Pár postřehů ze sněmovních voleb

Ačkoliv sněmovní volby 2017 skončily ve svém výsledku jako varování občanům našeho státu, žádné poučení z nich jsme si jako voliči ve svém souhrnu nevzali. Právě naopak jsme pokračovali plnou parou k naší zkáze. Totéž platí i politických stranách, zejména pak o těch mimoparlamentních. Někdo z nás to chápe v předstihu, jiní to začnou chápat teprve v době, až začnou jezdit s poloprázdnými košíky ze supermarketu a nebudou mít peníze ani na zahraniční dovolenou. O víc jim totiž nejde a nechápou, že takto se ke své vlastní škodě zajímají pouze o následky. Příčiny, které mají na tyto následky zásadní vliv, nechápou či je nezajímají. A právě změnou příčin se jim pak změní i důsledky. Důsledky jejich ne/volby, kterými se změní i mnohé děje na naší politické a ekonomické scéně, budou mít negativní dopady i na ně. Nechápou to ani voliči některých přechodně triumfujících politických stran, kteří mají krátkou paměť z dob, kdy jimi preferované strany v ČR naposledy vládly. I je tento výsledek postihne. Jiný kloudný program než Antibabiš tyto strany nemají a ten právě vyčerpaly. Výsledky letošních sněmovních voleb tedy známe. Ve zkoušce inteligence větší část národa neobstála. Totéž platí i o politických subjektech napříč naší politickou scénou. Podívejme se ale na celý příběh, jak a proč menšina porazila většinu, ačkoliv ANO jako hnutí na počet mandátů vyhrálo, detailněji.

Nejprve k politickým stranám a hnutím

Žádný z politických subjektů, které se účastnily letošních sněmovních voleb:

1. není subjektem alternativním, ačkoliv lidé s alternativním myšlením u nás existují. To platí jak o subjektech parlamentních, tak i neparlamentních. Význam voleb se pak zplošťuje fakticky jen na to, který představitel jaké strany si po volbách půjde sednout do sněmovny, příp. pak do vlády, aby tam:

  • pokračoval v nastoupeném globalistickém kurzu pod taktovkou Bruselu a Berlína či
  • prosazoval zájmy Deep state u nás za pomoci některých dalších subjektů či dokonce přímo členů vlády coby členů cizích organizací na našem území.

Žádný ze subjektů nepřišel do voleb se skutečně alternativním programem, který by mimochodem odrážel i aktuální politický vývoj na mezinárodní scéně. Budeme tak zahleděni do sebe až do poslední chvíle, jako tomu bylo v případě předlistopadového režimu ještě těsně před listopadem r. 1989, ačkoliv je jasné, že tyto změny související s krachující světovým finančním systémem nás „neobtečou“. Ani nemohou.

Přichází nový světový finanční systém a s ním i mnoho změn. Především těch, které vyplývají ze související agendy GESARA/NESARA, k níž se smluvně přihlásily již v r. 2016 všechny státy světa ČR nevyjímaje.

Jen na to stávající mocenská garnitura v jednotlivých zemích světa „jaksi pozapomněla“. Oficiální vyhlášení této agendy bude totiž znamenat definitivní odchod této garnitury celosvětově ze scény, a to s hodnocením její předchozí činnosti a s „rozdílením cen“. Kdo by kam za těchto okolností spěchal? Pro tuto garnituru kdekoliv na světě je prostě výhodnější nástup těchto procesů všemožně brzdit a oddalovat, což se též v praxi děje. O existenci nového alternativního vývoje oproti projektu NWO se proto mlčí a důsledně „zatlouká“. V tom bude nepochybně pokračovat i nastupující dvoukoalice.

