Jste, pane Kučero, hrdým nositelem ceny F. Peroutky?

Teprve ve středu ráno jsem se dověděl, že pan Vladimír Kučera, kterého znám hlavně z jeho pořadu ČT Historie.cz a pak snad i z jeho článků na Aktuálně.cz, je nositelem ceny Ferdinanda Peroutky pro rok 2016, kterou získal společně s redaktorem Hospodářských novin Honzejkem v únoru loňského roku. Dovoluji si pro tuto chvíli odsunout p. Honzejka stranou a všímat si dál už jen dvou zbývajících novinářů, a tedy Ferdinanda Peroutky a Vladimíra Kučery, kteří se z vůle Společnosti Ferdinanda Peroutky vzdor propasti času, setkali tedy na půdě žurnalistiky tak říkajíc tvář vedle tváře.

Docela, jako kdyby ti dva mohli mít cosi společného, jako by ten druhý byl snad jakýmsi pokračovatelem díla toho prvního, jako by je spojovala nějaká idea, oběma společná a společně prožívaná, a kdybychom v těhle předpokládaných podobnostech byli ochotni pokračovat i dál, jako kdyby se ti dva, kdyby měli kdy možnost setkat se osobně, mohli jeden v druhém nalézt sympatii a mohli by se dokonce stát i životními přáteli.

Tvrdím, že není nic absurdnějšího, než tato představa, a dovoluji si dokonce vyjádřit názor, že dávat tyhle dva pány dohromady prostřednictvím čehokoli, včetně udílení cen, je urážkou toho prvního, proti níž se už tento - a věčná to škoda - nemůže bránit.

Protože Ferdinand Peroutka je zosobněná vznešenost publicistiky nejvytříbenějšího druhu, nevybranější šlechtic slova, novinář a spisovatel, jehož úrovni stylistiky se dodneška nikdo nikoliv nevyrovnal, ale ani nepřiblížil. Ale nejen to. Byl to člověk, který nelhal, pro kterého byla mravní integrita nade vše a považoval ji dokonce i za hlavní předpoklad dobré úrovně své stylistiky.

(Kdybych lhal, psal bych i stylisticky špatně, vzkazoval nám v hlase Ameriky zpoza oceánu, což bylo poselství, které, bohužel, dnešní psavce mainstreamu minulo, ale i kdyby neminulo, málo by na něj asi v dnešní konzumní éře dali). Byl to i demokrat bez výhrad; bez poukazování na to, že spoléhat se na vůli lidu, může se národnímu celku vymstít, jak na to nepřestává ve svých článcích upozorňovat ten druhý. A byl to i člověk bez nutkání ideu demokracie zpochybňovat srovnáváním nesrovnatelného, jak to znovu činí ten druhý, když násilně a nesmyslně konfrontuje ideu demokracie svobody s ideou svobody – s tím originálně vlastním závěrem, že svoboda je víc, protože prý nemůže existovat demokracie bez svobody, ale může prý docela dobře existovat svoboda bez demokracie.

Jak vidno, nositel Peroutkovy ceny za rok 2016 si demokracie zas až tak moc necení,a skoro by se dalo říct, že by se bez ní - a hlavně pak bez lidu, který se na její ideu tak neodbytně lepí - i klidně a rád obešel. Protože na ten lid není zkrátka spoleh. Nevolí totiž o volbách tak, jak by měl a jak se mu to horem i spodem vysvětluje, což je další z postesků nositele Peroutkovy ceny. Volí si po svém a skoro vždycky chybně. A pak, samozřejmě, politici z opačného tábora po volbách ječí, proč se to a ono neřídí výsledky voleb, což je všechno špatně. I v rajchu se prý řídili výsledky voleb a kam prý to tam až došlo.

Což je závěrečná rána nositele Peroutkovy ceny do ideje demokracie, po které už střelec zmlkne a odchází, protože má za to, že oběť jeho útoku už má tzv. dost.

Dost ale nemáme my občané, nechápající, proč jsou na pomyslný vrchol naší žurnalistiky vystrkování lidé druhu Vladimíra Kučery, a nikoli demokraté rodem a žurnalisté skutečně od fochu, lidé pravdomluvní, jimž je národ, přecpávaný lží oficiálních médií, vděčný za každou kapičku pravdy, kterou jim tito pravdomluvní rádi poskytují, a to i za tu cenu, že za tuto svou pravdivou práci nedostávají ani korunu zaplaceno. Protože se to u nás jaksi skoulelo tak, že kdo u nás mermomocí chce říkat a psát pravdu, musí se spokojit s tím, že peníze a ani slávu a ani ocenění typu Ceny Ferdinanda Peroutky si tím nedobude. Že mu na psaní zbude jen podzemí internetu, a prostředky k životu si bude muset hledat zkrátka jinde. A že je takových poctivých psavců u nás přehršel, a že jejich novinářská zdatnost za zdatností těch režimních rozhodně nepokulhává, spíš naopak, je známou věcí, a dokazují ji desítky a desítky skvělých autorů na internetových webech, z nichž bych rád jmenoval aspoň Petra Žantovského či spisovatelku Lenku Procházkovou (ta měla utrum už v režimu minulém a má jej symptomaticky (náš život totiž proběhl v kruhu), i dnes. Zhruba polovice (a možná polovice větší), z těch, co by psát (a pravdivě) chtěli, nemají zkrátka (kromě internetu), psát kam.

Což je stav, který lidem, jakými jsou loňští oba ocenění, nejspíš vyhovuje. Čím je zkrátka lidí, ze kterých se na ceny dá vybírat míň, tím jsou pochopitelně naděje na ceny větší.

