Petr Taubinger: Úvod do ekonomické kalkulace NLRBE (Ekonomika založená na přírodních zdrojích)

taubinger-ekon

Většina lidí na této planetě ví, že je něco hodně špatně se současnou socio-ekonomickou tradicí. Nevědí ale, jak přemýšlet o řešení, nebo přesněji, jak dospět k takovému řešení. V první a ve druhé části jsou velmi stručně naznačeny vrozené nedostatky současného tržního modelu, pokud jde o důvod, proč potřebujeme změnu, spolu s vyhlídkou na řešení rozsáhlých problémů: Zvýšit účinnost a vytvořit formu hojnosti, která by mohla uspokojit všechny lidské potřeby. V části 3 je ukázáno, jak tato nová společnost funguje v principu a na základních výpočtech.

Mějte na paměti, že tato přednáška není schopna v daném omezeném čase vysvětlit každému podrobnosti, které vedli k tomuto pohledu na věc. Reprezentuje pouze úvod pro zájemce o hloubkové studium jednotlivých aspektů a jejím smyslem je především docílit změnu myšlenkového toku významné části lidské populace ve smyslu chápaní přírodních a společenských jevů ve vzájemné synergii. Pouze na základě tohoto systémového přístupu budeme schopni jako lidstvo vyřešit většinu našich současných a budoucích problémů.

Hnutí Zeitgeist má nespočet studijních materiálů rovněž na svých stránkách. Proto doporučujeme se těmito tématy zabývat podrobněji do hloubky. Pro začátek můžete využít následující odkazy:

Poslání hnutí
http://www.zeitgeistmovement.cz/o-hnuti/

Často kladené dotazy
http://www.zeitgeistmovement.cz/casto-kladene-otazky-faq/

Textové dokumenty
http://www.zeitgeistmovement.cz/vzdelavani/

Interview
http://www.zeitgeistmovement.cz/interview/

Jak se zapojit
http://www.zeitgeistmovement.cz/pripojte-se/

Průvodce pro rychlý start
http://www.zeitgeistmovement.cz/pruvodce-rychlym-startem/

a další, jako např. kanály YouTube (mnoho videí s českými titulky) nebo Facebook a diskusní fórum, kde můžete diskutovat s ostatními.




30 Komentářů k Petr Taubinger: Úvod do ekonomické kalkulace NLRBE (Ekonomika založená na přírodních zdrojích)

  1. Sasin napsal:

    Taubinger je fakt dobrej. Jede mu to bez přemýšlení jako kulomet. Má to všechno spočítaný, srovnaný dokonce od plenky až k doběhnutí dorakve, gde z vypětím všech sil se jako každej otrok nějak dotáhe na madlo převozníka, co vozí do záhrobí, ale s podmínkou, že dycky na něj nějaký počítač vyplázne lístek, že inteligentní správa zdrojů spočítala, že jeho tělo je užitečnější pro výzkum. Že jako gdyž ten lístek zahodí nebo si s ním vytře prdel, dostane pokutu za porušení morálního statutu. Muheeeeeee

    • nadnárdní stát nadnárodní bůh nadnárodní člověk napsal:

      "Dnes už jsem si jistý
      že naše planeta je na oběžné dráze
      teplej květ,
      teplej je i vesmír
      však i Antarktida roztaje již za šest let
      Slunce svítí každý den
      tak neváhej a pojď se mnou ven
      Podívej teplá žížala, pes i rostlina
      vždyť fotosyntéza by bez nás nebyla
      venku samci motýlí tulipány pylují
      řekněme si po chvíli"...

