Jan Campbell: Nedůvěra na lodi

slovanska_epopej_2Jubilejní slovanský sjezd začal plenárním zasedáním 26. května v sále knihovny V. I. Lenina v Moskvě v přítomnosti cca 220 osob ze 14 slovanských zemí. Obsáhlý odborně – tematický, kulturní a národnostně orientovaný program se realizoval na lodi. Během plavby z Moskvy do Petrohradu se nejenom četly referáty a probíhaly diskuse, ale promítaly se filmy, nabízely se koncerty a návštěvy několika historických lokalit: Uglič, Jaroslavl, Goricy, Kiži, Sbistroj, Valaam a Petrohrad. Více informací nabízí webová stránka ČMSS, semináře o sjezdu a také http://www.vybornarodnikultury.cz/category/150-jubilejni-vseslovansky-sjezd-v-moskve/. Ve svém příspěvku se soustředím na některé všeobecně platné aspekty, které se týkají průběhu a výsledků sjezdu, a které se často ignorují na základě idealizace a nedostatku kritického myšlení. Oč se jedná, proč trocha historie nikoho nezabije, a co by si měli podporovatelé slovanské myšlenky uvědomit?

2. června 1848 se konal v Praze na Žofíně Slovanský sjezd. Předsedal mu František Palacký. Podnět k jeho svolání dali uherští Slované. Do Prahy přijeli zástupci všech slovanských národů. Celkově sněm tvořilo asi 340 členů (čísla se liší, některé odhady uvádějí až 400), kteří jednali ve třech sekcích: česko-slovenské (237, předseda P.J.Šafařík), polsko-rusínské (61, Karel Libelt – poznaňský Polák) a jihoslovanské (42, Pavel Stamatović). Účastníci sjezdu si slibovali přátelství a pomoc proti německé rozpínavosti. Přesto v průběhu sjezdu docházelo k ostrým názorovým střetům mezi stoupenci a odpůrci společného rakouského státu. Sama idea Slovanského sjezdu uzrála na přelomu března ve Vídni, kde se potkávali zástupci jednotlivých národních hnutí. Z toho, co je známo o počátcích myšlenky Slovanského sjezdu, je jasně patrný její v podstatě obranný, pragmatický charakter. Ten počítá s tím, že slovanské národy mají daleko větší šanci čelit politickým projektům ohrožujícím jejich existenci společně než jednotlivě. Tento předpoklad se mohl dobře opřít o vysoké početní zastoupení slovanských obyvatel v rámci monarchie, odhadované v té době na zhruba 40 %. Jen náležitě koordinovaná politika jednotlivých slovanských národů může procento Slovanů přetavit do podoby politického kapitálu. Na otázku, proč získali organizaci sjezdu právě Češi, lze odpovědět krátce: významná role velmi dobře etablované české slavistiky a obecně intenzivní kulturní kontakty s jednotlivými slovanskými etniky.

Koncepce všeslovanského sjezdu byla oficiálně vyložena ve veřejném zvacím dopise z 1. května 1848, česky formulovaném Ľudevítem Štúrem. Překvapený Pavel Josef Šafařík označil dopis za nešťastný a urgoval jeho reformulaci. Té se ujal František Palacký, který také sepsal nové dodatečné prohlášení z 5. Května. V něm ujišťoval zejména německou veřejnost o tom, že jednání sjezdu není nikterak namířeno proti neslovanským národům monarchie a jeho cílem není překročit rámec loajality ke státu a dynastii. Palacký jen důsledně rozvíjel svůj politický program, načrtnutý ve známém Psaní do Frankfurtu (11. dubna): „Snažení naše odjakživa směřovalo jedině k tomu, aby se na zásadě ouplného stejného práva všech národností v říši rakouské zjednalo náležité uznání i praktická platnost“.