Politické subjekty v ČR, jež se označují neoprávněně za alternativní, k tomu pouze hluboce mlčí. V čem jsou tedy vlastně alternativní? V lepším případě lze některé z těchto stran označit haškovsky za „strany mírného pokroku v mezích zákona“. Nejde tedy z jejich strany o prosazování systémových změn, bez nichž se lidstvo nepohne vpřed, ba právě naopak, neboť druhou možností (NWO) je návrat do modernějšího středověku spojený s depopulací, deindustrializací a úplným zotročením zbytku lidí, kteří budou plánovitě připraveni o veškerý svůj majetek. Přitom tyto strany bez předchozí systémové změny neposadí ani většinu svých návrhů na dílčí změny, neboť vedení EU a jeho skuteční vlastníci nic takového nepřipustí. Směřovaly by totiž nutně proti jejich zájmům;

2. nebyl v uplynulém volebním období schopen důsledně prosazovat a hájit české národní zájmy v jejich logickém celku, nanejvýš se některé ze subjektů věnovaly jejich vybraným dílčím součástem, často ještě nereálným způsobem (např. obnova české potravinové soběstačnosti, kterou nelze vyřešit stanovením pouhých kvót na české potraviny na pultech supermarketů). I přesto Brusel tuto iniciativu okamžitě „zatrhl“.

Žádný z těchto politických subjektů se nepokusil české národní zájmy v ucelené podobě formulovat a prosadit diskuzi o nich napříč českou politickou scénou a následně jejich projednání ve sněmově. Je přitom namístě připomenout, že setrvání ČR v EU a NATO takovým zájmem rozhodně není a být ani nemůže;

3. stojících (alespoň pomyslně) na straně většiny národa neměl program, kterým by oslovil potřebnou masu občanů k tomu, aby jejich hlasy nabyly ve volbách vrchu. Svědčí o tom téměř 35 % voličů, kteří opět nepřišli volit s tím, že „nemají koho volit“.

(Náplň uvedená v předchozích 2 bodech v programech těchto stran chyběla, chybělo i jednoznačně formulované know-how, jak vytvořit u nás podmínky k tomu, abychom mohli začít stavět naši zemi a ekonomiku opět na vlastní nohy a ku prospěchu většiny našich občanů. Chybělo i to, jak chceme postupovat po odchodu z EU).

Lavírování mezi vystoupením z EU, referendem o EU a reorganizací EU je projevem nekonzistentnosti politiky některých stran a neujasněnosti jejich představ, jak chtějí jimi vyhlašovaná opatření v podmínkách EU vůbec realizovat. Pokud ovšem tak chtějí v praxi vůbec činit. Rozhodně tak ztrácejí na své důvěryhodnosti, což se pak odráží i na přízni jejich voličů. Některé z politických stran takto dosáhly ve volbách svého maxima, aniž to ještě pochopily.

Celé volby se tak opět smrskly na to, kdo bude dále sloužit protagonistům upadávajícího kreditně-úvěrového finančního systému vedoucího světovou ekonomiku očividně ke krachu.

Za této situace nelze rozumně očekávat, že menší strany/hnutí dají své hlasy automaticky a nezištně tomu většímu (SPD či KSČM). Ve svém důsledku by pouze „Pepík podporoval Frantu, aby nastoupil ve sněmovně a pokračoval v tamější dosavadní praxi přisluhování. Nejde přitom o akt uvědomění ze strany pomyslného Pepíka, nýbrž čistě o kolizi osobních zájmů (proč on a ne já?). A to je na tom snad to nejhorší.

Výsledkem je pak roztříštěnost hlasů voličů mezi různé mimoparlamentní politické subjekty, které se svými programy neměly absolutně šanci na úspěch. Nepřicházely totiž vůbec s ničím z toho, co voliči podvědomě (a někdy i vědomě) postrádají. Nenabídly tedy občanům nic, aby uspokojily jejich poptávku a aby voliče „vtáhly do dění“. Tento trend nezachytily či nebyly schopné mu vyhovět.

A nyní k našim občanům

Je sice potěšitelné, že je u nás stále dost lidí přemýšlejících a cítících vlastenecky, ačkoliv jejich představy o způsobu naplnění jejich tužeb byly roztříštěné, stejně jako programy mimoparlamentních subjektů, které tito lidé volili. Lepší nabídka ale k dispozici nebyla.

