Archív rubrik: Vzdělávání/Školství

Smuteční akt za školství a sny našich dětí 19.2.2021
Pozvánka: My vás pohřbít nenecháme!
- S hlubokým zármutkem sledujeme, jak Vláda ČR pohřbívá naše školství a sny našich dětí. Pojďme se společně sejít k vyjádření smutku nad tím, že na školy, kroužky a sportovní aktivity dnes děti a mládež mohou jen vzpomínat. Symbolicky jejich památku uctíme položením květin u zdi kostela Nejsvětější Trojice v ulici Magdalény Rettigové.
Boj za svobodu projevu na univerzitách – je regulace čehokoli to pravé?
Hoši z Harvardu to zkrátka vezmou zkrátka
Ta zpráva přišla od otce slavné tzv. reaganomics, čili ekonomické politiky, která na začátku devadesátých let minulého století vedla ke skončení Studené války. Tentokrát však sám otec této reaganomics a dnes jeden z nejvýznamnějších žurnalistů amerických neoficiálních médií P.C.Roberts psal o čemsi jiném: A to o požadavku nejelitnějších studentů Harvardu, čili tzv. Degree Students, kteří společně s absolventy Harvardu požádali před pár dny novou Bidenovu vládu, aby těm příznivcům Trumpa, kteří pracují ve státních úřadech, odebrali jejich akademické hodnosti a tituly. S tím, že si je vzhledem ke svému kladnému postoji k Trumpovi nezaslouží.
Chcete, aby Vám žlučník místo chirurga operoval řezník s nižším platem?
Před více než dvaceti lety jsem byl ministrem zdravotnictví ve vládě, jejímž předsedou byl dnešní prezident republiky Miloš Zeman. Na zasedání vlády jsem se ve Strakově akademii setkával také se svým dlouholetým kamarádem Eduardem Zemanem, který byl v té době ministrem školství. Jeho vyprávění o historii, nebo o různých zákrutech mezinárodní politiky, byla vždy zajímavá. Eda byl spolu se mnou jedním ze tří členů vlády, kteří hlasovali proti udělení povolení vojenským letadlům států NATO k bombardování Jugoslávie.
Koncepce společné bezpečnosti v praxi – Statistické ovládání procesů v kultuře a pojmový aparát
Jakákoliv kulturní společnost je charakterizována společnými jazykovými prostředky, společnou množinou obrazů a vidění, společnou množinou různými jedinci zavedených vzájemných spojení mezi jazykovými a obraznými komponentami chápání světa. V procesu růstu si člověk osvojuje tuto trojitou společnou množinu jazykových prostředků, obrazů a vazeb mezi nimi v té formě, v jaké existuje v kultuře společnosti k okamžiku jeho příchodu na tento svět; a na určité etapě svého osobního rozvoje mnozí začínají tuto trojitou společnou množinu transformovat, přebudovávat. Pokrok kultury je ve své podstatě úroveň světonázoru (podporovaného/udržovaného lidmi, tvořících danou společnost), jehož růst se projevuje v rozřešení vnitrosociálních konfliktů a konfliktů společnosti a jednotlivých lidí s biosférou Země a Kosmem. Naopak vytvoření si realitě a životu neodpovídající vnímání a chápání světa, odmítání řešení konfliktů v psychice, způsobuje růst kaleidoskopičnosti procesně – obrazného a diskrétně – logického myšlení, což může skončit schizofrenií a samolikvidací subjektu, tedy jedince, sociální skupiny nebo i celé společnosti.
Ministr, který lobbuje proti lidem ve svém resortu
Doufám, že to není nakažlivé a nebudou následovat další ministři – třeba ministr zdravotnictví! Všiml jsem si jevu, o kterém bych si myslel, že není možný – ministr školství Robert Plaga (ANO), po roce oznámení, hojně publikovaných, kterak zvýší platy učitelům o 9% tarifu - což produkuje hojně závisti, zřejmě záměrně - navrhl přede dvěma dny na vládě 4% do tarifů a zbylých 5 % do nadtarifních složek. Většina učitelů dobře ví, co to znamená – těch 5 % nikdy neuvidí, a to bez ohledu na to, jak „dobří učitelé“ jsou. Zajímavé, u jiných profesí se kvalita jednotlivců na vládní úrovni neřeší. Alespoň v případě státních úředníků jsem o ničem takovém nic neslyšel.
Milena Míčová: Koronavirus a školství
Projev, který zazněl na demonstraci v Brně 31. 8. 2020
Vážení přátelé,
Jmenuji se Milena Míčová a učím na střední odborné škole, která připravuje do praxe stavaře, zedníky, truhláře, elektrikáře a další odborné řemeslníky. Když se v březnu uzavřely školy, nikdo nevěděl, jak moc je nový vir nebezpečný. A proto jsme, v rámci předběžné opatrnosti, respektovali všechna nařízení vlády, a dokonce si sami šili roušky.
Bude učit kdokoli?
Novela zákona o pedagogických pracovnících, podle které bude výjimka, že učit může i nekvalifikovaný učitel, potvrzena jako pravidlo, pochází z dílny ministerstva školství, konkrétně ministra Roberta Plagy (ANO). Na první pohled řeší novela nedostatek učitelů. Na první pohled. Na druhý pohled odkrývá obrovskou bezradnost ministerstva, které místo aby zatraktivnilo učitelské povolání natolik, aby absolventi neutíkali do jiných profesí, jde přesně opačnou cestou.
