Archív rubrik: Úvahy a zamyšlení
Obnova ztraceného státu
28. říjen 1918 je příkladem obnovení státu (v trochu jiné podobě), který tu existoval už dříve a byl kdysi ztracen. Měli bychom se spíše ptát, proč musel být stát obnoven? Proč byl ztracen? To je pro dnešní dobu poučnější.
O tohle bychom měli mít starost
Seděl jsem včera v restauraci obchodu Ikea, popíjel pepsikolu, přikusoval k ní suchar a pozoroval cvrkot. U stolu přes uličku seděli tři mládenci ve věku 16 až 18 let, podle obsahu hovoru studenti, všichni tři v letních tričkách, opatřených anglickými nápisy, z nichž bych dva rád vypíchl. Jeden hlásal KISS MY ASS a druhý FUG AS YOU CAN. První tedy česky POLIB MI ZADEK a druhý SOULOŽ, CO TO DÁ. Což ovšem překládám do češtiny nejslušnější, poctivý a autentický překlad si každý jistě pořídí sám.
Nenávist – matka války
Za peníze se to plácá a plácá. Zkorumpovaná kafilérka dutě zní a i smutné výročí dokáže proměnit ve vlastní dehonestaci. Ba co víc. Snaží se zavděčit. Lísá se, olizuje páníčkům nohy a včerejší zbabělci a kariéristé se za hrdiny povyšují a opět na vlastní národ plivají. Stejně jako jejich předchůdci po roce 68. Republika i Evropa má plno vysoce aktuálních problémů, ale podvraťáci všeho druhu štěkají a vědomě či z blbosti nosí vědra s benzínem a s chutí podpalují nenávist mezi národy. Jednoduše se zapojují, jak jen mohou, aby ta válka byla. Alespoň ta malá občanská. Důsledky si často neuvědomují, leč peníze prý nepáchnou.
Lidé mají rádi pohádky
Lidé mají rádi pohádky. Já také.
Naše české, co posbírala Boženka Němcová, snivé arabské o létajícím koberci, Šeherezádě. Nebo Ruské, bohatýrské a optimistické, či chladné severské Andersenovy. I exotické z dálného východu či států Střední Asie. Nakonec i indiánské jsou zajímavé. Mám jich doma pár od severoamerických indiánů. Ti žili v co nejužším kontaktu s přírodou a jejich spíše rozprávky, bez kouzla našich pohádek, o vesmíru, zvířatech, rostlinách, hodně říkají o jejich životě. Konečně, každý národ či skupina do pohádek vkládá kus sebe a kus svých tužeb.
Dokonalá klec
Přišel jsem domů, sedl si a uvařil kávu. Z tašky jsem vytáhl fakturu a ze zvědavosti na ni pohlédl. Pět a půl tisíce mě ani nepřekvapilo. Je to tak vždycky. Jen jsem se podíval, co za tu chvilku v opravně dělali. Ano, výměna lékárničky v kufru, už prošlé, výměna oleje v motoru, ten je drahý. Auto jako nové. Vždyť jsem ho den předem umyl, vyluxoval a vyleštil okna ironem. Nebudu jim ho dávat na technickou prohlídku zaprasené. Auto jako nové. Moje bucinka. Lízinková, či leasingová, jak se to vlastně píše?
Pohádka k MS ve fotbale 2018
Žil byl jeden národ na východě a říkal si Rusové. Patřil mezi skupinu národů pod označením Slované. Jeho sousedy na západě byli též Slované zvaní Ukrajinci. Ti se ale jednoho dne již velmi dávno nakazili nemocí zvanou banderismus. Protože byli nemocní, měli zastřenou mysl a začali nekriticky naslouchat a poslouchat nepřátele Slovanů a připravovat válku se svými sousedy Rusy. Část Ukrajinců se nepodařilo nakazit a ti se opevnili v Donbaských republikách. Největší nepřítel Slovanů a Rusů zpoza Velké louže, začal Ukrajince vyzbrojovat a platit za sabotáže proti Donbasu.