      Nadnárodní sysel, nadnárodní vydra
      mečoun je nadnárodní taky
      v potoce jsou nadnárodní ryby
      všude vidím nadnárodní mraky
      ...
      „Takový duch se mi líbí!“ zahlaholil ředitel a poklepal panu
      Fosterovi na rameno. „Pojďte s námi, ať hoši pochytí něco z vašich
      odborných zkušeností.“
      Pan Foster se skromně usmíval: „S radostí.“ Šli dál.
      V plnírně vládl harmonický spěch a spořádaná aktivita. Ze sute-
      rénu, kde je banka tělesných orgánů, malé zdviže bleskově vynášejí
      čerstvé kusy masa z pobřišnice sviní, nařezané v potřebné velikosti.
      Zasvištění a cvak! – dvířka zdviže se rozletí, plnič lahví jen natáhne
      ruku, přenese kus blány, uhladí a vpraví do láhve, a než je plná láhev
      na běžícím pásu z dosahu, opět zasvištění a cvak! a ze suterénu vyletí
      nový kus peritonea a je vpraven do další láhve, následující v tomto
      nekonečném procesí, které se pomalu sune na pásu.
      Vedle plničů stojí matrikáři. Procesí se sune dál; vajíčka se jedno
      po druhém přenesou ze zkumavek do větších nádob; rutinovaný zá-
      řez do pobřišnicové blány, morula je uložena na místo, vše se zalije
      fyziologickým roztokem... a láhev pokračuje na své cestě k etiketá-
      řům. Dědičné vybavení, datum oplodnění, příslušnost ke skupině
      Bokanovského – všechny tyto údaje se přenášejí ze zkumavek na
      –7–
      láhve. Už to není anonymní procesí, nýbrž procesí označkované a
      pojmenované, které teď postupuje pomalu otvorem ve zdi do sociál-
      ně predestinačního sálu.
      Délka dvěstě dvacet metrů, šířka dvě stě, výška deset, ukázal na-
      horu. Studenti zvedli oči ke vzdálenému stropu, jako když pijí kuřata.
      Tři patra polic: přízemí, první, galerie, druhá galerie.
      Ocelová pavučina galerií se ztrácela ve tmě všemi směry. Tři čer-
      vené přízraky opodál odtahovaly čile demižony z pohyblivých scho-
      dů.
      Pohyblivé schody vedoucí ze sociálně predestinačního sálu.
      Každá láhev může být umístěna na jedné z patnácti polic. Každá
      police – ačkoliv to není vidět – je vlastně běžící pás, který se
      pohybuje sotva znatelně, rychlostí třicet tři a jedna třetina centimetru
      za hodinu. Dvě stě šedesát sedm dní, každý den osm metrů. Celkem
      dvatisíce sto třicet šest metrů. Jeden okruh v přízemí, jeden na první
      galerii, půl okruhu na druhé, a dvoustého šedesátého sedmého dne se
      láhve dostanou na denní světlo, do dekantační místnosti. Dostanou se
      do tak zvané nezávislé existence.
      „Ale mezitím,“ uzavřel pan Foster, „s nimi ještě ledacos uděláme.
      Spoustu věcí.“ Zasvěceně a triumfálně se zasmál.
      „Takový duch se mi líbí,“ poznamenal znovu ředitel. „Pojďme
      dál. Pane Fostere, všechno jim vyložte.“
      A pan Foster vykládal.
      Vykládal jim o růstu embrya na peritoneálním podloží. Dal jim
      ochutnat silnou krevní náhražku, jíž se embryo vyživuje. Vysvětlil,
      proč se musí stimulovat placentinem a thyroxinem. Pověděl jim o vý-
      tažku z corpus luteum. Ukázal jim jehly, jimiž se výtažek na každém
      dvanáctém metru mezi nulou a 2 040 automaticky vstřikuje do lahví.
      Mluvil o postupně zvyšovaných dávkách hypofyzárních hormonů,
      které se jim podávají na posledních šestadevadesáti metrech jejich
      putování. Popsal umělý mateřský krevní oběh, zaváděný do každé
      láhve po 112. metru. Ukázal jim rezervoár krevní náhražky a odstře-
      divé čerpadlo, které udržuje tekutinu nad placentou v pohybu a žene
      ji syntetickými plícemi a filtrem pro odpadové zplodiny. Zmínil se o
      nepříjemném sklonu embryí k chudokrevnosti, který lze ovšem sa-
      mozřejmě potlačit obrovskými dávkami výtažků z prasečích žaludků
      –8–
      a z jater koňských fétů. Ukázal jim jednoduchý mechanismus, pomo-
      cí něhož se všechna embrya na každých osmi metrech v posledním
      dvousetmetrovém úseku společně protřásají, aby si zvykla na pohyb.
      Upozornil na závažnost takzvaného dekantačního traumatu a vypočí-
      tal opatření, která vhodnou přípravou embryí snižují nebezpečný šok
      na nejmenší míru. Vyložil jim testování pohlaví, které se provádí
      okolo dvoustého metru. Vysvětlil systém značkování – T pro mužská
      individua, kroužek pro ženská a černý otazník v bílém poli pro ta,
      kterým je určeno zůstat neplodnými.
      „Protože je samozřejmé,“ pravil pan Foster, „že ve valné většině
      případů působí plodnost jenom potíže. Pro naše účely by zcela posta-
      čil jeden plodný vaječník z každých dvanácti set. My však chceme
      mít dobrý výběr. A také musíme mít samozřejmě pro jistotu vždycky
      něco do zásoby. Proto necháváme třicet procent ženských embryí
      vyvinout normálně. Ostatní dostávají na čtyřiadvacátém metru po
      celý zbytek oběhu dávku mužského hormonu. Výsledkem je, že se
      dekantují jako neplodná – co do ustrojení zcela normální („až na to“,
      jak musil připustit, „že pak mají nepatrný sklon k růstu vousů“), ale
      zaručeně neplodné. „To nám konečně umožňuje,“ pokračoval pan
      Foster, „překročit hranice pouhého otrockého napodobování přírody
      a dostat se do mnohem zajímavějšího světa lidské vynalézavosti.“
      Zamnul si ruce. Je totiž samozřejmé, že se nespokojíme s pouhým
      líhnutím embryí – to přece umí každá kráva.
      „Máme zde také predestinaci. Dekantujeme naše nemluvňata již
      jako socializované bytosti, jako alfy nebo epsilony, jako budoucí
      kanalizační dělníky nebo budoucí...“ Chtěl říci ‚budoucí světové kon-
      trolory‘, ale opravil se a řekl: „budoucí ředitele líhní.“
      Ř.L.P. přijal tuto poklonu s úsměvem.
      Míjeli 320. metr na polici 11. Mladý mechanik beta-minus hbitě
      seřizoval šroubovákem a francouzským klíčem čerpadlo krevní ná-
      hražky na láhvi unášené běžícím pásem. Jakmile otočil maticemi,
      bzukot elektrického motoru se o zlomek tónu snížil. Níž, níž... Po-
      slední přitažení, pohled na otáčkoměr a hotovo. Postoupil o dva kro-
      ky podél řady a začal dělat totéž na dalším čerpadle.
      „Snižuje počet otáček za minutu,“ vysvětloval pan Foster. „Ná-
      hražka obíhá pomaleji. Prochází pak plícemi v delších intervalech a
      –9–
      embryo dostává méně kyslíku. Není nad to, zmenšit přívod kyslíku,
      aby embryo bylo udržováno pod normálem.“ Znovu si zamnul ruce.
      „Ale proč chcete udržovat embryo pod normálem?“ otázal se na-
      ivně jeden ze studentů.
      „Osle!“ přerušil ředitel dlouhou odmlku. „Copak vás nenapadlo,
      že epsilon-embryo musí mít nejen epsilon-původ, ale i epsilon-
      prostředí?
      Zřejmě ho to nenapadlo. Byl z toho celý zmaten.
      „Čím nižší kasta,“ řekl pan Foster, „tím méně kyslíku. To působí
      především na mozek. Potom na kostru. Při sedmdesáti procentech
      normální dávky kyslíku dostanete trpaslíky. Při méně než sedmdesáti
      bezoké zrůdy. Které jsou zcela neužitečné,“ uzavřel pan Foster.
      Ale kdyby se (jeho hlas dostal důvěrný a horlivý nádech) našel
      postup, jímž by se zkrátila doba zrání, jaké by to bylo vítězství, jaké
      požehnání pro společnost!
      „Připomeňte si koně.“
      Připomněli si ho.
      Zralý v šesti letech. Slon v deseti. Kdežto člověk ještě ani ve tři-
      nácti není pohlavně zralý a teprve ve dvaceti je plně vyvinut. Ovšem
      plodem zpožděného vývoje je zase lidská inteligence.
      „Ale u epsilonů,“ pravil pan Foster velmi správně, „lidskou inte-
      ligenci nepotřebujeme.“
      Nepotřebovali ji a nevytvářeli ji. Ale i když rozum epsilona byl
      hotový v deseti letech, tělesná způsobilost k práci nastávala teprve v
      osmnácti. Dlouhá léta nezralosti, zbytečná a promarněná. Kdyby se
      fyzický vývoj mohl uspíšit tak, jako je tomu, řekněme, u krávy, jaká
      by to byla obrovská úspora pro komunitu!
      „Obrovská,“ mumlali studenti. Nadšení pana Fostera bylo nakaž-
      livé.
      Začal se vyjadřovat dosti odborně. Mluvil o abnormální endo-
      krinní koordinaci, která způsobuje, že lidé rostou tak pomalu. Před-
      pokládal, že příčinou toho je zárodečná mutace. Bylo by možné ná-
      sledky této zárodečné mutace odstranit? Mohlo by být individuální
      epsilon-embryo vhodným postupem přivedeno k témuž normálnímu
      vývoji, jaký je u psů a krav? V tom je ten problém. Zbývá ho jen
      vyřešit.
      – 10 –
      Pilkington v Mombase vypěstoval individua, která byla pohlavně
      zralá ve čtyřech letech a zcela dospělá v šesti a půl. Vědecký triumf.
      Jenže společensky bezcenný. Šestiletí muži a ženy jsou příliš hloupí
      dokonce i pro práci epsilonů. To je proces, při němž se vyřeší buď
      všechno, nebo nic; buď se vám modifikace nepodán vůbec, anebo
      změníte všechno. A tak se stále hledá ideální kompromis mezi dospě-
      lostí ve dvaceti a dospělostí v šesti. Zatím bezvýsledně. Pan Foster
      vzdychl a potřásl hlavou.
      Při svém putování purpurovým šerem se na stosedmdesátém met-
      ru dostali ke krytu na polici 9. Od tohoto místa byla police 9 uzav-
      řena a láhve dobíhaly zbytek dráhy jakýmsi tunelem, tu a tam přeru-
      šovaným dvoumetrovými až třímetrovými mezerami.
      „Adaptace na horko,“ řekl pan Foster.
      Horké tunely se střídaly s chladnými. Zároveň s chladem znepo-
      kojují embrya tvrdé X-paprsky. Až budou embrya dekantována, bu-
      dou mít z chladu hrůzu. Jsou predestinována emigrovat do tropů, stát
      se horníky, pradlenami acetátového hedvábí a dělníky v ocelárnách.
      Později bude jejich rozum uzpůsoben k tomu, aby potvrdil zkušenost
      jejich těl. „Adaptujeme je na to, aby jim šlo horko k duhu,“ dodal
      pan Foster. „Naši kolegové nahoře je naučí vedro milovat.“
      „A to,“ vpadl ředitel nabubřele, „to je tajemství, jak žít šťastně a
      čestně – milovat práci, která je člověku určena. Cílem veškeré prede-
      stinace je přivést každého k tomu, aby miloval svůj nezměnitelný
      sociální úděl.“
      V prostoru mezi dvěma tunely stála asistentka a dlouhou tenkou
      stříkačkou opatrně zkoumala rosolovitý obsah unášené láhve. Stu-
      denti i jejich průvodci se zastavili a tiše ji několik vteřin pozorovali.
      „Dobře Lenino,“ řekl pan Foster, když se vzpřímila a vytáhla stří-
      kačku.
      Dívka se polekaně obrátila. Byla neobyčejně hezká, ačkoliv měla
      lupus a rudé oči.
      „Henry!“ Její úsměv se červeně zableskl nad řadou korálových
      zubů.
      „Rozkošná, rozkošná,“ zamumlal ředitel a dvakrát nebo třikrát ji
      lehce plácl. Odvětila uctivým úsměvem.
      „Co jim dáváte?“ otázal se pan Foster a nasadil zcela úřední tón.
      – 11 –
      „Jen obvyklou dávku tyfu a spavé nemoci.“
      „Očkování dělníků určených pro tropy začíná na stopadesátém
      metru,“ vysvětloval pan Foster studentům. „Embrya mají ještě žábry.
      Imunizujeme tedy rybu proti nemocem budoucího člověka.“ Potom
      se obrátil znovu k Lenině. „Dnes odpoledne na střeše, za deset minut
      pět,“ řekl, „jako obvykle.“
      „Rozkošná,“ opakoval znovu ředitel, naposled ji plácl a šel za
      ostatními.
      Na polici 10 byla příští generace dělníků pro chemický průmysl
      adaptována na styk s olovem, žíravým louhem, dehtem a chlórem.
      První část dávky dvou set padesáti raketových techniků v embryonál-
      ním stavu právě míjela l 100. metr na polici 3. Zvláštní mechanismus
      udržoval nádoby ve stálé rotaci. „Aby se zdokonalil jejich smysl pro
      rovnováhu,“ vysvětloval pan Foster. „Opravy ve volném prostoru na
      vnější straně rakety, to je choulostivá věc. Když stojí zpříma, zpoma-
      luje jim krevní oběh, takže jsou skoro vyhladovělí, a když stojí na
      hlavě tak jej zdvojnásobíme. Učí se spojovat stání na hlavě s pocitem
      blaha a jsou úplně šťastni, jen když stojí na hlavě.“
      „A nyní,“ pokračoval pan Foster, „bych vám rád ukázal velmi za-
      jímavou predestinaci intelektuálů alfa-plus. Máme jich velkou dávku
      na polici 5. První galérie,“ zvolal na dva hochy, kteří se právě chysta-
      li sejít do přízemí.
      „Jste asi na metru 900,“ poučoval. „Nemůžete provádět žádnou
      úspěšnou predestinaci intelektuálů, dokud zárodky neztratí ocasy.
      Pojďte za mnou.“
      Ale ředitel se podíval na hodinky. „Za deset minut tři,“ řekl.
      „Obávám se, že na intelektuální embrya nám už nezbývá čas. Musí-
      me se dostat do výchoven dříve, než děti ukončí odpolední spánek.“
      Pan Foster byl zklamán. „Alespoň na okamžik do dekantační
      místnosti,“ prosil.
      „No tak dobře,“ Ředitel se shovívavě usmál. „Ale jen na oka-
      mžik.“
      – 12 –
      2
      Pan Foster zůstal v dekantačním sále. Ř.L.P. a studenti vstoupili
      do nejbližší zdviže a vyjeli do pátého patra.
      DĚTSKÉ VÝCHOVNY – NEOPAVLOVSKÉ PREDESTI-
      NAČNÍ SÁLY, oznamoval nápis.
      Ředitel otevřel dveře. Ocitli se ve velké holé místnosti, velmi jas-
      né a slunné. Celou jižní stěnu tvořilo jediné okno. Šest sester v pře-
      depsané uniformě – v kabátcích a kalhotách z bílého viskózového
      plátna a s vlasy asepticky ukrytými pod bílými čepci – právě stavělo
      do dlouhé řady na podlaze vázy s růžemi. Velké vázy plné květů.
      Tisíce plátků doširoka rozvitých a hedvábně hladkých jako tvářičky
      nesčetných andílků, nikoli však jen samých růžově árijských, ale i
      zářivě žlutých mongolských a mexických a také mrtvičnatě rudých
      od přílišného troubení do nebeských pozounů, a ještě jiných, mrtvol-
      ně bledých, zsinalých jako hřbitovní mramor.
      Když Ř.L.P. vstoupil, sestry ztuhly v pozoru.
      „Rozestavte knihy!“ poručil krátce.
      Sestry mlčky poslechly. Mezi vázy s růžemi rozestavily knihy –
      řadu dětských knížek kvartového formátu, každá lákavě rozevřena u
      pestrého obrázku zvířete, ryby nebo ptáka.
      „Teď přivezte děti!“
      Sestry vyběhly ze sálu a za chvilku se vrátily. Každá před sebou
      tlačila jakýsi vysoký servírovací vozík, jeho čtyři drátěné přihrádky
      naložené osmiměsíčními dětmi. Jedno bylo jako druhé (zřejmě sku-
      pina Bokanovského) a všechny (protože patřily k deltám) oblečené v
      khaki.
      „Posaďte je na podlahu!“