Zčásti na to má vliv nedostatečná informovanost většiny lidí o probíhajících dějích ve světě i kolem nich, jejich často malá zvídavost a zájem o informace, o jejich ověřování, o hledání souvislostí mezi nimi atd.. Zčásti na to má vliv též jejich pohodlnost a častá neochota angažovat se v celé věci nad rámec nadávání na všechno na sociálních sítích. Je zarážející, byť bohužel v dnešní době dost obvyklé, že lidé v diskuzi k článkům alternativy nediskutují vůbec o námětu a obsahu článku, nýbrž se soustředí na vzájemné napadání, často nevybíravým způsobem. Lidé jsou totiž často frustrováni okolním vývojem, který má dnes již bezprostřední dopad na ně, přičemž okruh takto „zasažených“ lidí se bude neustále rozšiřovat. Odmítají si ale ve značné části udělat čas na poznání příčin stavu, který je následkem těchto příčin. Lehce se pak nechají svést k jednoduchým řešením, ať již jde o nálepkování některých lidí či personifikací problémů (viz Anti-Babiš) – tedy „kdo za všechno může“, jakoby jeho odstraněním z pozice premiéra jsme měli automaticky vstoupit do ráje, na straně jedné či k uvěření nereálným příslibům jednoduchých řešení na straně druhé (uděláme pořádek – příslib současné koalice nebo zajistíme zvýšení prodeje českých potravinářských výrobků v supermarketech stanovením kvót – SPD).

Za pozitivní trend v těchto volbách lze považovat omezení v rozdávání květin, koblih apod. či v organizování různých předvolebních taškařic za účasti vybraných „umělců“ se slevou na opečeného buřta a na pivo zdarma. Samo o sobě je to ale zoufale malý krok směrem ke zlepšení.

Povědomost lidí o skutečných problémech, které se na nás řítí, tím nikterak nevzrostla a poznání jejich příčin či dokonce know-how, jak problémy řešit, rovněž ne. Kandidáti jednotlivých stran až na výjimky (např. SPD) o tom voličům zcela pomlčeli.

Občané si ve své většině ještě neodvykli z předlistopadových dob být čistě konzumenty toho, co je jim před volbami předloženo, a neuvědomují si, že doba i poměry se značně změnily.

A jídelníček s nabídkou menšího a většího zla na výběr jim předkládá protistrana, hezky podle metod konceptuálního řízení společnosti (místo výběru mezi dobrem a zlem dává na výběr mezi menším a větším zlem). A lidé to ve své nevědomosti či pohodlnosti akceptují. S dobro variantou by totiž museli přijít sami a to je pro ně složité.

Jak to dopadlo a dopadnout za daných okolností muselo lze nejvýstižněji popsat známým výrokem bývalého ruského premiéra Černomyrdina: „chtěli jsme jen to nejlepší a dopadlo to jako obvykle“. Na první pohled výstižná charakteristika, na druhý už méně. V porovnání s rokem 2017 to totiž dopadlo hůře, jak si hned ukážeme.

Výsledky voleb do sněmovny 2021 ve srovnání s výsledky roku 2017

Níže uvedená čísla nám ukazují skutečný výsledek letošních sněmovních voleb, ukazují nám rovněž, kde se staly chyby a jak vypadají výsledky těchto voleb ve srovnání s výsledky sněmovních voleb v r. 2017.

Stačí uvést následující základní údaje a ty porovnat s obdobnými údaji z voleb v r. 2017, jak dále následuje:

Nz-2_C96yWc

Srovnání výsledků sněmovních voleb 2017 a 2021

  1. V r. 2021 došlo k nevýznamnému poklesu oprávněných voličů o 98.749 (tj. o 1,18%).

2. Účast voličů ve volbách přesto naopak v r. 2021 vzrostla o 320.819 voličů (tj. o 6,30%);

3. Počet neplatných hlasů vzrostl v r. 2021 o 6.488 hlasů (tj. o 21,41 %);

4. Počet platných hlasů vzrostl v r. 2021 o 314.331 (tj. o 6,21 %);

5. Počet propadlých hlasů vzrostl v r. 2021 o 752.700 (tj. o 337,70 %!)

6. Hlasy započítané stranám ve volbách r. 2021 tak poklesly celkem o 438.369 hlasů (tj. o 9,24 %);

7. Hlasy pro zdvojené koalice SPOLU a PirSTAN) vzrostly v r. 2021 o 389.715 hlasů (o 20,05%) oproti součtu jejich individuálních výsledků v r. 2017;

8. ANO ztratilo oba své koaliční partnery, hlasy pro toto osamocené hnutí oproti hlasům pro koalici v r. 2017 poklesly v r. 2021 o 803.420 hlasů (tj. o 35,53 %), a to z důvodu propadu hlasů obou dosavadních koaličních partnerů (pod 5 %). Tento výpadek hlasů významně přispěl k navýšení celkového počtu propadlých hlasů.

