Nová kniha: Julian Assange – WikiLeaks

ASSANGE OBAL.CDRV roce 2006 se Assange stal spoluzakladatelem kontroverzního webového serveru WikiLeaks a od té doby fungoval v dozorčí radě tohoto projektu. Od svého spuštění se server stal známý tím, že zveřejnil různé tajné dokumenty, zejména Spojených států amerických. Tyto dokumenty se týkaly Operace Trvalá svoboda, tj. války v Afghánistánu, války v Iráku či diplomatických úřadů Spojených států ve světě. Koncem roku 2016 zveřejnil tajné dokumenty a emaily týkající se amerických vojenských aktivit v Jemenu. V roce 2017 zveřejnil dokumenty Vault 7 popisující hackerské techniky a nástroje používané americkou CIA. WikiLeaks zveřejnil dokumenty týkající se mnoha dalších zemí, včetně Turecka, Ruska, Číny, Peru nebo Keni. Někteří američtí a kanadští politici otevřeně vyzývali k dopadení, odsouzení nebo dokonce popravě Juliana Assangeho.

Vychází v polovině dubna 2020

objednávejte zde:
http://www.bodyartbook.cz/product/politika/julian-assange---wikileaks-/150

krátká ukázka:

Eric Schmidt je vlivnou postavou dokonce i mezi celou plejádou jiných mocných osobností, jejichž cesty se s tou mou zkřížily od doby, co jsem založil WikiLeaks. Uprostřed května 2011 jsem byl držen v domácím vězení na venkově hrabství Norfolk, asi tři hodiny autem od severový-chodního Londýna. Naše práce schytala velmi tvrdý zásah a každý ztracený moment se mi zdál být věčností. Získat si mou pozornost nebylo tehdy nic jednoduchého. Když mi ale můj kolega Joseph Farrell sdělil, že se se mnou chce setkat samotný výkonný předseda Googlu, přirozeně jsem naslouchal.

Jistým způsobem mi vyšší představitelé Googlu vždy připadali vzdálenější a tajemnější než ti ve Washingtonu. Tou dobou jsme se s vysokými
americkými úředníky hašteřili již celá léta. Mystika mezi námi vymizela. Střediska moci vyrůstající v Silicon Valley však byla stále zahalena
rouškou tajemství a já byl najednou zcela pohlcen možností pochopit a ovlivnit to, z čehož se stávala nejvlivnější společnost na planetě.
Schmidt převzal pozici CEO v Googlu v roce 2001 a vybudoval z něj impérium.

Zaujalo mne, že hora přišla k Mohamedovi. Avšak to, kdo mě vlastně navštívil, jsem pochopil až v momentě, kdy Schmidt a jeho společníci
odešli.

***

Uvedeným důvodem návštěvy měla být kniha. Schmidt a Jared Cohen, ředitel společnosti Google Ideas, která se popisuje jako interní "think/do tank" společnosti Google, spolu sepisovali jakési pojednání. Tehdy jsem toho o Cohenovi věděl jen málo. Ve skutečnosti pouze to, že se přesunul do Googlu z Ministerstva zahraničí USA v roce 2010. Byl to přesvědčivý představitel myšlenek "Generace Y", úředník ve dvou amerických samosprávách, následovník světové politiky mozkových center a institucí, který prorazil okolo 20. roku svého života. Stal se hlavním poradcem ministryň zahraničí - Riceové a Clintonové. Díky tomu byl Výborem pro plánování politiky brzy pokřtěn na "Condolízin party-startér", přičemž směřoval cvrkot ze Silicon Valley do amerických politických kruhů a utvářel nádherné rétorické modely, jako je "Veřejná diplomacie 2.0.”2 Na doplňkové straně zaměstnanců Rady pro zahraniční vztahy uvedl své zaměření jako: "terorismus; radikalizace; dopad technologií na tvorbu státu ve 21. století; Írán."

