Mezi Francií a Tureckem trvá od jara, mírně řečeno, diplomatické napětí. Tehdy turecká fregata, doprovázející loď s tureckými zbraněmi pro vládu Muslimského bratrstva v Libyi, zaútočila na francouzskou loď, která chtěla pašování zbraní zabránit. NATO tento incident chtělo ututlat, ale francouzský prezident se proti napadení ohradil. Od té doby si oba prezidenti vyměnili řadu diplomatických i méně diplomatických urážek, týkajících se jejich duševních i tělesných vlastností. Francie je jedna z mála zemí EU, která se pravidelně vyjadřuje proti různým „aktivitám“ Turecka, dá-li se to tak nazvat, a je kromě Rakouska stálým přímluvcem Řecka v jeho sporu o uhlovodíky v řeckém pobřežním šelfu, na něž si z pozice síly dělá Turecko nárok, podporováno zejména Německem.

V souvislosti s nejnovějším vývojem v Egejském moři, kde Turecko znovu hodlá vesele vrtat a dělat, jako že žádná EU vlastně neexistuje, opět zvedá hlas rakouský kancléř. Německý ministr zahraničí Heiko Maas sice jak v Řecku, tak na Kypru ujistil ve sporu o zásoby plnu v Egejském moři oba členské státy podporou Německa a EU , ale jak konkrétně bude vypadat, to už nedodal. Jen obecné fráze. Rakousko systematicky vystupuje proti tureckým snahám o novoosmanskou říši vně i uvnitř Evropy. Jako jedni z mála evropských politiků se rakouský kancléř a ministři zahraničí i vnitra odvážili kritizovat tureckou politiku vměšování se do vnitřních záležitostí států EU, kde žije početná turecká menšina. Dokonce sáhli k praktickým krokům, jako je vyšetřování aktivit turecké tajné služby MIT na svém území. Stalo se tak v souvislosti s jarními kravály ve vídeňské čtvrti Favoriten, kde turečtí nacionalisté, zvaní Šedí vlci, napadli kurdskou demonstraci proti policejnímu násilí na Kurdech v Turecku. Úřadům se také sám vydal turecký agent, který měl za úkol zlikvidovat kurdskou poslankyni rakouského parlamentu Berivan Aslan, a to z pověření tureckých tajných služeb.