19. května vláda povolila konání sjezdu mlčenlivým souhlasem, protože v této době již neměla prakticky žádnou reálnou možnost sjezd zakázat. Pod oficiálním konzervativním programem sjezdu prosakovaly také radikálnější (pan)slavistické koncepce, včetně popsané Havlíčkem ve známém článku Slovan a Čech: „Zkrátka s hrdostí národní řeknu: Já jsem Čech, ale nikdy: Já jsem Slovan“. Toho se obávali Pillersdorf a další osobnosti ve Vídni, které kalkulovali s možností lstivosti české slovanské politiky. Rakouské vládě bylo ale jasné, že slovanský sjezd lze využít jako účinnou páku proti uherskému autonomismu. Stanovisko Vídně proto bylo víceméně neutrální a rozhodnutí ohledně sjezdu bylo delegováno na hraběte Lva Thuna, českého místodržícího.

Pod vlivem Palackého a Šafaříka se sjezd vyprofiloval a prezentoval především jako sjezd Slovanů z habsburské monarchie a oficiálně deklaroval touhu zůstat na austroslavistických principech. Naprostou většinu českých delegátů tvořili příslušníci měšťanské inteligence – státní a soukromí úředníci, duchovní, lékaři, učitelé, spisovatelé. Ale i zástupci české zemské aristokracie – Černínové, Harrachové, Deymové, Thunové i Schwarzenberkové. Navenek tedy sjezd budil konzervativní dojem. Problémem ovšem bylo, že jednotliví zástupci rozhodně nebyli co do politického přesvědčení jednotní, nacházeli se mezi nimi konzervativci i liberálové, což značně komplikovalo jednání.

První plenární zasedání sjezdu 5. června ukázalo, že jednání v sekcích nepřinesla konkrétní výsledky. Proto byl téhož dne sjezdový program novelizován. Z prostorových a časových důvodů se nebudu rozepisovat o podrobnostech. Zmiňuji se o skutečnosti, potvrzující, že nejrychleji se realizoval Manifest Slovanského sjezdu k evropským národům, navrhnutý Karlem Libeltem, Michailem Bakuninem (Rus) a Františkem Zachem (z Moravy), jehož výslednou verzi formuloval sám Palacký. 12. června byl Manifest schválen plenárním zasedáním, a obsahoval dokonce výzvu, aby Slované i v Turecku měli možnosti, a „mohli národnosti své i státně hověti a cestou přirozenou ji rozvíjeti“. Již tento příklad ukazuje na odchýlení se od austroslavistického základu. Manifest kromě toho obsahoval utopický návrh evropského kongresu, na němž by se řešily specifické slovanské problémy.

Tímto obsáhlým úvodem do historie slovanského sjezdu a hnutí a následným odkazem na dílo v Dubrovníku narozeném Mauro Orbini (1563 – 1611) chci vyjádřit nutnost seznámit se každému účastníku slovanského hnutí a sjezdů s historií Slovanů dříve, než se rozhodne podporovat slovanskou myšlenku a výsledky novodobých sjezdů. Mauro Orbini, spisovatel, ideolog a historik republiky Ragusa vstoupil do mnišského stavu řádu Benediktýnů, žil v klášteře na ostrově Mljet a klášteře Bačka, před návratem do Dubrovníku. Tam žil až do své smrti. Orbini se zabýval slovanskou historií a mytologií. Jeho dílo Království Slovanů, přináší kvalitní poznatky v kontextu přirozeného a uměle komplikovaného původu Slovanů.

V kontextu uvedených třech akcí – fóra, kongresu a sjezdu – zaujímá slovanská myšlenka a problematika nepochybně důležité místo. Obě mohou hrát klíčovou roli i v kontextu chování a iniciativ nejenom Ruska, ale i EU a podobných společenství v představitelné budoucnosti. Především tehdy, nebude – li Slovanství identifikováno a monopolizováno žádnou vírou, a uvědomí-li si vůdci, že nebude – li Rusko, nebo EU jednotné, nemůže být jednotná Eurasijská hospodářská unie, ani Evropská unie.

Nevylučuji, že mimo jiné z uvedených důvodů se Jubilejní sjezd konal bez viditelné podpory a účasti oficiálních představitelů ruské vlády.