Říká se, že to byl právě Cohen, kdo z úřadu Ministerstva zahraničí zaslal řediteli Twitteru Jacku Dorseymu e-mail, ve kterém ho žádal, aby
přerušil plánovanou údržbu a napomohl tak potlačenému povstání v Íránu roku 2009.4 Jeho zdokumentovaný románek s Googlem je datován do stejného roku, kdy se během společného zkoumání po-okupačních trosek Bagdádu spřátelil s Ericem Schmidtem. O pouhý měsíc později Schmidt znovu stvořil Cohenovi přirozené prostředí přímo v Googlu založením "think / do tanku" v New Yorku a jmenoval Cohena jeho šéfem. Zrodily se Google Ideas.

Později toho roku spolu ti dva sepsali článek pro časopis Foreign Affairs, vydávaný Council of Foreign Relations (Radou pro mezinárodní
vztahy), ve kterém vyzdvihovali reformační potenciál technologií Silicon Valley, coby nástrojů zahraniční politiky USA. Popisují v něm něco, co nazývají "koalice propojených," a tvrdí, že:

Demokratické státy, které mezi sebou vytvořily vojenské koalice, mají kapacitu vytvořit něco podobného v rámci svých technologií ... Ty
jim poskytují nové způsoby pro výkon povinnosti chránit občany po celém světě. [důraz byl přidán].

Ve stejném článku poté argumentují, že "tuto techniku poskytuje převážně soukromý sektor."

V únoru 2011, méně než dva měsíce po publikaci tohoto článku, byl egyptský prezident Husní Mubarak svržen lidovou revolucí. Egypt byl
zákazníkem USA, jeho vojenská diktatura byla opřena o Washington, aby podpořila americké "geopolitické zájmy v dané oblasti." Během
počátečních fází revoluce stály západní politické elity za Mubarakem. Viceprezident USA Biden, který o měsíc dříve prohlašoval, že "Julian
Assange" je "high-tech terorista", nyní informoval svět, že Husní Mubarak není "žádný diktátor" a zdůraznil, že by neměl rezignovat.
Bývalý premiér Spojeného království Tony Blair prohlásil, že byl Mubarak "nesmírně odvážný a silou dobra." Pro státní tajemnici Hillary
Clintonovou byli Mubarakovi "přáteli rodiny."

Po pečlivém pročtení interních informačních tras ministerstva zahraničí USA zjistíme, že pod povrchem celé roky sázelo na oba koně, rovným dílem podporovalo egyptskou veřejnost a stejně tak i udržovalo Mubaraka u moci. Když si v USA uvědomili, že je Husní na odchodu, začali hledat alternativy.

Nejdříve se pokusili za jeho nástupce protlačit svého favorita Umara Sulajmána - nenáviděného náčelníka domácí informační služby. Avšak
diplomatická korespondence mezi Ministerstvem zahraničí a Káhirou, kterou jsme v té době čile publikovali, poskytla upřímné zhodnocení jeho pozadí. Sulajmán byl výkonným mučitelem Egypta, hlavním mužem CIA v oblasti a Izraelem schváleným nástupcem Mubaraka.12 Z těchto a i jiných důvodů ztratil Sulajmán mezinárodní podporu a Egypťané jej odmítli stejně jako Mubaraka. Spojené státy nechtěly podporovat poraženého, zcela otočily, a pokusily se ovládnout dav. Na jejich dřívější váhání se rychle zapomnělo a Hillary Clintonová odstartovala dlouhou a náročnou cestu k egyptské revoluci, jež byla vítězstvím pro americké technologické korporace a nakonec i pro samotné Ministerstvo zahraničí.

Najednou chtěl každý stát v průsečíku mezi globální mocí USA a sociální-mi médii, zatímco si Schmidt a Cohen naočkovali území. Pod
poetickým pracovním názvem "Říše mysli" začali svůj článek protahovat na knihu a jako část svého výzkumu vyhledávali velká jména technologické a globální moci.

Zeptali se, zda jim poskytnu rozhovor. Souhlasil jsem.

Datum bylo stanoveno na červen.




Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

code

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

Protected with IP Blacklist CloudIP Blacklist Cloud

Upozornění: Příspěvky trolů jsou mazány, proto neodpovídejte na komentáře, které zjevně rozbíjejí rozumnou diskuzi!
Diskutujte k věci, nepište nesmysly, které nikoho nezajímají.

NEKRMTE TROLY!