loading...


Claudia Christian – Jak jsem se vyléčila z alkoholismu

christian

Nesmírně úspěšná herečka, která prožila osobní a profesionální hrozbu ve formě návyku na alkohol, Claudia Christian se dělí o své zážitky v boji s tímto návykem a nabízí řešení problému. Claudia Christian získala první roli v televizním seriálu “Berringers” již v 18ti letech a první filmovou příležitost ve 20ti letech v populárním a kultovním filmu firmy “New Line Cinema,” který se nazýval “The Hidden” (Skrytý). Následovalo přes 50 dalších filmů, stovky televizních pořadů a 5 hudebních nahrávek. Claudia pracovala s významnými herci jako je George Clooney, Kirk Douglas, Faye Dunaway, Nicolas Cage a mnoho dalších. Tato přednáška, prezentovaná na TEDx scéně sice používá běžný TED přednáškový format, ale byla nezávisle organizována místními obyvateli. Více je možno zjistit na: http://ted.com/tedx

TEXT VIDEA:

Jsem aktivní v zábavním průmyslu déle než 30 let. Když mně bylo kolem 20ti, pila jsem velmi málo alkoholu. Když mně bylo asi 30, pak jsem pila pouze ve společnosti. A někdy začátkem 40tých let jsem si vyvinula problém s užíváním alkoholu (alcohol use disorder, AUD). V poslední době není tak často používán výraz „alkoholismus,“ protože je to příliš úzce specifický výraz; „problém s užíváním alkoholu“ pokrývá všecko, počínaje občasným přeháněním pití až po chronického pijáka, který pije denně.

Začala jsem si uvědomovat, že je se mnou něco v nepořádku, protože jsem vždycky byla ta poslední osoba, která zůstala u baru. Anebo při slavnostních večeřích, kdy všichni už pili kávu, já jsem se stále ještě nalévala vínem. Tehdy jsem si uvědomila, že mám problém a rozhodla jsem se, že přestanu pít veškerý alkohol a to ihned. To jsem taky udělala. Ale neuvědomila jsem si, jak vznikne tak zvaný „vliv nedostatku alkoholu.“ Když totiž období líbánek se střízlivostí přejde, zanechá to člověka s trvalou, fyzickou touhou po alkoholu.

Zkuste to vidět následovně: jedete kolem obchodu a hned vám to připomene že se chcete napít. Jdete kolem baru nebo hospody a to vás rozzlobí, protože nemůžete jít dovnitř a dát si skleničku. Začnete se izolovat od přátel a i od rodiny, protože tito všichni pijí. Takže vyvinout si problém s užíváním alkoholu byla neuvěřitelně zmatená záležitost pro někoho jako jsem já, kdo tvrdí, že má rád věci pod kontrolou. A najednou jsem neměla vůbec žádnou kontrolu nad ničím. Naopak, hodilo mne to do skoro 10-ti letého období boje s něčím, čemu jsem říkala „netvor.“

Závislost je nestvůra a dokáže ovlivnit každou etnickou skupinu, každou společenskou vrstvu, rasu, pohlaví, stáří, je to úplně jedno. Můžete být ta nejukázněnější osoba na světě a když vás to postihne, pak vás to drží a řídí to váš život.

Když jsem konečně pochopila, že neřídím nic, zato že ten netvor řídí můj život, vyzkoušela jsem každou léčebnou kůru, kterou jsem objevila a kterou jsem si mohla dovolit. Šla jsem na rehabilitaci za 30 tisíc dolarů, kde jsme v podstatě pili vodu z obili a cvičili jsme Tai-chi. Zúčastnila jsem se diskuzní léčby, která trvala 2,5 roku a stála 200 dolarů za každou návštěvu. Dokonce jsem našla i hypnoterapeuta, který tvrdil, že vyléčil jednoho z členů skupiny „Grateful Dead“ a to mne stálo 400 dolarů za každou hodinu. Zúčastnila jsem se schůzek 12ti různých skupin, docházela jsem do AA (Alcoholics anonymous – Anonymní alkoholici) ve dvou různých zemích světa, zkoušela jsem makrobiotiku, nechala jsem si seřídit nervová centra (čakry), zkusila jsem veganismus – prostě, zkusila jsem naprosto všecko. A taky jsem se modlila; modlila jsem se, až jsem měla na kolenou modřiny a přitom jsem znovu a znovu upadala do toho zlozvyku. Myslím, že za ty dlouhé roky, co jsem trpěla tímto problémem, jsem pravděpodobně podlehla alkoholu aspoň 20x a každé opakování bylo o hodně horší než to předtím. Pokaždé to bylo horší a horší a horší.