      Děti byly vyloženy.
      „A teď je otočte tak, aby viděly na květiny a knihy!“
      Jakmile je sestry otočily, děti okamžitě ztichly a začaly lézt k těm
      shlukům svítivých barev a k těm skvrnám, tak veselým a zářícím na
      bílých stránkách. Slunce na okamžik zašlo, ale když se děti přiblížily,
      vyšlo opět z mraků. Růže vzplály, jakoby vzníceny prudce probuze-
      nou vášní. Zdálo se, že svítící stránky knih dostaly zvláštní, nový
      – 13 –
      význam. Z řad batolících se dětí zazněly slabé výkřiky vzrušení, ra-
      dostné žvatlání a švitoření.
      Ředitel si mnul ruce. „Výborně!“ říkal. „Skoro jako na objednáv-
      ku!“
      Nejčipernější batolata byla již u cíle. Nesmělé ručky se vztáhly,
      dotkly se růží, zalitých slunečním světlem, uchopily je a začaly otr-
      hávat, muchlaly kolorované stránky knížek. Ředitel čekal, až se
      všechny děti utěšeně zaměstnaly. „A teď dejte pozor!“ řekl a dal
      zvednutou rukou znamení.
      Vrchní sestra, která stála na druhém konci sálu u rozvodné desky,
      stiskla páčku.
      Rozlehla se mohutná exploze. Pronikavé a nepřestávající vytí si-
      rén. Zběsilé ječeni poplašných zvonků.
      Děti sebou polekaně trhly a obličejíčky se jim znetvořily hrůzou.
      „A teď,“ křičel ředitel, protože rámus byl ohlušující, , jim budeme
      lekci vtloukat mírným elektrickým šokem.“
      Znovu pokynul a vrchní sestra stiskla druhou páčku. Vřískot dětí
      se naráz změnil. Z těch křečovitých a pronikavých skřeků teď zazní-
      valo zoufalství, ba téměř šílenství. Tělíčka se obracela a napínala a
      jejich údy se křečovitě pohybovaly, jako kdyby jimi škubaly nevidi-
      telné dráty.
      „Pouštíme do toho pásu v podlaze elektrický proud,“ křičel ředitel
      na vysvětlenou. „To už stačí,“ pokynul sestře.
      Exploze ustaly, zvonění zmlklo, vytí sirény tón po tónu odu-
      míralo, až úplně zaniklo. Cukající se dětská tělíčka se uvolnila z kře-
      čí, až přešlo v obyčejný ustrašený brekot.
      „Zkuste to znovu s květinami a knihami!“
      Sestry poslechly. Avšak jakmile se růže jen nepatrně přiblížily,
      jakmile děti jen zahlédly pestré kočičky, kokrhající kohoutky nebo
      bečící černá jehňátka, už s hrůzou couvaly a jejich pláč se okamžitě
      změnil opět ve zděšený řev.
      „Všimněte si toho, pánové,“ pravil ředitel triumfálně, „dobře si
      toho všimněte!“
      Knihy a rámus, květiny a elektrické rány – tyto dvojice představ
      se už v dětské mysli smísily a po dvousetnásobném opakování tako-
      – 14 –
      výchto nebo jiných podobných lekcí jsou již neodlučitelné. Co člo-
      věk spojil, to příroda nemůže rozloučit.
      „A tak rostou, jak říkají psychologové s ‚instinktivní‘ nenávistí ke
      knihám a květinám. Podmíněné reflexy, které se nedají změnit. Na
      celý život jsou ty děti obrněny proti knihám a botanice.“ Ředitel se
      obrátil k sestrám: „Zase je odvezte!“
      Děti v khaki, stále ještě řvoucí, byly znovu naloženy na vozíky a
      odvezeny. Zbyl po nich pach kyselého mléka a velmi vítané ticho.
      Jeden student zvedl ruku. Prý dobře chápe, že není možno nechat
      nižší kasty, aby marnily nad knihami čas, který patří komunitě, když
      je tu kromě toho nebezpečí, že by mohly číst něco, co by třeba mohlo
      nežádoucím způsobem pozměnit některý z reflexů, k nimž byly vy-
      chovány, ale přece jen... zkrátka nemůže pochopit tu věc s květinami.
      Proč si dávat tolik práce, abychom psychologicky vzali deltám mož-
      nost těšit se z květin?
      Ř.L.P. to trpělivě vysvětlil. To, že pouhý pohled na růži vyvolává
      u dětí křik, má své závažné ekonomicko-politické důvody. Není to
      tak dlouho (asi sto let nebo tak nějak), co byli gamy, delty a dokonce
      i epsiloni predestinováni k tomu, aby milovali květiny, květiny
      zvlášť a přírodu vůbec. Účelem toho bylo naočkovat jim sklon chodit
      při každé možné příležitosti do přírody, a tak je přimět k tomu, aby
      používali dopravních prostředků.
      „A používali jich?“ zeptal se student.
      „Ano, a vydatně,“ odpověděl Ř.L.P., „ale nic jiného.“
      Petrklíče a krajina, zdůrazňoval, mají jednu velkou chybu: jsou
      zadarmo. Láska k přírodě nezaměstná žádnou továrnu. Proto bylo
      rozhodnuto, že se láska k přírodě odstraní, alespoň u nižších kast; že
      se odstraní láska k přírodě, nikoli však sklon používat dopravních
      prostředků. Bylo totiž přirozeně nezbytné, aby jezdili do přírody i na-
      dále, přestože se jim protiví. Problémem bylo, jak najít ekonomicky
      pádnější důvod pro používání dopravních prostředků, než jakým bylo
      pouhé zalíbení v petrklíčích a krajině. Ten důvod byl promptně nale-
      zen.
      „Predestinujeme masy k odporu vůči přírodě,“ uzavřel ředitel,
      „avšak zároveň je uzpůsobíme tak, aby našly zalíbení ve všech spor-
      tech v přírodě. Přitom dbáme, aby každý takový sport nutně vyžado-
      – 15 –
      val složité nářadí. Takže teď nejen používají dopravních prostředků,
      ale jsou také spotřebiteli průmyslového zboží. A proto ty elektrické
      šoky.“
      „Ach tak,“ pravil student a přemožen obdivem zmlkl.
      Nastalo ticho. Ředitel si odkašlal a pak pokračoval: „Před dávný-
      mi léty, když ještě Ford Pán putoval po zemi, žil malý chlapec jmé-
      nem Ruben Rabinovič. Ruben byl dítě polsky mluvících rodičů.“
      Tady se ředitel sám přerušil.
      „Víte přece, co je to polština?“
      „Mrtvý jazyk.“
      „Jako francouzština nebo němčina,“ doplnil jiný student, pyšný na
      své vědomosti.
      „A ‚rodiče‘?“ ptal se dále Ř.L.P.
      Nastalo stísněné mlčení. Někteří chlapci zrudli. Nenaučili se ještě
      důležitému a často sotva postižitelnému rozlišování mezi necudností
      a čistou vědou. Konečně si jeden dodal odvahy a zvedl ruku.
      „Lidské bytosti bývaly...,“ zaváhal a krev se mu nahrnula do tváří.
      „No... živorodé.“
      „Velmi správně,“ přikývl ředitel souhlasně.
      „A když se děti dekantovaly...“
      „Narodily,“ opravil ředitel.
      „Tak to byli rodiče – nemyslím ovšem děti, myslím ty druhé.“
      Ubohý hoch byl celý zmaten.
      „Krátce řečeno,“ shrnul ředitel, „rodiče byli otec a matka.“ Tyto
      necudné výrazy, ve skutečnosti ovšem čistě vědecké, padaly do roz-
      pačitého mlčení jako rachot hromu. „Matka,“ opakoval ještě jednou
      nahlas tento vědecký poznatek. „Já vím,“ poznamenal vážné, opíraje
      se nazad o židli, „já vím, jsou to trapné věci. Ale trapná je většina
      dějinných skutečností.“
      Vrátil se znova k malému Rubenovi – k malému Rubenovi, v je-
      hož pokoji otec a matka (ehm, ehm) nechali jednou večer nedopatře-
      ním zapnuté rádio.
      („Musíte si uvědomit, že za oněch časů hrubého rozmnožování
      plozením živých mláďat odchovávali děti jejich rodiče, nikoli státní
      ústředny pro predestinaci.“)
      – 16 –
      Dítě spalo a v rozhlase běžel londýnský program. A ráno potom se
      stalo, že malý Ruben k největšímu zděšení svého ehm a své ehm (ti
      drzejší studenti se odvážili na sebe ušklíbnout) – malý Ruben se pro-
      budil a opakoval slovo za slovem dlouhou přednášku onoho podiv-
      ného starého spisovatele („jednoho z mála autorů, jejichž díla se nám
      zachovala“), který se jmenoval George Bernard Shaw a který podle
      zaručeného podání mluvil o svém vlastním géniu. Pro oba, pro...
      (mrkání)... a pro... (zachichtání) malého Rubena byla tato přednáška
      přirozeně dokonale nesrozumitelná, a jelikož se domnívali, že se je-
      jich dítě náhle zbláznilo, zavolali lékaře. Ten naštěstí rozuměl ang-
      licky, poznal, že je to Shawova přednáška vysílaná včera v rozhlase,
      pochopil význam toho, co se stalo, a poslal o tom zprávu do lékař-
      ského časopisu.
      „Princip učení ve spaní čili hypnopedie byl objeven.“ Ř.L.P. uči-
      nil působivou přestávku.
      Princip byl objeven, ale musilo uplynout ještě mnoho let, než ho
      bylo možno využít v širším měřítku.
      „Případ malého Rubena se přihodil teprve třiadvacet let poté, co
      se na trhu objevil první T-model našeho Forda Pána.“ (Při těch slo-
      vech udělal ředitel na břiše znamení T a všichni studenti uctivě ná-
      sledovali jeho příkladu.) „A přece...“
      Studenti zuřivě škrábali. ‚Hypnopedie poprvé oficiálně použita r.
      214 po F. Proč ne dříve? Ze dvou důvodů. a)...‘
      „Experimentátoři oněch raných dob,“ vysvětloval Ř.L.P., „se dali
      nesprávnou cestou. Věřili, že hypnopedie je možno použít k inte-
      lektuální výchově...“
      Chlapeček spí na pravém boku, s pravou paží nataženou před se-
      bou; ruka visí ochable přes pelest. Z kulatého otvoru ve skříňce pro-
      mlouvá k němu tichý hlas:
      „Nil je nejdelší řeka Afriky a druhá nejdelší řeka světa. Nedosa-
      huje sice délky Mississippi-Missouri, ale je na předním místě mezi
      všemi řekami, pokud jde o velikost povodí, které se táhne přes pěta-
      třicet stupňů zeměpisné šířky.
      Druhého dne ráno se někdo při snídani zeptá: „Tommy, víš, která
      je nejdelší řeka v Africe?“ Tommy zavrtí hlavou. „Nevzpomínáš si
      na něco, co začíná takhle: Nil je nejdelší...?“
      – 17 –
      „Niljenejdelšířekaafrikyadruhánejdelšířekasvěta...,“ řinou se slo-
      va, „...sicenedosahujedélky...“
      „Tak dobře! Jak se tedy jmenuje nejdelší řeka Afriky?“ Oči zírají
      bezvýrazně. „Nevím.“
      „Ale přece Nil Tommy!“
      „Niljenejdelšířekaafrikyadruhá...“
      „Která je tedy nejdelší řeka?“
      Tommy se dá do breku. „Nevím.“
      A ředitel vysvětlil, že tento pláč vzal tehdejším výzkumníkům od-
      vahu. S experimentováním se přestalo. Už se nepokoušeli vštípit ve
      spánku dětem do hlavy délku Nilu. A právem: žádné vědě se nelze
      naučit, nevíme-li, oč jde.
      „Kdyby se naopak začalo s výchovou -,“ pronesl ředitel a pokročil
      ke dveřím. Studenti šli za ním a zoufale škrábali v chůzi a dokonce
      ještě i ve zdviži. „– s mravní výchovou, která by nikdy a za žádných
      okolností neměla být rozumová...“
      „Ticho! ticho!“ šeptal reproduktor, když vystupovali ve čtrnáctém
      poschodí. „Ticho! Ticho!“ opakovaly neúnavně amplióny v určitých
      intervalech na každé chodbě. Studenti i ředitel šli bezděčně po špič-
      kách. Všichni byli přirozeně alfy, ale i alfy jsou dobře predestinová-
      ny. „Ticho! Ticho!“ chrčel celým čtrnáctým patrem kategorický im-
      perativ.
      Kradli se po špičkách padesát yardů až ke dveřím, které ředitel
      opatrně otevřel. Vešli do přítmí ložnice se spuštěnými žaluziemi. U
      stěny stálo v řadě osmdesát dětských postýlek. Bylo slyšet lehké pra-
      videlné oddychování a neustálé mumlání, jako by z dálky šeptaly
      tichounké hlasy.
      Při jejich příchodu sestra vstala a postavila se před ředitele do po-
      zoru.
      „Jakou máte dnes odpoledne lekci?“ zeptal se.
      „V prvních čtyřiceti minutách jsme měli Záhady pohlavního ži-
      vota. Ale teď je přepnuto na Začátky kastovního uvědomění.“
      Ředitel zvolna kráčel podél dlouhé řady postýlek. Leželo tu osm-
      desát růžových a spánkem uvolněných chlapečků a děvčátek. Klidně
      oddechovali. Pod každým polštářkem to tiše šeptalo. Ř.L.P. se zasta-
      vil, sklonil se a pozorně naslouchal nad postýlkou.
      – 18 –
      „Začátky kastovního uvědomění, jste říkala? To bychom si chtěli
      poslechnout trochu hlasitěji!“
      Na konci sálu byl ve stěně reproduktor. Ředitel k němu popošel a
      stiskl knoflík.
      „...nosí zelené šaty,“ pronášel tichý, ale neobyčejně jasný hlas
      právě uprostřed věty, „a delty nosí khaki. Ne, nechci si hrát s delta-
      mi. A epsiloni jsou ještě horší. Jsou nejhloupější ze všech a neumějí
      ani číst ani psát. Kromě toho se oblékají černě a to je ohavná barva.
      Jsem velice rád, že jsem beta!“
      Následovala přestávka. Potom začal hlas znova.
      „Alfa-děti nosí šedé šaty. Pracují mnohem více než my, protože
      jsou nesmírně chytré. Jsem opravdu velice rád, že jsem beta, protože
      nemusím tolik pracovat! A kromě toho, my bety jsme něco mnohem
      lepšího než gamy a delty. Gamy jsou hloupé. Všechny nosí zelené
      šaty a delty nosí khaki. Ne, nechci si hrát s deltami. A epsiloni jsou
      ještě horší. Jsou nejhloupější ze všech...“
      Ředitel opět zmáčkl knoflík. Hlas ztichl. Jenom jeho ševelící stín
      mumlal dále pod osmdesáti polštářky.
      „Opakuje se jim to čtyřicetkrát až padesátkrát, než se vzbudí, a
      potom zase ve čtvrtek a v sobotu. Vždy třikrát týdně stodvacetkrát,
      po třicet měsíců. Potom přijde lekce pro pokročilé.“
      Růže a elektrické šoky, khaki delt a pach asafoetidy – v nerozluč-
      ném spojení. Ještě než se dítě naučí mluvit. Avšak predestinace beze
      slov je hrubá a sumární; není s to navodit žádné jemnější rozlišování
      ani vštípit složitější pravidla chování. K tomu je zapotřebí slov,
      ovšem slov uvědomovaných. Krátce, hypnopedie.
      „Hypnopedie je nejsilnější prostředek pro vštípení morálky a po-
      citu komunity, jaký kdy existoval.“
      Studenti si to poznamenali do sešitků. Přímo z úst velkého zvířete.
      Ředitel stiskl ještě jednou knoflík.
      „...protože jsou nesmírně chytré,“ říkal neúnavně tichý, vemlou-
      vavý hlas. „Jsem opravdu rád, že jsem beta, protože...“
      Nikoliv jako kapky vody, třebaže voda dokáže vyhloubit dolík i
      do nejtvrdší žuly, nýbrž spíše jako kapky vody tekutého pečetního
      vosku, kapky, které přilnou a vytvoří krustu, spojí se se vším, nač
      padnou, až je tu skalisko z jediné šarlatové hmoty.
      – 19 –
      „Až konečně mysl dítěte je celá z takového našeptávání a až sou-
      hrn těchto našeptávání je myslí dítěte. A nejen dítěte, ale také dospě-
      lého člověka – po celý jeho život. Mysl, která soudí, dychtí, rozhodu-
      je se – mysl vytvořená z těchto našeptávání. A všechna našeptávání
      jsou naše našeptávání!“ Ředitel to málem triumfálně vykřikoval.
      „Státní našeptávání!“ A uhodil do nejbližšího stolu. „A z toho ply-
      ne...“
      Hluk ho přiměl, aby se otočil.
      „Ó Forde!“ pravil změněným tónem. „Teď jsem děti probudil!“

