Archív rubrik: Kultura
O tohle bychom měli mít starost
Seděl jsem včera v restauraci obchodu Ikea, popíjel pepsikolu, přikusoval k ní suchar a pozoroval cvrkot. U stolu přes uličku seděli tři mládenci ve věku 16 až 18 let, podle obsahu hovoru studenti, všichni tři v letních tričkách, opatřených anglickými nápisy, z nichž bych dva rád vypíchl. Jeden hlásal KISS MY ASS a druhý FUG AS YOU CAN. První tedy česky POLIB MI ZADEK a druhý SOULOŽ, CO TO DÁ. Což ovšem překládám do češtiny nejslušnější, poctivý a autentický překlad si každý jistě pořídí sám.
Lidé mají rádi pohádky
Lidé mají rádi pohádky. Já také.
Naše české, co posbírala Boženka Němcová, snivé arabské o létajícím koberci, Šeherezádě. Nebo Ruské, bohatýrské a optimistické, či chladné severské Andersenovy. I exotické z dálného východu či států Střední Asie. Nakonec i indiánské jsou zajímavé. Mám jich doma pár od severoamerických indiánů. Ti žili v co nejužším kontaktu s přírodou a jejich spíše rozprávky, bez kouzla našich pohádek, o vesmíru, zvířatech, rostlinách, hodně říkají o jejich životě. Konečně, každý národ či skupina do pohádek vkládá kus sebe a kus svých tužeb.
Andre Vitchek o skutečném Íránu, který se chystá prezident Trump a Izrael zničit
Uvažovali jste někdy o možnosti, že téměř všechno, co vám o světě říkají západní média, je lež a výmysl? Jsem si jist, že ano – a zvláště v poslední době – kdy se pomatenost západní propagandy stává stále očividnější. Jestliže žijete v Evropě či Severní Americe, jste otravováni lžemi o Kubě, Venezuele, Rusku, Číně, Severní Koreji – a ano, také o Iránu. Právě jsem se vrátil z Teheránu, města se slavnou historií i kulturou. Města, přeplněného muzei, divadly, neuvěřitelně skvěle udržovanými parky, které jsou vyzdobeny moderními sochařskými díly. Je to město s moderní a státem financovanou veřejnou dopravou, kombinující high tech metro, ekologickou dopravu autobusovou a předměstské vlaky. I město vysokých stromů a tichých náměstí, elegantních kaváren a nesmírně vzdělaných a laskavých lidí.
K 50. výročí srpnových událostí
Karel Kryl
Kdo vám na první dobrou vytane na mysli při vzpomínce na rok 1968? Dubček? Černíkova vláda? Různí reformní komunisté, kteří se mávnutím kouzelného proutku chtěli zbavit své minulosti v 50. letech? Nadšení mladí lidé, kteří naopak přišli obrodit a změnit KSČ? Formující se antikomunistická opozice, jež doufala ve svobodné volby? Mrtví, kteří se dostali pod pásy velmocenské politiky? Osudy zlomených lidí? Intelektuálové a konstruktéři pražského jara? Vyvolení a kmáni? Zrádci, kolaboranti a věční oportunisté? Mučedníci a světci?
Amatérská okénka profesionálního zpravodajství ME v atletice
Je známou skutečností, že politici a vůbec všichni ostatní veřejní činitelé si za své zástupce nikdy nevyberou lidi chytřejší, schopnější a informovanější, než jsou oni sami. A to už z prostého pudu sebezáchovy. Ti chytřejší, schopnější a informovanější jejich zástupci by je totiž nejen zastínili, ale přirozeným během jevů a událostí by je po čase z jejich postavení i vystrnadili.
Maslák běžel pomaleji – ale prokázal charakter
A to je, podle mě, víc, než kdyby běžel rychle. Po doběhu svého semifinálového běhu na 400 m, ve kterém skončil na pásce jako sedmý ( i když zaběhl lepší čas, než byl Harbigův devět let trvající světový rekord z let 1939-48) ), se ještě udýchaný dostavil k redaktorce ČT Peřinové, aby se s s ní – a skrze ní i s posluchači ČT – o své zklamání ze závodu podělil. A tady je nutno říct, že znamenitá redaktorka a jazykářka Peřinová prokázala vůči Maslákovi cit téměž až mateřský. Nabídla mu totiž uličku, kterou ze svého neúspěchu mohl před očima národa pohodlně prchnout. Řekla mu totiž zhruba toto: „Vylosovali vám nejméně výhodnou vnější dráhu. Nebyla to ona, která způsobila, že jste do finále nepostoupil?“
Je hudba v Islámu přípustná?