9. Samotné ANO ztratilo přitom oproti r. 2017 41.793 hlasů (tj. 2,80 %, zatímco SPD ztratilo 24.664 hlasů (tj. 4,58 %). S ohledem na změnu počtu voličů v r. 2021 se tyto ztráty v procentech oproti r. 2017 plně nepromítly do jejich aktuálních volebních výsledků.

10. Zdvojená koalice SPOLU a PirSTAN získala oproti r. 2017 v součtu o 389.715 hlasů více.

Z porovnání výsledků sněmovních voleb v r. 2017 a 2021 vyplývá, že hlavní rozdíl ve výsledku voleb 2021 oproti r. 2017 spočívá v (tom, že):

  • enormním nárůstu počtu propadlých hlasů. Počet propadlých hlasů nejen vymazal nárůst počtu voličů v r. 2021 (+ 320.799 hlasů), nýbrž navíc ještě zvýšil počet protestních (propadlých) hlasů z r. 2017 (316.659 hlasů) o dalších 431.901 hlasů. Lze k nim nepochybně přiřadit i nárůst neplatných hlasů v počtu 6.488;
  • nárůstu hlasů voličů pro SPOLU a PirSTAN celkem o 389.715 hlasů (tj. o 20,05 %). Na tomto nárůstu se podílela zejména koalice SPOLU s programem Antibabiš. Ten ovšem volbami vyčerpala. Dále již bude pouze škrtit jak občany, tak i ekonomiku. Již v minulosti nám dokázala, že „to dokáže“.
  • Zdvojená koalice dosáhla ve sněmovních volbách 2021 celkové podpory 20,80 % našich voličů. Za situace, kdy se na nás valí jeden problém za druhým, je otázkou, zda a jak dlouho u vlády vydrží, zvláště pak při její nesourodosti. Ve hře jsou i zásadní politické změny ve světě, které se k nám blíží, aniž to kdokoliv z naší politické scény zaznamenal či dokonce ve volbách reflektoval. A proti ní bude stát cca 80 % dosud nezformovaného národa;
  • Změny podmínek pro sněmovní volby 2021 a na to navazující přípravy na vytvoření předvolebních koalic SPOLU a PirSTAN byly známé s předstihem několika měsíců. Je proto zásadní taktickou chybou jak ANO, tak případně i SPD, že na tyto kroky konkurence nebyly schopné adekvátním způsobem reagovat. Došlo tak k tomu, že proti výsledku vítěze voleb ANO byly sečteny výsledky téměř všech ostatních účastníků, kteří se voleb právoplatně zúčastnili. ANO a SPD měly buď před volbami podat protest proti neregulérnosti takových voleb, nebo postupovat obdobně.

Neudělaly ani jedno ani druhé. V kombinaci s dalšími uvedenými okolnostmi volby pak nemohly dopadnout jinak, než jak dopadly.

  • existovaly ještě teoretické možnosti, jak této taktice čelit, a to:

a/ vytvořit předvolební koalici ČSSD/KSČM, jež by za jinak nezměněných podmínek umožnila dosáhnout v součtu více než 8 % a dostat se tak nejen do sněmovny, nýbrž vyhrát ve spolupráci s ANO a SPD i tyto volby. Dlužno říci, že to zejména program a počínání ČSSD v právě skončeném volebním období neumožňoval. Oběma stranám tak propadlo v těchto volbách celkem 444.214 hlasů, což rozhodlo. Povolební vládní koalici za účasti ANO+ČSSD+KSČM+SPD by v případě stran sledujících svůj program bylo jen velmi obtížné. V tom to má vítězná protistrana snazší, žádné ideje nepotřebuje. Stačí být u toků peněz a plnit příkazy ze zahraničí;

b/ postavit do popředí některou z menších stran se skutečně nosným moderním programem, jež by prosazoval jak české národní zájmy, tak i reflektoval vývoj v zahraničí s tím, že na společnou kandidátku s ní by se dostali i představitelé dalších menších stran. Strana s takovým programem se bohužel nenašla, dostatek menších stran s potřebným politickým myšlením rovněž ne. Oslovit tak 35 % nezúčastněných voličů rovněž neměl kdo.