Protože Jubilejní slovanský sjezd navrhuje vytvořit Společenství slovanských zemí – mezinárodní organizaci, která by měla pomoci překonat rozkol ve slovanském světě, zmiňuji se o nutnosti vládní podpory a také o rozkolu. Rozkol ve slovanském světě má hluboké historické kořeny. To dokazuje vstupní krátká historie slovanského sjezdu v Praze, dílo Orbini a také chování a rétorika některých účastníků jubilejního sjezdu. Rozkol ve slovanském světě nebyl rozpoutaný a udržovaný pouze historickou opozicí Ruska a Západu, jak si mnozí myslí nebo tvrdí. V neposlední řadě je nezbytné si přiznat, že slovanské hnutí není a nebude reálným partnerem opravdové moci (plutokracie a bankéři řízeném kapitalismu) v představitelné budoucnosti. To dokazuje mimo jiné i pokračující genocidní politika na Balkáně. Jakékoli společenství, aby mělo šanci na přežití a vývoj, potřebuje aktivitu zdola, od kořene, od široké veřejnosti, ne však z vrchu. Současná atomizovaná konzumní společnost, včetně slovanské, nemá sílu ke sjednocení. To dokázaly postoje a návrhy mladých účastníků sjezdu bez nezbytné životní zkušenosti, nepopiratelný generační problém a absence pochopení, že úzká identifikace slovanské myšlenky není možná, a že se civilizace odlišují svým vnitřním postojem k vnějšímu prostředí. Proto neočekávám praktické výsledky v představitelné budoucnosti. Transformuje li se však současná vícerozměrná krize do neřiditelné katastrofy, což nelze vyloučit, vše je možné. Protože jenom traumatický zážitek a zkušenost mohou přinutit člověka změnit svůj postoj k sobě samému a svému okolí. Souhlasu netřeba.

Jan Cambell

Zdroj: http://vasevec.parlamentnilisty.cz/komentare/jan-campbell-neduvera-na-lodi



loading...

14 Komentářů k Jan Campbell: Nedůvěra na lodi

  1. petr napsal:

    Rusko je tisíce kilometrů daleko, má své specifické zájmy a vlastně si docela vystačí samo. Ne každý má taky rád to jejich shovívavé chování k ostatním slovanským zemím jako ke svým mladším bratrům které musí poučovat a vést určitým směrem. Ikdyž uznávám že i to je nesrovnatelně lepší než západní přezíravost a pohrdání všemi slovany.

    Budoucnost malé země je vždy jen ve svazku s okolními malými zeměmi. Když se lísá k jakékoliv velmoci, tak nakonec vždy skončí jako její satelit.
    A zdaleka nemusí jít jen o snahu té velmoci, stačí prodejní patolízalové přímo u nás, kteří ze všeho nejvíc touží vlézt někomu velkému a mocnému do řiti, hlavně že je v ní teploučko a pohodička. Typický případ se Sovětským svazem a našimi patolízalskými soudruhy. Ti lezli Rusům tak přičinlivě do zadku, až lidi začali Rusy nesnášet (a přitom příčinou byli čeští soudruzi).
    Podobnou situaci jsme tu měli o 500 let dříve s Němci.

    Potíž panslavizmu je u nás v tom, že středoevropský region tvoří malé státy, které jsou jazykově nejen slovanské, ale i germánské a ugrofinské. Tedy austroslavizmus a spolek typu Rakouska-uherska je jediný rozumný koncept. A to i s přihlédnutím ke skutečnosti, že Rakušáci a Maďaři jsou etnicky i kulturně stejní jako my, jen ty jazyky jsou jiné. Takže nějaké rozdělování na slovany a neslovany nikomu ve střední evropě neprospěje.

    • proud napsal:

      To rozdelovani se je podle me scestny,protoze muj dojem je ze Slovani a Arijci jsou jedno a totez,deleni probehlo snad podle zajmu,snad podle usazeni se,pozdeji.Vsechno tomu nasvedcuje.Jakykoliv deleni se znamena vyhrazovani se vuci nekomu,nebo necemu,cehoz bylo vzdycky vyuzivano proti vsem zucastnenejm,ovsem prestoze o vime,zustavame nepoucitelni……Dnes mame Slovany a neslovany,zapad a vychod,ruzne verici a neverici,vsechno pekne pokrajeny a vsechno bud otevrene,nebo skryte namireny proti vsemu,a zase to vime a zase jsme nepoucitelni………..

