldNoe napsal:

    Úprimne povedané nechápem, ako sa to tu ocitlo…

    • Maroš napsal:

      OldNoe – je to NEOchronologicky autentickÉ, aktuálne, strhujúce!
      Nový scenár na hollywoodsky trhák – ten sex-príbeh Ježiša s Máriou Magdalénou už zapadol – toto je v štýle LOVEC VLKOV Z WALL STREET! Nebyť toho, že je to v dôsledkoch vážne – rešpekt pred autorovou fantáziou – eticky však stále – ŽIDOVINA!

  13. vilon napsal:

    Výborná liberálno-politická rekonštrukcia p. Kolikova, ma núti uvažovať o jeden krok viac ateistickejšie. Ale členský preukaz kresťana si ešte ponechám.Konečne sa odvážil ruský človek urobiť rozbor biblických událostí z politicko-ekonomického pohľadu. Dnešná Biblia, vo svojej detsky rozprávkovej podobe vytvára úsmev na tvári, ked vidím dospelých ľudí ako plačú, žehnajú sa, strašia svoje deti, a hádžu v kostole milodary do pokladničky ako odpustky.Áno, je pravdou, že ktosi zlý (Satan?) vedie tento svet do záhuby, a falšuje dejinné události v školských knihách už v počiatočných písaných konceptoch.A pritom ťažko je tráviť nové teórie v od narodenia teologicky masírovanej hlave.Najtvrdší úder biblickým papyrusom dali predsa pápežské koncily, kde sa cirkevné špičky dohadovali, čo zverejniť vo sv.Písme a čo nie! Preto sa Henoch nedostal do „tlače“. Zaváňal sci-fi.Nuž ak korunu falšovaniu dali mnísi, ktorí po stáročia Bibliu preisovali v kláštoroch.Rozpory v Písme dali základ Reformacii a inému deleniu náboženstiev… Môj záver: Možeme a nemusíme Kolikovovi veriť, ale – dobre vedieť. Amen.

    • Paul Durham napsal:

      Tedy ještě že se nazachovaly z dávného Babylonu výtisky Blesku a Aha , to byste měli dnes ale divoké věroučné spory o Viagře.

      V tomto musím dát za pravdu Švejkovi (i přesto že mi stále dluží výpočet vektoru gravitace uvnitř hmotné koule) : 2000 let sraček v senkrovně ducha.

    • petr napsal:

      Přesně to je cílem podobných článků, valit křesťanským gojům židovské klíny do hlavy, aby po přečtení byli o kousek ateističtější (=židovštější)

  14. lukaš napsal:

    Muselo v té době být lidem opravdu špatně,že si Ježíše vysnili,vymodlili.Muselo v té době dojít k nějaké události,že to zůstalo v paměti po generace.Vždyť nám to dávají za pravdu i pozdější události,ať je to Kozina,upálení Jana Husa,Husité a další události u nás.Něco se přidalo,něco ubralo,ale podstata zůstává.

    • proud napsal:

      „Muselo v té době být lidem opravdu špatně,“…………..ale kdepak,to se jen nekdo hodne snazil a snazi,aby nam to na ty pameti zustavalo,a vsad se o co chces ze za tim jsou zas jen majetky a moc!!!

    • benmil napsal:

      Starozákonní proroci slíbili Mesiáše, a ten nechodil a nechodil, třebaže už bylo moc zle, židovská válka prohraná, Chrám zbouraný, zaslíbená země neúrodná, lichvářů víc než peněz. A tak si Saul z Tarsu, později známý jako sv. Pavel, Mesiáše vymyslel, hojně se inspirujíc staršími mesiáši z různých částí světa, viz výše přítel „Hrozný“. Někteří badatelé se dokonce domnívají, že Saul byl římský agent a Mesiáše modeloval na římskou objednávku. Starozákonníci si totiž pod Mesiáše představovali jako někoho, kdo potře nepřátele ohněm a mečem, zatímco Saul vyrukoval s osobou, která nastaví i druhou líc.

    • petr napsal:

      Bylo jim hodně špatně. Každý druhý by tehdy otrok. Tak se učení Ježíše o rovnosti všech lidí před bohem velice rychle ujalo. Lidi prostě měli dost otrokářství. Tahle společenská struktura se prostě přežila. I přesto trvalo dalších 1500 let než bylo otrokářství definitivně zrušeno. Nebýt křesťanství tak jsme otroci ještě ve 3. tisíciletí.