      ...
      „Ó ty nový a krásný světe,“ opakoval. „Ó ty nový a krásný světe,
      který takové máš obyvatele! Poleťme hned.“
      „Někdy se vskutku vyjadřujete neobyčejně divně,“ pravil Bernard
      a díval se upřeně na mladíka ve zmateném údivu. „A vůbec, neměl
      byste raději počkat, až ten nový svět opravdu uvidíte?“
      ...
      Schizoidní postavení NWOO...vůči NWO STÁTNÍMU vůdci:
      http://www.rozhlas.cz zpravy svet _zprava nebezpecny-obrat-ciny-stanme-se-vudcem-noveho-svetoveho-radu-vyhlasil-si-tinpching--1701755
      (na prázdných pozicích dát lomítka)
      ...
      K ekonomické kalkulaci:

      "Dle ekonoma L. von Misese v současné vysoce komplexní ekonomice, kdy existuje nespočet druhů materiálních výrobních faktorů (půda a kapitálové statky) s různými fyzickými vlastnostmi a různou lokací, miliony pracujících s různými schopnostmi pracovat (a také různou lokací) a obrovské množství technologických postupů a plánů, je nezbytné rozhodnout jak s těmito pořád vzácnými prostředky naložit, který postup a plán zvolit. „Který plán by měl být realizován, protože přispívá nejvíce k uspokojení nejnaléhavějších potřeb?“ [2] Systém svobodného trhu (Mises ho nazývá systémem ziskového managementu) vede k tomu, že veškeré plánování a projektování je založeno na tržních cenách. Ekonomické plánování je možné jen díky existenci tržních cen: „Tržní ceny samotné mohou odpovědět na otázku, zda realizace projektu P vynese více, než on sám stojí, tj. zda bude užitečnější než realizace jiných možných plánů, které nemohou být uskutečněny, protože požadované výrobní faktory jsou použity na provedení projektu P.“ [3]