A představte si, já jsem nepila že bych trpěla kvůli špatnému dětství, nebo že bych prožívala nějaké osobní trauma. Když se podíváte na můj život, měla jsem skvělý život! Měla jsem povolání, které jsem milovala; měla jsem překrásný dům, měla jsem přátele a rodinu, kteří mne milovali a podporovali. Pila jsem jednoduše proto, že jsem byla fyzicky navyklá na alkohol. To je všecko. Jakmile jsem jednou začala, nebyla jsem schopna přestat pít.

V mé rodině se vyskytují návyky na obou stranách a genetická náchylnost, spojená s provozováním návykové činnosti, což je pro mne pití, ze mne udělaly narkomana.

Jednu věc jsem věděla spolehlivě: poté, co jsem prošla všemi těmito léčebnými procesy, a bylo mně to naprosto jasné, že vodoléčba, nebo Tai-chi, či nějaká elegantní a drahá plážová rehabilitace nebyly schopny napravit můj vlastní biologický návyk.

Ke konci r. 2008 jsem docílila 6 měsíců střízlivosti a tehdy se ozval ten narkoman, kterého jsem stále měla v hlavě. To je ta nejzákeřnější věc na návyku: jakmile docílíte období střízlivosti, hned se radujete že už nejste závislí. A pak vám to začne našeptávat: „běž a vezmi si nějaké pití. Určitě budeš schopna kontrolovat množství. Vezmi si pouze jednu skleničku.“ No a já jsem poslechla toho idiota v hlavě a jak jsem šla ten den na večeři, dala jsem si sklenici vína. Když jsem přišla domů, byla jsem nadšená: „koukněte, ten idiot má pravdu, já už nejsem narkoman! Dala jsem si pouze jednu skleničku.“ Přesně! A druhý den jsem měla dvě skleničky a třetí den tři a ještě jsem si koupila láhev domů, kterou jsem vypila už cestou. Pátý den jsem byla totálně nalitá. Pila jsem všecko, cokoliv jsem našla a byla jsem na tom tak zle, že bych asi vypila i výtažek z vanilky (ten je v alkoholu), kdybych ho měla doma.

Když jsem konečně došla tak daleko, že mně bylo neuvěřitelně zle, že jsem nemohla ani jednu další kapku alkoholu, pak jsem udělala to, co pokaždé: přestala jsem pít jakýkoliv alkohol a zkoušela jsem se z toho dostat. Ale tentokrát bylo něco hodně v nepořádku. Začala jsem dostávat záchvaty, ztratila jsem kontrolu pohybu, nemohla jsem se postavit na nohy, nemohla jsem se obléct. Tehdy jsem zavolala kamarádku a ta mne vzala na snad jedinou lékařskou detoxifikační kliniku. Můžu vám říct, že ke mně nebyli krásní. Po pravdě – až teprve když ode mne dostali 3 tisíce dolarů – teprve pak mně dali léky na zastavení třesavky. Cítila jsem se tak ponížena, zdeprimována a zahanbena tím, co jsem prožila, že jsem se z kliniky vypsala a odešla jsem. Na cestě ven jsem objevila hromádku reklam na různé jiné metody léčení závislosti. Jeden z nich propagoval injekci, která stačila odstranit veškerou chuť na alkohol. Ta injekce stála přes tisíc dolarů za měsíc. V této fázi bych byla prodala svoji duši abych se toho návyku zbavila.

