Pražské jaro začalo kapitulací Sovětského svazu, srpen 1968 byl akcí globálních zájmů – první část

endofdollarPro srpen 1968 i po více jak padesáti letech platí stejný pohled - "ruská okupace" a je načase se na tu dobu podívat jinak a z Ruska/SSSR tuhle nálepku sejmout. I nostalgicky  vzpomínající na tu dobu by si s odstupem času měli uvědomit, že Pražské jaro nemohlo skončit jinak, než skončilo. Dění v Československu bylo jen kamínkem v rozsáhlém celosvětovém dění šedesátých let, za kterým stál globální "vyšší zájem" a které lze shrnout do jedné věty: Západ je v krizi, ale ta nesmí být řešena jeho expanzí na Východ. A jak jinak k tomu vyslat lepší signál, než právě z Prahy! A tím z Československa, ve kterém se "náhodou" usadila sovětská vojska a to "náhodou" na dobu, než pro expanzi Západu na Východ dozraje čas, tedy než přijde 89.

Konkrétně má ten globální zájem tři společné jmenovatele 1) zlato a dolar, 2) kulturní revoluce a 3) "Gréta". Všechny tři spolu navzájem souvisí a kromě událostí 60 let jsou všechny tři opět velmi aktuální, jen tentokrát s tím, že jde o jejich "vyšší level". Už i proto stojí za připomenutí jiný pohled na ten "šedesátýosmý". Ve skutečnosti totiž už tehdy šlo o zcela pragmatickou věc - o planetární zdroje. A tedy o to, aby Západ "planetu nesežral jako sarančata" (slovy Pjakina), ale aby připadly pod jedno centrální vlastnictví a to včetně centrálně ovládaného lidstva. Jinak řečeno: Začal boj "Globalisté vs. Spojené státy" (což je boj, který právě jde do finále a ve kterém globalisté Rusko potřebují stejně, jako ho potřebovali už v šedesátých letech). Přičemž Sovětský svaz (tehdy už nikoliv pod vedením Stalina, ale Brežněva, který vystřídal Chruščova) byl jen loutkou toho dění, nikoliv režisérem. Ve skutečnosti to totiž byl Sovětských svaz, kdo Pražské jaro zahájil, a to podpisem kapitulace před Británií v lednu 1968, přičemž ve stejný den se hned vědělo, že následovat bude invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa - ale o tom později.

 

1) Šedesátá léta poprvé - Spojeným státům dochází zlato, dolar je v krizi, v roce 1973 vzniká petrodolar

Tady musíme jít hlouběji do historie toho, co jmenuje měnová politika. Od roku 1871 do roku 1914, tzn. do začátku 1WW platil tzv. zlatý standard. Hodnota jednotlivých měn byla pevně navázána na zlato (dolar byl definován jako 1/20 unce zlata) a zlatý standard znemožňoval vydávat nové zlatem nekryté peníze. Enormní válečné výdaje však vedly válčící strany k opouštění zlata ke krytí vlastní měny, když za zlato nakupovaly americké dolary a za obojí tolik potřebné americké zbraně. Všechny významné měny se tak znehodnocovaly a po skončení 1WW se už žádná země ke zlatému standardu nevrátila. Ve Spojených státech byl zlatý standard zrušen v roce 1933 - dvacet let po zavedení Federálního měnového systému a v době, kdy vrcholila velká hospodářská krize z roku 1929. Poptávka po zlatě prudce stoupala a prezident F. D.Roosevelt vydal exekutivní nařízení, podle kterého musel každý občan odevzdat veškeré své zlato pod pokutou deseti tisíc dolarů nebo vězení.

Situace se změnila v roce 1939, když začala 2WW a Spojené státy začaly být zlatem zaplavovány. V roce 1935 činila hodnota zlatých rezerv Spojených států nějakých devět miliard dolarů, v roce 1940 už to bylo dvacet miliard dolarů a hodnota dále stoupala. Evropské země zoufale potřebovaly americké zbraně a jejich zlato putovalo do Spojených států, kde nakupovaly tolik potřebné americké zboží.

Po skončení 2WW byl ustanoven tzv. Brettonwoodský systém, dohodnutý už v roce 1944 za účasti 44 zemí jako první globální peněžní instituce a s hlavním slovem Spojených států a Británie. Podstatou tohoto měnového systému bylo napojení amerického dolaru na zlato (dolar už ale byl fixován nikoliv jako 1/20 unce zlata, ale jako 1/35 unce zlata) a všech ostatních měn na americký dolar. Celý systém stál na tom, že na konci 2WW disponoval FED obrovským množstvím zlata a to mu umožnilo, aby v následujícím čtvrtstoletí dolar vládl zbytku světa. Když válkou zpustošená Evropa nadále potřebovala americké zboží k obnově svého průmyslu a nakupovala americké dolary, aby si americké zboží mohla pořídit, dolar na tom byl mnohem lépe, než britská libra v předchozím století.

