Archív rubrik: Kultura
Právě vyšlo nové číslo časopisu Lípa 1/2020
Milé čtenářky, vážení čtenáři, vítejte na stránkách Lípy v době koronavirové. Také nám ten SARS-CoV-2 a jím vyvolaná pandemie nemoci COVID-19 ve Výboru národní kultury zkomplikovaly život. Připravovaná valná hromada v termínu 25. dubna 2020 musela být v souladu s nařízeními naší vlády zrušena. Také na obsahu Lípy bylo nutné leccos pozměnit. Život se zároveň jaksi zklidnil a jde dál. A možná, že má pandemie koronaviru s asi tříprocentní úmrtností i vedlejší (kolaterální) dopady. Možná nás prostě chtěla naše přelidněná a rabovaná planeta jen požádat o oddechový
čas. A možná ho potřebují také lidé, aby se zklidnili a zamyslili nad tím, co je a co není pro jejich životy ve skutečnosti důležité.
Akademická půda a svoboda
Před více než čtyřiceti lety jeden univerzitní profesor ukončil svou přednášku o Fourierově transformaci několik minut před koncem. V tom zbývajícím čase otevřel ožehavé téma „akademické svobody“ a zasněně zavzpomínal na nějakou úsměvnou příhodu z mládí během studií na Sorbonně. Všichni jsme napjatě poslouchali, i když jsme neměli páru, kam jeho myšlenky budou směřovat. A tak nám je přiblížil: „Představte si, studenti a budoucí intelektuálové, že stojíte za plotem naší fakulty a někdo z vás plivne na procházející Májový průvod, a protože se nacházíte na akademické půdě, nikdo, ani státní moc, s tím prohřeškem nic nenadělá“. De iure jste nedotknutelní. Tak byly původně vnímány pojmy „akademická půda“ a „akademická svoboda“, z kterých zbyl pouze zdegenerovaný paskvil. Následoval obrovský aplaus. Po prázdninách se profesor už neobjevil. Od té doby uplynulo mnoho času. Přesto si většině z nás jeho úvaha o akademické půdě a svobodě nesmazatelně zapsala do paměti.
Chceš porazit protivníka? Vychovej jeho děti!
Motto dnešního školství: „Ale já tomu nepotřebuji rozumět; vše, co potřebuji, je správná odpověď.“
Kamkoliv se dnes podíváme, vidíme odborníky a politiky, kteří argumentují ve prospěch restriktivnější školní výuky. Samozřejmě, že nepoužívají slovo “restriktivní”, ale je to v podstatě to samé. Chtějí více standardizovaných testů, více domácích úkolů, více dozoru, delší školní dny, delší školní roky a více sankcí vůči dětem, které jedou na den či dva na rodinnou dovolenou. Toto je oblast, s kterou politici z hlavních stran, na každé úrovni vlády souhlasí. Více školní výuky nebo přísnější školní výuka je lepší než méně.
Souhrnná zpráva o zločinech polistopadového režimu
1. Ústavní ( ne ) pořádek v zemi
Rozdíl mezi Československou Ústavou první republiky a Ústavou polistopadové státu je ten, že před vůli lidu byla nyní dána ,,lidská práva“ a zájmy jedince. Ústava Československé republiky z 29. února 1920 má v bodě 1 odst. 1, že ,,lid je jediný zdroj veškeré státní moci v republice Československé“, zatímco Ústava ČR ze 16. prosince 1992 má obdobnou formulaci až v článku 2, kdežto v prvním článku se uvádí
(1) Česká republika je svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana.
(2) Česká republika dodržuje závazky, které pro ni vyplývají z mezinárodního práva.
Toto vypovídá o záměrech autorů novodobé Ústavy ČR, takový ,, pořádek“ je přímo nepřátelský běžným lidem a je bezpodmínečně podřízen řízení ze zahraničí. Jasný impuls k bezbřehému sobectví a ignoraci zájmům ostatních, což se nejvíce ukázalo během opatření okolo řádění koronaviru v Česku.
