Archív rubrik: Kultura
Na západní frontě chaos
Proč se Západní civilizace dostala do takových konců, které pozorujeme, proč nakonec pohrdá svými podstatnými výdobytky a snáší nedůstojné sebemrskačství? Proč se ze svobody se stala svévole a nezodpovědnost a rovnost nabrala na sebe podobu nepřirozené antropologické rovnosti. Míru svobody a rovnosti kdysi udržoval morální řád vztahující se k určitému kolektivu národnímu a státnímu. Jakmile byla zpochybněna hodnota státu, národa a rodiny, jakmile se začalo hledat, mnohdy za každou cenu, selhání národa a státu, když rodina se stala nepodstatnou, začalo to mít, možná původně nezamýšlené důsledky. Morální řád se neměl k čemu vztahovat (morální řád se vztahuje ke kolektivu a určuje vztahy uvnitř něj).
Krameriovy ceny 2020 /VIDEO
Mezi nositeli Krameriovy ceny 2020 za nezávislou žurnalistiku jsou mj. komentátor a sociolog Jan Keller, spisovatel Benjamin Kuras, komentátor Ivan Hoffman, přírodovědec Gustáv Murín, novinář Lubomír Huďo, komentár Ludovít Štefko a publicista Josef Hudas Urban.
Mike Whitney: Jsou Demokraté politickou stranou, nebo CIA protlačovanou Pátou kolonou?
Obávám se toho, že to, co se dnes z politického zmatku v USA vynořuje, je osa, složená z CIA, z Demokratického národního kongresu a z amerických elitních médií. A cílem této osy je využít všech jejích sdružených sil v zájmu jediného: skoncovat s existencí americké ústavní republiky a vytvořit už trvalé autoritativního panství jedné strany. Jakkoli se může tento výrok zdát za vlasy přitažený, vše naznačuje, že USA skutečně upadají do tyranie.
Nový časopis Matice slovenské: Slovensko – Národné spektrum
Nový časopis Slovensko – Národné spektrum je orientovaný na čitateľa, ktorý hľadá nové poznatky prevažne z oblasti dejín Slovenska, ale aj literatúry, národopisu a ďalších spoločenských vied. Jeho súčasťou sú ako štúdie, tak aj popularizačné články a materiály s dôrazom na matičné a národné témy. Magazín vychádza dvakrát ročne, a to koncom júna a decembra 2020.
Požitek z fotbalového televizního přenosu z roku 1996
Kdysi, čímž mám na mysli éru sportovních reportérů jako byli Laufer, Mašlonka, Zelenay, Zikmund, Holubec, Polák a další, bylo sledování sportovních přenosů pro diváky svátkem. Slyšeli krásný český či slovenský jazyk, reportéři mluvili jen když měli co říct, a mlčeli, když vycítili, že teď je na mlčení pravá chvíle. Ale pak kdosi ve sportovních redakcích nejodpovědnější vymyslel, že takhle je to špatně. Že mluvit se má pořád, že posluchači rozhlasovému či televiznímu se nemá nechat jediná chvilka klidu. Třeba na to, že by si to, co se na hřišti děje, na okamžik prožil jaksi sám pro sebe. Že by měl čas představit si, že to ne onen skvělý hráč na hřišti, ale on sám, třebaže hluboce uložen do křesla, musí vyřešit zapeklitou situaci, ve které se jeho hrdina právě nachází. A samozřejmě on (v křesle ji vyřeší, protože tam to jde líp, než na hřišti.
Bude učit kdokoli?
Novela zákona o pedagogických pracovnících, podle které bude výjimka, že učit může i nekvalifikovaný učitel, potvrzena jako pravidlo, pochází z dílny ministerstva školství, konkrétně ministra Roberta Plagy (ANO). Na první pohled řeší novela nedostatek učitelů. Na první pohled. Na druhý pohled odkrývá obrovskou bezradnost ministerstva, které místo aby zatraktivnilo učitelské povolání natolik, aby absolventi neutíkali do jiných profesí, jde přesně opačnou cestou.
P.C.Roberts: Tyhle protiamerické univerzity jsou pro nás mnohem větším nebezpečím než Putin a Čína
Tak zní úvod dopisu černošského amerického profesora Univerzity Kalifornie v Berkeley. Píše, že tato univerzita už neslouží zájmu vědění a vzdělanosti, ale stala se slouhou Demokratické strany a hnutí Na životech černých občanů záleží. Píše dále, že tato univerzita si osvojila potlačovací režim, který likviduje skutečnou různorodost a svobodnou debatu ze svých poslucháren a pracovišť nemilosrdně vyhnal. V závěru svého dopisu profesor krizuje vedoucí činitele univerzity a zvlášť její katedru historie za velebení George Floyda, zpustlíka a na drogách závislého násilníka, který „ubližoval ženám a zvlášť pak černým ženám.