      V reálném světě navíc dochází k neustálým změnám (jako jsou změny populace, potřeb, technologií, nabídky a umístění výrobních faktorů, počasí atd.), a proto je nutné, aby podnikatelé přizpůsobovali výrobu neustálým změnám podmínek. [4] Díky změnám vzniká v systému ziskového managementu prostor pro kormidelníky-podnikatele, kteří usilují o dosažení zisku. Podnikatelé hledají ziskové příležitosti a: „Jakmile objeví, že poměr mezi cenami výrobních faktorů a očekávanými cenami výrobku takovou [tj. ziskovou, pozn. autora] příležitost nabízí, pustí se do díla.“ [5] Pokud se podnikatelé nemýlí, dosáhnou zisku (a pokud se mýlí tak utrpí ztrátu). Zisk je motivuje ke zvýšení produkce a tím i nabídky daného produktu. To má pak za následek pokles ceny tohoto produktu. Na druhou stranu zvyšování produkce nutí podnikatele k poptávání většího množství výrobních faktorů, z kterých a pomocí kterých je produkt produkován. Rostoucí poptávka po nich pak vede k růstu cen těchto výrobních faktorů. Vše se prohlubuje vstupem dalších - ziskem přilákaných - podnikatelů a jejich kapitálu do ziskového podnikání. Výsledkem pak je tendence směřující k zmizení takových zisků. [6] Velké zisky tedy není potřeba závidět. Analogicky pokud podnikatelé utrpí ztráty při produkci nějakého produktu (díky tomu, že velikost poptávky nadhodnotili), omezí jeho produkci anebo ji úplně opustí. Shrneme-li výše uvedené, dojdeme k závěru, že při hledání ziskových příležitostí podnikatelé přizpůsobují výrobu poptávce společnosti (spotřebitelů). [7] O alokaci výrobních faktorů a volbě nejvhodnějších technologií je tak rozhodnuto, na základě spotřebitelské poptávky – tj. na základě nejnaléhavějších potřeb občanů. Dle L. von Misese je pak ziskový management jediný způsob, který nám umožňuje racionalitu a kalkulaci při výrobě nutných zboží a služeb a sám směřuje k sebezdokonalování [8]. Tendence k mizení zisků, snaha vyhnout se ztrátám a sebezdokonalování nám sdělují, že tento ziskový management (systém svobodného trhu) vede k čištění trhu a k odstraňování nedostatků a přebytků zboží a služeb na trhu, a tím k lepšímu uspokojování potřeb spotřebitelů. Čili vede ke stavu rovnováhy ekonomiky (tato skutečnost se někdy označuje termínem ergodicita) (viz i dále).

      Naopak v socialismu (veřejné vlastnictví výrobních faktorů či dle Misese byrokratický management) vzniká problém toho, co se vzácnými výrobními faktory přednostně produkovat, tak aby byly nejnaléhavější potřeby občanů uspokojeny. Problém s nemožností provádět ekonomickou kalkulaci je pro byrokracii neřešitelný. Ekonomická kalkulace nemůže být vůbec prováděna, protože: „Tam kde nejsou trhy a následkem toho ani tržní ceny výrobních faktorů, nemáme žádné prvky kalkulace.“ [9] Nemáme-li možnost použít kalkulace, neexistuje prostředek k získání odpovědi na otázku, zda byl naplánovaný a provedený projekt (z nespočetně jiných projektů) ten, který se nejlépe hodil k uspokojení nejnaléhavějších potřeb občanů. „Úspěch a nezdar zůstávají nerozeznány ve tmě. Obhájci socialismu se vážně mýlí, považují-li absenci zisku či ztráty za znak dokonalosti. Jedná se naopak o základní vadu jakéhokoli socialistického managementu. Není výhodou nevědět, zda je či není to, co dělám, vhodným prostředkem k dosažení požadovaného cíle.“ [10] Dodejme, že vědět je to možné jen v omezených malých kolektivech jako je rodina, malá firma, spolek, klub a podobně, tj. jde o situace, kde se lidé dobře znají, a tudíž ví.
      Co je zdrojem možnosti ekonomické kalkulace?

      Co je tedy jakoby zdrojem samotné možnosti provádět ekonomickou kalkulaci? Na to (vedle náznaků ve výše zmíněném) odpovídá ve zkrácené tato citace: „Trh naopak dovede tyto problémy řešit samovolně, neboť ceny vytvářejí sami obchodující jedinci v rámci snahy o maximalizaci svých zisků; celý proces je velmi robustní, reaguje na změny v čase, reflektuje preference všech účastníků tržního procesu i vzácnost zdrojů. Všechna výše popsaná rozhodnutí pak nedělá žádná centrální autorita, nýbrž všichni nakupující, prodávající, výrobci, spotřebitelé, zaměstnanci i zaměstnavatelé. Není-li volný trh nijak deformován (například státními zásahy), pak je maximalizace zisku každého jedince ekvivalentní maximalizaci jeho přínosu pro společnost (protože na jedné straně poskytování co nejžádanějších služeb znamená nejvyšší příjmy a na straně druhé snižování nákladů znamená šetření vzácnými zdroji).“ [11] Ceny vytvářejí sami obchodující jedinci v rámci snahy o maximalizaci svých zisků. Čili zde máme jedince, kteří něco dělají. To jest, jednají (podnikají). Tito dělají něco, aby dosáhli maximalizace svých zisků (zahrnujíce v to i duševní zisky). Vedle toho samozřejmě musí existovat neuspokojené potřeby občanů a jejich změny a dále proměnlivost a nejistota reálného světa. To také znamená, že reálná ekonomika a svět je ekonomikou a světem nerovnováhy, jen v takovémto světě lze podnikat. [12] My se nyní podíváme na jednání a maximalizaci zisku. Neuspokojené potřeby občanů a jejich změny a proměnlivost a nejistotu reálného světa považujeme za dané a každému zřejmě jasné zdroje možnosti činit ekonomickou kalkulaci, tyto zdroje se vyskytují i v socialistickém hospodářství. Jedině v ráji se nebudou vyskytovat.
      Jednání (podnikání)

