Archív rubrik: Z archivu – Historie BezCenzury
ODPOVĚĎ Z KRYPTY
První vyprávění o atentátu na Heydricha jsem v dětství slýchávala od babičky. Dnes se tomu říká orální historie předávaná pamětníkem, ale moje převzaté vzpomínky jsou spíše vizuální. Dominuje v nich vybledlá fotografie mladého dědečka rozjasněná v levém růžku trikolórou. Pravý růžek byl překryt černou stužkou. Obličej na snímku mi připadal krásný jako tvář filmového protagonisty. Úloha, kterou dědeček sehrál v moravském odboji, by však v závěrečných titulcích eposu byla zahrnuta do hromadného označení: a další…
Otázka – Odpověď V.V. Pjakina ze dne 11.05.2020
Ruský analytik odpovídá ve svém pravidelném pořadu na otázky z těchto témat: Kdo se snaží v Rusku překroutit dějiny, zničit hrdinství Rudé armády ve Velké vlastenecké válce a stavět pomníky fašistům, kteří usilovali o zničení Ruska a ruského národa. Proč Rusko prohrálo 9.5.2020 bitvu o pravdivý výklad své historie. Jak závisí stabilita Ruska na chování lidí ve zbytku světa včetně postoje k současnému dění v ČR kolem památníků Koněva a Vlasovců. Jak Maďarsko usiluje o vedoucí roli v budoucí V4 a co se stane se Švýcarskem. A další...
Dnes je den připomínky osmanských a tureckých genocid, která inspirovaly nacistický holocaust
Koncentrační tábory, hromadné vraždění civilistů plynem, masové popravy a pochody smrti. Většina z Vás si jistě při těchto slovech vybaví německý nacismus a organizaci SS, která byla po 2. světové válce Norimberským tribunálem pro válčené zločiny prohlášena za zločineckou organizaci. Současná česká média a někteří „čeští“ politici v poslední době činí všechno možné i nemožné, aby vzpomínky na zvěrstva nacistů překryli jiným výkladem dějin. Možná vás překvapí, kde se hlavní architekt holocaustu SS-obergruppenführer Reinhard Heydrich inspiroval – bylo to v Turecku a jeho předchůdci Osmanské říši. Jen tak mimochodem v 1. světové válce spojenec Německa. A ve 2. světové válce formálně neutrální stát, ale tichý zato účinný podporovatel nacistického Německa.
Boj s fašismem asi vyšel z módy, teď je v kurzu boj s komunismem
Ve čtvrtek 14. května vydali prohlášení ministři zahraničí Česka, Slovenska, USA, Bulharska, Estonska, Maďarska, Lotyšska, Litvy, Rumunska a Polska k 75. výročí konce 2. světové války. Nejpodstatnější je ovšem sdělení, že květen 1945 nepřinesl svobodu do všech zemí Evropy, neboť přišla nadvláda komunismu. „Železné sevření dalších podrobených států upevnil Sovětský svaz za použití ohromné vojenské síly, represí a ideologické nadvlády,” uvádí se v prohlášení. Ano, to jsou od starověku všeobecně užívané prostředky ovládnutí cizích zemí. Ani USA, či koloniální mocnosti se nechovaly jinak. Jenže o to tady nejde. Jde o další vlnu „Drang nach Osten“, tedy tažení na východ.
Ramzy Baroud – 100 let hanby: Anexe Palestiny začala v San Remu
Před sto lety se představitelé několika mocností sešli v San Remu, ospalém městě na italské riviéře. A společně zpečetili osud rozsáhlých území, která byla zkonfiskována Osmanské říši po její porážce v 1. světové válce. Bylo to 25. dubna 1920, kdy rezoluce z konference v San Remo byla Nejvyšší spojeneckou radou po 1. světové válce schválena. Nad Palestinou, Sýrií a „Mezopotámií“ – Irákem byla ustavena západní mandátní správa. Zatímco Sýrii a Mezopotámii byla teoreticky přiznána prozatímní nezávislost, Palestina byla poskytnuta sionistickému hnutí, aby si tam vybudovalo svou domovinu.
VLASOVCI OSVOBODILI PRAHU?