Otázka – Odpověď V.V. Pjakina ze dne 14.05.2018
Ruský analytik odpovídá ve svém pravidelném pořadu na otázky z těchto témat: Proč Vladimír Putin po svém zvolení v Rusku vybral téměř stejnou vládu jako předtím, tj. vládu, ve které je spousta osob pracujících proti zájmu Ruska, jak to souvisí s nedostatkem kádrů a výchovou kádrů nových, jak a proč je v posledních letech diskreditována přehlídka ruské armády na Den vítězství špatným televizním přenosem, proč při pochodu Nesmrtelného pluku není na místě použít současnou vlajku Ruska, ale měla by tam být vlajka rudá, jak Medvěděv a další politici uškodili Rusku, proč USA ustoupili od jaderné dohody s Íránem a jak to souvisí s plány GP a se Severní Koreou, proč Izrael na jednu stranu podpoří v Rusku Den vítězství a přitom válčí se Sýrií, jak jsou v Izraeli dvě strany z nichž jedna chce Izrael zlikvidovat a provést finální židovský holocaust, zatímco druhá chce normální stát Izrael, proč Putin blahopřál novému arménskému premiérovi Pašinjanovi a proč je jeho jmenování pro Arménii tragédií, jaké plány má GP s Arménií, proč je potřebné sdělení od Pjakina a spol. prověřovat a nikoliv jim slepě důvěřovat.
Lenka Procházková: Nápoj zapomnění
(Projev 9. 5. 2018 u pomníku „Sbratření“ v parku u Hlavního nádraží v Praze)
Zlé kouzlo, o kterém chci mluvit, známe už z pohádek a bájí, kde působilo v podobě čarodějného lektvaru. Z člověka, který jej vypil, se stala nevědomá bytost bez vzpomínek na to, kým byla včera, odkud přišla a kam směřovala. Taková bytost, postižená ztrátou paměti, přestala cítit, že je součástí společenství, přestala vnímat, že život je cesta odněkud někam a zmateně přešlapovala v bezčasí, dokud zlé kouzlo nějaký jiný člověk nezlomil.
Sundej si brýle, za dvě hodiny ti dám přes držku… aneb mezinárodní vztahy jako na základní obecné…
Vysvětlíme si, proč USA, případně jiné státy mají právo bombardovat kohokoli na zeměkouli, jakož i v celém vesmíru, dále jak tzv. „vzdělání“ deformuje a paralyzuje lidské myšlení, aneb není „zákon“ jako zákon. . . Takový příměr ze základní školy mne napadl, když před nedávnem Tramp se mirnix dirnix rozhodl (aby ukázal že je ten silný prezident) poslat na Asada těch 60 tomahavků. Pro jistotu raději dvě hodiny předem informoval Putina (samozřejmě by si Rusové nikdy nedovolili nějak na ten útok reagovat) ale co kdyby se spletli, že?
Kde domov můj?
Před časem přišel Český olympijský výbor – ČOV s návrhem úpravy státní hymny. A jistý skladatel úpravu vytvořil. Patrně již dříve před publikováním myšlenky ČOV. Prý kvůli tomu, aby hymna měla větší razanci, když naši sportsmeni a sportsmanky nastupují při slavnostním zahajovacím ceremoniálu olympiády. Nebudu filozofovat nad tím, co s hymnou. Hymnu mám jako něco, co ke mně v dané podobě patří, patří k našemu národu a ani nemusím příliš myslet, zdali jsem vlastenec nebo ne. Naše hymna je krásná, jsem na ni hrdý a je to něco, na co se nesahá!
Jak by šel Hitler na věc, kdyby měl ještě jeden pokus
Myslím tím, jaké kroky na cestě Německa ke světovládě by po svém prvním neúspěšném volil tentokrát, protože dychtění po vládě Němců nad světem by se samozřejmě nevzdal. Tak za prvé: Likvidaci Židů, pokud by na ni vůbec ještě trval, by si tentokrát nechal až na závěr svého tažení, které by sice znovu vedl pod prapory vypjatého nacinalizmu (ten se v Německu minule dobře osvědčil), ale tentokrát by do něj zapřáhl i další dva ideály, to je demokracii a svobodu, které se zas osvědčily na straně jeho někdejších protivníků. Jestliže se ovšem osvědčily tam, je třeba je pojat do služby i doma – ve prospěch nového Německa.