      Je nutné si nejprve uvědomit, že v každé skutečné a živoucí ekonomice je každý její účastník vždy podnikatelem a spekulantem. [13] Ekonom I. Kirzner ve své knize „Jak fungují trhy“ píše, že v ekonomice: „Neustále vznikají nové příčiny nerovnováhy a příčiny cenových rozdílů. Zároveň ale tyto nerovnováhy dávají nepřetržitě vznikat silám, které mají tendenci objevovat takto vytvářené ziskové příležitosti. Tendence k vytvoření jediné ceny je neustále narušována – ale nepřetržitě obnovována.“ [14] Čili výše zmíněná tendence ekonomiky k rovnováze je trvale narušována a ekonomika díky tomu rovnováhy nedosahuje, pouze má tendenci k ní směřovat. To je důležitý poznatek, který je nutno mít na paměti. Takové podmínky umožňují vznik jednání, protože: „Svět nerovnováhy… nabízí prostor pro podnikatelské objevování a následně prostor pro skutečnou změnu.“. Podnikatelské jednání ve formě podnikatelské ostražitosti je to, co vede k rozpoznávání ziskových příležitostí a jejich využití. [15]

      Detailnější pohled na to jak tento proces funguje, obohacený o popis přenosů informací, najedeme v knize „Teorie dynamické efektivnosti“. Její autor Jesús Huerta de Soto zde píše, že: „Každý podnikatelský akt s sebou nese vytvoření nových informací ex nihilo. Tvorba těchto informací probíhá v mysli konkrétní osoby…“. Dále stručně parafrázováno: když si řekněme C uvědomí, že nastala situace, kdy je nějaký výrobní faktor ve společnosti neprávem podceněn a prodá tento výrobní faktor (zdroj) například osobě A poté co ho koupil od osoby B, tak dojde k tvorbě nových informací nejen v mysli osoby C, ale i osob A a B. „A si tak uvědomí, že zdroj, který mu chyběl a který potřebuje k dosažení svého cíle, lze získat v jiné oblasti trhu v mnohem větším množství, než očekával, a že proto nyní může bez problému realizovat činnost, ke které v důsledku nedostatku příslušného zdroje nemohl přikročit dříve. B si zase uvědomí, že zdroj, který v takovém nadbytku vlastní a kterému nepřikládal žádný význam, je velmi žádán a vyhledáván jinými lidmi, a že ho proto může za dobrou cenu prodávat. Část této nové praktické informace, která se zrodila v mysli C, tedy že může podnikat, a která se později objeví i v myslích A a B, se navíc ve velmi stručné formě promítá v řadě cen nebo historických směnných kurzů…“ [16] Čili: “Tvorba informací v podnikání předpokládá, že současně rovněž dojde k předávání těchto informací na trhu.”. Vedle předání informací mezi přímými aktéry se dále informace šíří prostřednictvím jednotlivých cen (dodejme, že jde zejména o změny cen), které jsou velmi účinným systémem přenosu, neb předávají velmi levně velké množství informací ostatním. [17] Konečně je důležité, že díky podnikatelským činům se lidé učí postupovat ve vzájemné součinnosti a že se učí tím nejlepším možným způsobem – tj. aniž by si uvědomovali, že se učí. Učí se dobrovolně. [18] Huerta de Soto pak uzavírá, že ekonomickou kalkulaci umožňují právě ty informace, které byly vytvořeny v procesu podnikání. „Jinými slovy, bez praktického podnikání nemohou informace, které jednotliví aktéři potřebují k tomu, aby si spočítali či náležitě odhadli hodnotu jednotlivých možných kroků, vzniknout. Proto bez podnikání není možné provádět ekonomickou kalkulaci.“ [19] Přičemž dle I. Kirznera je důležitá neomezená svoboda vstupu podnikatelů na všechny části trhu. [20] Neomezená ve smyslu neexistence privilegií, které tomuto vstupu brání. Za pozornost zde stojí i slovo odhadli! Podnikatelské jednání je také o odhadování budoucích situací na basi současných cen.

      Jednání (podnikání) je jedním ze dvou zdrojů ekonomické kalkulace, které nenajdeme v socialismu (veřejném vlastnictví výrobních faktorů). Naopak toto jednání je spojeno se soukromým podnikáním od zaměstnanců přes živnostníky a družstva až po obchodní společnosti a tak podobně. Pakliže tedy není povoleno legálně vstoupit na trh (či do nějaké části trhu) díky donucení, například postavením podnikání mimo zákon či pronásledováním podnikatelů, tak vzniká problém nemožnosti ekonomické kalkulace za socialismu (za intervencionismu dojde vlivem omezení podnikatelské činnosti k deformaci ekonomické kalkulace a jejímu omezení). Čili správně řečeno problém nemožnosti ekonomické kalkulace za socialismu je problémem, který je odvozen od problému nemožnosti podnikatelsky jednat s výrobními faktory a spotřebními statky v tomto systému. To dobře ilustruje zmíněný de Soto, který tvrdí, že: „...jestliže je svobodnému jednání bráněno silou, svobodné vzájemné směny se neuskuteční a výsledkem tak bude zbourání mostu či spojení, které tyto směny představují mezi subjektivní, vnitřní sférou přímých (ordinálních) hodnocení a tvorby informace a vnější sférou (kardinálních) cen. Zničení tohoto mostu učiní ekonomickou kalkulaci naprosto nemožnou. [21] Samozřejmě v socialismu se ustaví černý trh, na který se odkloní část podnikatelského jednání. To je však spojeno s růstem nákladů na toto jednání díky pronásledování ze strany státu a díky nutnosti utajení, což vede k tomu, že informace se šíří pomaleji, na menší ploše a jsou tak notně zdeformované. Vyšší náklady totiž odradí část občanů od podnikatelského jednání. Utajení má také vliv na omezení velikosti předmětu podnikatelského jednání – na omezení rozsahu výroby a poskytování služeb. Tím se omezuje i rozsah přenosu informací. Čili když jsme výše uvedli, že tendence ekonomiky k rovnováze je trvale narušována a ekonomika díky tomu rovnováhy nedosahuje, pouze má tendenci k ní směřovat, tak nyní bude omezena právě ta tendence ke směřování k rovnováze v ekonomice. To bude činit uspokojování potřeb spotřebitelů horším.
      Soukromé vlastnictví

      Výše jsme zmínili maximalizaci zisku, jako jeden ze zdrojů ekonomické kalkulace. To není úplně přesné, protože tímto zdrojem je soukromé vlastnictví jako takové. Maximalizace zisku znamená rozšiřování soukromého vlastnictví. A podnikatelské jednání znamená možnost (ne přímo nutnost) dosažení zisku – tj. možnost rozšíření soukromého vlastnictví dané osoby, a to finálně na úrovni spotřeby ať už ve formě fyzických anebo duševních statků (třeba volný čas, klid apod.). Samozřejmě pro dosažení zisku je nutné zakoupit a pronajmout služby výrobních faktorů, kterými jsou půda (včetně surovin), práce (tu lze jen pronajmout) a kapitálové statky (stroje, nástroje, zařízení, polotovary apod.), a pak je nutné prodat výsledný produkt (myšlen produkt zahrnující i pouhé zprostředkování rpodeje či služby) procesu jednání. To znamená, že výrobní faktory je nutné mít v soukromém vlastnictví anebo alespoň je nutné je mít pronajaté od jiných soukromých vlastníků. Čili zdrojem ekonomické kalkulace je v tomto ohledu soukromé vlastnictví. Stručně řečeno, to že podnikatelé budou jednat je tedy motivováno možným dosažením zisku a rozšířením jejich soukromého vlastnictví. To, že něco užitečného mohou získat, a pak využívat dle svých představ a ke svému prospěchu je zde výrazným motivem k podnikatelskému jednání. K tomu I. Kirzner uvádí jednu důležitou zajímavost: „Na tento zisk si může dělat nárok jeho objevitel z toho titulu, že jej „vytvořil“ tím, že mu dal jistým způsobem vzniknout z ničeho.“. Stal se objevitelem ziskové příležitosti. [22] Případný zisk je tak mimo jiné i odměnou za činnost podnikatele a za podstupování nejistoty.