V posledních letech vidíme, jak se určité vlastizrádné politické strany a skupiny (páté kolony) snaží přepsat dějiny a to hlavně 2. svět válku. Vlastizrádní nejsou v tom, že neopěvují SSSR, ale v tom, že svou činnost neprovádí z lásky k "pravdě", ale proto, aby mohli být pohlazeni a směli olízat boty svým páníčkům v zámoří.
Na Den Vítězství zdvihá hlavu nové zlo
Zástupkyně šéfredaktora časopisu „Ruský reportér“ Marina Achmedova komentovala svou cyničností obludné liberální srovnávání SSSR a nacistického Německa. Neplánovala jsem, že napíšu dnes tento příspěvek a vůbec mě ani nikdy nenapadlo, že budu psát na toto téma. A hned na začátku říkám, že je to můj názor – můj v tom nejhlubším smyslu. A ten se nezmění. Co budu živa, budu uvažovat přesně tímto způsobem. Takže pokud někdo nesouhlasíte, je to vaše věc, ale nepokoušejte se mě přesvědčovat.
Pražský primátor jako symbol chorobné doby
Dojde-li k takové události, že ne ten nejposlednější hlupák v nálevně čtvrté cenové kategorie, ale vysokoškolský vzdělaný člověk a dokonce i jeden z prvních pražských občanů, a to přímo primátor města Prahy vyřkne tak do nebes volající šílenost, že Praha se osvobodila sama a že tudíž nikoho jiného a nic jiného k tomu nepotřebovala, pak jde o událost, kterou není dobré odbýt jen několika kritickými články na internetu a dál si jí už nevšímat. Proč ne? Protože v té větě se jako svět v kapce vody obráží celá pomatenost a absurdita současného našeho světa. Je to jednotlivost odhalující chorobnost epochy, jíž jsme živými svědky. Epochy, v niž se slov ujímají hlupáci a další hlupáci oněm řečnícím hlupákům naslouchají, a na jejich tvářích nenajdete známky jejich uvědomění si toho, že naslouchají hlupákům. Mají na tvářích klid, který jako by říkal: žijeme v pomatené době, tak jakým jiným projevům než pomateným, máme možnost naslouchat?
Vinu za padlé v květnových dnech roku 1945 můžeme dávat pouze sami sobě
Každičký květen od roku 1989 se lidé dohadují o tom, kdo nás osvobodil, a proč musela Praha bojovat o svou svobodu ještě 9 května, když jí mohli osvobodit o tři dny dříve Američané. Nemusela by tak čekat na příjezd Rudé armády, která do Prahy dorazila až 9 května. Vím, že teď možná spoustu lidí naštvu, ale dle mého je to směšná „žabomyší válka“. V první řadě si musíme uvědomit, že o tom, kdo kam postoupí měli Anglie, USA a Sovětský svaz dohodu dávno předtím, než byla jejich vojska poblíž Prahy. Stejně tak by si mohlo mnoho velkých měst v Evropě stěžovat na to, že museli čekat na Američany, když je mohla dříve osvobodit Rudá armáda. Jenže dohoda je dohoda a tak museli miliony lidí čekat na spojenecká vojska, když je mohl osvobodit Sovětský svaz. Základem tedy je, přestat se považovat za pupek světa a koukat na celou věc s historickým nadhledem.
To se, Pražané, necháte takovým tupcem starostovat?
Poslechněte si, co prohlásil pražský primátor Hřib v úterý v projevu věnovaném 75. výročí povstání Pražanů, a titulek tohoto článku se vám už ani v nejmenším nebude zdát přehnaný. Spíš nedohnaný. Tady jeho neuvěřitelná slova jsou:
„Je třeba si připomenout, že Rudá armáda dorazila do Prahy 9.května jako do fakticky svobodného města. Sověti tak nenesli hlavní zásluhu na jejím osvobození“.
Četli, jste už někdy, milí Pražané a čeští občané vůbec, kolosálnější pitomost, než je tahle? Měla Praha kdy ve své historii na čele dějepisného primitiva většího, než je tenhle pomatenec, který zřejmě nevlastní ani nejprimitivnější schopnost uvažovat o příčinách a následcích jevů a o jejich logické provázanosti.
