Archív rubrik: Z archivu – Historie BezCenzury
McCain – Kult osobnosti na troskách osobnosti
© Michail Prouza September 2018
Pamatujete staré zlaté doby jednoduché manuální totality, kdy si fízlové dělali zápisky o sledování spoluobčanů tužkou na rukávníky? Kdy lži v novinách se daly prohlédnout mezi řádky jen cvičeným okem. A kdy oslavné ódy na naše vůdce a hrdiny socialistické práce v nás vyvolávaly pocity úcty? To je na doby, kdy novináři, spisovatelé, básníci a herci byli skutečně špičkovými profesionály oboru propagandy?
Obnova ztraceného státu
28. říjen 1918 je příkladem obnovení státu (v trochu jiné podobě), který tu existoval už dříve a byl kdysi ztracen. Měli bychom se spíše ptát, proč musel být stát obnoven? Proč byl ztracen? To je pro dnešní dobu poučnější.
K 50. výročí srpnových událostí
Karel Kryl
Kdo vám na první dobrou vytane na mysli při vzpomínce na rok 1968? Dubček? Černíkova vláda? Různí reformní komunisté, kteří se mávnutím kouzelného proutku chtěli zbavit své minulosti v 50. letech? Nadšení mladí lidé, kteří naopak přišli obrodit a změnit KSČ? Formující se antikomunistická opozice, jež doufala ve svobodné volby? Mrtví, kteří se dostali pod pásy velmocenské politiky? Osudy zlomených lidí? Intelektuálové a konstruktéři pražského jara? Vyvolení a kmáni? Zrádci, kolaboranti a věční oportunisté? Mučedníci a světci?
Osmašedesátý
Anonymní studie s tímto titulem se mi do rukou dostala v letech sedmdesátých a zdála se být velmi inteligentní. Autor ji po roce 1989 vydal pod vlastním jménem. Tou dobou se však proslavil jako premiér-disident návrhem Československa jako dvojdomku, nikoliv střízlivým rozumem, který projevil v analýze. Československo pak dopadlo po „něžné listopadové“ stejně úspěšně jako “ pražské jaro“ 1968.
Rok 1968 a jeho dopady na dnešní svět
Nutno říci, že v současnosti je rok 1968 hojně používán k propagandě proti Ruské federaci, jako kdyby tenkrát tato země již existovala a snad jí dokonce vládl a invazi osobně přikázal sám Putin. Dnešní prozápadní propagandisté schválně „zapomínají“ na role ostatních zemí Varšavské smlouvy. Opomíjejí to, že se tu po pouhých 23 letech po válce producírovala německá armáda, nebo polská vojska, která nám před druhou světovou válkou spolu s Němci zabrala naše pohraničí.
Tip na výlet a jedno ponaučení pro sluníčkáře
Na sever od Prahy, doslova pár kilometrů od dálnice z Prahy na Teplice, je stará obec Panenské Břežany. Hned dva zámky se nacházejí v této historií opředené obci. Ten dolní je smutně proslavený tím, že v něm měl svoje sídlo zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich s manželkou Linou a dětmi. Z bran tohoto zámku také vyjel na svoji poslední cestu, kterou mu překazili svým hrdinským činem českoslovenští vojáci – parašutisté Jozef Gabčík a Jan Kubiš, kteří byli pro tento úkol speciálně vycvičeni ve Velké Británii.
Výročí 21. srpna předmětem politického boje
Od okupace ČSSR vojsky Varšavské smlouvy uplyne letos v srpnu 50 let, což bývalo považováno za dvě generace (dnes při pozdním zakládání rodin to bude asi jinak). Dvě generace už je dost dlouho, aby se ledacos zapomnělo a dovolilo spekulace.
Proč vojensky povyšují Hitlera?
Též jste si toho všimli? No že téměř ve všech západních dokumentárních pořadech, ve kterých je zmíněna Hitlerova vojenská kariéra, je tento uváděn jako desátník? Třebaže desátníkem nikdy nebyl a za čtyři roky své vojenské služby to dotáhl jen na svobodníka. Naposledy ta chyba padla (a to nejen jednou), v prvním díle francouzského cyklu Hitler versus Churchill, uváděném na ČT2 včera, to je v pondělí večer.
Minulé a současné souvislosti mezi globální politikou a českým údělem. Proč se Československo dostalo v roce 1948 na špatnou stranu železné opony?
V historii nemá smysl vyčítat si navzájem, jako malí kluci, kdo si začal. Ale velcí kluci se chovají často stejně, ne-li trapněji, mají však k tomu, bohužel, jiné prostředky než děti. Tak tomu bylo s mezinárodní politikou v minulém století, ať už byl mír, byť studený, nebo válka, byť vždy jen lokální. I v tomto novém tisíciletí tomu bude stejně, čehož jsme dennodenně svědky. Pokusme se tedy mezinárodní politiku pochopit s ohledem na náš český úděl, přestože nejsme ti velcí kluci, kteří ji hrají. Nikoliv kvůli tomu, abychom měli pro ty „velké kluky“ pochopeni!