Naděje umírá jako poslední…
Dnes jsem se byl po dlouhé době projít podél Labe. Před pár lety tam vichřice porazila strom a zůstal po něm jen velký pařez. Dnes jsem zjistil, že nějaký kazisvět ten pařez osekal a potom podpálil. Zůstalo jen zčernalé mrtvé torzo, kdysi krásného a silného stromu, který zdobil břeh velké řeky. Bylo mi z toho pohledu smutno a tak nějak to evokovalo to, co cítím k naší zemi, nebo spíše to, čeho se bojím, že se jí může v budoucnu stát.
Lenka Procházková: Projev na pietním shromáždění za oběti bombardování Jugoslávie
Říká se, že existují velké a malé dějiny. Ty velké vcházejí do našich domovů bez klepání a náš vliv na jejich chod je nevelký. Vnímáno touto logikou, je tedy i náš podíl na zločinech velkých dějin a jejich tvůrců nepatrný. Proč tu tedy dnes stojíme a připomínáme si oběti agrese, která započala 24. března roku 1999? Co nás sem přivedlo? Snad pozvánka české veřejnoprávní televize? Ne.
Petr Hampl v Olomouci pokřtil knihu. Vysvětluje, proč se společnost rozpadá
Foto: Vít Hassan
„Jedná se o intelektuální počin 21. století,“ říká Martin Konvička k nové knize Prolomení hradeb od sociologa Petra Hampla. Oba dva stojí na pódiu v salónku olomouckého hotelu Flóra a konečně křtí knihu, kterou rozhodně nebylo snadné vydat. „Jsem méně a méně populární, takže jsem se setkával s neochotou nakladatelů – svých názorových odpůrců,“ vysvětluje Hampl. „Odpůrci totiž pouze nadávají, ale nikdo si tu knihu nechce přečíst a vést diskusi. Přitom já bych tu diskusi hrozně ráda vedla,“ pokračuje Eva Hrindová ze spolku Naštvané matky, pod jehož hlavičkou nakonec kniha vyšla a který dnešní akci zároveň se spolkem 7. republika organizoval.
Pravda vítězí, jen to chvíli trvá (40 let)
Po 70-ti letech od nástupu komunistického režimu je dobré si říci, že je to především lež, která stojí na začátku totality. Lež je stále stejná a ohrožuje nás stále. Pravda je přirozený princip, je to popis reality, lež je výmysl nedokonalého lidského rozumu. V historickém procesu vždy vítězí pravda, protože má přirozený charakter. Nemám na mysli lež neškodnou, ať už tzv. milosrdnou lež nebo fabulace tedy pohádky třeba pro děti. Pravda vítězí hlavně proto, že lidé chtějí znát realitu, touží po ní. To má čistě pragmatický důvod: Lidé se chtějí správně orientovat v životě a lež považují za účelový podvod jiných lidí. Proto lidé za komunistického režimu poslouchali rádio Svobodná Evropa, protože věděli, že komunisté jim pravdu neříkají a chtěli se ji dozvědět. Dnes hledají informace na internetu, protože ví, že jim hlavní sdělovací prostředky mnoho věcí zatajují, jednostranně je informují a tak chtějí slyšet „hlas z druhé strany“, aby si mohli realitu z těchto informací sestavit.
Otázka – Odpověď V.V. Pjakina ze dne 05.03.2018
Ruský analytik odpovídá ve svém pravidelném pořadu na otázky z těchto témat: Význam posledního projevu ruského prezidenta Putina před Federálním shromážděním a především o nejnovější ruské výzbroji, proč nechal GP Rusku možnost výroby moderních zbraní a jak vojenská rovnováha a vítězství v syrské válce brání rozpoutání jaderné války, jak zpěv ruských hokejistů pod bílou vlajkou poškodil Rusko a jak se to projevilo na skandálním rozhodnutí arbitrážního soudu ve Stockholmu, dle kterého má Rusko platit Ukrajině za nedodaný plyn, jak byl ruský hokejista Kovalčuk připravován na roli Klička při ruském Majdanu, jak současné ruské filmy ukazují stalinský režim jako nelidský a připravují davo-elitářskou společnost podle barona Ungerna místo lidské společnosti dle Stalina, jak jsou ruští politologové neschopní a proč se proto každý člověk musí učit porozumět procesům v sociálních supersystémech, a další.
jan.koral
RUS
ENG