Když jsem přišla domů, podívala jsem se na Google co ta injekce obsahuje a ukázalo se, že hlavní látka je Naltrexone. Je to látka, povolená (vládní organizací) FDA, která není návyková a je naprosto bezpečná a je používána na léčení závislosti na alkoholu od r. 1994. Jak jsem pátrala, narazila jsem na knihu, která byla odvážně nazvána „Léčba alkoholismu“ a kterou napsal Dr. Roy Eskapa. Objevila jsem i ukázkovou kapitolu, kterou jsem si přečetla a byla jsem naprosto nadšena. To mně dávalo smysl, to bylo přesně na úrovni znalostí v mé hlavě. Kniha popisovala léčbu zvanou Sinclairova metoda (The Sinclair Method, TSM), kde člověk vezme blokátor opiátů, počká asi hodinu, aby se lék dostal do krve a do mozku a pak si vezme alkohol. Zní to protismyslně, vím. Ale poslouchejte dále.

Obvykle, když narkoman pije, dostává díky alkoholu obrovskou odměnu a to ho nutí pít víc a víc. Ale když si vezme pití poté, co použil blokátor opiátů jako třeba Naltrexone, pak alkohol nevyvolá funkci závislost mezi nervovými svazky v mozku, ale blokátor opiátů úspěšně zabrání endorfinům, aby aktivovaly tu část mozku, která vytváří návykovost. Je to, jako byste měli obrovskou místnost v mozku, která je plná endorfinů a pokaždé když pijete alkohol, endorfiny spěchají ven a udělají vám v mozku a v nervových pochodech chaos. Blokátor opiátů nedovolí endorfinům tuto místnost opustit; zavře jim jediné dveře a zamkne je, takže tyto nemohou ven se vyřádit.

Po několika dnech, nebo po několika týdnech pro některé z nás, naše tělo se postupně zbaví jedů, množství vypitého alkoholu se dramaticky sníží, protože touha po alkoholu pomine.

V té době jsem neznala doktora, který by mi předepsal Naltrexone. Po pravdě řečeno, když jsem se o tom před někým zmínila, zeptali se: „co?“ Proto jsem si tabletky objednala přes internet z lékárny v Indii, 50 miligramovou naději. (50 mg na tabletku)

Po několika týdnech jsem tabletky obdržela a musím se přiznat, nesmírně jsem se bála. Říkala jsem si, co když to nebude fungovat! Co když mne to hodí zpátky, kde jsem byla! Co když ta další episoda bude horší než ta předtím! Ale v této fázi jsem neměla na vybranou a proto jsem to riskla. A tak jsem vzala jednu tabletu, čekala jsem hodinu a pak jsem si nalila sklenici vína. A pak se stal zázrak: to víno tam stálo, zatím co jsem jedla a já jsem nezažívala žádné nutkání je vypít, žádná touha pít víc a víc, prostě nic z toho. Párkrát jsem si srkla a řekla jsem si „jo – to stačí!“ Byl to hotový zázrak. Po třech měsících Sinclairovy metody jsem konečně pochopila!

Máme tady návěští – nemůžu je vystát – tady, jak bydlím v Los Angeles. A pokaždé když jsem jela kolem, byla na něm obrovská sklenice s červeným vínem, což byl můj oblíbený jed. Byla to obrovská sklenice červeného vína a pokaždé když jsem jela kolem, tak mne to ponoukalo k pití. Když jsem zrovna byla v období, kdy jsem pila, říkalo mně to: „já chci víc!“ Když jsem byla v období střízlivosti, pak jsem zuřila: „k čertu, ani sklenku vína nemůžu mít!“ A ten určitý den jsem jela kolem toho plakátu a mozek mně řekl: „to je pouhý plakát.“

Nemohu vám ani vysvětlit, jak silný zážitek to pro mne byl. Protože to znamenalo, že moje myšlenkové procesy byly opět normální. Znamenalo to, že můj mozek byl opraven. Znamenalo to, že já jsem byla opět já.