Heimannová: Československo-stát, který zklamal
Shora uvedená kniha vyvolala nesouhlas už ve svém anglickém vydání a nyní vyšla česky. Její obsah je důležitý, protože ovlivňuje americké prostředí, a proto je potřebná alespoň krátká recense postihující záměry autorky. Vzpomínám na diskusi ohledně anglického textu, která proběhla v ČT s autorkou. Proti autorce seděli naši historici – Rychlík a Pithard (nepamatuji si přesně, zda ještě někdo další). Jestliže i tito univerzalističtí vědci autorku kritizovali za její nepřesnosti, potom asi kniha byla opravdu už v anglické verzi provokativní. Za provokativní ji označili i mnozí jiní včetně tehdejšího konzula ČR v LA. Autorka tvrdí, že českou verzi nepozměnila. O to více jsem si knihu se zájmem přečetl a s podivem jsem zjistil, že kniha samotná je méně provokativní než její název, na rozdíl od dnes vycházejících pomlouvačných děl je věcná bez viditelné propagandy. Proti běžným zvyklostem dobře popisuje Tisův Slovenský stát.
P.C.Roberts, Paul May: Klasická hudba se ruší
USA: Je klasická hudba „privilegiem“ pro bílé a Asiaty? V rámci současného všeobecného úpadku USA je klasická hudba mnohými kritizována za to, že je až příliš bílá. Paul May, profesor univerzity v Montrealu k tomu poznamenává: Klasickou hudbu dnes odsuzují za to, že neodpovídá rozmanitosti americké populace. Jisté jevy, i když ne příliš publikované a spíš nenápadné, prozrazují hluboké přeměny, které se v naší společnosti odehrávají. Jde např. o pokles zájmu o klasickou hudbu dnes už nepřehlédnutelný. V konfrontaci s tímto poklesem, který v USA probíhá už léta, je dnes klasická hudba navíc obviňována i z toho, že neladí se stále rostoucí různorodostí americké populace. A to až do takové míry, že se v dlouhodobém horizontu její další přežití stává otázkou ano či ne. Sociologicky pak jedna z hlavních kulturních činností elity země už od času jejího vzniku stojí dnes před doslova existenciálním problémem: Buď se změní nebo zanikne.
České národní zájmy – co to je a není?
(aneb politicky nekorektní úvahy o vlasti, vlastencích a vlastizrádcích)
V dnešní době přelomu věků dramaticky přibývá na záhumenku naší civilizace jak smrtelně jedovatých plevelů, tak i plodin v pravdě zázračných. Tedy myšlenek, emocí a činů Temnoty na straně jedné, a Světla, Moudrosti a Lásky na straně druhé. Chceme-li přežít, musíme stále pečlivěji zvažovat, co na společném poli osudu vysadíme, abychom sklidili, co potřebujeme, co přijmeme, čemu se vyhneme a čeho se zbavíme. Řešení však nenajdeme v zóně ega, které umí problémy jen vyrábět. Naštěstí se celosvětově probouzí hlas duše (intuice, svědomí) jednotlivců, národů i celého lidstva, který je nevysychajícím pramenem Pravdy a Poznání, neboť jím k nám promlouvá samotný Bůh. Díky tomu potemnělá atmosféra Armagedonu vznášející se nad celou planetou nabývá stále laskavějších vůní a zářivějších barev a jako slunce z oceánů se z mlhy mediálních matrixů a temnot pomalu vynořuje Zjevení Pravdy.
Smutek z neúrovně těch, ke kterým bychom chtěli vzhlížet
Mikuláš Ferjenčík
Ten člověk mě hned napoprvé upoutal při debatě s televizním moderátorem, který se jej jako poslance čili autoritu na cosi ptal, ale dočkal se odpovědi špatného maturanta. Taková věc vám v hlavě rozsvítí výstražné světlo a sledujete tohoto muže i v dalších dnech. Tím napjatěji, čím jeho vystoupení na TV obrazovce přibývá, z čehož nemůžete logicky odvodit nic jiného, než že jde o člověka požívajícího ve své vlastní straně titul význačného člena čili předáka. Je-li tomu ovšem tak, pak přece není možné, aby z něj aspoň někdy či náhodou cosi rozumného nevypadlo, říkáte si, dennodenně na to čekáte – ale nedočkáte se. Je to z každého jeho dalšího výroku stále ten špatný maturant z vašeho prvního dojmu, což vás posléze navnadí k tomu, abyste se podívali na jeho internetovou stránku. Z ní se dovíte, že jde o muže více než třicetiletého, absolventa univerzity Karlovy a nositele nejnižšího akademického titulu Bc. Čili bakaláře, na který se studuje tři roky.