      Mohamedáni, židé ani hinduisté neměli nejmenší důvod ho zrušit a v tom zázračném oduševnělém tibetu bylo otrokářství ještě v minulém století. Jsem zvědavý kolik usekaných končetin má ve své sbírce současný duchovní vůdce ateistický západních NWO oveček a chráněnec CIA- jeho svátost Dalajláma. :-P

  15. Eschatolog napsal:

    verici1: nebude-li prset, nezmoknem
    verici2: bude-li prset, zmokneme
    reziser: vecer za humny si date ferovku o pravdu o srazkach, ted ale padejte do prace

  16. pařez napsal:

    Tak toto je myšlenkový masakr. Zpočátku mě zaujal popis římských reálií a info o chystaném povstání, ale opravdu nevím nakolik jsou tyto informace hodnověrné vzhledem k tomu, jak autor násilně ohýbá informace z evangelií – kupříkladu:

    - Petr nebyl římský občan, ale rybář (nepříliš prestižní řemeslo), nikde v evangeliích není zmínka o tom, že by Ježíše provázeli ozbrojení učedníci – první zmínka o meči u apoštolů je až při „Poslední večeři“ „…prodej plášť a kup si meč!…Pane, tu jsou dva meče.“
    http://www.biblenet.cz/b/Luke/22#v36
    Je příznačné, že starší evangelia (Matouše, Marka a Lukáše) nejmenují výslovně Petra, že zaútočil na veleknězova sluhu – byl to akt vzpoury, ze které mohl být Petr obžalován a popraven. Teprve Janovo evangelium, napsané v době, kdy Petr už nežil, jej výslovně jmenuje. Autor se tedy mýlí, když tvrdí, že Kaifáš byl v průšvihu, že jeho lidé zaútočili na římského občana – bylo to naopak – v průšvihu byl Petr.

    - Autorovi uniká podstata ukřižování – při zavěšení za rozpjaté ruce došlo k roztažení hrudníku a po určité době nemohl odsouzený vydechnout, pokud se nevzepřel na nohou – s postupujícím vyčerpáním zemřel zadušením. Přeražení nohou zmiňované v evangeliu znamenalo přeražení nohou a znemožnění odlehčení rukou za účelem vydechnutí – odsouzený se začal velice brzy dusit.

    - citace: „…Ježíš s apoštoly trochu popíjeli a veselili se. Po čase se po Ježíšově souhlasu vzdálil Jidáš. Ježíš navrhl ostatním, aby si vyšli na vzduch. Na tom nebylo nic neobvyklého. Po konzumaci vína čerstvý vzduch nezaškodí…“

    Lidi, a nechcete si raději přečíst, jak to doopravdy popisují evangelia?
    Matouš 26.-27. kapitola http://www.biblenet.cz/b/Matt/26
    Marek 14. a 15. kap. http://www.biblenet.cz/b/Mark/14
    Lukáš 22. a 23. kap. http://www.biblenet.cz/b/Luke/22
    To, jak Ježíš uvažoval, jaké měl priority, zaznamenal evangelista Jan 13.-19.kap. http://www.biblenet.cz/b/John/13

    • admin napsal:

      nikdo netvrdí, že to bylo přesně takhle, však autor k tomu sám napsal „možná“. Je to úvaha + fantazie.

      • pařez napsal:

        Jistě se shodneme, že úvahy by se měly přizpůsobovat faktům, a nikoli naopak – to pak zůstává už jen ta fantazie ;-)

    • benmil napsal:

      V době, kdy byla napsána evangelia (pokud jsou vůbec pravá), nežil už nikdo z údajných účastníků. Jak možno spoléhal na prameny, které popisují události 100 let staré? Jak jsem napsal výše, Ježíše vyfabuloval Saul, aby utišil hněv lidu po prohrané válce.

      • pařez napsal:

        Tím Saulem myslíte Pavla z Tarsu (popraven r.67) a prohranou válkou tzv. „První židovskou válku“ v letech 66 – 70 ???

        Pokud jde o námitku nevěrohodnosti evangelií z důvodu velkého časového odstupu mezi popisovanými událostmi a dobou jejich sepsání – dovolím si upozornit na vědecký spor ohledně identifikace textu fragmentu papyru 7Q5 nalezeného v Kumránu (jeskyně u Mrtvého moře, kde žili do povstání eséni) datovaného dle stylu písma do r. 50 a které je možno identifikovat s textem Markova evangelia 6,52-53.
        Něco více zde:
        http://www.distance.cz/rocnik-1999/4-cislo-7/proc-7q5-mk-6-52-53-kdyz-7q5-mk-6-52-53

  17. Josef napsal:

    Jedno je jisté, Ježíš byl členem toho, čemu se říká opozice vlády tehdejší Judei. A to už z jakých koli pohnutek. V žádném případě syn Boží. Protože by o tom nemuseli o cca 300-400 let hlasovat na Nikaiském koncilu.

    • pařez napsal:

      Opozice vlády? Rozhodně ne v politickém slova smyslu:

      Jan 15.15: Když Ježíš poznal, že chtějí přijít a zmocnit se ho, aby ho provolali králem, odešel opět na horu, zcela sám.

      Jan 18,36-37: Ježíš řekl: „Moje království není z tohoto světa. Kdyby mé království bylo z tohoto světa, moji služebníci by bojovali, abych nebyl vydán Židům; mé království však není odtud.“
      Pilát mu řekl: „Jsi tedy přece král?“ Ježíš odpověděl: „Ty sám říkáš, že jsem král. Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas.“

      Nikaiský koncil rozhodoval o Ariánství
      https://cs.wikipedia.org/wiki/Ariánství

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

Upozornění: Příspěvky trolů jsou mazány, proto neodpovídejte na komentáře, které zjevně rozbíjejí rozumnou diskuzi!

NEKRMTE TROLY!