A tak je to také plně v pořádku, že ano, pane Kučero?

 

P.S. Letošní cenu Ferdinanda Peroutky ve středu večer získali Jana Klímová a Jakub Szántó.




6 Komentářů k Jste, pane Kučero, hrdým nositelem ceny F. Peroutky?

  1. Jarek* napsal:

    Omlouvám se, ale obrátil se mi žaludek. Jak vidím do zkurvené jezuitské hovado plné falše pitharta nabijí se mi samopal.

    • Akvadukt napsal:

      Dam to i sem ak by to levaneťaci zmazali.
      Možno vám to niekomu pomôže.

      S tou polovinou mapy souhlasím. Myslím že žádné učení ani nemůže mít mapu celou..
      A jaké meditace by jsi doporučil začátečníkovi?
      Odpovědět
      Re: Re: Re: Re: Príspevok
      Tomi 08.02.2018
      Na začiatok... Tie najjednoduchšie a najzákladnešie. Na vyčisteniem mysle od všetkých myšlienok. Odporúčam doma v posteli pre prípad že sa uvolníš tak že zaspíš. Niektorý už pri týchto meditáciach kde pozornosť smeruješ na dýchanie sa udtrhnú od tela, ale keď zistia že sú mimo a nepoznajú to, tak sa zlaknú a hneť padnú s5 do tela.
      Ja som išiel rovno ku susede. Ale keď som knej prišiel tak ma to stiahlo s5 :D.

      Takže len lahneš, zavreš oči a dýchaš.
      Ak sa ti votrie nejaka myšlienka tak ju nerieš ale vráť sa k dýchaniu.

      Odpovědět
      Re: Re: Re: Re: Re: Príspevok
      Tomi 08.02.2018
      Zvyčajne sa ale pýtam. Čo si od toho sľubuješ.? Pretože to čo sa dá dosiahnuť meditáciou ide aj inak.

      Všetko čo zažívame sa v nás zapisuje. Na mozgu sa neustále dejú nejaké zmeny (vývoj).

      Utvárajú sa rôzne spojenia. Napríklad v dectve prebereme nejaký negatývny stereotyp od rodičov, ktorý si ale neuvedomujeme. Povedzme že sa v určítych sytuáciach sa zachováme vždy rovnako čo nám prínáša problémy.
      Prvý krok teda je sa nad tým zamyslieť a uvedomiť si že sa jedná o určitý negatívny stereotyp. Máme teda v mozgu určitý program (spojenie).
      základné spojenie je medzi dvoma bodmi.
      Prvý je spúštač a druhý je samotný program, ktorý sa automatycky spustí v určitej sytuácii. Tým sa to spojenie neustále posiľňuje.

      Povedzme že otec je prílišná autorita, ktorá nedá svojmu dieťaťu dýchať. Samé príkazy, trestny ... a žiadna láska.
      Celé roky deň čo deň máš s neho strach a podlamujú sa ti pri ňom kolená. Len príde domov a zabúdaš dýchať
      To sa neskôr prejavuje napríklad v práci kde sú tak isto autority a keď máš snimi jednať tak sa spustí program s dectva. Príde k tebe šéf (autorita) automaticky sa začneš báť a stresovať čo bude. Zrýchli sa tep. Zúži sa hrdlo. Dych je plytký. Oblieva ťa pot.
      (Vlastne je to trauma s dectva)

      tu by som odporučil najpr základnú prácu s dychom. Naučiť sa vyčistiť myseľ a upokojiť sa.
      Potom keď už v mysli existuje tento oporný bod. Potom je možné pristúpiť k tomu, že si ľahneš doma do postele. Najprv cvičenie s dychom. Stačí minútku. Potom si v mysli vybavíš kokrétnu stresovú sytuáciu a v mysli ju znova prežiješ. Ale bez pocitov.
      Ak sa totiž aktivuje aj pocitová pameť zase prežiješ danú sytuáciu aj zo stresom čím sa zas len posilní pôvodné spojenie.
      To je ale v poriadku. Len si treba uvedomiť že je to len spomienka a stres je teda zbytočný.
      Preto kľudne dýchaš a v mysli prežívaš stresovú sytuáciu ale v tentokrát v kľude s plnými hlbokými nádychmi

      Inými slovami. Narušíš pôvodný vadný program novým. Vytváraš nové spojenie.

      Keď niekto chodí behávať, tak pravdepodobne prácu s dychom pozná. Takže v mysli to už existuje. Ak teda niekedy stresuješ stačí ak sa v mysli prenesieš na poľnú cestu kde behávaš a automaticky sa ti upokojí dýchanie a stres opadne ;)

      ak chceš ale vyšši level tak ti môžem odporučiť knihu allatra
      Odpovědět

      Více zde: http://m.leva-net.webnode.cz/products/rusky-antimanagement-cesta-ven-z-existencialni-krize-zapadniho-systemu-rizeni/

    • gf napsal:

      Dvojdomek Pithart není jezuita je to židozednář.

  2. Adolf Hitler napsal:

    A jéjej Píčhard.....ta iča vlasatá musí být u každé havloviny.....

  3. petr napsal:

    U nás si všechny prestižní ceny rozdělují výhradně židé mezi sebou. A těmi méně prestiřními občas obšťastní nějakého jejich šabesgoje.

    Nic nového pod sluncem.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

code

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

Protected with IP Blacklist CloudIP Blacklist Cloud

Upozornění: Příspěvky trolů jsou mazány, proto neodpovídejte na komentáře, které zjevně rozbíjejí rozumnou diskuzi!
Diskutujte k věci, nepište nesmysly, které nikoho nezajímají.

NEKRMTE TROLY!