Aby bylo možno na podkladě bagatelního dluhu dohnat občana k exekuci 800 násobného majetku, dokonce aby bylo možno občan a na základě dluhu několika tisíc připravit o dům, na to musí být vytvořen mechanismus a tým lidí, kteří tohle zrealizují. V ČR se toto právě děje, proto si dovolím mluvit o exekutorské mafii, i když v této mafii musí nutně být zapojeny kromě exekutorů i lidé z jiných profesí.<

Žaluju stát a lidi, co dovolili, aby v téhle krásné zemi panovalo v určitých skupinách obyvatelstva takové bezpráví, jaké se rozrůstá. Žaluju stát a všechny zodpovědné za ten stav, který nedovoluje desítkám tisícům lidem u nás důstojně žít, napravit své mnohdy malé chyby a odsuzuje je k věčnému živoření, skrývání se a k přežívání horšímu, než bývá umožněno zločincům nejtěžšího kalibru.

V březnu 2014 u nás doma zazvonil vykonavatel soudního exekutora Ivo Mazal s exekučním příkazem. Na něm stálo, že jsem v roce 1998 nezaplatil jízdné v MHD ve výši 23 Kč, a nyní po 16 ti letech mám zaplatit cca 16.000 Kč. Vykonavatel byl dvoumetrový chlap, já do té doby nevědouce o tomto dluhu a hlavně absolutně neznalý způsobů vykonavatelů, jsem ho pozval dále do bytu s tím, že patrně jde o omyl a že vše nějak vyřešíme. Hned po zavření dveří jsem vystřízlivěl, když se odmítl vyzout, či použít návleky a v botách pošlapal s úsměvem všechny koberce. Po přečtení ex. příkazu jsem se s ním chtěl domluvit, že hotovost nemám, že ale i když o dluhu nevím, že vše uhradím ve splátkách. Toto razantně odmítl s tím, že dluh je starý skoro 20 let a že jsem na úhradu tedy měl dost času.

S exekutory nejlépe zatočí ten, kdo nemá strach a má koule. To vše v mezích zákona. Je nutné jednat bez emocí, s chladnou hlavou, pečlivě a přesně. Emoce maří úspěch celého postupu. Se strachem je nemožné vůbec něco podniknout a nenávist, nebo dokonce škodolibost nadělá víc škody jak užitku. Na člověka, který nemá strach si hned tak někdo netroufne. Většina dá přednost cestě nejmenšího odporu.