Součástí Brettonwoodské dohody však bylo také to, že lze nejen směňovat zlato za dolary, ale také je možné směňovat dolary za zlato. A druhá možnost začala být aktuální právě v šedesátých letech. Tehdy průmysl Francie, Německa, Japonska začal konkurovat americkému a dolarové výnosy se začaly hromadit v centrálních bankách Francie, Německa, Japonska. Tehdy přišel francouzský prezident de Gaulle s nařízením, že rychle se hromadící dolarové výnosy chce směnit za zlato, jeho krok pak následovalo i Německo. Dolarů však už bylo bylo příliš mnoho na to, aby mohly být pokryty zlatem FEDu - nepoměr mezi množstvím vlastněného zlata a množstvím dolarů se zvyšoval. Když Washington přesto odmítal dolar devalvovat tak, aby byl celý systém upevněn,zahraničním centrálním bankám, které se obávaly inflace, nezbývalo, než zcela vyčerpat zlaté rezervy FEDu. Směňování dolarů za zlato znamenalo, že Spojené státy o své měnové zlato přicházely a jen skutečnost, že na konci 2WW měly Spojené státy velké zásoby zlata, stála za tím, že tento systém dolarové dominance vydržel tak dlouho. Na konci 60. let se však začal hroutit a rozpadat - a to je první souvislost s Pražským jarem 1968.

V únoru 1968 Spojené státy přišly s tím, aby americké měnové zlato bylo obchodováno zcela odděleně od zlata na jiných trzích. Ostatní státy se zavázaly nenakupovat ani neprodávat měnové zlato jinde, než na americké burze.Tím ale začala cena zlata prudce stoupat a v roce 1971 prezident Nixon rozhodl o definitivním opuštění krytí dolaru zlatem. Zlato tak ztratilo význam coby prostředek směny a tím skončil i celý Brettonvoodský systém. Od toho okamžiku zlato ztratilo téměř veškeré své někdejší použití jako prostředek směny. Nástupcem Brettonwoodského systému byla Smithsoniánská dohoda, podepsaná v prosinci 1971. Americký prezident Nixon ji nazval “Největší měnovou dohodou v dějinách lidstva”. Dohoda zafixovala kurzy mnohých evropských měn vůči dolaru. Spojené státy navíc nakonec devalvovaly oficiální kurz dolaru na 1/38 unce zlata. Pokračující inflace v USA ale vedla k tomu, že bylo stále obtížnější udržet stávající nadhodnocený kurz dolaru, a již v březnu 1973 se smithsoniánský systém zhroutil.

zlato

Tady bychom mohli pokračovat k tzv. ropné krizi 1973 a k dění na Blízkém Východě, kde se dolar měnil v petrodolar a kde k tomu byl použitý(využitý) Izrael, to už by ale bylo mimo téma tohoto článku. Pro Srpen 1968 však zůstaňme u toho, že celosvětově to byla doba, kdy byl dolar (a s ním dominance USA, resp. dominance anglosaského světa) v krizi, protože mu docházelo krytí zlatem. A tedy u toho, že zatímco anglosaský svět chtěl tuto krizi řešit expanzí na Východ, globální elity už měly jiné plány - a sice konec dominance Západu. Tím i postupný konec kapitalismu a jeho nahrazování neomarxismem. A tím se dostáváme k druhému jmenovateli 60. let, který se jmenuje "kulturní revoluce" - přičemž ta nejzásadnější proběhla v Číně

 

Šedesátá léta podruhé - kulturní revoluce v USA a její vývoz do světa

Kulturní revoluce je pouze jiný název pro neomarxismus, přičemž neomarxismus je jen vyšším levelem marxismu. Marxismus, nasazený v roce 1917 do Ruska jako Velká říjnová revoluce s tím, že to bude nikoliv jen ruská revoluce, ale permanentní revoluce, která spojí proletáře všech zemí světa tak, že odstraní všechny hranice a spojí všechny národy,  se stal zklamáním. Obzvláště 2WW ukázala, že "internacionalismus" (hymna marxismu "Internacionála" - jak příhodný to název pro globalizaci) nezabrala, protože národy mnohem více slyšely na pojem "vlastenectví". Další úkol marxismu, vzít lidem náboženství a víru, také neprošel (to nakonec pochopil i Stalin), proto nastoupil neomarxismus, vznešeně však nazývaný "kulturní revoluce". Vymývání mozků, jehož cílem je ovšem totéž, co bylo od začátku cílem marxismu, začalo přes kulturu a ve vrcholné podobě to můžeme vidět právě přes politiku multi-kulti,LGBT,odepisování vlastenectví a role rodiny a spojování států a národů do nových velkých celků, centrálně řízených.

