ZAJCEVO-MÍSTO UTRPENÍ A ZKÁZY

KODAK Digital Still CameraPo návštěvě 12.ZŠ v Gorlovce začalo 26.4.2018 mé dvoudenní zajcevské dobrodružství. Poprvé jsem byl v Zajcevu před rokem, kdy jsem navštívil rodinu Ryžkovových. Strávil jsem tam tehdy i noc, ale na prohlídku Zajceva jsem se nedostal. Nyní jsem jel od školy se dvěma vojáky (jeden je otcem žákyně 11.třídy), kteří mě ochotně dovezli do Zajceva autem. Cestou jsme se bavili o válce na Donbasu, řekl jsem jim také o naší Společnosti přátel LLR a DLR. Našli jsme dům rodiny Ryžkovových. Přivítala mě babička Táňa. Později přijeli autobusem z Gorlovky máma Světlana s malou Mášou (8), která jela ze školy v Nikitovce. Bylo velké přivítání. Shledání zase po roce.

Předal jsem rodině a Máše dárky a Haló noviny s mým článkem o Zajcevu a Máše (s fotkou Máši). Máša měla z dárků velkou radost. Máša po příchodu ze školy psala úkoly a učila se. Povídal jsem si s Táňou a Světlanou. Dozvěděl jsem se, že poslední noc Ukrajinci silně stříleli po Zajcevu a dnes stříleli znovu od 5 do 7 hodin ráno. Situace se za uplynulý rok vůbec nezměnila. Každý den střílejí po domech a lidech, jsou mrtví a ranění. Nedávno ostřelovali školní autobus s dětmi, vracejícími se ze školy v Nikitovce. Vojáci děti rychle vytáhli z autobusu a schovali je. Jeden voják přitom zahynul. Dříve Ukrajinci ostřelovali děti, čekající na zastávce na autobus. Máša dopsala úkoly, tak jsem si s ní chvíli hrál. Potom si Máša hrála na dvoře se svým psem Bulkou. Máša mě potěšila konstatováním, že za ní přišlo již několik novinářů, ale já jsem první, který se stal jejím kamarádem.

Přišla starostka Zajceva Irina Dikun se svým zástupcem Vladislavem Čerkašinem a domluvili jsme se na druhý den na prohlídce Zajceva. Tento den už to nešlo, po 5.hodině by mohli začít střílet. Dnes zatím stříleli jen chvíli z ručních zbraní. Večer a v noci byl kupodivu klid. Táňa říkala, že nestřílejí proto, že vědí o přítomnosti zahraničního novináře v Zajcevu. No, nevím…

Zajcevo je okrajová čtvrť Gorlovky, ležící v severní části města v dolině říčky Bachmutky, devět km od centra Gorlovky a tři km od železniční stanice Nikitovka. Délka Zajceva v přímém směru je deset km. Od února 2015 (od přijetí tzv. Minských dohod) je rozděleno na dvě části: severní část je na Ukrajině, jižní v DLR. Tzv. „linie příměří“ přetíná Zajcevo na severu a dále na západě, čímž na Ukrajině zůstala také většina místní části Zajceva Žovanky. Zajcevo je tak ostřelováno ze dvou směrů-ze severu a ze západu. Na severu přetíná „linie příměří“ nejdelší ulici Zajceva (12 km), ulici Generála Rybalka. V této ulici domy čp. 1-230 jsou v DLR, domy čp. 231-400 na Ukrajině. Mezi domy čp. 230 a 231 je vzdálenost 100 m. Na západě vede „linie příměří“ uprostřed pole mezi Zajcevem a Žovankou (šířka pole je 400 m, v jednom místě na poli jsou však pozice Ukrajiny a DLR od sebe vzdáleny jen 150 m), pak se stáčí na západ a vede mezi dvěma ulicemi Žovanky (jižní část Žovanky je v DLR), kde domy v ulicích jsou od sebe vzdáleny i jen 80 m. Na jednom místě jsou zde pozice Ukrajiny a DLR vzdáleny pouhých 50 m. V této části Žovanky však již nikdo nebydlí, všechny domy jsou zničeny. V Zajcevu žilo před válkou v roce 2014 3 300 obyvatel, nyní je jich zapsáno 1 500, ale reálně jich zde žije polovina. Za více než čtyři roky války zde zahynulo přes 80 lidí. Děti dojíždí, po zničení místní školy Ukrajinci, školním autobusem do tři km vzdálené školy v Nikitovce. Ale pro děti cesta do školy a ze školy někdy bývá otázkou života a smrti (viz výše). Do Zajceva přijíždí humanitární pomoc, např. Červeného kříže nebo organizace Angel. V Zajcevu je budova místního sovětu, obchod, ošetřovna (nemocnici Ukrajinci zničili), klub.