P.C.Roberts: Tyhle protiamerické univerzity jsou pro nás mnohem větším nebezpečím než Putin a Čína
Tak zní úvod dopisu černošského amerického profesora Univerzity Kalifornie v Berkeley. Píše, že tato univerzita už neslouží zájmu vědění a vzdělanosti, ale stala se slouhou Demokratické strany a hnutí Na životech černých občanů záleží. Píše dále, že tato univerzita si osvojila potlačovací režim, který likviduje skutečnou různorodost a svobodnou debatu ze svých poslucháren a pracovišť nemilosrdně vyhnal. V závěru svého dopisu profesor krizuje vedoucí činitele univerzity a zvlášť její katedru historie za velebení George Floyda, zpustlíka a na drogách závislého násilníka, který „ubližoval ženám a zvlášť pak černým ženám.
Smutek z neúrovně těch, ke kterým bychom chtěli vzhlížet
Ten člověk mě hned napoprvé upoutal při debatě s televizním moderátorem, který se jej jako poslance čili autoritu na cosi ptal, ale dočkal se odpovědi špatného maturanta. Taková věc vám v hlavě rozsvítí výstražné světlo a sledujete tohoto muže i v dalších dnech. Tím napjatěji, čím jeho vystoupení na TV obrazovce přibývá, z čehož nemůžete logicky odvodit nic jiného, než že jde o člověka požívajícího ve své vlastní straně titul význačného člena čili předáka. Je-li tomu ovšem tak, pak přece není možné, aby z něj aspoň někdy či náhodou cosi rozumného nevypadlo, říkáte si, dennodenně na to čekáte – ale nedočkáte se. Je to z každého jeho dalšího výroku stále ten špatný maturant z vašeho prvního dojmu, což vás posléze navnadí k tomu, abyste se podívali na jeho internetovou stránku. Z ní se dovíte, že jde o muže více než třicetiletého, absolventa univerzity Karlovy a nositele nejnižšího akademického titulu Bc. Čili bakaláře, na který se studuje tři roky.
Akademická půda a svoboda
Před více než čtyřiceti lety jeden univerzitní profesor ukončil svou přednášku o Fourierově transformaci několik minut před koncem. V tom zbývajícím čase otevřel ožehavé téma „akademické svobody“ a zasněně zavzpomínal na nějakou úsměvnou příhodu z mládí během studií na Sorbonně. Všichni jsme napjatě poslouchali, i když jsme neměli páru, kam jeho myšlenky budou směřovat. A tak nám je přiblížil: „Představte si, studenti a budoucí intelektuálové, že stojíte za plotem naší fakulty a někdo z vás plivne na procházející Májový průvod, a protože se nacházíte na akademické půdě, nikdo, ani státní moc, s tím prohřeškem nic nenadělá“. De iure jste nedotknutelní. Tak byly původně vnímány pojmy „akademická půda“ a „akademická svoboda“, z kterých zbyl pouze zdegenerovaný paskvil. Následoval obrovský aplaus. Po prázdninách se profesor už neobjevil. Od té doby uplynulo mnoho času. Přesto si většině z nás jeho úvaha o akademické půdě a svobodě nesmazatelně zapsala do paměti.
Chceš porazit protivníka? Vychovej jeho děti!
Motto dnešního školství: „Ale já tomu nepotřebuji rozumět; vše, co potřebuji, je správná odpověď.“
Kamkoliv se dnes podíváme, vidíme odborníky a politiky, kteří argumentují ve prospěch restriktivnější školní výuky. Samozřejmě, že nepoužívají slovo “restriktivní”, ale je to v podstatě to samé. Chtějí více standardizovaných testů, více domácích úkolů, více dozoru, delší školní dny, delší školní roky a více sankcí vůči dětem, které jedou na den či dva na rodinnou dovolenou. Toto je oblast, s kterou politici z hlavních stran, na každé úrovni vlády souhlasí. Více školní výuky nebo přísnější školní výuka je lepší než méně.
Souhrnná zpráva o zločinech polistopadového režimu
1. Ústavní ( ne ) pořádek v zemi
Rozdíl mezi Československou Ústavou první republiky a Ústavou polistopadové státu je ten, že před vůli lidu byla nyní dána ,,lidská práva“ a zájmy jedince. Ústava Československé republiky z 29. února 1920 má v bodě 1 odst. 1, že ,,lid je jediný zdroj veškeré státní moci v republice Československé“, zatímco Ústava ČR ze 16. prosince 1992 má obdobnou formulaci až v článku 2, kdežto v prvním článku se uvádí
(1) Česká republika je svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana.
(2) Česká republika dodržuje závazky, které pro ni vyplývají z mezinárodního práva.
Toto vypovídá o záměrech autorů novodobé Ústavy ČR, takový ,, pořádek“ je přímo nepřátelský běžným lidem a je bezpodmínečně podřízen řízení ze zahraničí. Jasný impuls k bezbřehému sobectví a ignoraci zájmům ostatních, což se nejvíce ukázalo během opatření okolo řádění koronaviru v Česku.