  • Výsledek voleb známe. Strany bývalé koalice, stejně jako menší mimoparlamentní strany prohrály vlastními chybami a hlavně neschopností reagovat na kroky SPOLU a PirSTAN. S ohledem na očekávaný další vývoj přijde i část z oněch 35 % nevolících na to, že svojí neúčasti na volbách tentokrát udělala hrubou a možná i osudnou chybu.

Jaká je skutečná situace po volbách 2021

Budeme-li dělat ukvapené závěry a sestavovat „účet bez hostinského“ (tj. počítat součet

hlasů voličů a procent obou koalic proti ANO a SPD), tak se dostaneme při dalším propočtu výsledků sněmovních voleb 2021 k následujícímu poznání:

Nic na tom nemění skutečnost, že nejvyšší počet mandátů získalo hnutí ANO, a to 72, zatímco další subjekt do případné koalice, tj. SPD získal celkem 20 mandátů. Další strany do případné koalice přitom vypadly. Součet mandátů v počtu 92 možnost k sestavení většinové vlády přitom nedává.

Závěr

1. Volby ukázaly na nutnost existence skutečně alternativního politického subjektu, který bude ve svém programu mít nejen návrhy na systémovou změnu, nýbrž i nabídku k zapojení 35-40 % dosud nezúčastněných občanů na veřejném dění.

2. Vedení ANO i SPD (ale i ČSSD a KSČM) podcenila projekt konkurenčních politických subjektů a nereagovala na něj. Výsledek se nutně dostavil. Dále mají možnost buď se pokusit takový model odstranit z našich voleb, nebo se mu přizpůsobit. Nemohou ale opět nereagovat tak, jako v těchto volbách.

3. Propad hlasů voličů ve výši 1,069.359 ukazuje jasně na neatraktivnost a neaktuálnost programů jednotlivých politických subjektů. Pokud se v tomto příslušné strany nezlepší (a od vládnoucích stran to nelze rozumně očekávat), tak v dalších volbách (pokud by ještě byly v tomto systému či vůbec) je nutné počítat s dalším navýšením propadlých hlasů či s opětovným zvýšení hlasů těch, kteří „nemají koho volit“ a k volbám vůbec nepůjdou.

Hlavním problémem ovšem zůstává, že:

  • žádný z dotčených subjektů si z analýz výsledků voleb poučení zatím nebere a
  • žádný politický subjekt s potřebným alternativním programem, na který občané čekají, dosud nevznikl.

Planeta Země prochází určitými změnami, které se dotknou i jejích obyvatel. To se promítne i na dalším obsahu politického a společenského života a jeho organizaci na Zemi, stejně tak i na vnímání a myšlení populace či minimálně její části (Schumanovy rezonance).

Tomu bude třeba přizpůsobit nejen další pravidla politické soutěže, nýbrž i reakci na ně.

V případě zavedení přímé demokracie v plném slova smyslu by v úvahu přicházelo i rozpuštění politických stran a účast zástupců jednotlivých volebních okrsků přímo v zastupitelském orgánu, jak se o tom začíná hovořit v USA. Je to v zásadě návrat k jejich původní ústavě. Ale nechtějme v tomto předbíhat.




Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

code

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

Protected with IP Blacklist CloudIP Blacklist Cloud

Upozornění: Příspěvky trolů jsou mazány, proto neodpovídejte na komentáře, které zjevně rozbíjejí rozumnou diskuzi!
Diskutujte k věci, nepište nesmysly, které nikoho nezajímají.

NEKRMTE TROLY!