      Peto,k tomu Rusku a zapadu,kdyz jsme byli „pod“ Ruskem,tehdejsim cccp,byli jsme to prese vsechno my kdo se mel lip jak Rusove sami!!! To ledacos vypovida nehlede na politicky cachry,nemyslis? A ted nas srovnej se slavnym zapadem………

  2. Sasin napsal:

    Jistě, malé státy uprostřed Jevropy, které se používají jako plot mezi západem a východem taky nemusejí všechno vydržet. To ale blboňům s potenciálně intelektuálním chápáním u kafíčka neříkalo nigdy nic moc. Jim stačilo dělat poskoky vrchnosti od doby, gdy jim řekli, že poskakování za peníze se přesune z kolonky kejklířství, podrazáctví, či pouliční kapsařiny do „pracovní“ kategorie. Toto zařazení se jim začalo líbit, gdyž se u nás robota, překvalifikovala na zaměstnání. Dnes mohou legálně „pracovat“ pro koho chtějí a normální lidi jim do teho pré nemají co kecat.

    Gdyž vymysleli slovo PAN Slavizmus, už tím se odhalili ve svých úmyslech dělat z lidí jen folklórní křoví. Můžou si z nich dělat srandu a na večírcích si připíjet jejich vínem či kousat do jakýchsi krajánských specialit. Na to jim byl lid obecný dycky užitečný a proto jej taky mají rádi. Vědí že do jejich kaváren by stejně nechodili a neměli by si u stolu stejně co říct. Berou slovanství jako módní trend. Raději by to nechali bejt, ale ve skutečnosti už je to docela pěkně horký kaštan. Ať tak či onak, svádí se o něj boj a něgdo to bude muset vyhrát. Mnohým zazobaným zrádcům se to nehodí dát do VLASTní výlohy, páč by si kazili u svých chlebodárců reNOmé, ale i tak už se pomalu k této věci budou muset tu i tam vyjádřit nebo vylhat, že o tom nigdy nic neslyšeli nebo že Slované se přece nenávidí, „dyk si nastudujte HisTórii, tam to píšou černé na bílém“. Takže mezi hádkami a pochybováním, esli patříme původně do močálu a komáři nás jako z něj vyhnali v šestém století až sem, se odehraje ideologická válka pojímání světa. Na výběr z lepších řešení zbyl už jen kult uRA, páč všechny špatné možnosti se už použili .Lidi i přesto stále žijou. Podle mého mínění, se hledala idea, kterou bude možné v novém světě použít pro normální lidi aby se pro falešné peníze nepozabíjeli. Nejedná se ani tak o morální posun ve kvalitě, ale spíš v pragMAtizmus po kterém se bude volat stále hlasitěji jak postupně šmejdskej svět bude upadat.

    • proud napsal:

      Pragmatismus je dobra vec,jak kde a jak kdy,cozpak o to.Ale napadlo te nekdy proc nas tak kazej a na detech si davaji obzvlast zalezet??? Me napadlo,kdyz nemuzou Slovany znicit jinak,znicej jim deti a na nich pak budou ukazovat ze Slovanstvi je vlastne cirym zlemprepisou dejiny znova(pokolikaty uz?) a v nich bude vsechno zlo a valky od nas…….na to potrebujou generace,a oni maji ten cas,protoze v generacich planujou……Co dneska vypada jako cira hloupost a nemozny,spatny sci-fi,bude zejtra beznou realitou,to je jejich zpusob prace.

      • proud napsal:

        Ale co me zajima ze vseho nejvic a vlastne jediny,je: CO S TIM???!!!! Nejen o tom zvanit,to delame porad tak jako tak.

        • Sasin napsal:

          Proude, voni chtějí aby jsme byli soběstační čím dál méně. Jdou na to vírou a snižováním přirozeného intelektu. Můžeš si to zkontrolovat v okolí,koho platí nejvíc. Cesta je možná v opačném směru. Opět blbá otázka. Kolik lidí znáš , kteří jdou opačným směrem? Neboj se o řízení událostí. I Slovanství, se dostává do hledáčků politických zájmů. Jakmile se objeví silnější povědomí, „vyskočí z křoví stá opice“, chytne se toho síla, která slovanství začne oficiálně propagovat.