Začtěme se spolu do zápisu nedávné poučné přednášky slovutného Imrana N. Hoseina; přednášky, kterou tento všeobecně uznávaný hlasatel pravé víry přispívá svým dílem nejen k posílení odhodlání svých spoluvěřících dosáhnout jejich pozemského poslání před kýženým vstupem do věčného ráje … ale také, k prohlédnutí bezbožných nevěřících tolik a tak zbytečně a marně pochybujících nad pravostí víry v Proroka.
Otázka – Odpověď V.V. Pjakina ze dne 9.7.2018
Ruský analytik odpovídá ve svém pravidelném pořadu na otázky z těchto témat: Proč bylo ruskému fotbalovému týmu umožněno vyhrát nad Španělskem, ale nad Chorvatskem už ne, proč bylo postavení ruských poslanců při příjezdu amerických senátorů projevem podřízenosti a proč je Komunistická strana RF největším vlastizrádcem, proč je Organizace smlouvy o kolektivní bezpečnosti nedostatečným nástrojem zajištění bezpečnosti, proč je nový balík zákonů proti teroristům neúčinný, zatímco může umožnit tvrdší kontrolu obyvatelstva, proč a jak byla Ukrajina zmanipulována po rozpadu SSSR do role nepřítele Ruska, a další
CENTRUM SLOVANSKÉ KULTURY V DONĚCKU
V Doněcku nepobývám při svých cestách na Donbas nikdy tak dlouho, takže jsem se do Centra slovanské kultury dostal poprvé až letos. Jeli jsme tam spolu se spisovatelkou Lianou Musatovou, která tam kdysi pracovala. Centrum se nachází v Leninském obvodu Doněcku v parku Slovanské kultury a písemnictví. Park byl založen roku 1931, v roce 2012 byl zrekonstruován. Nachází se v něm také pomník Cyrila a Metoděje (2011), chrám sv.Petra a Fevronie (2016), památník Obětem fašismu (1965), památník vojákům-čekistům, pamětní kámen členkám ilegální organizace, fontány, zvon, dětské hřiště, herní komplex Pohádkové království.
Michael Žantovský coby popírač Panta rhei a starořecké moudrosti
Kdoví, čím to může být, že kdykoli si třeba i jen na pár vzácných vteřin přepnu ovladač na vysílání ČT, zaslechnu tam cosi popírajícího zdravý rozum. Včera večer poskytla k rozšíření této mé zkušenosti dnes už legendární zpravodajská redakce ČT, když dala možnost vystoupit s projevem stejně legendárnímu euroatlantickému fanatikovi a rusobijci Michaelu Žantovskému, který zrovna v oněch pár vzácných vteřinách poučoval náš lid o tom, že spisovatel Karel Čapek vždy horoval za naši příslušnost ke světu západnímu, a že tedy český kulturní život vždy viděl jen v souvislostech s kulturními a humanistickými hodnotami světa západního. Tento fakt pak vykladatel Čapkova díla Žantovský dokladoval větou z jeho knihy Anglické listy, kterou zřejmě citoval ještě předtím, než jsem měl to potěšení vyslechnout si jeho kulturně výchovnou přednášku celou.
Měli jsme Laufera – a s ním i krásnou řeč
Rozšířím to. Měli jsme i Procházku, Mašlonku, Zelenaye, Sigmunda, Malinu, Poláka, Holubce, Bakaláře a Škorpila, všechny to reportéry, kteří mimo znalosti sportovní matérie, jež byla jejich chlebem nejvezdejším, ovládali skvěle i své mateřské jazyky, nekoktali, nezadrhovali se v řeči, nemluvili zbytečně, vyjadřovali se téměř vybraně, takže řecká zásada kalokagathie, to je spojení krásy těla (a sportu) a krásy ducha (a jazyka) se v přeneseném smyslu slova uplatňovala i ve sportovním reportérství.