Po 6 měsících Sinclairovy metody jsem byla většinou střízlivá, až na občasnou plánovanou skleničku, pokaždé za hodinu poté, co jsem vzala Naltrexone. Tato metoda fungovala tak dobře, že jsem se rozhodla spojit se s Dr. Roy Eskapem a poděkovat mu za to, že tu knihu napsal. Rovněž jsem ho žádala, aby poděkoval americkému badateli Dr. Davidovi Sinclairovi, jehož životní práce mně doslova zachránila život. Ptala jsem se ho co můžu udělat abych rozšířila vědomí o této léčbě a on mně doporučil, abych také napsala knihu. To jsem udělala. A to bylo kdy moje cesta plná objevů skutečně začala.

Zjistila jsem, že Světová organizace pro zdraví (World Health Organization, WHO) odhaduje, že 3,3 miliony lidí zemřou ročně na problémy zaviněné alkoholem. To je víc než malárie, tuberkulóza a AIDS. Rovněž jsem zjistila, že několik badatelů odhaduje že 80-90% lidí, kteří mají problém se závislostí na alkoholu, nehledají léčbu. Mnoho z nich nehledá léčbu proto, že byli mylně informováni, že se musí vzdát alkoholu na celý zbytek života. To samozřejmě bude pro všecky ty 20ti a 30ti leté naprosto odrazující, i když opomineme to, že je to i jaksi nemožné. Taky jsem zjistila, že z těch 10%, kteří vyhledají léčbu, skoro 90% z nich upadnou znovu do alkoholismu již v prvních 4 letech. Můžete mně říct některou jinou léčitelnou chorobu, jejíž léčba je tak málo úspěšná?

Výzkum ukazuje, že tvrdý přístup a ponižování narkomanů anebo nechat je padnout až na dno jim nepomáhá. Ve skutečnosti to těmto lidem ubližuje. Jak říká Dr. Keith Humphries ze Standford University: „je neuvěřitelné, že lidé ještě věří, že to, co je potřeba je více trestů. Kdyby trestání fungovalo, nebyli by žádní narkomani. Ta zkušenost sama je trest!“ A má naprostou pravdu, je to trest. Kdyby narkomani trpěli běžnou nemocí, byli by obklopeni sympatií a pohodlím. Ale namísto toho jsou obšťastňováni přívalem „proč jednoduše nepřestaneš?“ anebo „tak si to konečně zakaž,“ což je spojeno s naprostým nedostatkem porozumnění nebo pochopení.

Mnoho lidí trpí mnohem déle, než co já jsem zažila, ale většina z nich trpí asi deset let, než se rozhodnou vyhledat pomoc. Jak může tolik lidí věřit, že dlouhodobý boj s návykem na alkohol může být jednoduše zastaven ve 30 dnech nebo ještě dříve, s použitím ničeho podstatného než vymluvení se v terapii a s pomocí silné vůle. Je to neuvěřitelné. Světová organizace pro zdraví (WHO) odhaduje, že každých 10 vteřin zemře jeden člověk na návyk na alkohol. Takže – je náš léčebný systém opravdu ten nejlepší jaký můžeme mít?

Sinclairova metoda má dlouhodobě 78% úspěchu. Představte si svět, ve kterém je o 78% méně těch, kteří jsou navyklí na alkohol. Představte si, jak silný vliv by to mělo na lidskou společnost. O 78% méně rozbitých rodin, o 78% méně zneužívaných dětí, ztráty z absentismu, pojistných příhod, nehod, a tak dále. Sinclairova metoda používá vědecký přístup k tomu, aby podpořila přátele, rodinné členy a i samotné narkomany k tomu, aby docílili vyléčení. Díky této léčebné metodě jsem byla schopna dokonale vymazat vlastní návyk na alkohol. Teď už nejsem bezmocná; ten netvor už mne neovládá. Já sama si vládnu.

Sinclairova metoda dociluje hotové zázraky pro ty, kteří jsou navyklí na alkohol. Chtěla bych, aby tato terapie byla vždycky použita pro ty, kteří ji potřebují. Žádám vás všechny – prosím vás – pomozte šířit tuto informaci, která dokáže zachránit životy. Ať narkomani dostanou možnost, kterou zasluhují. Děkuji vám.



loading...