Prosazování správných hodnot a jejich oprávněná obrana aneb kdo sestřeluje dopravní letadla
Už je to dávno, co jsme byli pevně zakotveni v táboře míru a socialismu. Nyní pevně kotvíme v táboře demokracie, lidských práv a hodnot. Vzpomeňme dvou akcí, které proběhly v jejich jménu. Podobných akcí a s většími „vedlejšími škodami“ bylo jistě víc, snad nepočítaně. Bylo by to na plný regál v knihovně. Jedna má však výročí a vyšetřování druhé pokračuje. V roce 1988 sestřelil křižník USS Vincennes íránské dopravní letadlo, protože si spletl Airbus se stíhačkou. Zahynulo všech 290 osob na palubě Airbusu, cestujících na pouť do Mekky.
Michael Žantovský coby popírač Panta rhei a starořecké moudrosti
Kdoví, čím to může být, že kdykoli si třeba i jen na pár vzácných vteřin přepnu ovladač na vysílání ČT, zaslechnu tam cosi popírajícího zdravý rozum. Včera večer poskytla k rozšíření této mé zkušenosti dnes už legendární zpravodajská redakce ČT, když dala možnost vystoupit s projevem stejně legendárnímu euroatlantickému fanatikovi a rusobijci Michaelu Žantovskému, který zrovna v oněch pár vzácných vteřinách poučoval náš lid o tom, že spisovatel Karel Čapek vždy horoval za naši příslušnost ke světu západnímu, a že tedy český kulturní život vždy viděl jen v souvislostech s kulturními a humanistickými hodnotami světa západního. Tento fakt pak vykladatel Čapkova díla Žantovský dokladoval větou z jeho knihy Anglické listy, kterou zřejmě citoval ještě předtím, než jsem měl to potěšení vyslechnout si jeho kulturně výchovnou přednášku celou.
Ležáky
Dne 24.6. jsme si připomínali 66. výročí další smutné události našich dějin a to vypálení obce Ležáky. Připomínáme si ho v době, kdy z Německa ústy kancléřky Merkel znovu zaznívají územní požadavky vůči České republice ohledně pohraničního území tzv. sudet. Znovu a znovu jsou omílány argumenty o “vyhnání”. Rád bych touto cestou všem revizionistům výsledků 2. světové války připomenul, že odsun německého obyvatelstva byl rozhodnutím vítězných mocností, jako součást náhrad poraženého nacistického Německa a že ČSR patřila mezi vítězné mocnosti.
Otázka – Odpověď V.V. Pjakina ze dne 21.05.2018
Ruský analytik odpovídá ve svém pravidelném pořadu na otázky z těchto témat: Proč je otevření Krymského mostu událostí globálního významu, která ukazuje celému světu, že Rusko má dostatečné zdroje na provádění vlastní globální politiky, kaleidoskop absurdit při svatbě britského prince Harryho jako další znak diskreditace Velké Británie a zmenšování její role jako centra globálního řízení, hra s americko-čínskými sankcemi jako urychlení procesu přenosu technologií z USA do Číny, zatčení ruského novináře na Ukrajině jako záměr poškodit image otevření krymského mostu od USA prostřednictvím Ukrajiny, proč na Ukrajině nejsou žádné subjekty řízení, ale pouze objekty, proč je chybné posuzovat události v Maďarsku v roce 1956 a v Československu 1968 odděleně od ostatních událostí ve světě a proč to bylo součástí procesu destalinizace a podřizování Sovětského svazu západu, proč je důležitější nejdříve studovat procesy řízení sociálních supersystémů a až po porozumění sociálním procesům se pouštět do jejich ovlivňování, a další.
Maďari či Mongoli? Novochronologický pohľad na „tatársky vpád“ roku 1241 – Časť II.
„Vás milióny sú. Nás – počet bez limitov…
Len vyskúšajte zrážku s nami!
Ba hej, sme potomkami Aziatov, Skýtov,
So šikmými a zlostnými očami!“
Alexander Blok
PIETNÍ AKT U ŠACHTY Č.4/4-BIS V DONĚCKU, MUZEUM POKOLENÍ V 8. ZŠ
Doněcká spisovatelka Liana Musatova pro mě zajistila v 8.škole v Doněcku zajímavý program. Nejprve jsme šli k památníku u šachty č.4/4-bis (1983) v Kalininském rajónu Doněcka. Je to velmi smutné, ponuré místo. V době okupace Doněcka (říjen 1941-září 1943) zde bylo německými fašisty popraveno a shozeno do šachty kolem 75 000 lidí. Šachta o rozměru tři krát pět metrů, hluboká 365 m, byla zavalena těly obětí do výšky 310 metrů… Po válce bylo poznáno jen 150 lidí…
Přišel přivítat ruské motorkáře – no a co na tom, pane Wollnere?
Bouře veliká, převeliká se už od začátku měsíce května, to je měsíce lásky, snáší na hlavu nebohého poslance českého parlamentu Jaroslava Foldyny, který si dovolil tu sprostou a neodpustitelnou hanebnost, že sám motorkář přišel na Olšanský hřbitov přivítat motorkáře ruské, kteří sem přijeli poklonit se památce 140 000 svých krajanů a někdejších vojáků Rudé armády, kteří na naší půdě při osvobozování Československa padli.
jan.koral
RUS
ENG