Otázka – Odpověď V.V. Pjakina ze dne 23.03.2020
Ruský analytik odpovídá ve svém pravidelném pořadu na otázky z těchto témat: Proč a jak bude pokračovat přeformátování světa pomocí iluze epidemie koronaviru, odsouzení hollywoodského producenta Harveyho Weinsteina jako projev omezování vlivu americké kinematografie na globální kulturu, proč je možné řídit činnost globálního prediktoru i když se jedná o obrovské množství procesů na celé Zemi, jak probíhá upouštění finančních bublin během pandemie, a další
Co spočívá na dně vědomí Zdeňka Svěráka?
Hlavou vám táhnou jeho filmy, řečeno přesněji filmy, jimž dal vzniknout svými scénáři. Paměť vám opakuje dialogy postav, jimž vdechl život a posadil je na plátna kin i na obrazovky televizorů, a nejčastěji se při tom usmíváte. A to nejen pro nejčastěji z absurdity pramenící humorné scénky, které sledujete či na na které jste si vzpomněli, ale ona se nad nimi usmívá i vaše spokojenost s tím, že je pro vás autor objevil. A je to dokonce ještě něco víc, než spokojenost, je to i vděčnost za ně i za drahocenný dar smíchu, který vám tento tvůrce dokázal vkládat do tváře po dlouhé roky vašeho života. Nevyhnete se při tom ani tomu, abyste se nad autorem tak podivuhodného díla nezamysleli. Vystupuje z něj nikoli jen jako někdo s osobitě humorným viděním světa a života, ale též jako člověk, jevící se jako moudrý a přemýšlivý. Takový, který umí rozeznat dobro od zla, faleš od pravdy a soucit od necitelnosti.
Vizionář J.V.Stalin: kdyby se prosadila jeho koncepce, dnes bychom nečelili celospolečenské krizi. Tzv. proces ,,Destalinizace“ a mýty o ,,krvelačném diktátorovi“ jsou součástí hybridní války vedené Západem proti Rusku a zemím bývalého Východního bloku!
Stalin pochopil, že proces obměny technologií a praktických návyků se začíná zrychlovat. V době života J.V.Stalina byl tento proces přibližně stejně dlouhý jako proces generační obměny lidských pokolení. Za celou historii lidstva se přitom během jednoho cyklu technologické obměny vystřídalo více pokolení, které si tak mohli praktické návyky relativně snadno předávat za existence toho stávajícího technologického paradigmatu a jedno povolání jim poskytovalo záruku obživy po celý život. ,, Problém“ Stalinova řešení byl, že podkopával samotné základy davo-„elitarismu“, a to se nelíbilo ani mnohým funkcionářům a byrokratům v KSSS. Ještě větší problém : tato řešení jsou dnes potřeba víc, než kdy jindy a bez realizace těchto principů se bude společenská krize proměňovat v katastrofu.
Slovensko – „Byť, či nebyť?“. Časť VI. Kam sa presídli centrum ideologickej moci GP?
VI.1 Úvod, Nitra a Prešov. Intermezzo. Ešte raz o Cyrilovi a Metodovi. O vyšších prioritách riadenia. O seriáli „Mediciovci“ a dôležitosti ich premietania
„2 Ľud, ktorý chodil vo tme, uzrie veľké svetlo a nad tými, ktorí bývali v zemi tône smrti, zaskveje sa svetlo.
3 Rozmnožil si národ, ale nezveličil radosti. Avšak radovať sa budú pred tebou, ako sa radujú v žatve, ako plesajú, keď delia korisť;
4 lebo polámeš jarmo jeho bremena i prút jeho pleca, palicu jeho pohoniča ako v deň MADIANA...“
Kniha proroka Izaiáša, 9:2-4
„V politike sa nič nedeje náhodne. Ak sa niečo deje, bolo to tak naplánované...“ Theodor Roosevelt
Tisíckrát som sa sám seba pýtal, či mi to za to stojí, publikovať záverečné časti predmetnej štúdie. A nielen kvôli osobným, ale aj profesionálnym aspektom. Veď napríklad publikovať teraz, pár týždňov pred voľbami, analytiku o vnútrostraníckej erózii v SMER-e, nech aj z pozície dobromyseľného kritika, ktorému záleží na volebnom víťazstve tejto strany, môže a nemusí byť prínosné. Ale ubezpečujem čitateľov, že dvojmesačný sklz nie je výsledkom mojej nekompetentnosti, jednoducho som nemal čas ani možnosť to riešiť. Nerád však nechávam veci nedokončené, a tak by sa patrilo dotiahnuť to do konca. Obzvlášť, keď poznanie skutočného stavu vecí nikdy nikomu nebolo na škodu, najmä v čase volebných rozhodnutí, ktoré Slováci berú skutočne na ľahkú váhu.