9 Komentářů k Claudia Christian – Jak jsem se vyléčila z alkoholismu

  1. maya napsal:

    naltrexon dostat aj u nas pod menom adepend. v japonsku pouzivaju s uspechom koren KUDZU a pitie zeleneho caju. s pitim alkoholu sa nemoze seknut ako sa to dlho propaguje, ale prestat pit postupne, znizovat davky, prechadzat z vysokopercentnych na menejpercentne, atd. zeny su z alkoholizmu neliecitelne lebo sa im prestane tvorit lieh v tele a teda si ho musia dodavat obcas v malych davkach uz po cely zivot, je to porucha metabolizmu. chce to pevnu volu.

  2. proud napsal:

    Piti alkoholu,tim myslim zavislost,jde jen dostat pod kontrolu,kdyz to dobre dopadne,nejde odvyknout,bohuzel to malokdo vi.O tom co dela alkohol se zdravim radeji pomlcim,reknu jen,ze neni prakticky nic horsiho a zakernejsiho,nez onech „par piv“, vecer s kamosema…..malokdo to vi a jeste min tomu veri!

  3. corgon napsal:

    Keby bolo na druhý deň po chlaste tak zle ako mne tak by neexistoval žiadny alkoholik ;-)

  4. janhonza1 napsal:

    Já miluji dobré vínečko a to hojně popíjím pouze o víkendech. Jsem víkendový alkoholik – jak tomu říkám – a tento životní styl s víkendovým vínem se u mne nemění už přes třicet let. Jeden rozdíl za tu dobu vidím pouze v tom, že dnes si kupuji na víkend pouze luxusní vína – Baloun, Hrabal, Mádl, Cibulka, atd. Tvrdý alkohol nepiju vůbec a pivo jen občas v létě. Pokud to někdo má tak jako Claudia Christian, tak je to průser a něco by s tím měl dělat.

    • proud napsal:

      Kazdyho vec,i drogy,dokud tim neskodi druhejm,ale jenom sobe,takovej je muj nazor.Dve deci cervenyho denne chlap,jednu zenska,neskodej,ze prej,tvrdej odbornici,ze naopak pomahaj,presto i to beru s rezervou.

      • proud napsal:

        Nekde kolem me prolitlo ze i to se prehodnocuje a chlast skodi v kazdym pripade,taky beru s rezervou,ale nuti me to se zamejslet jak to s nim opravdu je.Pro me je dobrej jen v extraktech,abych dostal z bylin maximum lecivejch veci,pouziva se jen kapatkem.Ovsem na vine,tech dvou deckach cervenyho,ujizdim taky,i kdyz ne denne,jen obcas :-).Nejsem svatej:-)))

  5. Daniel Kandela napsal:

    Ani Maya, ani Proud nemají pravdu v tom, že není možno odvyknout a že snižování dávek je ta cesta. Alkoholismus je málem jako posedlost zlým duchem. Ale Naltrexone opravdu funguje. Známý to použil a divili byste se té změně. Ta holka má naprostou pravdu.

    • proud napsal:

      Jak jsem psal,je mozny to dostat pod kontrolu,odvyknout je ale nemozny ;-)Jeste ti prisolim,heroin je velikej,obrovskej pruser,ale na chlast NEMA!,co se zavislosti tejka.A s heroinem prestat nejde,nikdy,maximalne se da prejit na nahrazky!Takze si radeji nebudeme o alkoholu vypravet :-)

  6. Daniel Kandela napsal:

    Proude, nemůžete tak skálopevně tvrdit něco, co jste nevyzkoušel buď na sobě, nebo na někom jiném. Já to viděl v praxi na těžkém alkoholíkovi, tak vím o čem mluvím. Byl to skutečný zázrak a bylo to přesně tak, jak říká video. NALTREXONE OPRAVDU ODSTRANÍ NÁVYK NA ALKOHOL.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

Upozornění: Příspěvky trolů jsou mazány, proto neodpovídejte na komentáře, které zjevně rozbíjejí rozumnou diskuzi!

NEKRMTE TROLY!