Daniel Landa – Ukolébavka
Spinkej ty bezbranný dítě
černá tma za chvíli sní tě.
Jednou se ze spánku probudíš
a budeš si myslet, že spíš.
Spinkej a počítej ovce,
zeslábneš po první stovce.
Nový světový řád ve hvězdách
Vývoj ke sjednocenému světu milujících se lidí a v náručí si ležících kultur se zadrhl už islámským terorismem, ale globální změny klimatu a coron nás navádí se opět zamyslet nad novým řádem. On vlastně byl vývoj světa od jisté doby špatný a vedl nutně k zániku, ale dnes, když usychají lesy a je otázka, zda budou fungovat vodovody, to dochází i méně přemýšlivým. Když všechny rezervy a celá samotná podstata světa byly využity k blahobytu, dokonce i mladí lidé odkládají a omezují rodinu, aby si mohli užívat, kořistnické hospodaření s půdou ji zbavilo humusu a voda odtéká i s hlínou, je jasné, že takový svět nemůže existovat trvale a že to jde k nějakému konci nebo alespoň k zásadní velmi nepříjemné změně. Nové virové onemocnění vzbuzuje otázku, zda jej člověk nevytvořil, a najednou se dovídáme, že v laboratořích může vzniknout zkáza, proti které je atomová bomba papírový tygr.
Právě vyšlo nové číslo časopisu Lípa 1/2020
Milé čtenářky, vážení čtenáři, vítejte na stránkách Lípy v době koronavirové. Také nám ten SARS-CoV-2 a jím vyvolaná pandemie nemoci COVID-19 ve Výboru národní kultury zkomplikovaly život. Připravovaná valná hromada v termínu 25. dubna 2020 musela být v souladu s nařízeními naší vlády zrušena. Také na obsahu Lípy bylo nutné leccos pozměnit. Život se zároveň jaksi zklidnil a jde dál. A možná, že má pandemie koronaviru s asi tříprocentní úmrtností i vedlejší (kolaterální) dopady. Možná nás prostě chtěla naše přelidněná a rabovaná planeta jen požádat o oddechový
čas. A možná ho potřebují také lidé, aby se zklidnili a zamyslili nad tím, co je a co není pro jejich životy ve skutečnosti důležité.
Akademická půda a svoboda
Před více než čtyřiceti lety jeden univerzitní profesor ukončil svou přednášku o Fourierově transformaci několik minut před koncem. V tom zbývajícím čase otevřel ožehavé téma „akademické svobody“ a zasněně zavzpomínal na nějakou úsměvnou příhodu z mládí během studií na Sorbonně. Všichni jsme napjatě poslouchali, i když jsme neměli páru, kam jeho myšlenky budou směřovat. A tak nám je přiblížil: „Představte si, studenti a budoucí intelektuálové, že stojíte za plotem naší fakulty a někdo z vás plivne na procházející Májový průvod, a protože se nacházíte na akademické půdě, nikdo, ani státní moc, s tím prohřeškem nic nenadělá“. De iure jste nedotknutelní. Tak byly původně vnímány pojmy „akademická půda“ a „akademická svoboda“, z kterých zbyl pouze zdegenerovaný paskvil. Následoval obrovský aplaus. Po prázdninách se profesor už neobjevil. Od té doby uplynulo mnoho času. Přesto si většině z nás jeho úvaha o akademické půdě a svobodě nesmazatelně zapsala do paměti.
Chceš porazit protivníka? Vychovej jeho děti!
Motto dnešního školství: „Ale já tomu nepotřebuji rozumět; vše, co potřebuji, je správná odpověď.“
Kamkoliv se dnes podíváme, vidíme odborníky a politiky, kteří argumentují ve prospěch restriktivnější školní výuky. Samozřejmě, že nepoužívají slovo “restriktivní”, ale je to v podstatě to samé. Chtějí více standardizovaných testů, více domácích úkolů, více dozoru, delší školní dny, delší školní roky a více sankcí vůči dětem, které jedou na den či dva na rodinnou dovolenou. Toto je oblast, s kterou politici z hlavních stran, na každé úrovni vlády souhlasí. Více školní výuky nebo přísnější školní výuka je lepší než méně.
jan.koral
RUS
ENG