Současné školství likviduje mládež: výroba nerváků, feťáků a trosek
Po násobném zlatém vítězství Ester Ledecké se v Česku a to i v mainstreamových médiích rozvířily debaty, kde by naše děti byly, kdyby je ,,nezničilo základní školství“. V mnoha ohledech oprávněná otázka. Já jsem zásadně proti rušení povinného školství, ovšem pokud jde o pojem ,,povinná školní docházka“, tak zpozorním. Ten totiž goebbelsovsky podsouvá, že děti musí kamsi denně ( do škol ) docházet. Místo povinného učení, tak mají pouze povinnost docházet do přeplněné sběrny, jejichž manažeři považuji občany za ,,lidské zdroje“. Tato „docházka“ má s vědomostním, dovednostním a osobnostním rozvojem pramálo společného. Je to jeden z nástrojů masové biorobotizace dětí a zastavení osobnostního rozvoje mládeže.
Právě vyšla nová Lípa 4/2019
Milé čtenářky, vážení čtenáři,
tyto řádky píši o svátcích vánočních, kdy již konečně opadl shon v nákupních střediscích, na silnicích, ve vlacích… Hlavně to ve zdraví přežít, že, a asi to nebyla jenom moje starost. Nyní 24. 12. odpoledne jsou chrámy konzumu již zavřené a na silnicích postupně zavládl klid. Nákupní šílenství skončilo úplným vítězstvím nadnárodních řetězců, vlastnících již více než zbytnělou síť supermarketů a hypermarketů po naší republice. V období několika posledních dnů před svátky se ani tady u nás před místními 2 nákupáky nedalo s autem zaparkovat, bylo nutno jezdit kolem dokola a čekat, až někdo zvedne kotvu s plným kufrem a vysmahne odtud. Uvnitř šlo skoro o život, s narvanými nákupními vozíky se lidé prodírali skrumáží obdobně postižených lidiček kolem regálů se zbožím. No, ještě že jsou ty Vánoce jen jednou za rok. Cvokhaus.
PODZIMNÍ A ZIMNÍ DONBAS 31. – ZNOVU PŘIŠEL NOVÝ ROK
V Alčevsku (LLR) postupně navštívím tři zábavné programy-v Centru dětské a mládežnické tvořivosti a v Centru kultury a lidové tvořivosti (v pobočkách v Kulturním domě Metallurgů a Kulturním domě Chemiků). Jako první jsem 3.1.2020 zhlédl v Centru dětské a mládežnické tvořivosti pod jolkou ve foyeru Centra zábavný pořad „Je dobře, že k nám každý rok přichází nový rok", který připravily taneční a pěvecké kolektivy Centra. Děti z těchto kolektivů divákům zazpívaly a zatančily. Paní Zima s dětmi soutěžila a hrála hry. Nechyběl Děda Mráz se Sněhurkou, kteří děti zapojili do několika chorovodů. Nakonec si zatančili všichni.
PODZIMNÍ A ZIMNÍ DONBAS 30. – OSLAVA PŘÍCHODU NOVÉHO ROKU
Poprvé v životě jsem slavil příchod nového roku jinde než v Československu (ČR). Příchod roku 2020 jsem slavil v Roveňkách v Luganské lidové republice (LLR). Připomínám, že v LLR, stejně jako v Rusku, DLR a dalších zemích s pravoslavnou tradicí, se nejprve slaví příchod nového roku (31.12., podle gregoriánského kalendáře) a potom pravoslavné vánoce (6.1., podle juliánského kalendáře). Hlavním svátkem, hlavně pro děti, je příchod nového roku. Ozdobená jolka, dárky, slavnostní hostina. Letos různými přesuny vzniklo dospělým nepřetržitých osm dní volna (31.12.-7.1.).