Otázka – Odpověď V.V. Pjakina ze dne 14.05.2018
Ruský analytik odpovídá ve svém pravidelném pořadu na otázky z těchto témat: Proč Vladimír Putin po svém zvolení v Rusku vybral téměř stejnou vládu jako předtím, tj. vládu, ve které je spousta osob pracujících proti zájmu Ruska, jak to souvisí s nedostatkem kádrů a výchovou kádrů nových, jak a proč je v posledních letech diskreditována přehlídka ruské armády na Den vítězství špatným televizním přenosem, proč při pochodu Nesmrtelného pluku není na místě použít současnou vlajku Ruska, ale měla by tam být vlajka rudá, jak Medvěděv a další politici uškodili Rusku, proč USA ustoupili od jaderné dohody s Íránem a jak to souvisí s plány GP a se Severní Koreou, proč Izrael na jednu stranu podpoří v Rusku Den vítězství a přitom válčí se Sýrií, jak jsou v Izraeli dvě strany z nichž jedna chce Izrael zlikvidovat a provést finální židovský holocaust, zatímco druhá chce normální stát Izrael, proč Putin blahopřál novému arménskému premiérovi Pašinjanovi a proč je jeho jmenování pro Arménii tragédií, jaké plány má GP s Arménií, proč je potřebné sdělení od Pjakina a spol. prověřovat a nikoliv jim slepě důvěřovat.
„Čas růže přináší“ je pitomost
Ministr školství v demisi zbavil ředitele Cermatu funkce za to, že v úkolech pro maturanty jako běžné a užívané české úsloví uznal jen Trpělivost růže přináší a nikoliv též prý jeho možnou (a snad i užívanou) variantu Čas růže přináší.
DEN SLOVANSKÉHO PÍSEMNICTVÍ A KULTURY
V LLR, podobně jako v Rusku, se slaví každoročně na památku slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje 24.května jako Den slovanského písemnictví a kultury. Jednou z mnoha akcí v tento den byl kulatý stůl ke Dni slovanského písemnictví a kultury, který se konal 24.5.2018 na Univerzitě Vladimíra Dalja v Lugansku. Kulatý stůl pořádalo oddělení mezinárodních vztahů univerzity. Hlavními vystupujícími kulatého stolu byli ředitel oddělení mezinárodních vztahů Andrej Kolesnikov, proděkanka filologické fakulty Anna Loboda, předsedkyně srbské organizace Slavjanoserbija Olga Milunovič a Jaromír Vašek. Přišli i přednášející a posluchači filologické fakulty.
3. DEN ČESKÉ DELEGACE V LLR: 1. OTEVŘENÍ ČESKÉHO KULTURNÍHO CENTRA JULIA FUČÍKA NA UNIVERZITĚ V.DALJA V LUGANSKU
V pondělí 7.5.2018 nadešel dlouho očekávaný den jak pro Českou republiku, tak pro Luganskou lidovou republiku. Po dlouhých přípravách bylo na Univerzitě Vladimíra Dalja v Lugansku slavnostně otevřeno České kulturní centrum Julia Fučíka. Nejprve se sešlo vedení univerzity, vedoucí kateder a někteří ministři LLR s českou delegací ve velkém sále hlavního kampusu. Na setkání byli přítomni i odboráři z Federace odborů LLR a zahraniční delegace, které přijely na Antifašistickou konferenci. Setkání zahájil rektor univerzity Viktor Dronovič Rjabičev. Vyjádřil radost nad vznikem Českého kulturního centra a přání rozvoje přátelství a spolupráce mezi českým a luganským lidem. Podobně se vyjádřili i ministr školství a vědy Sergej Cemkalo, ministr kultury, sportu a mládeže Dmitrij Sidorov a ministr spojů a masových komunikací Oleg Vasiljevič Fetisov.
Spáči – Spící agenti (Spjaščie“)
Uvedení tohoto seriálu v Rusku bylo událostí globální politiky. Vysvětluje architekturu ovládání ruských „elit“ a podpindosníků ze strany státních „elit“ USA. V.V. Pjakin uvedl, že dobře zobrazuje zoufalost a bezvýchodnou situaci lidí, kteří se zaprodali a zradili svou vlast. Výborné herecké výkony zdůrazňují odlišné typy osobností a odlišnou výstavbu charakterů, než je obvyklé v západní filmové produkci.
jan.koral
RUS
ENG