Souhrnná zpráva o zločinech polistopadového režimu
1. Ústavní ( ne ) pořádek v zemi
Rozdíl mezi Československou Ústavou první republiky a Ústavou polistopadové státu je ten, že před vůli lidu byla nyní dána ,,lidská práva“ a zájmy jedince. Ústava Československé republiky z 29. února 1920 má v bodě 1 odst. 1, že ,,lid je jediný zdroj veškeré státní moci v republice Československé“, zatímco Ústava ČR ze 16. prosince 1992 má obdobnou formulaci až v článku 2, kdežto v prvním článku se uvádí
(1) Česká republika je svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana.
(2) Česká republika dodržuje závazky, které pro ni vyplývají z mezinárodního práva.
Toto vypovídá o záměrech autorů novodobé Ústavy ČR, takový ,, pořádek“ je přímo nepřátelský běžným lidem a je bezpodmínečně podřízen řízení ze zahraničí. Jasný impuls k bezbřehému sobectví a ignoraci zájmům ostatních, což se nejvíce ukázalo během opatření okolo řádění koronaviru v Česku.
Socha osvoboditele stržena, masový vrah Churchill zůstává
V dopise, v němž se tehdejší britský premiér Asquith zmiňuje o mimořádném zasedání kabinetu dne 2. srpna 1914, se nachází věta „Winston byl velice válkychtivý, žádá okamžitou mobilizaci“. Churchill v tomto kabinetu zastával pozici ministra námořnictva a k mobilizaci téhož dne vydal rozkazy i přes nesouhlas vlády. Asquithovy dopisy milence Venecii Stanleyové (které dotyčná nezničila) jsou jedním z mála zachovaných dokumentů, z nichž je zřejmá zásadní úloha britského impéria, resp. jeho Tajné elity, v přípravě a rozpoutání první světové války. Většina písemností padla za oběť velkému čištění archivů po roce 1918. Bez této čistky by bylo obtížnější svést vinu za první světovou válku na Německo.
Připomenutí dohody „uhlí a oceli“
18. dubna 1951 byla v Paříži podepsána komplexní dohoda o vytvoření Evropského hospodářského společenství uhlí a oceli (ESUO). Jednalo se o tzv. Montánní unii. Plán na podepsání vyšel z iniciativy francouzského ministra zahraničního obchodu Roberta Schumana.
Čeho je nám po odstranění sochy maršála Koněva naléhavě třeba?
Podle ČTK je nyní naléhavě třeba připomenout právě vydanou monografii o Emilu Háchovi "Prezident lidskosti", o které se ze zprávy dovídáme, že má rehabilitovat tohoto protektorátního prezidenta. Úkoly se ujal historik Vít Machálek. Ten také srovnává Edvarda Beneše s Emilem Háchou: "Nápadný rozdíl mezi oběma prezidenty spočíval v tom, že Beneš byl především politik, zatímco Hácha byl v politice člověk." "Machálek poukazuje na úlohu prezidenta Edvarda Beneše, který Háchovi jako předchůdce odkázal jen trosky československého státu, a přesto po válce dosáhl toho, že byl za odsouzeníhodného kapitulanta označen Hácha, a ne on sám", sděluje nám ČTK jenu z hlavních myšlenek díla.
Pražská špína se vypořádala s maršálem, který Prahu uchránil před osudem Varšavy
Zoufalství a bezmocný vztek stoupá v hrdle nad činem, který co do ohavnosti nemá v naší historii obdoby. Odhlasovali si, že maršál a osvoboditel Prahy, protože Rus, musí z Prahy zmizet, ale ve strachu, že by se mohl odkudsi přihrnout dav rozumných lidí, kteří by jejich zamýšlené amputaci maršála od české země zabránili, čekali na vhodnou příležitost.
Vyhlaste 15. březen nejčernějším památným dnem novodobé národní historie
O co tady ve skutečnosti jde? No přece o majetky, peníze a moc. To lze dosti snadno vyčíst z chování některých německých politiků, představitelů Sudetoněmeckého landsmanšaftu a z chování páté kolony u nás. Česká republika si bude v letošním roce poprvé připomínat 21. srpen jako Den památky obětí invaze v roce 1968. Nový památný den totiž v loňském roce odsouhlasily obě komory parlamentu. Tragické následky souboje dvou komunistických skupin, které společnou stupiditou uvrhly národ do dalšího dvacetiletého bezčasí, tak najdou své memento v kalendáři.
jan.koral
RUS
ENG