Paradoxně ale došlo k tomu, že co nepodařilo přes Rusko v roce 1917, to nově začalo na zcela opačné straně - ve Spojených státech. Video "Kulturní marxismus - Frankfurtská škola - konec národů", kde neúspěšný kandidát na amerického prezidenta Pat Buchanan popisuje, jak Spojené státy "padly bez jediného výstřelu" je dokonalým popisem, o co kulturní revolucí šlo (a stále jde). Ale zpět k 60. létům a Pražskému jaru, o které primárně článkem jde.

V polovině 60. let se v USA začalo šířit hnutí hippies, které mělo zásadní vliv na populární hudbu, televizi, film literaturu, výtvarné umění, kromě toho bylo zaměřené na ekologii a aby nebylo málo, neslo i prvky orientace na východní náboženství (výsledek dnes můžeme vidět v tom, co se jmenuje New age, ale co je stejným vymýváním mozků, jako celosvětově zaváděné náboženství Baha´i či scientologie či jehovismus). Dnes ale můžeme říct, že přes kulturu už tehdy do USA vstoupil Východ, mnohem důležitější je, že ve stejné době kulturní revoluce vstoupila do Číny. A to je důležité proto, že když se hovoří o roce 1968, pořád je zmiňováno jen Pražské jaro, nikoliv však dění v Číně a celkově ve světě, přitom především Čína té doby je to hlavní, tak tou začněme.

 

Čína 1968

Kulturní revoluce v Číně, plným názvem Velká proletářská kulturní revoluce, je tím zásadním, o co tehdy globálně šlo. Během let 1966-1969 mělo dojít k velkým změnám v čínské společnosti - k její modernizaci a to tak, aby bylo vymýceno kulturní dědictví Číny. Přeloženo: Čína se měla stát více "americkou" (stylem života i přijetím kapitalismu), ovšem s tím, že současně zůstane/stane se i marxistickou/neomarxistickou.

Základní pointa je v tom, že ve Spojených státech byl v 60. letech zahájen proces konce jejich světové dominance, zatímco Čína byla připravována na převzetí jejich role. Byl to proces, řízený globalisty - vždyť to byl H. Kissinger, kdo v roce 1971 zahájil přes R. Nixona vývoz amerických technologií do Číny.
kissinger-zhou-sm_0



3 Komentářů k Pražské jaro začalo kapitulací Sovětského svazu, srpen 1968 byl akcí globálních zájmů – první část

  1. commit napsal:

    "přičemž neomarxismus je jen vyšším levelem marxismu. Marxismus,"

    tzv. neomarxismus nema s Marxem nic spolecneho. Marx nikdy nehlasal takove hovadiny, ktere hlasaji tzv. neomarxiste, burzoazni degenerati.

  2. pelle napsal:

    Kdepák, Pražské jaro, na rozdíl od Solidarity puče, nebo Madarského povstání v 56, bylo jen a jen věcí KSČ. Byl to obyčejný vnitrostranický puč, se kterým Brežněv nesouhlasil a proto ho potlačil. Západ jen přihlížel a čichal, co se tam děje. Pro jistotu dal Bundeswhr do pohotovosti.

    • commit napsal:

      reakce na pelle

      Existuji ruzne teorie. Podle nekterych (Golitsyn) bylo Prazske Jaro test liberalizace, kterou hodlali zprovezt v SSSR. Jestli bylo potlaceni planovane, nevim, mozna se to vymklo kontrole, kazdopadne to tu omoznilo rozmistit sovetska vojska, navic poslouzilo k infiltraci opozice. Mezi reformisty bylo hodne agentu. Bylo s nimi pocitano jako s vudci ocekavene budouci dlouhodobejsi liberalizace v celem socialistickem bloku.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

code

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

Protected with IP Blacklist CloudIP Blacklist Cloud

Upozornění: Příspěvky trolů jsou mazány, proto neodpovídejte na komentáře, které zjevně rozbíjejí rozumnou diskuzi!
Diskutujte k věci, nepište nesmysly, které nikoho nezajímají.

NEKRMTE TROLY!