      Soukromé vlastnictví a najímání (od majitelů) výrobních faktorů je jedním ze dvou zdrojů ekonomické kalkulace, které nenajdeme v socialismu (veřejném vlastnictví výrobních faktorů). Jde o soukromé vlastnictví patřící pracujícím, živnostníkům, majitelům družstev a obchodních společnosti a tak dále. Pakliže tedy není povoleno legálně vlastnit výrobní faktory, například postavením takového vlastnictví mimo zákon či zabavením výrobních faktorů ve prospěch veřejných organizací (stát, obce, státní podniky či nucená družstva apod.), tak vzniká problém nemožnosti ekonomické kalkulace za socialismu (za intervencionismu dojde vlivem omezení soukromé vlastnictví výrobních faktorů k deformaci ekonomické kalkulace a jejímu omezení). Pak správně řečeno problém nemožnosti ekonomické kalkulace za socialismu je problémem, který odvozen od problému nemožnosti soukromě vlastnit a najímat výrobními faktory. Samozřejmě zde opět platí to, že vznikne černý trh.
      Závěr

      Jak je patrné tak možnost svobodně podnikatelsky jednat a možnost soukromě vlastnit a najímat výrobní faktory předchází možnosti ekonomické kalkulace. Tyto dvě skutečnosti [23] jsou tak říkajíc matkou ekonomické kalkulace, protože ji umožňují a bez nich nemůže být prováděna. Problém nemožnosti ekonomické kalkulace za socialismu je tak v prvé řadě především problémem nemožnosti svobodně podnikatelsky jednat a nemožnosti soukromě vlastnit a najímat výrobní faktory. Není-li problém svobodně podnikatelsky jednat a zároveň soukromě vlastnit a najímat výrobní faktory, není ani problém provádět ekonomickou kalkulaci. Je to tedy lidské podnikatelské jednání a soukromé vlastnictví co činí nerovnovážné ceny statků na trhu takovými, že zobrazují přijatelným způsobem vzácnost statků vzhledem k lidským potřebám"

      Tamtéž také k věci:
      http://www.mises.cz clanky pokec-s-centralnim-planovacem-2115.aspx

      • Sasin napsal:

        Jistě, rozdělení světa na různé schopnosti produkování patří mezi základní otrokářské nástroje, vždy nesoběstačných národů. Jeden pase krávy, druhej doluje, třetí montuje, čtvrtý řídí, pátý rekreuje, další sklízí. , hlavně aby se to specializovalo odborně tak aby nigdo nebyl soběstačný ve všem a musel si hrát na export import, kterým dováží a vyváží, dováží a vyváží. Do tohoto strojku na prosperitu je vhodné začlenit ekonomické vize a celý komplexní soubor výrobní ideologie, že se jednou národy zesoběstační. ale před tím ještě je nutné něco vyexportovat aby si na tu soběstačnost jako vydělali a gdyž nebude dost všecho, tak to co chybí si jako mohou koupit kromě výrobků i mozky nebo jiné orgány v zahraničí. Fantastická představa světového gubernátora, co si z národů vytvořil firmy a dosadil do nich systematicky svůj "fantastický" kapitál. Rentiér na bázi inteligentní správy zdrojů. podle posledních odborných studií bude efektivněji využívat národních zdrojů. Muheeee

        Občani, šílí radostí, že se v tomto korporátním systému mohou uplatnit prodejem své "práce" , času, gdy s radostí spolupracují na svém jha v přesvědčení víry v demogratickou nadvládu lidu, který v automatizovaném zastoupení řídí bandy šmejdů loajální přerozdělovacímu systému výrobní závislosti, doposud nezná hranic.

        • proud napsal:

          Pravda,rozdel a panuj.Namisto aby se kazdej stat snazil o maximalni sobestacnost a dovazel jen to co opravdu nemuze mit.Potazmo to souvisi vsechno i se soudrznosti a narodnim citenim,ktery tim padem dostavaj taky na prdel.

        • Paul Durham napsal:

          ...doposud nezná hranic. Co ? Přerozdělovací systém ?

          Ovšem to je přece naprosté jádro všeho : kontrolovat přerozdělování specializované produkce, navíc za situace "vlastnictví" zdrojů. Je pozdě fňukat, ANO bude líp, tento příklad známe, pán klopýtne a sedlák si nohu zláme.
          Nechte debily hlasovat a TOHLE je výsledek. Proudovy globální kolonie.

          • Sasin napsal:

            Gdyž se češi hrdili jakou pěknou kovárnu z naší země pro export udělali a dnes pilně montují z dílů představují si, že zase budou soběstační v kování a možná i zbude nějaké místo na zeleninu a hovězí aby se mohli cítit soběstačně, mám dojem, že to rozparcelování zeměkoule na dodávky impériu vůbec nevnímají. Je to asi mimo jejich rozlišovacích schopností.Zajímavé je, že i u nás je hodně různých inženýrů, kteří s parcelováním nemají žádné potíže, jenže na nadnárodní úroveň parcelování jim chybí ta potřeba. Ovšem nejzajímavější na celém parcelování je, že se o tom v celosvětovém měřítku nedozvíme skoro nic, spíše vůbec nic, páč se hraje hra na demográcu, která už v kolébce nějaké národní zájmy zcela ignoruje. V tom systému je nejdůležitější zájem fiktivního občana, kterého plebsu prodali , vyměnili za pohádku o lidu, který z panteonu vládne sobě diktátorskou představou o uspořádání světa v zastoupení, které má prý stejnou kvalitu, význam jako přirozené rozhodování každého člověka, který se ale může cítit být příslušný u nějakého národa a být tomu dokonce rád, že se nemusí každej den stýkat s odlišnými představami národů jiných.

            • proud napsal:

              Mimochodem,globalismus neni nic vymyslenyho,je to prostej vyvoj kterymu se neda vyhnout,to by bylo zpatecnictvi,ovsem co se da,udelat globalizmus lidskym a planete naklonenym.Ovsem tak daleko se ty Durhamuv vlasacku nedostanes,rusi te tvy klokotani ve vlastni duty hlave :-)))))))))))))))))

              • Sasin napsal:

                Právě že globalizaci normální člověk k ničemu nepotřebuje. Nepotřebuje kokosové plantáže na opačném konci zeměkoule ani diamantové doly, páč k uzdravení a prodloužení života to nepomáhá. Globalizace není o životě, kultuře ani RAdosti. Je pouze a toliko o šmejdění a gdo to potřebuje už víme. Nebo ne, proude?

                • proud napsal:

                  To se prave pletes,globalizace je prave o zdrojich a o hospodareni,misto niceni a plejtvani.Ono ale hodne zalezi na tom,co si kdo pod tim pojmem predstavuje.Urcite moje predstava globalizace nebude rozhodne korespondovat s predstavou GP a uz vubec ne s predstavou elit a nadnarodnich korporaci.Proto nemam rad kdyz se do sebe lidi navazeji s pojmem globalizace v tlame,aniz by si ujasnili co si pod ni kterej predstavuje.

                • Sasin napsal:

                  PTak se pokus pár větami říct, k čemu ty potřebuješ gllobalizaci a od gdy na ni myslíš?

                • proud napsal:

                  Globalizace muze naopak bejt prave o tom zivote,ale garantovanym,o kulture a naroku na svrchovany staty.........ale prave ve spolecny spolupraci mezi nima misto valceni a plundrovani se navzajem vidim ten globalismus.Hranim si jen na vlastnich piseccich s tim ze kdyz chci vic tak nekde prepadnu,nebo si "koupim" jinej stat ve kterym znicim prales patrici vlastne vsem,protoze diky nemu existujou,napriklad, a nasazim si tam palmy abych vydelal se stavim prave proti ty globalizaci.

                • proud napsal:

                  Pro me je prave globalizace ono hospodareni a ochrana vseho a vsech na celosvetovy,tedy globalni urovni a prave proti nadnarodnim(tedy globalnim) spolecnostem.Protoze co ti je platny ze si tady zachranis deset stromu,kdyz jinde jich vykacej statisice a ty jim to nemuzes odtud zatrhnout!?

                • proud napsal:

                  Ten vzduch a klima ktery tam ty pralesy vytvarej,jsou i tvym vzduchem a ovlivnujou i tvoje klima tady! Jen kratkozrakej vocas si mysli,ze kdyz zustaneme rozdeleny,nekdo v tomhle rabovani grazlum zabrani.Kdo to tam asi udela,par domorodcu s foukackama???

                • Sasin napsal:

                  No ale tím se řadíš mezi ostatní pomatené konzumenty barevně vykládaných výhod globálního opruzování a globální vydobývání renty, že jako nějaký užitek, přes nesporné zlo a nactiuitržení to globálním "hráčům" přinese. tak jako tak. Že konec konců spějěme do toho zestejnění a padáme do lisu, co z nás všech udělá jakési bezbarvé hovno, pozemšťany bez národnosti, bez identity rodu, co se budou moci z kosmopollitů pasovat rovno na mimozemšťany, co se budou chtít pasovat na obyvatele vesmíru, který budou mít v plánu taky samozřejmě globalizovat.

                • proud napsal:

                  Bud jsi me spatne cetl,nebo spatne pochopil,protoze jsem jasne napsal ze globalizace nesmi zasahnout do narodu a kultur a naopam ma ctit statni svrchovanost coz je ted jen ubohej slovni prujem a stat jako takovej taky .......ve vsech tech republikach a koloniich,v tomhle prostredi nezbejva rodu zadny misto,natoz budoucnost.