PODZIMNÍ A ZIMNÍ DONBAS 29. – ZÁBAVNÁ JOLKA U DĚTÍ-INVALIDŮ
Po novoroční pohádce ve 2.ZŠ v Alčevsku (LLR) mě 27.12.2019 čekala ještě novoroční jolka v Alčevském rehabilitačním centru dětí-invalidů. Pozval mě tam Bogdan, bývalý žák 13.ZŠ. Tanečkem kolem jolky a zvoláním ji děti rozsvítily. Poté za účasti Děda Mráze a Sněhurky tancovaly legrační chorovod. Bogdan-loupežník zazpíval písničky, jednu sólo a jednu s ostatními loupežníky. Družné děti se bavily: hrály krátké scénky, zpívaly, tancovaly. Do tance byly zapojeny i děti na vozíčkách, a tak prožívaly radost spolu s ostatními. Přišel čas dárků od Dědy Mráze. Každý dostal dárek, který si přál. Rozzářené oči dětí byly nejlepší odpovědí. Zábavné odpoledne zakončila diskotéka.
PODZIMNÍ A ZIMNÍ DONBAS 28. – MÁŠA VYHRÁLA NOVOROČNÍ BĚH
Přišel jsem 29.12.2019 na velkou zkoušku novoroční pohádky do Centra kultury a lidové tvořivosti v Alčevsku (LLR). Zajdu do vstupní haly a co nevidím! V hale je několik lidí a dětí se startovními čísly na prsou. Co to? V pohádce budou vystupovat běžci? Hned jsem si představil, jak běžci běhají po podiu. Ale brzy se ukázalo, že běžci se připravují k Novoročnímu běhu.
PODZIMNÍ A ZIMNÍ DONBAS 27. – DĚDA MRÁZ, ALENKA, POPELKA, SHREK, ALADIN AJ.
Jestli si myslíte, že tyto postavy nemohou vystupovat v jedné pohádce, mýlíte se! Na Novoroční pohádku jsem byl 27.12.2019 pozván do Sociálně-ekonomického gymnázia (2.ZŠ) v Alčevsku (LLR). To jsem však nečekal, co se všechno přihodí. Nejprve jsem zhlédl Novoroční pohádku ve velkém sále gymnázia. Pohádku nastudovali a zahráli žáci 11.třídy. Byla to neobvyklá pohádka. Zlá Baba Jaga začarovala Dědu Mráze a ten s pomocníkem ukradl novoroční jolku. Sněhurka zoufale prosila o pomoc. Na pomoc jí přišli Shrek s Oslíkem, Alenka, Popelka, král, princ, Aladin a další pohádkové postavy. Nakonec Oslík posypal Děda Mráze kouzelným práškem a ten se znovu proměnil. Jolka byla zachráněna a Nový rok mohl přijít.
PODZIMNÍ A ZIMNÍ DONBAS 26. – ALENKA V ŘÍŠI DIVŮ U PŘÁTEL V 13.ZŠ
Ve velkém sále naší družební 13.ZŠ Naděžda v Alčevsku (LLR) se 26.12.2019 konala novoroční jolka. Poprvé jsem byl na ní přítomen i já. Dočkaly se! Děti z 5.-9.třídy. Krásně vyzdobený sál s ozdobenou jolkou. Děti z 9.třídy připravily pohádku "Alenka v říši divů". Hlavní roli (Alenku-Sněhurku) nádherně zahrála Sofia Zezjulina. I další děti zahrály pěkně své role. V průběhu pohádky děti z jiných tříd zpívaly (5., 6., 7.třída) a tancovaly (8.třída). Děti z 5.třídy zahrály trochu zmodernizovanou pohádku "O veliké řepě". Také se soutěžilo. Dvě smíšená družstva soutěžila ve zpěvu, tanci, hodu vloček do koše, skládání pozdravu k novému roku. Na konci hlavní pohádky se Alenka proměnila ve Sněhurku, přišel i Děda Mráz, a tak mohl přijít nový rok.
jan.koral
RUS
ENG
