KRUTÝ ŽIVOT LIDÍ V OSTŘELOVANÉM SPARTAKU

KODAK Digital Still CameraJednoho dne jsem se konečně vydal do Spartaku na okraji Doněcku, i když jsem váhal. Spartak leží u zničeného doněckého letiště a je každý den ostřelován. Voják na blok-postu před Putilovským mostem se domníval, že jdu na Putilovský most. Když se dozvěděl, že jdu do Spartaku, namítl: „Ale ve Spartaku se střílí.“ Odpověděl jsem: „Já vím“, a šel jsem dál. Přešel jsem Putilovský most (zde jsem byl už loni, dál mně vojáci jít nedoporučili) a šel jsem směrem na Spartak. Nebylo to daleko, kolem 1,5 km. Na silnici bylo vidět, že po ní nic nejezdí. Prošel jsem kolem opuštěného blok-postu a přišel do Spartaku.

Byl naprostý klid. Ve Spartaku ani živáčka. Hledal jsem rodinu babičky Valentiny, o které vyšly už dvě reportáže. Jenže jsem nevěděl příjmení babičky ani kde bydlí. Hledal jsem nějaké lidi (z původních 5000 obyvatel jich zde bydlí jen 63), abych se jich zeptal. První dva pokusy byly neúspěšné, třetí byl lepší. Pán mi řekl, že tato rodina bude bydlet asi v bytovkách. Trochu jsme si povídali. Pán ve Spartaku nebydlí, jezdí tam jen na víkend. Dům má poničený. Žije u něj mnoho psů z opuštěných domů. Jak mi řekl, dva psi jsou ranění. Ulice, kde bydlí, vede na severní okraj Spartaku. Za koncem ulice bylo vidět vojenský zábor. Pán mi řekl, že 100 m za záborem je „linie příměří“ a za ní ukrajinské pozice. Tím směrem jsem radši nešel a vracel jsem se na začátek Spartaku k bytovkám. Cestou jsem viděl mnoho zničených domů. U bytovky jsem viděl pána, který mi řekl, že babička Valentina s vnučkou Vikou jsou ve sklepě (ukrývají se před střelbou) a šel pro ně. Ukázalo se, že je to manžel Valentiny. Seděli jsme venku na lavičce a povídali si. Dozvěděl jsem se mnoho zajímavých věcí. V obci není vodovod, plyn ani elektřina. Není tam obchod, nejezdí autobus. V bytovce bydlelo osm rodin, nyní jen dvě. Ukrajinci po nich střílejí již čtyři roky každý den. Poslední dobou střílejí v noci, od 6-7 hodin večer do rána. Noci rodina tráví ve sklepě také již čtyři roky. Často pobývá ve sklepě i ve dne. Valentina mi vyprávěla, jak v roce 2014 začala válka. Byl poklidný den. Najednou slyší zvuky motorů letadel a výbuchy. Myslela si, že něco vybouchlo na nedalekém letišti. Jenže pak uviděla nad sebou letadlo a v něm vojáka, který střílel po lidech ve Spartaku z kulometu. Nemohla tomu uvěřit. Začala válka. Běžela do školy pro Viku. Děti byly v krytu, dlouho nemohly ven. Po odletu letadel rodiče rychle odváděli děti domů. Nikdo nechápal, co se stalo. Vika se ptala babičky. Začala válka, odpověděla babička. No a co, odvětila malá Vika… Povídal jsem si i s Vikou. Vice je 12 let, chodí do 6.třídy do školy v nedaleké Jakovlevce. Do r. 2014, kdy Vika chodila do 2.třídy, chodila do školy ve Spartaku. Pak školu Ukrajinci zničili. Máma jí zemřela již dříve a na podzim 2017 i táta. O Viku se stará babička. Vika a Marina (9.třída) jsou jediné dvě děti, žijící ve Spartaku. Vika chodí s Valentinou 20 min. pěšky na autobus, který Viku odveze do školy v Jakovlevce. Ve škole je 20 dětí (např. v 6.třídě 2 děti, v 7.třídě 1 dítě, v 9.třídě 7 dětí). Podíval jsem se do sklepa Valentiny. Malý, ale útulný. Topí kamny, vaří na kamnech, svítí svíčkami.

Šel jsem se podívat i do sklepa v sousední bytovce, kam právě přišla přenocovat rodina Mariny. V bytovce nebydlí nikdo, rodina Mariny (Marina, dědeček a babička) bydlí jinde. Sem ale chodí každý den v pět hodin odpoledne do sklepa na noc. Sklep je prostorný. Několik postelí, zásoby oblečení, jídla a vody. Kamna, malá televize. Rodina mi vyprávěla o krutém životě ve Spartaku. V šest večer jsem se vracel zpět do města. Kdyby začali střílet, musel bych tam zůstat ve sklepě na noc. Ale nebylo mi dobře při pomyšlení, že já odejdu do bezpečí, a ty rodiny tam zůstanou, protože je to jejich domov a nemají kam jít. A zase budou třeba celou noc pod palbou. Co je čeká tuto noc? A další dny a noci? Copak to peklo nikdy neskončí?

Návštěva Spartaku byla pro mě opravdu otřesným zážitkem.Takto zde žijí lidé. Neustále pod palbou. Naprostý kontrast se životem lidí a dětí v centru Doněcka.

Jaromír Vašek, předseda Společnosti přátel LLR a DLR, Spartak, DLR
 

 

 

 




Jeden komentář na KRUTÝ ŽIVOT LIDÍ V OSTŘELOVANÉM SPARTAKU

  1. Jaris napsal:

    Je to des, co se uz tolik let deje v Donbasu. Celkem se nikde nepise o utrpeni lidi, kteri tam ziji a kazdy den tam bojuji o hole preziti. Svet pozapomnel a nezajima ho to. Ukrajina je v paratech zidovskych oligarchu. Nikde jsem necetla, ze by nekdo chazarskeho Porosenka kritizoval za genocidu ruskeho obyvatelstva. Soukmenovci nad nim drzi ruku a dodavaji zbrane a ukrajinsti synci valci pro zidovske zajmy.
    Libi se mi Savcenkova, ktera tu bandu gaunerskou prokoukla a postavila se proti nim k velkemu zklamani zapadniho sveta. Najednou uz neni hrdinka a nikdo se k ni nehlasi :-D

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

Upozornění: Příspěvky trolů jsou mazány, proto neodpovídejte na komentáře, které zjevně rozbíjejí rozumnou diskuzi!

NEKRMTE TROLY!