                • Sasin napsal:

                  Pokud mluvíš o spolupráci mezi národy například, kulturní výměny nebo výměny s faktickými, neplánovanými přebytky, mluv o tom ve správných významech. Rušit matení pojmů a jeho podvědomé spínání protiřečení je to nejmenší. Globalizace je kolonizace. Je to jiné slovo pro totéž. To samé platí pro demográcu, gde vláda nad lidmi, tedy podvrh úmyslného zmatení významu, gdy blboni se dožadují téhož významu, který je staletí používán proti lidem. To platí i o křesťanství, které je podvrh dobra za peklo, obrácené významy a lidi na to podvědomě reagují. Tuto magií matení pojmů nelze neustále ignorovat. Pak budeš rozumět obrazně, což usnadní sdílení téhož bez dalších tisíce slov navíc.

                • proud napsal:

                  Pak dal nema smysl diskutovat,protoze se nesejdeme na tak prostym vyrazu jakym je slovo "globalni" a jeho vyznam.Pak se tezko diskutuje o tom jak si ji kdo predstavuje,kdyz vyrukujes s tim,ze globalizace je kolonizace,coz je naprosta picovina absolutne spolu nesouvisici.Globalizace je globalizace,globus=Zeme,kolonizace je kolonizace=obsazeni a okradani jednoho naroda druhym,at uz vojensky,nebo financne.

                • proud napsal:

                  Jsme u toho,ty se totiz vrtas v blbinach jako je treba krestanstvi a ja jsem uz mnohem dal,protoze jsem uz davno navrhl neco co spoustu techhle veci zrusi samo o sobe,vcetne kolonizace i posranejch kapesnich zlodejen,podplaceni,uplaceni,okradani,manipulace,ekonomickyho niceni,zatajovani patentu atd. atd. tech veci co by zmizely protoze by ztratily smysl jsou tisice,prinejmensim.I ty cirkve co se tvarej ze jsou o vire by prestaly existovat ve chvili kdyby nemohly dal "krast",obohacovat se,razem by se ukazala jejich prava tvar. ..........tohle vsechno nechce kdekdo pochopit a tak se bude jako hnidopich rejpat v drbech misto presnejch chirurgickejch rezu a radikalni zmene situace a systemu.Jako s stranama,nez by se makalo jak je zrusit,naopak se zakladaji novy konkurencni s hezcima programama.Me to prijde ze jsme asi tak naprogramovany,bejt tema podle tebe "blbonema",ale je mi divny ze se tak casto chovas sam ackoliv na to z druhy strany upozornujes.

                • proud napsal:

                  Navrhnul jsem system ve dvou krocich jak se zbavit staryho a zacit pracovat na novym,ale nikoho to nebere a mate to za fantasmagorii,prestoze nic jinyho nebude fungovat,brani tomu existence penez a obchodovani,tedy zachovani jejich kolobehu coz dava hlavnim hracum moc zamist s konkurenci a kazdym kdo by je chtel sundat. 1/ je potreba celkove vzdelat lidi a probudit je tak ze sna,aby sami na sobe chteli pracovat,2/ V navaznosti s vzrustajicim uvedomenim lidi zrusit penize a obchodovani a zavist hospordareni a prerozdelovani podle potreb.To je absolutni mus bez kteryho se nehneme dal.To je dany,otazky jsou jak toho dosahnout efektivne,s nejmensima ztratama a podle moznosti co nejrychleji.Kdyz to zacnes do ovci tlouct,jedinej efekt bude jen tvoje rozbita hlava za vydatny pomoci tech kdo pochopej jak to pro ne je nebezpecny.

                • proud napsal:

                  A samozrejme blbejch kolovratku typu Durham,co budou tvrdit ze za nic penize nemuzou,ze je to v lidech.Tim michaj vic veci,ocistujou penize a system,vubec nepochopili jejich pravou podstatu a tvar,proc tu jsou,vinej lidi,jenze tentokrat falesne,protoze jich je dost co penize nenavidej a hon na ne,jenze by bez nich v soucasnym systemu chcipli,pochopili to zlo ktery predstavujou ale sami bez podpory ostatnich s tim nemuzou nic delat.

              • Paul Durham napsal:

                leda hovno proude, leda hovno

          • proud napsal:

            Tak starej jsi a prece tak pitomej! Zivouci dukaz toho jak moudrost neni nutne vysadou stari............Tak dobra,pujdeme tedy po sobe,kdyz si me beres do svy potouchly nevzdelany tlamy.

    • Co je špatného na Novém Světovém Řádu?-slovem světové míní státní napsal:

      "Profesor Prescott souhlasí: "Až do nynějška byli lidi schopni prodávat svou práci. Až se dostaneme do situace, kdy lidi nebudou schopni prodávat svou práci, ohrozí to celý trh, protože lidé, kteří vyrábějí, pořád potřebují lidi, kteří kupují. Možná že budeme muset lidi platit za to, že budou konzumovat. Že jim dáme určitý základní příjem a oni budou těmi spotřebiteli, kteří budou udržovat trh při existenci.
      ...
      Richard Suskind: "Musíme si ujasnit, jak to bude časově. Dvacátá léta budou věkem nikoliv nezaměstnanosti, ale restrukturalizace zaměstnání.
      ...
      Moderátor: "Calume, při všech předchozích průmyslových revolucích vládly obavy, že průmyslová revoluce lidi připraví o zaměstnání. Nikdy se to ale dosud nestalo, vznikla zaměstnání nová. Nestane se to i nyní?" Calum Chase: "Nemyslím. Je pravda, že předchozí kola automatizace nevyvolala dlouhodobou nezaměstnanost. Jenže teď je to jiné. Dosavadní kola automatizace byla totiž převážně jen mechanizací. Stroje nahradily sílu našich svalů. To nebylo příliš dobré pro koně, protože koně neměli nic jiného co nabídnout než sílu svalů. Teď ale přichází vlna kognitivní automatizace, kdy stroje budou dělat práci, kterou my nyní provádíme mozkem. A až převezmou tato zaměstnání, není úplně jasné, co budeme ještě mít co nabídnout.
      ...
      Moderátor: Jako vždycky strašně bude záviset na tom, kdo ovládá tyto systémy."
      (- See more at: blisty.cz art 85792.html)

      • Sasin napsal:

        Okradení podílníci nepotřebují trh s otrokářskými výrobky, potřebují navalit zpět podíly na neprodejné půdě a rozpočtu, o kterém budou svými potřebami rozhodovat co bude dál. Zatím jako rozhoduje trh, jakási neviditelná ruka šmátralka, kterou vymyslleli šmejdi na ovládání lidí. Blboni vyrábějí cokoli. Dolují suroviny, mění hmotu, okrádají se navzájem, znásilňují rozum a naděje do vyrábění součástí šíleného zařízení,, které je stále více vzdaluje od soběstačnosti. Zkrátka jsou odborně školeni na vyrábění machanizmů a hejblat které neviditelný trh jako potřebuje .

      • Sasin napsal:

        Přídopotek
        Blboni bývají často překvapeni, že neviditelný trh, který se jako řídí sám nějakými samoobslužnými mechanizmy je naplánován a skonstruován ekonomickými misionáři je ve skutečnosti něčím, někým řízen. Že jej ve skutečnosti něgdo má na mapě zkonstituovaný a cíleně ohýbá páčky, k dosažení maximální turbulence vysávacího potenciálu. Kroutí nad tím hlavou jak že může být něgdo tak prudce inteligentní a klidně uvěří i tomu, že gdo něco vidí dříve nebo je inteligentnější než on, že jako má nějaké právo na větší podíl ze společného. A to patří mezi další nepřekonané blboňské představy jako iniciátorů, odborníků, či říditelů, co si myslí, že jsou něco důležitějšího než okradený podílník. Vrazit do teho pro blboně neviditelného řízení, imaginární inteligentní řízení národních zdrojů, které bude řídit prudká a milosrdná inteligence je nejfantastičtější fantasmagorie o neviditelném trhu s inteligentně konfiskovanými zdroji národů,. Tato vize se prodává záměrně jako Marfuša se svým falešným copem.

  2. asm napsal:

    Většina lidí na této planetě ví, že je něco hodně špatně se současnou socio-ekonomickou tradicí.

    Áno, a takisto vieme, že ju vytvorili presne tí istí, ktorí nám teraz podsúvajú Zeitgeist.

    Ekonomika zdrojov v preklade: Rusko a všetci, ktorí máte zdroje sa musíte s nami rozdeliť. To, že keď sme ich mali aj my a nedelili sme sa s vami a ešte sme ich kradli aj od iných, to vás nemusí zaujímať.

    • ekonomika nezdrojů napsal:

      "Ekonomika zdrojov" v překladě ztracena...zcela nadbytečný pojem:
      Čeho asi jiného se "ekonomické jednání" týká než zdrojů? Jen marná snaha vymezit se použitím nvéh slovního spojení...a předstírat, že je to něco "nového".

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

code

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

Protected with IP Blacklist CloudIP Blacklist Cloud

Upozornění: Příspěvky trolů jsou mazány, proto neodpovídejte na komentáře, které zjevně rozbíjejí rozumnou diskuzi!
Diskutujte k věci, nepište nesmysly, které nikoho nezajímají.

NEKRMTE TROLY!