Druhý den brzy odpoledne pro mě přijela Ira s Vladem a vozili mě autem po Zajcevu. Autem to je bezpečnější. Dozvěděl jsem se, že tento den ráno shořel jedné rodině v důsledku střelby dům a jsou naprosto zoufalí. Nejdříve jsme jeli ulicí Maršála Rybalka směrem k severu, k tzv. „linii příměří“ (tento termín působí zvláště zde v Zajcevu směšně) s Ukrajinou. Dojeli jsme do vzdálenosti asi 2,5 km od „linie příměří“ na severu, ale na západě byla tato linie v tu chvíli od nás pouhých 400 m ( a první ukrajinské pozice 500 m od nás). Byli jsme ale kryti domy. Dál na sever, kde je vše zničené, jsme už nejeli, bylo by to příliš nebezpečné. Vystoupili jsme z auta a já jsem si fotil zničené domy. Do ulice vedoucí směrem k západu jsem ale nemohl ani nahlédnout, protože tam by na nás Ukrajinci ze svých pozic již viděli. Pak jsme jeli zpět na jih a po chvíli jsme zabočili na západ směrem ke škole, kterou jsem si chtěl také vyfotit. Až ke škole jsme jet nemohli, je tam vidět z ukrajinských pozic (ty jsou od školy vzdálené 400 m). Přes ulici byla před školou zábrana. Jeli jsme tedy asi na vzdálenost 100 m od školy (v tomto místě na nás z ukrajinských pozic vidět nebylo, protože ulice pak dál mírně zahýbala doleva-viz foto), za jízdy jsem z auta školu vyfotografoval a rychle jsme se stočili další ulicí na jih. Cestou na náměstí jsme se ještě několikrát zastavili u poničených domů. Náměstí je také často ostřelované. Je zde konečná autobusu (dříve jezdil autobus až ke škole). Najdeme zde budovu místního sovětu (budova dostala zásah a celé 1.patro vyhořelo), torzo kostela (ten nebyl zničen v této válce), obchod, bytovku (poškozená ostřelováním) a památník padlým za občanské války a Velké vlastenecké války. Na chvíli jsme se zastavili v budově místního sovětu v kanceláři starostky Iry, za svitu baterek jsme si prohlédli zničené 1.patro. Zašli jsme se podívat do obchodu (je dobře zásoben) a nedaleké ošetřovny. Ira s Vladem mi také ukázali smutné místo-výklenek, kde vojáci po střelbě Ukrajinců na školní autobus skrývali děti. Na náměstí přišli starší manželé, žijící 200 m od hranice a 300 m od ukrajinských pozic. Řekli starostce, že jim Ukrajinci dnes opět poničili další část domu. Starostka mi řekla, že v ulici, kde žijí ti manželé, jsou obydleny jen tři domy. Ostatní jsou zničeny. Když jsme byli na náměstí, začali Ukrajinci silně střílet (předtím při naší procházce stříleli jen občas) nedaleko „linie příměří“, naštěstí ne dlouho.

Vrátili jsme se k Ryžkovovým. Starostka má dvě malé děti, tak jsem jí pro ně také dal drobné dárky-lentilky a pohled českého města. Starostce jsem také předal pohled. Popřál jsem Irině, Vladovi a všem obyvatelům Zajceva brzký konec války a mírový život. Mír si zde přejí lidé ze všeho nejvíc.

Jaromír Vašek, předseda Společnosti přátel LLR a DLR, Zajcevo, DLR




Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

Upozornění: Příspěvky trolů jsou mazány, proto neodpovídejte na komentáře, které zjevně rozbíjejí rozumnou diskuzi!

NEKRMTE TROLY!