          • proud napsal:

            Chytne,ale bude to sila ktera se ho ve skutecnosti bude snazit zahrabat.Slovanstvi neni politickej kalkul,nybrz zpusob zivota.

            • proud napsal:

              Jako bys to neznal,tahle sila se vetre vsude kde cejti ze by z toho mohlo neco bejt jeste driv nez to ucejtej ostatni,cpi siozidama na sto honu!!!!!!!!

            • Sasin napsal:

              Slovanství je spojovací malta. Není to politikum, ale politikum nebo církev by z toho rádi udělali. Gdyby se to neobjevilo na netu nezajímal by ses. Počítej s tím, že to je tak jak říkám. Sleduj nitky a gdo s tím má jaké oumysly.

              • proud napsal:

                „Slovanství je spojovací malta.“……..to se mi libi.Jinak se pletes,jsem Slovan a vlastenec odmalicka,to jeste ani nebyl internet.Jen jsem to Slovanstvi bral a nejspis jeste beru,a po zkusenostech a tom co jsem se jeste docetl navic,tim spis,trochu jinak.Pro me to neni „navrat zpatky“,ale cesta dopredu.Tim spis,ze za minulosti se bohuzel nejspis zavrela voda,to vsechno co vime z minula jsou jen stripky a z velky casti dohady,i kdyz v dobrym umyslu.Jestli se neco vymazavalo z historie naprosto dusledne,pak to byla nase minulost.Celkem by me zajimalo proc vlastne az tak zarputile.

                • proud napsal:

                  Spis se domnivam ze po sobe nekdo zahlazoval stopy,a bohuzel to byl nekdo z nas.

              • Paul Durham napsal:

                slovanství = důvěra

                a s důvěrou je to asi takto : mezi idioty lze získat snadno a snadno ztratit, mezi lidmi lze získat těžko a jestě snadnějc ztratit na vždy

  3. Palpav napsal:

    Na ruském území byla republika českou pomocí zachráněna, ale republika ne ruská, nýbrž sovětská, ani ne mezinárodní, nýbrž přátelská Němcům, Maďarům, Židům a zjevně nepřátelská Slovanům. Ruskému slovanství zatáhnut tu naším „nevměšováním se“ provaz na šíji tak důkladně, že bude třeba neobyčejného úsilí celého našeho národa ten provaz rozvázati a vstoupiti v normální slovanské vztahy k Rusku. A to jest právě to nejstrašnější v našem poměru k Rusku: My jsme v Rusku projevili svoje národní a slovanské „Já“ v jeho nejlepší podstatě, v celém jeho lesku a mohutnosti, my jsme je tam však také pohřbili.
    Kdo, národ? Ruští Čechové, naše vojsko?
    Ne! — Jeho političtí vůdcové z doby revoluce, její Masarykovské fráze a Osvoboditelé.
    Je v tom cosi příšerného, že to česko-ruské slovanství, které se tak dlouho rodilo, a nemohlo se naroditi, když přišlo na svět a když se zdálo, že to bude silák a moloděc, jakého svět neviděl, právě ten národ, který je tak toužebně očekával, přes sto let očekával, jenž mu měl býti na tom krvavém slovanském křtu kmotrem, národ přišlý z klasické země slovanství, ze země Husa, Jeronýma, Jungmanů, Kolářů, Šafaříků, Palackých, Štúrů, Čelákovských, Havlíčků, Svat. Čechů a Kramářů, že právě ten v celém světě za nositele slovanské idey považovaný národ československý uloží to slovanské novorozeně – do hrobu!…
    Národ si však to svoje v Rusku zakopané „já“ zase vykopá. Ne jinde nežli v Rusku. – Jinak mrtví ruští legendární hrdinové nás stáhnou za sebou do hrobu, abychom zároveň s nimi uložili k věčnému spánku svoji – samostatnost! …

    František Zuman
    OSVOBOZENSKÁ LEGENDA

    Praha 1922

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

Upozornění: Příspěvky trolů jsou mazány, proto neodpovídejte na komentáře, které zjevně rozbíjejí rozumnou diskuzi!

NEKRMTE TROLY!